Domů Vyhledávání
kočař - Výsledky vyhledávání
Pokud nejste spokojeni s výsledky, prosím, udělat další vyhledávání
Tomáš Řenč: vítěz Czechmana 2018 a druhý muž Ford Czechman Tour
Triatlet Tomáš Řenč, jenž pochází ze Slaného a závodí za tým Vanaman Kladno je sportovec každým coulem. Sportovat začal již od šesti let, kdy...
Night Run Most – AVON běh 2017
Sobota 12.8.2017
Gustík se v Mostě poprvé účastní Innogy Kids Cupu. Když si mrňata ve startovním koridoru v rámci předzávodního rozcvičení hrají na honěnou, je na ně kouzelný pohled :-).
Již od úplného začátku do toho jdu zostra. Stoupání na prvním kilometru zdolávám s velkou chutí a potěšením :-). Nepřipadá mi tak hrozivé jako před rokem. Při seběhu se mi pak šíleně klepou nohy, jak dostávají zabrat.
Po celou dobu mám na dosah Lenku Švábíkovou. Borkyni, co vybíhá schody světových mrakodrapů. Co vím, tak tenhle seriál objíždí celý a obvykle vyhrává :-D. V závěru mi však schází větší vůle se překonat a jít do ní, což je ovšem právě tím, co závody rozhoduje... Jsem měkká.
Výsledný čas o třiatřicet vteřin rychlejší než loni, trať tentokrát navíc o nějakých tři sta metrů delší. Asi se trošku projevuje, že běhám s kočárkem ráda do kopce. :-)
Gustík se v Mostě poprvé účastní Innogy Kids Cupu. Když si mrňata ve startovním koridoru v rámci předzávodního rozcvičení hrají na honěnou, je na ně kouzelný pohled :-).
Já si opět pro zpestření a jako trénink rychlosti volím pětku.
Již od úplného začátku do toho jdu zostra. Stoupání na prvním kilometru zdolávám s velkou chutí a potěšením :-). Nepřipadá mi tak hrozivé jako před rokem. Při seběhu se mi pak šíleně klepou nohy, jak dostávají zabrat.
Po celou dobu mám na dosah Lenku Švábíkovou. Borkyni, co vybíhá schody světových mrakodrapů. Co vím, tak tenhle seriál objíždí celý a obvykle vyhrává :-D. V závěru mi však schází větší vůle se překonat a jít do ní, což je ovšem právě tím, co závody rozhoduje... Jsem měkká.
Výsledný čas o třiatřicet vteřin rychlejší než loni, trať tentokrát navíc o nějakých tři sta metrů delší. Asi se trošku projevuje, že běhám s kočárkem ráda do kopce. :-)
#HVFcervence
Holka ve formě měsíce července je těhotná. Je těhotná a přesto je ve formě. Ivka je mladá nastávající maminka, která miluje běhání a svého aktivního životního stylu se nechtěla vzdát ani teď, kdy čeká miminko. My jí moc fandíme, přejeme hodně zdraví a doufáme, že na tom jednou budeme podobně :-). O tom, jak jí sport pomáhá, co prožívá a jaké má plány do budoucna si přečtěte už přímo od ní.
S běháním jsem začala pravidelněji v roce 2015. Předtím jsem sice chodila do fitka, ale spíše jsem se jen tak ploužila životem. Běhání mi ukázalo můj životní směr, vyčistila jsem si hlavu a zjistila jsem, že můj život vlastně nikam nevede. Díky běhu jsem poznala svého snoubence a můj život dostal konečně smysl. Na začátku roku 2017 jsem zjistila, že jsem těhotná. S přítelem jsme spolu nebyli moc dlouho, a měli jsme spoustu plánu na nadcházející běhací rok. Ale miminko bylo v plánu také, jen jsme to nečekali tak brzy. Já jsem byla hodně zaskočená, a samozřejmě šťastná.
