Kronika Vesmíru (23) – Sněhová koule – Bílá Země

Po rozpadu Rodinie (díl 22) přibližně před 720 až 635 miliony let Země několikrát téměř úplně zamrzla. Kryogenium. Éra Sněhových koulí.

Sturtian a Marinoan

Minimálně dvě velké epizody:

• Sturtian (~720-660 milionů let)
• Marinoan (~650-635 milionů let)

Podle nejvíc přijímané teorie pokryla planetu silná vrstva ledu od pólu až po rovník. Tloušťka ledu na oceánech: stovky metrů až kilometry. Tomu se říká Snowball Earth – Sněhová koule Země.

Povrchová teplota klesala na -40 až -50 °C i v tropech. Led má vysoké albedo: sluneční záření se odráželo zpátky do vesmíru a planeta se ještě víc ochlazovala.

Snowball, nebo Slushball?

Vědci se dodnes přou, jestli byl led opravdu globální (Snowball Earth), nebo jestli tropy zůstaly částečně otevřené (Slushball Earth). Důkazy mají oba tábory: glaciální sedimenty i izotopy v tropických šířkách – a zároveň stopy života, které naznačují, že fotosyntéza nikdy úplně neustala.

Proč planeta zamrzla

Rozpad Rodinie uvolnil do oceánů obrovské množství živin. Masivní rozvoj fotosyntetizujících organismů. Rychlé ukládání CO₂ do sedimentů (vápence a organická hmota) stáhlo skleníkové plyny z atmosféry. Kontinenty byly soustředěné kolem rovníku, což globální ochlazení podporovalo. Možná i snížená vulkanická aktivita, nebo jiné faktory.

Život na hraně

Většina povrchu zamrzlá. Fotosyntéza skoro zastavená. Přežívající organismy se ukrývaly hlavně v hlubokomořských hydrotermálních průduších, v malých polích otevřené vody u rovníku a pod ledem, v tenkých vrstvách tekuté vody.

Život přežil. Jedna z nejtěžších zkoušek, jaké na Zemi měl. Právě tyhle extrémy mohly evoluci urychlit: organismy musely vyvinout nové strategie přežití a adaptace. Prudké klimatické výkyvy pravděpodobně popohnaly eukaryota a přípravu na mnohobuněčnost.

Tání a horký skleník

Pod ledem se hromadil vulkanický CO₂ – do sedimentů ho ukládat nešlo. Jakmile koncentrace stoupla dost, spustil se prudký skleníkový efekt. Led se rychle roztál a Země se na relativně krátkou dobu proměnila v horký skleník.

Ten skok od extrémní zimy k teplu nalil do oceánů obrovské množství živin a kyslíku. Po rozmrznutí stoupla biodiverzita i složitost organismů. Bílá koule zase modrá, mokrá, biologicky bohatší – a připravená na ediakarskou faunu.