Výsledky hledání pro: glockner

  • Dynafit DNA. Propracovaná kolekce od hlavy k patě do těch nejnáročnějších terénů!

    Dynafit DNA. Propracovaná kolekce od hlavy k patě do těch nejnáročnějších terénů!

    Nová kolekce Dynafit DNA je ultralehký integrovaný systém od hlavy až k patě pro závody v trailovém běhu, který obsahuje vše, co potřebujete, a nic méně než to, co potřebujete, s hmotností nižší než jeden kilogram. V podstatě celou kolekci kterou vidíte na fotkách níže máme nějaký měsíc a poctivě jí testujeme. Ultimátní test byl rozhodně GGUT pár týdnů […]

  • GGUT35 – Weissee Gletscherwelt Trail

    GGUT35 – Weissee Gletscherwelt Trail

    Gross Glockner je jedním z ikonických závodů v Evropě a speciálně pak v Alpách. Pokud se zeptáte trailových běžců, na 3 nej závody v Evropě, určitě ve valné většině odpovědí padne mezi TOP třemi jméno Gross Glockner Ultratrail (GGUT). Více v našem velkém článku zde a také ve velkém povídaní o celém závodě od Richarda Barcala. V rámce GGUT běžeckého […]

  • Ondra Pavlů. „Bývalý“ orientační běžec, o kterém ještě hodně uslyšíme!

    Ondra Pavlů. „Bývalý“ orientační běžec, o kterém ještě hodně uslyšíme!

    Ondra Pavlů je český ultra běžec a ambasador značek Columbia, LEKI, 100% a GU. Běhá odmala. Začínal na dráze, dorůstal v lese s orientačním během a v posledních letech propadl horským ultramaratonům. Sledovat ho můžete například na Stravě. Můžeš se prosím Ondro naším čtenářům sám představit? Ahoj, jsem Ondra, je mi 31 let a jsem závislý na pohybu […]

  • Zdeněk Hruška. Vítěz letošní B7 a ambassador mySASY

    Zdeněk Hruška. Vítěz letošní B7 a ambassador mySASY

    Se Zdeňkem Hruškou jsme se už jednou bavili v našem velkém rozhovoru po jeho vítězství na P100 a s ohledem (nejen) na jeho letošní vítězství na B7 a spolupráci s diagnostickým systémem mySASY jsme se s ním rozhodli udělat další rozhovor Zdeněk Hruška a je velmi rychlý horský stovkař z Ostravska a věnuje se především 100 kilometrovým horským a trailovým […]

  • Skialpinista a extrémní sportovec Tomáš Bystřický

    Skialpinista a extrémní sportovec Tomáš Bystřický

    Tomáš Bystřický je trenér, biatlonista, reprezentant České republiky v letním biatlonu, horských bězích a SkyRunningu, vítěz na MS v letním biatlonu a účastník Mistrovství Evropy 2015 a světa 2016 ve SkyMaratonu. Člen Rock Point týmu a ambasador značky Dynafit s vítězstvím Pražské stovky 2014, Horských výzev 2014 a 2016 na kontě, účastník Gore-Tex Transalpine Runu 2014. Tomáš je navíc také skialpinista. Právě […]

  • Tomáš Hudec – 6 na MS v ultra skyrunningu: „desítka za 34:35 je průměrný čas“

    Tomáš Hudec – 6 na MS v ultra skyrunningu: „desítka za 34:35 je průměrný čas“

    I když jste možná o jménu Tomáš Hudec nikdy neslyšeli, určitě byste si ho měli dobře zapamatovat. Tomáš se sice v nejen (ultra) běžeckém prostředí pohybuje jen pár let ale stihnul už dosáhnout na takové úspěchy, které by mu mohl záviděl lecjaký běžecký matador. Celkově 3 místo na Grossglockner ultra-trail (50km/2000+), 5 místo na Mozart100 (při […]

  • Garmin Fénix 5X velká recenze – hodinky Crème de la Crème

    Garmin Fénix 5X velká recenze – hodinky Crème de la Crème

    Hodinky od společnosti Garmin (a nejen ty), procházejí téměř celou mojí sportovní kariérou (geneze u mě byla modely Forerunner 205, 910XT, 735XT – recenze). Kromě toho jsem byl/jsem vlastníkem cyklopočítače Edge 520 a modelu Edge 820 – recenze) a tak nebylo s podivem, že jsem si přál být mezi prvními šťastlivci, kteří měli možnost novou vlajkovou loď […]