Po prvním šoku jsem začala zjišťovat informace, co takové těhotenství vlastně obnáší. Po všech počátečních vyšetřeních, konzultací s mou lékařkou, která mne ujistila, že jsem v naprostém pořádku, jsem se zjistila, že mi vlastně nic nebrání pokračovat v činnosti, kterou miluji. Začátky byly docela náročné, byla jsem unavenější a někdy se přidaly i nevolnosti. Ale jakmile jsem se cítila fajn, obula jsem tenisky a vyběhla. V těhotenství je člověk dost emotivní a má trošku rozhozené hormony a mě to opět pomáhalo si vše srovnat v hlavě, překonávat nesmyslné strachy a pochybnosti. Ve druhém trimestru jsem byla šťastná jako blecha, nic mne nebolelo, byla jsem neskutečně fit a vitální. Bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života, to těšení se na miminko, ten pocit, že se nám narodí maličký chlapeček, že ho čekám s člověkem, kterého moc miluji.
Dokázala jsem běhat, plavat, chodit na túry, cvičit a k tomu chodit do práce a dělat úplně vše, co jsem si zamanula. Teď už jsem ve třetím trimestru a blíží se mi termín porodu, je to krásná a zároveň trochu děsivá představa. Už běhám méně a kratší tratě, ale dokud mne nic netrápí, tak si těch pár kilometrů dám a po doběhnutí mám vždy pocit takové lehkosti, setřesu ze sebe ten strach a zůstává jen to těšení. Za celou dobu jsem neměla skoro žádné těhotenské potíže, dokonce i na bolest hlavy mi běh pomáhá. Mám samozřejmě spoustu plánu, ale miminko je na prvním místě. Ještě letos plánuji svůj oblíbený závod Hornickou desítku ve Frýdku-Místku. Poté bych se chtěla zlepšit a běhat deset kilometrů pod 45 minut. V příštím roce si odběhnout jesenický půlmaraton a spoustu dalších závodů.
Ale nejdůležitější pro mne je moje rodina, zdraví mých blízkých a maličký Alex, který mi roste v bříšku a bude to ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla od života dostat. Takže i kdybych nestihla to, co si plánuji, vezmu prostě kočárek a půjdu se proběhnout se svým pokladem. To je jediný závod, který stojí za to.
Tyden 25-26
PondeliRyma se vyznamne zlepsila! :)Byl to akcni den - rano sbalit, na postu, objednat mamku na fyzio a odlet domu. Vstavali jsme v 6h rano (vecer pred tim jsme do 11h vyklizeli chodbu), protoze v 7:30 uz nastoupila ceta delniku a zacali bourat koupeln...
Běžecké návraty, aneb nespolehlivostí serverů k lepšímu tréninku:)
Ať už si to chci přiznat nahlas nebo jen tak potichu.. DNF na oblíbeném závodě (i kdyby stokrát odůvodněném) si nesu v sobě relativně dlouho.. A vzpamatovávám se podobně pomalu jako po nějaké delší nemoci... Všechno mě štve, ani běhat se nechce:). Ale kde se ztrácí víra, zůstávají alespoň rituály. Narvat do pracovního dne tu běh do práce nebo z práce je určitá kotva a pro "návrat" k normálu ten rituál komutačního běhání potřebuji.. no asi stejně jako prase a moje Deri drbání:).A teď si představte.. sedím si takhle odpoledne v práci u počítače, přehazuji terabajty lopatou:), když v tom mi správa budov oznámila, že nad mojí kanceláří začínají s opravou podlahy, výměnou trámů.. a prostě nemůžu být v práci.. Ať si vše nastavím.. že mám až do své dovolené povolenou práci z domova.. a ať co nejdříve "vypadnu"..:)... Klasické smíšené pocity. Mohl bych se radovat ze získané volnosti.. ale nějak mi to nešlo. Slíbil jsem si všechny "dluhy" a resty dodělat jednou pro vždy a nepříjemných věcí a projektů se nadobro zbavit! .. Nenadálá situace ve mně vzbudila neskutečnou činorodost... řeším nastavení a funkčnost svých počítačů a serveru.. a pak rychle hledám v kanceláři zbytky funkčních triček a běžeckých kalhot... že bych běžel domů:). Moje jediné boty jsou skoro nadranc, nicméně "společenské" Asics, které jsem si nostalgicky schovával na dotrhání ve fitku mám okamžitě na nohou, k tomu bavlněné tričko z Košického maratonu a na hlavě srolovaný šátek jako čelenku. [Doma můj syn pohotově glosoval můj outfit, že s tou čelenkou vypadám jak východoněmecký pornoherec:)]..
