- Kronika Vesmíru (1) – Planckova epocha a počátky vesmíru
- Kronika Vesmíru (2) – Kvark-gluonové plazma a baryonová asymetrie
- Kronika Vesmíru (3) – Vznik lehkých prvků
- Kronika Vesmíru (4) – Rekombinace, CMB a temná hmota
- Kronika Vesmíru (5) – Temná éra a první hvězdy
- Kronika Vesmíru (6) – Fúze v jádrech hvězd
- Kronika Vesmíru (7) – Supernovy a tvorba těžkých prvků
- Kronika Vesmíru (8) – Kilonovy, chemická evoluce galaxií a sluneční mlhovina
- Kronika Vesmíru (9) – Akrece Země, diferenciace a magma oceán
- Kronika Vesmíru (10) – Pozdní těžké bombardování a první pevná kůra
- Kronika Vesmíru (11) – Kolize s Theií a vznik Měsíce
- Kronika Vesmíru (12) – Hadejská epocha – černá Země
- Kronika Vesmíru (13) – Vznik oceánů a hydrosféry – modrá Země
- Kronika Vesmíru (14) – Vznik kontinentů a TTG hornin – šedá Země
- Kronika Vesmíru (15) – Banded Iron Formations a raná mineralogická diverzifikace
- Kronika Vesmíru (16) – Vznik života – RNA svět a mineralogická katalýza
- Kronika Vesmíru (17) – První prokaryota, metanogeny a strom života
- Kronika Vesmíru (18) – Cyanobakterie a první fotosyntéza
- Kronika Vesmíru (19) – Velká oxidační událost – červená Země
- Kronika Vesmíru (20) – Boring Billion – Superkontinent Columbia/Nuna
- Kronika Vesmíru (21) – Vznik eukaryot
- Kronika Vesmíru (22) – Superkontinent Rodinia, rozpad a nutrientový boom
- Kronika Vesmíru (23) – Sněhová koule – Bílá Země
Po Velkém úderu a vzniku Měsíce je Země černá a žhnoucí. Přibližně 4,5 až 4,0 miliardy let zpátky trvá hadejská epocha – jedno z nejméně známých období v její historii. Jméno má po řeckém bohu podsvětí Hádovi. Země v té době připomínala peklo.
Black Earth
Povrch byl převážně pokrytý temným bazaltovým magmatem. Odtud Black Earth – Černá Země. Globální magma oceán z předchozí fáze už částečně ztuhl, ale pevná kůra byla velmi tenká, nestabilní a neustále protrhávaná vulkanickou činností.
Teplota povrchu se pohybovala mezi 1000-1500 °C v místech, kde magma vystupovalo na povrch. Celá planeta byla obrovskou továrnou na lávu: extrémně horká, vulkanicky hyperaktivní.
První sekundární atmosféra
Plášť byl ještě velmi horký, magma neustále stoupalo k povrchu. Vznikaly obrovské vulkanické plošiny a první proto-kontinenty.
Z vulkánů a štěrbin unikal plyn. Skládal se z vodní páry (H₂O), oxidu uhličitého (CO₂), dusíku (N₂) a menšího množství metanu, amoniaku, sirovodíku a vodíku.
Kyslík v atmosféře prakticky nebyl. Atmosféra byla redukční (nikoliv oxidační) a pravděpodobně hustší než dnes.
Období bez hornin
Hadejské epoše se říká taky „období bez hornin“. Skoro žádné horniny z té doby se nedochovaly – buď se roztavily, nebo je překryly novější vrstvy. Jediné přímé svědectví jsou zirkony staré až 4,4 miliardy let.
Už velmi brzy po vzniku Země existovala tekutá voda na povrchu (alespoň lokálně), pevná kůra a pravděpodobně i první primitivní oceány. Možná i první organické molekuly.
Impakty, které resetovaly kůru
Během hadejské epochy pořád probíhalo pozdní těžké bombardování. Velké impakty občas roztavily velké části povrchu a resetovaly kůru. Některé vědce to vede k hypotéze, že život mohl vznikat opakovaně a být několikrát zničen, než se konečně uchytí.
Země byla v přechodovém stavu: mezi žhavou koulí magmatu a budoucí modrou planetou s pevnými kontinenty.
Hadejská epocha končí přibližně před 4 miliardami let. Země se postupně ochlazuje a stabilizuje. Nejdřív kondenzace vodní páry a vznik globálních oceánů – Modrá Země. Teprve potom archejská epocha a první skutečné kontinenty.