  • Výlet za poznáním



    Dlouho jsem žádný článek nesepsala. Zaprvé jsem neuměla utříbit myšlenky do žádného smysluplného tvaru, který by měl hlavu a patu. A taky nebylo možná ani moc co sepisovat, od Lysacupu jsem se zúčastnila dvou komornějších závodů – Bolatická dvacítka a Silniční běh na Lysou. Ani ne tak kvůli zdraví a času. Ale zkrátka chyběla chuť závodit. Poslední dobou se čím dál častěji známí ptali, kde jsem se vytratila…  Jak to, že  nezávodím…  A běháš vůbec ještě???
    Běhám, jezdím na kole, lítám po lese, po horách, od podzimu do jara pak ještě sem tam skotačím v gymnastické tělocvičně. Hýbu se pořád, a nepřestává mě pohyb bavit, ale přestávají mě motivovat závody. Asi nejsem vůbec závodní typ. V druhé polovině Lysacupu cítím značnou únavu a vyhlížím konec celého seriálu, nemůžu se dočkat volného víkendu, kdy se proběhnu jen tak sama po lese a to i přesto, že vím, že mi bude po skončení Lysacupu stejně smutno a budu vyhlížet další ročník.

    Dlouhé ultra závody jsem si odžila už dávno a vzhledem k možnosti obnovením bývalých zranění a taky velkému vyčerpání, se mi do nich teď už vůbec nechce. Na takové závody bych musela nastupovat 100pro fit, být odpočatá a mít na ně chuť. A hlavně tu teď nemám. Naopak krátké a těžké horské závody na jaře, které bych si s chutí odběhala, pro mě zůstávají zakleté – na jaře mě každoročně nepustí laryngitidy a následná rekonvalescence.
    Létu pak patřilo hlavně kolo, naše hory a chuchelenský les, a pak nádherné výlety do přírody, kdy neřešíš čas a skoro nejsi doma. A závody? Ty se sem tak nějak letos nevešly…

    Léto se pomalu lámalo ke konci a mě čekalo pár volných dní, kde jinde, když ne v horách… Táhlo mě to tradičně do Tater, Deni mi ale v létě stihla zamávat z GrossVenedigeru, a přesvědčila mě o tom, že zamávat si z GrossGlockneru bude ještě větší jízda. A myslím, že sama ani nečekala, jak velká jízda to bude!!!
    Ve čtvrtek vyrážíme kolem půl páté a auto vypadá, že asi brzo praskne. Honza se nezapřel a jediný v minimalistickém duchu nasáčkoval vše do jediné krosny. Zbývající posádka (Deni, Jarek a já) myslela na vše možné i nemožné, ale vzhledem k prudce se měnící předpovědi, jsme aspoň byli velmi dobře připraveni.
    Liják nás chytá už v polovině cesty a vyhlídky nejsou zrovna blankytně modré. Zima a déšť. Cesta mi rychle ubíhá, kolem jedné jsme v kempu Kals am GrossGlockner. Ráno nás budí kapičky deště bušící do stanů, rozhodujeme se co dál a pevně věříme v bezdešťové zítřky. Přes nejistotu balíme, do toho se zahříváme polívkou, a chceme to aspoň zkusit. 
    Stoupáme do mraků, cesta je chodecká protkaná střídavě slábnoucím a zesilujícím deštěm, až na jednu kratší přestávku před lijákem nezastavujeme, zanedlouho jsme tak ve 2800 ve Stüdlhütte. Počasí nás pustilo sice sem nahoru, ale tady nám cestu jasně zatarasí. Mokré kluzké skály a špatná viditelnost nás nutí měnit páteční plány. Odpoledne se výstup do další chaty do 3400 odkládá – na sobotu, bude-li líp. Jdeme se alespoň pokochat výhledy v blízkosti Stüdlhütte a stojí to za to. Koukáme na nádherné obří masivy, připadám si tak malilinkatá…


    Ráno se obloha protrhává a původní černé chmurné scénáře se rychle vytrácí, ve tvářích se nám rýsují úsměvy. Vyrážíme. Výstup do 3400 směrem k chatě Erzherzog Johann Hütte bude už trochu jiné kafe. Ale já kafe ráda! 🙂 