No ale musím přiznat, že mě ta moje rychlá akce a zejména rozhodnost s jakou jsem si zařídil běh domů (který jsem ráno ve své -- běhu nenakloněné -- náladě vůbec neplánoval). A protože věřím na znamení.. říkám si, tohle je ten správný kopanec.. tohle tě zase nastartuje:). Druhý den po ránu přemýšlím, jak navázat na to včerejší nadšení, když v tom se mi zahltila moje výpočetní stanice:). Nedalo se nic dělat, musel jsem do práce.. a proto už za chvíli mám na sobě běžecké hadry.. a spěchám údolím dolů do centra. Ve spěchu jsem si náhradní oblečení nechal doma a tak je tu najednou pěkná dvojsměrka:). .. Než se den se dnem sešel, ve středu dopoledne mi to znova spadlo:)...[vím vím, s tak velkými daty se musí opatrně, i když můj počítač má 120GB operační paměti, přeci jen je to potřeba používat s rozmyslem..]
Ale co.. za chvíli už jsem u Žlutých lázní a potkávám RIDa.. Říkám mu, zrovna na potvoru :),,:).. mi zase spadl server.. A RID kontruje ".. a není tam nikdo, kdo by ti to mohl nahodit" :)... [Musím přiznat, že tohle řešení mě vůbec nenapadlo:).. a je to dobře, že se snažím být nezávislý a lidi kolem neotravovat, aby mačkali za mě nějaké čuflíky:)]
Při zpáteční cestě pod Asuánem (pro neznalé rybník na kraji údolí) potkávám mladou rodinu s kočárkem a asi se šestiletým klučinou. Ten jak mě vidí zespoda vybíhat kopec, hned se staví na okraj cesty s napřaženou rukou:)... Plácneme si.. A kluk říká, mami, to je ale závodník, co? :)... Maminka mi děkuje, že jsem udělal radost synkovi -- ale musím přiznat, že větší radost mám já...."závodník"..:).. Tak to, abych vydržel u pořádného tréninku!
Všemu zdar! Nadšenému boji a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Všechno souvisí se vším. To bavlněné tričko z Košického maratonu.. to nebyla náhoda.. Píše mi jeden slovenský profesor a připomíná mi, že mají opět konferenci, opět v Košicích.. a opět v termínu maratonu:)... Že čekají, že přijedu, že budu prezentovat a po konferenci si druhý den (tradičně) zaběhnu maratón. Mohl bych hodit pózu skalního horského běžce [LOL:)] nebo se vymluvit, že mě městské maratóny netáhnou.. Ale jednak by to byla blbost, nedostatek pokory.. a určitě i špatná karma. :). Takže jsem na obojí zaregistrován a vzhůru do Košic!!
RunTour Olomouc 2017
Čtvrtek 13.7.2017
Jako správní runtouráci přijíždíme do Olomouce již ve čtvrtek, abychom zde s Augustýnkem strávili krásný prodloužený víkend :-).
Večer jdu na TRX. Vím, že dva dny před závodem to není úplně vhodné, ale když ho mám teď zdarma, baví mě a Gustíkovi se na tréninku líbí... :-) Jak mi to tělo najednou celé ztěžklo :-D.
Pátek 14.7.2017
Klušu s neběžeckým kočárkem "šmrdlákem" trošku delší vzdálenost než jsem původně zamýšlela. Když se však přede mnou v dálce tyčí úchvatné panorama Svatého kopečku a dítko poklidně spí, proč nevyužít kouzla okamžiku a nepřidat si okruh navíc... :-)
K obědu si dávám tuňákový steak. To budu mít zítra síly ;-).
