Tereza Kubíčková: běhání v horách jsem propadla. Neznám nic hezčího než vyběhnout na kopec a rozhlédnout se

0

Pojď se prosím Terko naším čtenářům sama představit…

Cílevědomá, tvrdohlavá, upovídaná a neposedná. Mám ráda život a neznám nudu.

Víme, že jsi začínala s atletikou, nebo bylo ještě něco předtím?

Sport mě bavil od malička. Vím, že cca ve 3 letech mě rodiče dali do kroužku gymnastiky, kde se ale trenérům nelíbilo, že jsou rodiče moc velcí (smích). Od 7 let jsem pak závodně plavala, což mě moc bavilo. Díky každodenním (někdy i dvoufázovým) tréninkům jsem se naučila disciplíně a víkendové závody mě zase naučily, že k dobrému výkonu člověk musí neustále posouvat své hranice.

S plaváním jsem musela skončit kvůli problémům s atopickým ekzémem. Pak jsem se chvíli ve sportu hledala, hrála tenis a chodila do tanečního kroužku. Nakonec jsem skončila u atletiky, a to i přesto, že jsem žádným běžeckým talentem nevynikala.

Těch sportů co provozuješ, je ale opravdu hodně…

Určitě jich není tolik, kolik bych provozovat chtěla! Těším se, že až jednou skončím se závoděním, tak budu mít třeba více času na další aktivity. Kromě běhu pravidelně cvičím jógu nebo lehce posiluji, občas chodím plavat, někdy na kolo a v zimě zařazuji skialpy a běžky. Pohyb je pro mě přirozená součást života a když se některý den dostatečně nehýbu, tak jsem z toho pak dost nervózní.

Tohle sportování máte u Vás v rodině, nebo jsi černá ovce?

Určitě jsem spíše černá ovce rodiny. Celá moje rodina je velmi kulturně zaměřená a mnohem více v rodinném programu převládají divadla, filmy, výstavy, festivaly a koncerty. Ale také všichni rádi cestují a poznávají, což nás spojuje. Nemůžu ani říct, že by mě rodiče ke sportu nevedli nebo mě v něm nepodporovali.

Jako rodina jsme jezdili v zimě často na hory, lyžovali, jezdili na kole nebo chodili na tůry. Ale nikdy jsme nic nedělali výkonnostním nebo nějakým extrémním způsobem. Rodiče i prarodiče mě učili, že hlavně se musí člověk dobře učit, vystudovat a sport by měl být jen koníčkem, kterým se člověk odreaguje.

Můžeme si troufnout říct, že tvůj život s tvým novým přítelem dostal zcela jiný náboj? (velký smích)

(smích) Tak především nový smysl, ne? (smích) Nicméně v určitém smyslu samozřejmě ano. Ono něco jiného je, když si člověk běhá jen tak sám pro sebe ve volném čase, který mu zbývá, v porovnání s tím, když se z běhu stane hlavní večerní, víkendová nebo prázdninová náplň a člověk si jde společně zaběhat místo toho, aby šel s partnerem na večeři.

Kdy začaly Vaše vítězné vlny a jaký byl první závod který Vám/tobě dal potvrzení že ten trénink co děláte, děláte správně?

Nemyslím si, že jedu na nějaké vítězné vlně. Upřímně jsem se ještě docela nedávno dívala na lidi, kteří stáli na bedně s tím, že tohle já nikdy nemůžu dokázat. Ale je pravda, že letos už se mi podařilo dostat se na bednu několikrát. Moc si toho cením a sama tomu občas nemůžu uvěřit. Troufnu si i říct, že to, co mi potvrzuje, že trénink dělám správně, je spíš dlouhodobějšího rázu.

Nezlepšila jsem se ze dne na den, každý rok se zlepšuju o kousek, někdy větší, někdy menší, a to mě těší nejvíc. Stále se o svém těle a jeho možnostech učím něco nového a mám radost, když přijdu na něco, na čem bych mohla pracovat a co by mě mohlo posunout dál. Zároveň ale zjišťuju, co všechno by člověk měl dělat, aby ty výkony byly kvalitní, což mě občas i děsí, protože na to nemám čas.

Pojď nám něco o tvém tréninku říct. Je něčím specifický?

Můj trénink ovlivňuje hlavně množství práce, to, jaké je roční období a jaké další aktivity mám naplánované. Z teoretického hlediska vím, že bych měla zařazovat nějaké intervalové tréninky, tempové běhy, kopce a dlouhé běhy, v zimě nabíhat kilometry a v létě jít více do rychlosti. To mám sice vždy v hlavě a pokud nemám žádné závody, tak se snažím i tyhle specifické tréninky zařazovat.

