- Kronika Vesmíru (1) – Planckova epocha a počátky vesmíru
- Kronika Vesmíru (2) – Kvark-gluonové plazma a baryonová asymetrie
- Kronika Vesmíru (3) – Vznik lehkých prvků
- Kronika Vesmíru (4) – Rekombinace, CMB a temná hmota
- Kronika Vesmíru (5) – Temná éra a první hvězdy
- Kronika Vesmíru (6) – Fúze v jádrech hvězd
- Kronika Vesmíru (7) – Supernovy a tvorba těžkých prvků
- Kronika Vesmíru (8) – Kilonovy, chemická evoluce galaxií a sluneční mlhovina
- Kronika Vesmíru (9) – Akrece Země, diferenciace a magma oceán
- Kronika Vesmíru (10) – Pozdní těžké bombardování a první pevná kůra
- Kronika Vesmíru (11) – Kolize s Theií a vznik Měsíce
- Kronika Vesmíru (12) – Hadejská epocha – černá Země
- Kronika Vesmíru (13) – Vznik oceánů a hydrosféry – modrá Země
- Kronika Vesmíru (14) – Vznik kontinentů a TTG hornin – šedá Země
- Kronika Vesmíru (15) – Banded Iron Formations a raná mineralogická diverzifikace
- Kronika Vesmíru (16) – Vznik života – RNA svět a mineralogická katalýza
- Kronika Vesmíru (17) – První prokaryota, metanogeny a strom života
- Kronika Vesmíru (18) – Cyanobakterie a první fotosyntéza
- Kronika Vesmíru (19) – Velká oxidační událost – červená Země
- Kronika Vesmíru (20) – Boring Billion – Superkontinent Columbia/Nuna
- Kronika Vesmíru (21) – Vznik eukaryot
- Kronika Vesmíru (22) – Superkontinent Rodinia, rozpad a nutrientový boom
- Kronika Vesmíru (23) – Sněhová koule – Bílá Země
- Kronika Vesmíru (24) – Ediakarská biota – první multicelulární organizmy
Po konci Sněhových koulí (díl 23), kolem 635 milionů let zpátky, nastává ediakarské období (635-541 milionů let). Krátké. A poprvé v něm na Zemi uvidíš mnohobuněčný život pouhým okem.
Ediacara Hills, Bílé moře, Namibie
V sedimentech z té doby je první bohatá sbírka mnohobuněčných organizmů. Nejslavnější lokality: Austrálie (Ediacara Hills), Bílé moře v Rusku, Namíbie.
Vypadaly jinak než cokoli, co znáš dnes. Často tvar listů, disků, vaků, péřových vějířů nebo podlouhlých “matrací”. Tvrdé schránky, kostry ani zuby neměly. Některé jen pár centimetrů, jiné až dva metry. Nejznámější zástupci: Dickinsonia, Spriggina, Charnia, Rangea, Tribrachidium.
Mnohé žily přisedlé na mořském dně, některé se možná pomalu pohybovaly. Vědci dodnes diskutují, jestli šlo o rané živočichy, řasy, houby, nebo o zcela vyhynulou říši (tzv. Vendobionta).
Kyslík, živiny, niky
Po rozmrznutí Sněhových koulí výrazně stoupl kyslík v oceánech i v atmosféře. Rozpad Rodinie a eroze kontinentů zásobily oceány fosforem a dalšími živinami. Organizmy začaly obsazovat různé ekologické niky – první složitější ekosystémy. Objevují se i stopy, které naznačují predaci: někteří se živili jinými.
Jak vznikla mnohobuněčnost
Přesný mechanismus neznáme. Pravděpodobně kooperace buněk, specializace (některé dělají jednu věc, jiné jinou) a vznik tkání. Eukaryota z dílu 21 k tomu připravila půdu – větší buňky, jádro, cytoskelet.
První pokus, který většinou nevyjde
Poprvé se život dostal z mikroskopické úrovně na úroveň, kterou vidíš okem. První velký experiment přírody s mnohobuněčností. Ukázal, že složitý život může vzniknout poměrně rychle, jakmile jsou splněné podmínky: kyslík plus živiny.
Většina ediakarských druhů na konci období vyhynula. Základy pro následující evoluční explozi ale položila. Prototyp složitého života – první pokus, který se většinou nevydařil, a přesto otevřel dveře k diverzitě, kterou známe z kambria.
Ediakar končí přibližně před 541 miliony let. Končí jím přechod k phanerozoiku.































