- Kronika vesmíru (1) – Planckova epocha a počátky vesmíru
- Kronika Vesmíru (2) – Kvark-gluonové plazma a baryonová asymetrie
- Kronika Vesmíru (3) – vznik lehkých prvků
- Kronika Vesmíru (4) – Rekombinace, CMB a temná hmota
- Kronika Vesmíru (5) – Temná éra a první hvězdy
- Kronika Vesmíru (6) – Fúze v jádrech hvězd
- Kronika Vesmíru (7) – Supernovy a tvorba těžkých prvků
- Kronika Vesmíru (8) – Kilonovy, chemická evoluce galaxií a sluneční mlhovina
- Kronika Vesmíru (9) – Akrece Země, diferenciace a magma oceán
Přibližně před 4,567 miliardami let se v sluneční mlhovině začal formovat jeden z mnoha malých objektů – budoucí Země.
Jak vznikala Země – akrece
Z malých prachových zrn a kamínků se postupně slepovaly větší a větší kameny. Tyto objekty se srážely, rostly a nakonec dosáhly velikosti planetesimál. Největší z nich přitahovaly svou gravitací další materiál z okolí.
Tento proces nazýváme akrece. Trval zhruba 10 až 100 milionů let. Země „polykala“ všechno, co jí přišlo do cesty – prach, kameny i menší planetesimály. Čím větší byla, tím silnější byla její gravitace a tím rychleji rostla.
Na konci tohoto období měla proto-Země už téměř svou současnou velikost.
Diferenciace – třídění hmoty
Jak Země rostla, začala se uvnitř zahřívat. Hlavními zdroji tepla byly:
- Energie z dopadajících těles (při srážkách se přeměňovala kinetická energie na teplo)
- Radioaktivní rozpad prvků uvnitř planety
- Tlakové teplo z gravitace
Teplota uvnitř stoupala natolik, že se velká část hmoty roztavila. Země se proměnila v obrovskou kapalnou kouli.
V tomto roztaveném stavu došlo k diferenciaci – třídění hmoty podle hustoty:
- Nejtěžší prvky (především železo a nikl) klesly směrem ke středu a vytvořily jádro planety.
- Lehčí materiály (křemičitany) stoupaly nahoru a vytvořily plášť.
- Nejlehčí látky zůstaly na povrchu a později vytvořily tenkou kůru.
Díky této diferenciaci má Země dodnes vrstvenou strukturu: husté železité jádro, hustý plášť a lehkou kůru.
Magma oceán
Po většinu rané historie byla povrch Země pokrytý obrovským magma oceánem – globálním oceánem roztavené horniny. Teplota na povrchu dosahovala tisíců stupňů Celsia. Žádná pevná kůra v dnešním slova smyslu neexistovala.
Tento magma oceán pomalu chladl, ale trvalo desítky milionů let, než se na povrchu začala tvořit první tenká pevná krusta – převážně z čediče (bazaltu).
Proč je to důležité
Právě v této fázi se rozhodlo o základní stavbě naší planety:
- Vzniklo železité jádro, které později vytvoří magnetické pole Země.
- Vznikl křemičitanový plášť, který pohání tektoniku desek.
- Vznikla kůra, na které později vznikne život.
Země už nebyla jen hromadou kamení. Stala se plně diferencovanou planetou s vnitřní strukturou.
Ale ještě ji čekaly další dramatické události. Jedna z nich byla tak obrovská, že změnila celou budoucnost naší planety.





