Ve Smetanových sadech už se vše začíná chystat.
Sobota 15.7.2017
Po pěkné polední dešťové spršce zahajují závodní program dětské běhy.
Před cílem sice při pohledu na Rákosníčka znovu na chvíli zaváhá, ale tentokrát stojí maskot dostatečně vzadu, takže se opět rozbíhá a o více než minutu překonává svůj osobní rekord z Ústí nad Labem :-).
To já od sebe dnes neočekávám nic převratného. Tělo mám celé rozlámané, nohy namožené. Závod proto pojímám spíše tréninkově s cílem dokončit ho v čase pod pětačtyřicet minut.
V úvodu běžím se dvěma holkama. Po třech kilometrech se jedné z nich vzdaluji. Ta druhá zase pro změnu utíká mě. Rozvázala se jí tkanička u boty a než aby zastavila a zavázala si ji, tak raději zrychluje :-). Smekám před ní.
Co vás může při desetikilometrovém závodě nakopnout víc než osobní rekord na pětku v jeho polovině? :-D Wow! Šokovaně zírám na časomíru :-O. Mám to rozběhnuté někam k jedenačtyřiceti minutám. Je mi jasné, že v druhé části velmi pravděpodobně o něco zpomalím, nicméně i tak mám solidní náskok na osobák. Rázem bude cokoliv jiného zklamáním.
Vyklusávám po parcích. Sluníčko svítí, kapela hraje, je mi hezky :-).
RunTúra mě opět dostává svojí podmanivou, příjemně rodinnou atmosférou ❤️. Jediná škoda, že slečna z nepromíchané tomboly nelosuje, nýbrž sbírá lístky položené nahoře, čímž mě připravuje o chvilky napětí a vzrušení, neboť je jasné, že ten můj, ležící na samém dně, tímto stylem na tah rozhodně nepřijde.
Dva osobáky, to se přece musí náležitě oslavit. A tak slavíme. S jogurtama :-D.
Jako správní runtouráci přijíždíme do Olomouce již ve čtvrtek, abychom zde s Augustýnkem strávili krásný prodloužený víkend :-).
Večer jdu na TRX. Vím, že dva dny před závodem to není úplně vhodné, ale když ho mám teď zdarma, baví mě a Gustíkovi se na tréninku líbí... :-) Jak mi to tělo najednou celé ztěžklo :-D.
Pátek 14.7.2017
Klušu s neběžeckým kočárkem "šmrdlákem" trošku delší vzdálenost než jsem původně zamýšlela. Když se však přede mnou v dálce tyčí úchvatné panorama Svatého kopečku a dítko poklidně spí, proč nevyužít kouzla okamžiku a nepřidat si okruh navíc... :-)
K obědu si dávám tuňákový steak. To budu mít zítra síly ;-).
Ve Smetanových sadech už se vše začíná chystat.
Sobota 15.7.2017
Po pěkné polední dešťové spršce zahajují závodní program dětské běhy.
Gustík utíká tak rychle, až mu z toho padají kalhoty :-D. Pět set metrů představuje pro dvouleté dítě pořádnou štreku, jakmile se ale ocitá v závěrečné rovince, rozdává úsměvy na všechny strany, tleská a drtí přitom jednoho soupeře za druhým. Prostě si to užívá :-).
To já od sebe dnes neočekávám nic převratného. Tělo mám celé rozlámané, nohy namožené. Závod proto pojímám spíše tréninkově s cílem dokončit ho v čase pod pětačtyřicet minut.
V úvodu běžím se dvěma holkama. Po třech kilometrech se jedné z nich vzdaluji. Ta druhá zase pro změnu utíká mě. Rozvázala se jí tkanička u boty a než aby zastavila a zavázala si ji, tak raději zrychluje :-). Smekám před ní.