Ale pokud se mi nechce, tak se do ničeho netlačím. Trénuji mnohem více na pocit než, že bych plnila nějaký plán. V létě trávíme poměrně hodně času v kopcích na horách a přes týden se pak po práci často jenom ploužím v Praze podél Vltavy. Nejvíc specifických tréninků pak běhám asi na jaře, kdy je ještě na horách sníh, závodů je méně a sezónu pak začínám nějakým silničním půlmaratonem, maratonem nebo obojím (smích).

O jakém objemu se u tebe bavíme?

Můj průměr je v letošním roce kolem 80-100 km týdně.

Závody běháš především do vrchu, ale neztratíš se ani na rovině. Jaké máš osobní maxima na rovině?

10 km 39:28 (2022), půlmaraton 1:24:54 (2022) a maraton 3:01:59 (2021), ale myslím, že je tady ještě velký prostor pro zlepšení (smích).

Světový ultra trail už je nějaký pátek hodně komplexní sport a bez rychlosti to opravdu nejde. Souhlasíš?

Určitě souhlasím. V dnešní době v kopcích vynikají i výborní silniční běžci. Teoreticky pak mohou ztrácet v technickém terénu, ale to se všechno dá natrénovat.

Co dalšího děláš. Nějaká kompenzace?

Vzhledem k tomu, že toho času mi v pracovní dny opravdu moc nezbývá, tak se aspoň snažím každé ráno protahovat, případně i lehce cvičit. Večer už bývám tak unavená, že nemám ani sílu zapnout masážní pistoli, kterou doma máme. Pravidelně chodím do sauny, na fyzioterapii a někdy si dopřeji i masáž.

Řešíš a sleduješ nějak i třeba spánek, stravu a třeba i světlo?

Ve spánku a odpočinku celkově vidím svoje velké rezervy. Jak by potvrdili kolegové v práci, tak jsem většinu času unavená nebo to aspoň říkám (smích). Snažím se s tím bojovat a spát aspoň sedm hodin denně, ale ne vždy to vyjde.

Co se jídla týče, tak myslím, že většinou jím zdravě. Žádný striktní jídelníček nedodržuji, ale nad jídlem určitě přemýšlím. Mám moc ráda zeleninu, takže ta je hlavní součástí jídelníčku. Tomáš (přítel) je vegetarián, a proto doma vařím bezmasá jídla. Sama si maso jednou za čas dám. Pro můj jídelníček je pak ještě určitě typické kafíčko a nejlépe nějaký koláč (smích).

Světlo nijak neřeším, i když by mi to třeba se spánkem pomohlo. Mám lehké spaní a jsem citlivá na jakékoliv zvuky i světlo. Vlastně jsem teď nově při spaní v autě objevila škrabošku na oči, to je takhle v létě hodně fajn.

V zimě jste hodně byli na skialpech. Myslíš že Vám tahle příprava pomohla?

Myslím, že to bylo super na prostřídání běžeckých tréninků. Běhat celou zimu jenom v Praze na asfaltu by mě určitě nebavilo. V kopcích to asi taky pomohlo. Ono bude i něco na tom, že spousta trialových běžců v zimě vůbec neběhá a přechází na skialpy.

Zima skončila a začali jste jezdit na závody do hor. Pojď nám teď říct, co všechno jsi zvládla vyhrát!

Sice jsem nevyhrála, ale letos si asi nejvíce cením třetího místa z italského závodu Lavaredo Cortina Trail. Vyhrála jsem také trasu hard na Silevrettarun 3000 v Rakousku.

Jak moc ti pomáhá, že tě s tebou na závodech doprovází (a většinou i závodí), tvůj super rychlý kluk Tomáš Hudec?

Tak určitě to pomáhá v tom, že spolu můžeme vše sdílet, společně se na závod připravovat a těšit se. Po každém povedeném (a vlastně i nepovedeném) závodě jsme v dobré náladě, probíráme zážitky, ukazujeme si, co nás bolí, dopřáváme si dobré jídlo.

Při závodě přemýšlím, jak se Tomovi běží, jestli už je v cíli a jak to asi dopadlo. Už se taky stalo, že se ztratil nebo se mu běželo špatně, tak na mě v závodě počkal a pokračoval se mnou. Ale jinak na mě vždycky čeká v cíli. Vidím na tom tedy samá pozitiva. Jediné, co si Tom asi moc neužívá, je moje předstartovní nervozita, kdy často prohlásí, že už se mnou nikdy nic neběží (smích).

Nejen že v horách závodíte, ale i trénujete. Myslíš, že je to důležité, nebo to můžeš natrénovat i u nás?

Myslím, že natrénovat se dá i u nás, my nejčastěji běháme v Praze v Šárce nebo jezdíme na Ještěd či Milešovku. Horský terén je samozřejmě trochu jiný, takže pokud má člověk možnost trénovat i v Alpách, je to plus.

