- Kronika Vesmíru (1) – Planckova epocha a počátky vesmíru
- Kronika Vesmíru (2) – Kvark-gluonové plazma a baryonová asymetrie
- Kronika Vesmíru (3) – Vznik lehkých prvků
- Kronika Vesmíru (4) – Rekombinace, CMB a temná hmota
- Kronika Vesmíru (5) – Temná éra a první hvězdy
- Kronika Vesmíru (6) – Fúze v jádrech hvězd
- Kronika Vesmíru (7) – Supernovy a tvorba těžkých prvků
- Kronika Vesmíru (8) – Kilonovy, chemická evoluce galaxií a sluneční mlhovina
- Kronika Vesmíru (9) – Akrece Země, diferenciace a magma oceán
- Kronika Vesmíru (10) – Pozdní těžké bombardování a první pevná kůra
- Kronika Vesmíru (11) – Kolize s Theií a vznik Měsíce
- Kronika Vesmíru (12) – Hadejská epocha – černá Země
- Kronika Vesmíru (13) – Vznik oceánů a hydrosféry – modrá Země
- Kronika Vesmíru (14) – Vznik kontinentů a TTG hornin – šedá Země
- Kronika Vesmíru (15) – Banded Iron Formations a raná mineralogická diverzifikace
- Kronika Vesmíru (16) – Vznik života – RNA svět a mineralogická katalýza
- Kronika Vesmíru (17) – První prokaryota, metanogeny a strom života
- Kronika Vesmíru (18) – Cyanobakterie a první fotosyntéza
- Kronika Vesmíru (19) – Velká oxidační událost – červená Země
- Kronika Vesmíru (20) – Boring Billion – Superkontinent Columbia/Nuna
- Kronika Vesmíru (21) – Vznik eukaryot
- Kronika Vesmíru (22) – Superkontinent Rodinia, rozpad a nutrientový boom
- Kronika Vesmíru (23) – Sněhová koule – Bílá Země
- Kronika Vesmíru (24) – Ediakarská biota – první multicelulární organizmy
- Kronika Vesmíru (25) – Kambrijská exploze – zelená Země
- Kronika Vesmíru (26) – Paleozoikum – kolonizace souše, ryby, první lesy
- Kronika Vesmíru (27) – Karbon – uhlí, kyslíkový vrchol a gigantizmus
- Kronika Vesmíru (28) – Masová vymírání v paleozoiku
- Kronika Vesmíru (29) – Permsko-triasové vymírání – The Great Dying
- Kronika Vesmíru (30) – Trias – Pangea a nástup dinosaurů
- Kronika Vesmíru (31) – Mezozoikum – dinosauři, pterosauři a rozpad Pangey
- Kronika Vesmíru (32) – Křída – konec dinosaurů a Chicxulub
- Kronika Vesmíru (33) – Kenozoikum – ledové doby, savci, primáti
Před 66 miliony let dopadl na poloostrov Yucatán asteroid. Zanechal po sobě kráter Chicxulub a byl důležitým faktorem velkého vymírání. Od té doby trvá éra, ve které žijeme dodnes – kenozoikum. Říká se jí také „věk savců“.
Niky po dinosaurech
Po vyhynutí neptačích dinosaurů se savci rychle rozšířili a diverzifikovali. Během několika milionů let zaplnili téměř všechny ekologické niky.
Mezi obří býložravce patřil Paraceratherium. Byl to největší suchozemský savec všech dob a vážil až 20 tun.
Mezi velké predátory patřily šavlozubé kočky, obří medvědi a obří hyeny. Přibyly první velryby, sloni, koně a primáti. Do vzduchu se dostali netopýři. Savci obsadili i oceány.
Po vymírání dinosaurů se Země stala planetou savců. A nakonec i planetou, kterou výrazně formuje jeden druh: Homo sapiens.
Od oligocénu chladne
Od oligocénu, tedy zhruba před 34 miliony let, Země postupně chladne. K ochlazení vedlo několik věcí. Rozdělení kontinentů změnilo oceánské proudy, třeba při otevření Drakeova průlivu. Klesal i oxid uhličitý (CO2) v atmosféře a na Antarktidě vznikl trvalý ledový příkrov.
Vrcholem tohoto chladnutí jsou pleistocénní ledové doby, které trvají posledních zhruba 2,6 milionu let. Opakují se v nich cykly zalednění a meziledových období. Rytmus jim určují především Milankovičovy cykly, tedy změny oběžné dráhy Země a sklonu její osy.
Při největším zalednění pokrýval led až 30 % povrchu Země. Hladina moří klesla o víc než 100 metrů. Klima bylo výrazně chladnější a sušší. Kenozoikum je éra opakujících se klimatických výkyvů a rychlých změn ekosystémů.
Od primátů k člověku
V kenozoiku se vyvíjejí i naši předkové.
První primáti se objevili před 55 až 65 miliony let. Opice a lidoopi se objevili před 25 až 30 miliony let. Rod Homo se objevuje před 2,8 milionu let v podobě druhu Homo habilis. Homo sapiens vznikl před 300 000 lety v Africe. Pro detaily koukněte na náš starší seriál o evoluci člověka.
Ledové doby pravděpodobně tlačily populace k migracím, k adaptacím na chlad a k rozvoji inteligence, nástrojů a spolupráce. Člověk se pak rozšířil po celé planetě.
Cestu od primátů k Homo sapiens probereme později stejně jako antropocén, éru, kdy člověk začal měnit planetu.