    Cesta jde dobře, vzhledem k různým představám o postupu se brzo dělíme. Honza pokračuje sólo přes ledovec až nahoru, s odvahou, která mi naprosto chybí. Asi potřebuju více záchytných bodů a to nejen na horách, ale i celkově v životě, než je třeba pro tebe běžné, a pokud je nemám nebo ztrácím, pak bojuju s nejistotou a panikařím. Zvlášť, když pode mnou cosik zlověstně praská. Pokračuju tak dál spolu s Deni a Jarkem hezky navázána na laně. Stoupáme v Honzových stopách k odtrhové trhlině, přes ni postupně dál ke skalám, kde už je na „hraničních“ úsecích možnost jištění. Lezeme v klidu až k chatě, z dáli hřmí, sněžná bouře se stáčí směrem k nám. Dorazíme tak akorát, zanedlouho se na chatu sype hromada sněhu. To už se ohříváme u kafe a polívky. Tušíme, že vzhledem k počasí – sněhu, nulové viditelnosti a vichru si ze samotného vršku Glossglockner dnes určitě, a pravděpodobně ani zítra ráno, nezamáváme. Samotný zítřejší sestup bude náročný i tak. 
    V noci se často budíme, málokdo z nás je schopný spát, změna nadmořské výšky s námi trochu zahoupala.  Rozhodně toho naspíme ale o dost víc, než další 3 Američani, kteří s námi jako jediní nocují na chatě. Leni díky 🙂 tvé uspávací léky nám hodně pomohly!!! Vydatně snídáme, kuklíme se a pomalu se vydáváme na sestup. Cestou potkáváme stoupat tříčlennou skupinu, mají toho fakt plné zuby. Sněhu tak o 50-70 čísel více než před pár hodinami, brodíme se jím po kolena, v některých úsecích po pás. Okamžitě poznáváme, že sestup nám dá zabrat. Netušila jsem, že na začátku září budu vítat zimu, ale je to tak. Nevím, kdy naposled jsme se válela v takovém množství sněhových vloček. Možná jako malá holka! 🙂 

    Sestup po skalách šel bez problémů, v rychlém postupu nás zastavuje až skála před ledovcem. Navazujeme se, Jarek jistí, postupně slaňujeme k plácku před odtrhovou trhlinou. Dostáváme se úzkou spojkou přes a postupujeme ledovcem. Sníh zakryl mnoho mostečků, kterými jsme trhlinky překračovali, teď v některých úsecích nevidíme nic a můžeme jen hádat, na čem stojíme. Postupujeme pomalu, všichni navázáni na dlouhém laně, Honzík v čele, my dvě, na konci Jarek, všichni vyhlížíme konec ledovce. Konečně se odvazujeme a těšíme se na chatu. Jak se říká, na horách poznáš nejvíc sám sebe a stejně tak i ty ostatní, v ryzí čisté podobě, do poslední buňky. Poznáš, na koho se můžeš spolehnout, koho tam v těch horách budeš chtít mít vedle sebe i příště. A já byla fakt ráda, že tam mám ty, které tam mám…
    Zbývající část cesty ke Stüdlhütte byl opět už jen choďák, tak se šťastně fotíme a opět si s troškou větší bezstarostností užíváme sněhové podmínky. Na Stüdlhütte přeskládáme věci a fičíme dolů až k autu, sníh ustává, otepluje se a my se těšíme domů…  
     
     
    A už teď, s odstupem pár dní, se těším zase někam dál… a třeba příště i výš… 😉
     

  • Alpské kempy 2017

    Kempy na rok 2017 jsou tady 🙂 Vyzkoušejte si na vlastní kůži bežeckou trasu Dolomitenmanna a Grossglockner berglaufu a také zažijte atmosféru světového poháru ve skyrunningu v italském Canazei ! Více na : http://www.trailrun.cz/cs/m-169-kempy/

  • Tyrolsko 4.-10.8.’16

    Omlouvám se za úpravu a rozvržení, ale Wix to nějak nezvládl, v editoru je všechno perfektní.Chtěla jsem ještě využít letního počasí a tak jsem se rozjela za zážitky do Tyrolska, kde už několik let žije moje teta. Konkrétně pod hřeben Wilder Kaiser, do městečka Söll, mezi městy Kitzbühel a Kufstein. Jela jsem vlakem, jak jezdím všude. Cenově je to dostupné- zpáteční lístek přes Břeclav a Vídeň se dá sehnat s předstihem cca od 1300,- Kč, a cesta i s přestupy a čekáním na další spoje (což přijde