Byli jste teď v Chamonix na trati OCC. Podle tvých slov to byl asi nejtěžší závod co jsi šla. Čím to?

Těch důvodů je několik. Pro mě to byl druhý nejdelší závod, měl (pro mě) i velké převýšení, několik náročných stoupání a seběhů, v některých částech technický terén a hlavně bylo ten den opravdu velké horko. Místy jsem se cítila jako když běžím v poušti než na horách.

Dalším důvodem je to, že se na tomto závodě sešla obrovská ženská i mužská konkurence, takže člověk nemohl ani na chvíli vydechnout, a to až do poslední chvíle. V jedné minutě nás protnulo cílovou pásku 5 holek.

Jak bys zhodnotila letošní UTMB?

Letošní UTMB bylo výjimečné překonáváním traťových rekordů a velkou účastí, která byla podle mě dána i tím, že po dvou letech se dalo v podstatě bez omezení cestovat.
Zároveň se z tohoto závodu stává ale i velká komerční událost, kterou doprovází vysoké ceny, což chápu, že může spousta lidí odradit.

Bohužel i letos se UTMB nevyhnulo jedno smrtelné zranění, což samozřejmě na závod snáší i kritiku v tomto směru. Podle mě ale není oprávněná. Na to, jak je ten závod veliký, je to organizačně zvládnuté velmi dobře.

Co dalšího tě ještě tenhle rok čeká?

Už trochu začínám pociťovat, že letošní sezóna je dlouhá a závodů bylo hodně. Na začátku října nás čeká finále Golden Trail National Series v Německu, dále plánujeme Psotkův memoriál na Slovensku a začátkem listopadu bychom měli odcestovat na dva měsíce do Nepálu. Tam už žádné závody neplánujeme.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Nemám plány, spíš sny a neplánuji pro ně ani konkrétní termín, protože bych ráda běhala ještě dlouho. Vlastně už letos se mi toho spousta splnilo, když jsme objeli některé velké závody, a snad se nám podaří odjet i do zmiňovaného Nepálu.

Z těch bližších snů bych chtěla zaběhnout maraton pod 3 hodiny a zkusit si závod na 100 km v horách. Když mi to zdraví dovolí, tak bych chtěla jednou uběhnout a zažít i stomílový závod, nejlépe UTMB nebo Western States, a zkusit (půl) ironmana.

Víme, že super vaříš. Pojď nám dát nějaký super recept pro sportovce na snídani/večeři/oběd…

To je těžká otázka, nejsem žádný šéfkuchař (smích). Quinua salát s červenou řepou a kozím sýrem. Tenhle salát je vhodný na oběd, svačinu i večeři. Je zdravý a vhodný na cesty. Často ho dělám v týdnu před nějakým závodem jako alternativu klasických předzávodních jídel z rýže a těstovin.

  • quinoa
  • červená řepa (čerstvá, ne předvařená)
  • olivový olej
  • hrst vlašských ořechů
  • kozí sýr/kozí sýr s medem/feta
  • sůl, pepř

Zálivka:

  • 8 lžic olivového oleje
  • šťáva z poloviny citrónu
  • 1 lžička medu
  • sůl, pepř

Červenou řepu oloupu, nakrájím na plátky, pokapu olivovým olejem a upeču v troubě do změknutí. Když mám doma bylinky, tak řepu peču s rozmarýnem, tymiánem nebo oreganem. Mezitím si uvařím quinou a nasekám oříšky na větší kousky. Po upečení řepu nakrájím na kostičky, smíchám s quinoou, kozím sýrem a oříšky. Nakonec přimíchám zálivku. Občas ještě posypu nebo přidám rukolu.

Když nejsi v soudní síni, nebo zrovna neběháš, co máš ráda?

Moje celoživotní vášeň je určitě cestování a poznávání nových míst. V posledních letech hlavně těch v přírodě. Relaxuji u pečení nebo vaření a u konzumace dobrého jídla a pití obecně. Ráda chodím i do kaváren, vináren a restaurací, setkávám se a povídám si s kamarády, to jsem schopná prosedět někde i půlku dne.

Kdybys měla říct jednu jedinou věc, co tě nejvíce v běhání posunula, jaká by to byla?

Naučit se běhat pomalu, brát běh jako výlet na hezké místo a ne jako trénink, který musím co nejrychleji splnit.

Tip na knížku, kus běžeckého vybavení, bys nám dala?

Mám ráda knížku od Emilie Forsberg – Sky Runner, jsou v ní hezké fotky, myšlenky, příběhy, tipy na trénink i recepty.

Máš nějaký běžecký vzor?

Můj první běžecký vzor byl Emil Zátopek. Dnes ráda sleduji výkony Kiliana Jorneta, Nienke Brinkman nebo Jacoba Ingebrigtsena

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno