Jak ses poprvé dostal k cyklistice a co tě k ní přivedlo, jak probíhalo tvé cyklistické dětství a mládí?
S rodiči jsme vždy trávili víkendy velmi aktivně, v zimě na lyžích v létě primárně na kole. Byl jsem od malička hodně ctižádostivý a závodění mě nesmírně bavilo. S bráchou, který je o dva roky mladší jsme vyzkoušeli mnoho sportů, ale cyklistika nás bavila vždy nejvíce. Začínal jsem na horských kolech, pak cyklokros a následně si vyzkoušel i dráhu a silnici. Silniční cyklistika mě pak naprosto nadchla. Každý závod byl trochu jiný a bavilo mě se posouvat. Na úvodních závodech jsem se ani neudržel v balíku, po první sezoně jsem už jezdil kolem desítky a druhou sezonu se občas dostal i na bednu.
Jak hodnotíš dnešní juniorskou cyklistiku?
Určitě se to hodně posunulo, dnes většina juniorů fungují téměř jako profesionálové. Když se dívám zpět, tak jsem vlastně fungovsal podobně. Trénoval jsem s wattmetrem, hltal khihy o tréninku a o výživě, vyhledával odborníky, kteří mi pomůžou odpovědět na mé otázky a posunout se dál. Dnes již je to skoro standard.
Co bys doporučil mladým cyklistům, kteří sní o tom, že se stanou profesionálními závodníky?
Důležité je zachovat si jak touhu po úspěchu, tak radost ze sportu. Přiliš velká orientace na výsledek je škodlivá. Za zásadní pak považuji odejít co nejdříve závodit do zahraničí. Domluvit se anglicky je nezbytnost, pak se hodí také francouzština nebo italština.
Co říkáš na to, co se teď v cyklistice děje, tedy výkony za hranicí “chápání”. Bavíme se samozřejmě (nejen) o výkonech tvého bývalého leadera Mathieu Van Der Poela…
Je to fascinujicí. Myslím si že je to dané kombinací jejich fyzických predispozic, správného tréninku a extrémně silnou psychikou. A vzájemným soupeřením se posouvají stále dál.
Myslíš, že se ty hranice mohou ještě posunout někam dál, nebo tohle je už úplný limit?
Určitě se budou posouvat ještě dále, zvedají svými výkony úroveň celého pelotonu, tak je vyšší konkurence bude opět posouvat dále.
Mluví se o marginal gains bez kterých uz by to asi nešlo. Co kromě stravy a spánku, vidíš jako klíčové? Co si z toho mohou vzít i normální smrtelníci jako jsme my
Zásadní je zaměřit se na správné základy a postupný výkonnostní posun a nehledat nějaké zázračné návody. Správně trénovat, kvalitně jíst, dopřát tělu odpočinek a těšit se z malých pokroků. Jim to také trvalo dlouhé roky, než se dostali na vysokou úroveň.
Můžeš nám povědět něco o svém cyklistickém tréninkovém režimu a jak se připravuješ na sezónu?
Tuhle zimu trávím převážně v Gironě. Jsou tu perfektní podmínky pro trénink, teplé počasí, nepřeberné množství tras po silnici, na gravelu i pořádné traily a také je vždy s kým trénovat, pokud nechce vyrazit sám. Trávím teď hodně času na biku, protože se připravuji na Cape Epic. Mám okolo 20-25hodin na kole za týden a 2-3h v posilovně.
Jaký je tvůj největší cyklistický úspěch a co pro tebe znamená?
Je to vítězství na Brabantském Šípu, belgické klasice, kde se mísí kostky a krátká stoupání. Když jsem ten závod jel poprvé, vysnil jsem si, že ho chci vyhrát a věděl jsem přesně jak. Na potřetí se mi to povedlo, nastoupil jsem v prudkém stoupání kilometr před cílem a dojel si sám s náskokem pro vítězství. Doteď mám husí kůži, když si na to vzpomenu, nebo když vidím závěr závodu na youtube.
Které závody nebo etapy považuješ za nejtěžší ve tvé kariéře a proč?
Asi úplně nejtěžší bylo mistrovství světa v Anglii v roce 2019. Celý den silně pršelo a teplota byla okolo pěti stupňů. Byl jsem prakticky od začátku ve velkém úniku a poté co nás dojeli se držel v pelotonu. V posledním kole mi ale úplně vyplo celé tělo a ani nevím jakým způsobem jsem se dostal do cíle. Byl jsem úplně poslední, ale ten den dokončilo jen 50 závodnílů z 200.
Jak zvládáš psychický tlak a stres, který přichází s vrcholovým sportem?
Dlouhodobě na tom pracuji. Začal jsem tím, že jsem si četl knihy o sportovní psychologii a pak se v vzdělával v psychologii obecně. Mentální rovina mě vždy fascinovala. Dále jsem pak spolupracoval se sportovními psychology a teď jsem čerstvě dokončil studium psychologie na vysoké škole. Je to však neustálý proces, člověk musí na své psychice neustále pracovat. Učit se práci s nechtěnýma myšlenkama, například vést rozhovor sám se sebou nebo mít rituály a mantry, které člověk dostanou zpět do správného nastavení. Zároveň je důležité umět vypnout, najít si aktivity u kterých člověk dokáže relaxovat. Pro mě je to hlavně pobyt v přírodě a čtení knih.
Jaké jsou tvé oblíbené cyklistické trasy a místa pro trénink?
Miluji Gironu. Těch možností je tu nespočet, takže vastně žádné vyloženě oblíbené trasy nemám, spíš mě baví objevovat nová místa. U nás je to oblast jižně od Prahy, zejména Sázava a Slapy a na gravelu zas brdské lesy. V létě zase rád mizím do hor, oblíbené mám zejména italské Livigno a u nás Šumavu.
Jak se staráš o své zdraví a kondici mimo závody a tréninky?
Pravidelně cvičím, posilování a strečink nebo jógu’, pravidelně také využívám služeb fyzioterapeutů. Zároveň mě hodně baví oblast výživy a snažím se tělu dopřát ty nejlepší nutrienty. Přes zimu se také rád věnuji dalším sportům – zejména skialpy, běžky a tuhle zimu jsem hodně běhal.
Petr Vakoč a výživa. Co nám k tomu řekneš?
Hodně se výživě věnuji už od mládí, v juniorech jsem četl několik knih na téma sportovní výživy a snažil se poznatky implementovat. Vždy mě zajímal nejen samotný maximální výkon, ale i zdraví, tak jsem hledal cesty, jak tyto dvě často protichůdné oblasti kombinovat.
Měl jsem možnost spolupracovat s předními odborníky na sportovní výživu, jak během působení v profi týmech, tak v rámci vzdělávacích kurzů. Snažím se dělat věci tak, aby moje tělo mělo dostatek energie pro výkon, ale zároveň abych ho nezahltil přílišným množství zbytečných látek. Myslím, že se oblast výživy a nejen sportovní, tímto směrem pomalu posouvá a dělá mi to radost, že jsou na trhu značky jako Skratch, které to vidí stejně jako já.
Poznámka redakce. Určitě se podívejte na Skratch, kterému Petr Vakoč věří.
Jsi spokojen s tím, jakým směrem se vyvíjí cyklistika jako sport?
Z gravelu jsem nadšený, pro mě je to přesně to co se mi líbí. Těžké, dlouhé závody, objevování nových míst, trochu techniky, důležitá role taktiky a k tomu všemu propojení s komunitou. Už dávno jsem měl v hlavě nápad, že by se mi líbilo mít třeba poloviční počet závodů než je na silnici běžné – to je kolem 80 dní za rok a mít víc prostoru pro trénink a objevování nových míst.
Myslíš, že jednou bude gravel větší než MTB maratony?
V Americe už určitě jsou, tam je ten boom obrovský. V Evropě ty podmínky nejsou tak přívětivé, přeci jen tu nemáme tolik prostoru a tolik prašných cest, ale boom je tu také ohromný. Asi nehrozí, že co se týče počtu závodů a účastníků budou větší, zejména v Čechách, ale celosvětově jako sport si troufám tvrdit, že ano a že to bude velmi brzy.
Máš nějaké vzory mezi cyklisty, kteří vás inspirovali?
Ano, mám jich více. Vyrůstal jsem v největší slávě Lance Armstronga, ale fandil jsem vždycky spíš Ulrichovi. Tehdy jsem samozřejmě neměl ponětí, co se odehrává. Zároveň jsem vzhlížel k Romanu Kreuzigerovi a Zděnku Štybarovi a ze zahraničních jezdců byl pro mě největším vzorem Tom Boonen. Jezdil jsem po těch šílených kostkách v Praze na náplavce a představoval jsem si, že jsem Boonen a jedu Paříž- Roubaix.
Vídáme tě často v Gironě. Proč zrovna tam? Měli by tam čeští cyklisté jezdit častěji než na Mallorcu?
Určitě! Každého přemlouvám ať sem dorazí. Za mě je to neporovnatelně lepší. Počasí je podobné a je tu tolik možností, kam vyrazit. Jeden den se dá vyrazit k moři, druhý do Pyrenejí. Člověk tu může být deset dní a každý den jet úplně jinou trasu. Zároveň je Girona nádherné historické město, které žije. Je tu nespočet kaváren, výborných restaurací.
Kdybys měl poradit pouze tři věci svému dvacet let starému já, co bys mu poradil?
Tolik bych toho asi nezměnil. Určitě, abych bral sport méně vážně, byl jsem asi až moc upnutý na výkon. Pak bych si dodal více sebevědomí a průbojnosti.
Vidíš okolo sebe, že cyklistika se stala neskutečně trendy? Krize středního věku, nebo postCOVID syndrom? (velký smích)
To netuším, ale Covid v tom určitě velkou roli hrál. Také si myslím, že pomohl rozvoj gravelu, je to super pocit, jet na kole co jede skoro jak silnička a mít možnost vyhnout se provozu a vymetat zapadlé rozbité silničky, šotoliny a polňačky.
Jaké jsou tvé cíle a plány pro budoucnost ve světě cyklistiky?
Tuto sezonu zahájit menším gravelovým etapákem v Gironě a pak se budu připravovat na Cape Epic. Ještě před ním pojedu šestidenní etapák na biku v Andalusii. Od dubna to bude zejména o gravelu. Jsem součástí Life Time Grand Prix – největší americké off road série závodů, v rámci které mě čeká nejméně pět cest do USA na gravelové a MTB závody. Primárním cílem bude ten největší – Unbound 200.
Zároveň plánuji objet i důležité závody v Evropě, ať už světovou sérii UCI tak další závody jako FNLD nebo Traka, které zas patří k těm nejdůležitějším v Evropě. Vše pak v říjnu vyvrcholí mistrovstvím světa. Bude to tedy extrémně nabitá sezona. Loni jsem dosáhnul dvou vítězství a mnoha pódiových umístění na těch největších podnicích, tak doufám, že to letos minimálně zopakuji!
