Kronika Vesmíru (29) – Permsko-triasové vymírání – The Great Dying

V dílu 28 jsme řešili tři menší paleozoická vymírání. Teď čtvrté – a zdaleka největší. Před 252 miliony let se zhroutila biosféra tak, že se té ráně říká permsko-triasové masové vymírání, nebo jednoduše The Great Dying – Velké vymírání.

Permsko-triasová hranice

Samotná permsko-triasová hranice (PT hranice) je oficiálně definována v profilu Meishan D v čínské provincii Zhejiang. Konkrétně je to báze vrstvy 27c – tenké vrstvičky světle šedého silty vápence. Právě tady se poprvé objevuje konodont Hindeodus parvus – drobný fosilní zubovitý zbytek, který geologové používají jako globální značku. Od tohoto bodu oficiálně začíná trias a celá mezozoická éra.

Není to jen formální čára v geologické tabulce. Je to ostrý předěl mezi paleozoikem a mezozoikem – konec starého světa a začátek nového. V mořských sedimentech se na ní často objevuje výrazný negativní skok v izotopech uhlíku (δ¹³C), vrstvičky bohaté na pyrit a náhlá změna fosilního záznamu. Na souši mizí typické permské rostliny (např. Glossopteris) a nastupuje úplně jiná flora. Právě tady biosféra dostala nejtvrdší ránu v celé historii planety.

Rozsah

• 96 % mořských druhů vyhynulo
• 70-80 % suchozemských obratlovců zmizelo
• 83 % druhů hmyzu nepřežilo
• velká část rostlin odumřela

Celkově zaniklo 90-95 % všech druhů na Zemi. Horší to planeta nezažila. Vymírání dinosaurů před 66 miliony let je proti tomu menší rána.

Sibiřské trapy

Hlavním viníkem byla sopečná provincie na dnešní Sibiři, které geologové říkají sibiřské trapy. Trap tu neznamená past. Slovo pochází ze švédského trappa, schody. Láva tehdy netekla z jedné sopky. Stovky tisíc let proudila z dlouhých trhlin v kůře, chladla do plochých desek čediče a vrstvila se jedna na druhou. Když později eroze ty desky obrousila, vznikla stupňovitá krajina. Přesně tak Sibiř vypadá dodnes.

Takovému výlevu se říká velká magmatická provincie. Láva pokryla plochu zhruba jako Evropa. Do atmosféry šly obrovské dávky oxidu uhličitého, metanu, sirovodíku a halogenových plynů.

Vlny katastrofy

1. Rychlé globální oteplení. Průměrná teplota stoupla o 8-10 °C.
2. Okyselení oceánů. Moře nabralo oxid uhličitý a kyselost prudce stoupla.
3. Zhroucení oceánské cirkulace. Vznikly rozsáhlé mrtvé zóny bez kyslíku (anoxie).
4. Uvolnění metanu z mořského dna a permafrostu dál zesílilo skleníkový efekt.
5. Toxická atmosféra. Sirovodík otravoval vzduch i vodu.

Na souši odumíraly lesy. V moři se většina života udusila.

Kdo přežil

Přežily jen odolné skupiny: někteří archosauři (předchůdci dinosaurů), malé synapsidy (předchůdci savců), někteří obojživelníci a ryby, velmi odolní bezobratlí.

Evoluční reset

Katastrofa uvolnila místo novým skupinám. Archosauři se dostali nahoru a z nich později dinosauři. Ti pak ovládali planetu dalších 186 milionů let.

Bez tohoto vymírání by dinosauři nikdy nedostali šanci tak výrazně ovládnout planetu.

Země se z té rány zotavovala miliony let. Když se zotavila, byla už úplně jiná.