Co vás může při desetikilometrovém závodě nakopnout víc než osobní rekord na pětku v jeho polovině? :-D Wow! Šokovaně zírám na časomíru :-O. Mám to rozběhnuté někam k jedenačtyřiceti minutám. Je mi jasné, že v druhé části velmi pravděpodobně o něco zpomalím, nicméně i tak mám solidní náskok na osobák. Rázem bude cokoliv jiného zklamáním.
Zatímco Lukáš Olejníček vbíhá vítězně do cíle, mě do něj zbývá ještě dva a půl kilometru. Běž co můžeš, i když už nemůžeš!
Poslední výběh na lávku, následný seběh dolů, který vrhá přímo do finiše a v něm úžasní fanoušci :-). 42:15 min. Osobní rekord. Naprosto nečekaný. A pak že má být dva dny před závodem volno... :-)Vyklusávám po parcích. Sluníčko svítí, kapela hraje, je mi hezky :-).
"Nechci se Tě dotknout, ale dotknul bych se rád.
Tvých kadeří, co mě udeří..."
RunTúra mě opět dostává svojí podmanivou, příjemně rodinnou atmosférou ❤️. Jediná škoda, že slečna z nepromíchané tomboly nelosuje, nýbrž sbírá lístky položené nahoře, čímž mě připravuje o chvilky napětí a vzrušení, neboť je jasné, že ten můj, ležící na samém dně, tímto stylem na tah rozhodně nepřijde.
Dva osobáky, to se přece musí náležitě oslavit. A tak slavíme. S jogurtama :-D.
2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Praha 1.7.2017
Sobota 1.7.2017
Jedu do Prahy na dentální hygienu. Ne že bych snad měla někoho plné zuby, ale občas se to preventivně udělat má :-). Vzhledem k tomu, že jde o první sobotu v měsíci, to by bylo, abychom si ráno krapet nepřivstali (no po celotýdenním nastřádaném spánkovém deficitu to byl docela brutální začátek dovolené) a nešli se předtím ještě trošku proběhnout do Stromovky :-).
V následné, tentokrát prázdninově tematicky laděné, tombole úspěch nesklízíme. Vyhrávají v ní ti, kteří si o sobě myslí, že jsou chytřejší než jejich učitelé. (V čem? V tělocviku.) Rodiče, jenž jsou spokojeni s vysvědčením svých dětí i ti, co se na svou letošní letní dovolenou chystají do Španělska, Itálie, Chorvatska či na Sibiř. Takže nic. Ale Česko dáme ;-). Křížem krážem.
Jedu do Prahy na dentální hygienu. Ne že bych snad měla někoho plné zuby, ale občas se to preventivně udělat má :-). Vzhledem k tomu, že jde o první sobotu v měsíci, to by bylo, abychom si ráno krapet nepřivstali (no po celotýdenním nastřádaném spánkovém deficitu to byl docela brutální začátek dovolené) a nešli se předtím ještě trošku proběhnout do Stromovky :-).
"Proč by ses měl trápit
v bouřlivé zimě mysli?
Jednoduše si udělej
trvalé prázdniny
ve slunečných tropech srdce."
v bouřlivé zimě mysli?
Jednoduše si udělej
trvalé prázdniny
ve slunečných tropech srdce."
- Sri Chinmoy -
S kočárkem "šmrdlákem" s plastovými kolečky, které už jezdí celkem ztuha, a slušnou náloží se jedná o parádní silový trénink :-), takže jsem ráda i za těch nějakých čtyři pade na kilák.
Po výklusu si Gustík pochutnává na zaslouženém "dvoumílovém" lívanci a vše je najednou krásně provoněné skořicí :-).
V následné, tentokrát prázdninově tematicky laděné, tombole úspěch nesklízíme. Vyhrávají v ní ti, kteří si o sobě myslí, že jsou chytřejší než jejich učitelé. (V čem? V tělocviku.) Rodiče, jenž jsou spokojeni s vysvědčením svých dětí i ti, co se na svou letošní letní dovolenou chystají do Španělska, Itálie, Chorvatska či na Sibiř. Takže nic. Ale Česko dáme ;-). Křížem krážem.
Jeseníky rychle i pomalu.
Po půlmaratonu jsem si sice dala v neděli odpočinek ale další den už jsem šla vyklusat a další den taky a pak taky, až jsem v pomalejší tempu proběhla celým týdnem... nebylo to moc ale rozhodně se to nedalo počítat jako volnější týden. Měla jsem stále nějakou divnou náladu a hlavně žádné pořádné plány na léto. Měla jsem jet do Tyrolska k tetě ale u nich se letos dveře netrhnou a tak na mě nezbyl vhodný volný termín. Musela jsem se jet "vyběhat" do Jeseníků. Tentokrát jsem nebrala zrcadlovku, jak
#HVFkvetna
Když jsme vyhlásily výzvu "Holka ve formě měsíce", náš hlavní cíl byl inspirovat a motivovat všechny holky. Holky navzájem. Víme, že za každou sportovkyní se skrývá originální příběh. Proč se s ním tedy nepodělit s ostaními? Jedeme v tom spolu, sport nás spojuje. Věříme, že každá z nás může předat kousek své síly dál a pomoct tím tak někomu jinému v jeho snažení.
Jestli se vám tahle myšlenka líbí, máte co předat a chcete se do projektu zapojit, sdílejte s námi každý měsíc motivační sportovní fotky na Instagramu a nezapomeňte je označit @holkyveforme a #hvfcervna, #hvfcervence, #hvfsrpna a tak dále. Jednu z vás vybereme a osobní příběh zveřejníme tady na blogu. Kdo bude další? :-)
Za měsíc květen jsme vybraly Lucku. Dostala nás svým optimismem, který z jejích příspěvků jen čiší. Taky se moc hezky směje a je vidět, že běháním se baví a má ho ráda. Píše dokonce blog E-liščí doupě, kde se dozvíte víc o jejím životě. Sportovní aktivity dokáže skloubit i s péčí o svojí malou dceru, za což má náš obdiv. Určitě díky pozitivnímu přístupu své mladé maminky si také vypěstuje lásku k pohybu. Lucko, držíme palce a přejeme Ti hodně nejen běžeckých úspěchů.
Jsem Lucka, máma 2,5 leté Elišky, která miluje běh. Mám blízko k aktivnímu přístupu k životu a zdravému jídlu - pracuji ve Wellnessii, kde hlásáme, že zdravé jídlo může být sexy a skvěle chutnat.
Běhám proto, abych si vyčistila hlavu a dobila si energii na tu malou princeznu, naši domácnost a práci, kterou dělám na dálku. Dlouho jsem ve svém režimu hledala pro pravidelné běhání místo a všechno bylo důležitější než čas pro mě samotnou. Samozřejmě mě to štvalo, v pubertě jsem hrála fotbal a byla jsem zvyklá si pravidelně dopřávat sport úplně běžně několikrát týdně a teď mě situace nepouštěla samotnou z domu ani vynést odpadky do popelnice.
Zhruba od loňského podzimu jsem se do toho trochu opřela a dala jsem do běhu pravidelnost. Začala jsem běhat venku s kočárkem, když Eliška spí. Kdykoliv to jde, nazouvám boty a jdu si dát svých pár kilometrů. Když nejde jinak, běhám doma na běžeckém pásu. A taky tahám své běžecké boty všude - třeba do Mnichova na dvoudenní výlet jsem si je taky vzala s sebou, abych si to okolí hotelu proběhla.
A tak chci všem, hlavně maminkám, říct, nenechte si vzít své sny, své záliby, které milujete a dělají vám dobře. Naše drobátka jsou stejně nejvíce spokojená, když jsme spokojené my samy.
A moje cíle? Ráda bych na podzim uběhla svůj první půlmaraton a vlastně se tak nějak nasměrovala, co mě baví - běhání v lese v terénu nebo po městě, velké masové závody nebo jen jednou za rok něco pro potěchu. Zatím mám ambice překonávat jen sama sebe a běhat tam, kam se jen málokdy dostanu.
A moje motto: Neptejte se, co svět potřebuje, zeptejte se, co potřebujete vy a to dělejte. :-)
RunTour Ústí nad Labem 2017
Středa 10.5.2017
Po třech týdnech mě konečně přestalo bolet v krku. Hurá!!! Život je zase najednou hezčí :-).Začínám se těšit na sobotu ;-).
Sobota 13.5.2017
Do ústeckého Střekova přijíždím s Augustýnkem, který se účastní Rákosníčkova dětského závodu na pět set metrů.
Před startem se pořádně naláduje sladkostmi ze startovního balíčku a jde na to. Jak se mu po celou dobu nechce příliš běžet, tak v závěru rozbaluje parádní finiš. Když ale spatří postavu Rákosníčkova maskota, začne metr před cílem zase rychle couvat a schovávat se za mě :-D.
Moderátor je tu stále stejný. Úžasný. Nejlepší ze všech :-). "Někteří závodníci trénují až dvakrát ročně. Věnují se především mentální přípravě. Pravidelně sedí u svých počítačů a tabletů. Vymýšlejí strategii."
Augustýnek chvíli dohlíží na správný průběh vhazování lístků do tomboly :-D.
Dnes běžíme spolu. Hlídání by se našlo, což o to, ale asi mám chuť s ním zažít opět něco výjimečného. Dokud se mi ještě vejde do kočárku. Po nemoci to stejně pojímám spíše jen jako tempový trénink. Desítku chci to dát pod padesát minut.
Gustík usíná hned na prvním kilometru. "Otočit se a za dvacet let mu to vrátit." To si poznamenám ;-).
Ač se to nezdá, trasa čítá poměrně dost stoupání. Speciálně čtyřikrát výběh na most Dr. Edvarda Beneše mi dává pořádně zabrat. Přece jen je ten Gustin čím dál tím těžší. Je to s ním pěkná makačka, hlavně na zadek :-D. Však já si tady na to při půlmaratonu vzpomenu.
Romská holčička se nabízí: "Nechcete ho povozit?" Severní Čechy...
Lidi fandí, sluníčko nad našimi hlavami pálí, atmosféra je super. V cíli se ocitám za 49:53min, takže splněno.
Dostávám originální medaili s píšťalkou. Tu jsem si moc přála :-). Dokonce mi svojí pastelově oranžovou barvou přesně ladí k tričku.
Krásné počasí, krásní lidé, krásný den. Chybělo mi to.
RunTour je skvělá akce pro celou rodinu. Po závodech se posedí s přáteli, čeká se na vyhlášení s tombolou, dojídají se zbylá jablka z občerstvovačky a je to fajn. Rozhodně doporučuji! ;-)
Během losování posledních cen zahřmí, načež se spouští silný slejvák. Ustává hned poté, co nás (celkem pracně) nasoukám do pláštěnek... :-)
No a teď už se mé myšlenky ubírají směrem Karlovy Vary ❤️.
Po třech týdnech mě konečně přestalo bolet v krku. Hurá!!! Život je zase najednou hezčí :-).Začínám se těšit na sobotu ;-).
Sobota 13.5.2017
Do ústeckého Střekova přijíždím s Augustýnkem, který se účastní Rákosníčkova dětského závodu na pět set metrů.
Před startem se pořádně naláduje sladkostmi ze startovního balíčku a jde na to. Jak se mu po celou dobu nechce příliš běžet, tak v závěru rozbaluje parádní finiš. Když ale spatří postavu Rákosníčkova maskota, začne metr před cílem zase rychle couvat a schovávat se za mě :-D.
Moderátor je tu stále stejný. Úžasný. Nejlepší ze všech :-). "Někteří závodníci trénují až dvakrát ročně. Věnují se především mentální přípravě. Pravidelně sedí u svých počítačů a tabletů. Vymýšlejí strategii."
Augustýnek chvíli dohlíží na správný průběh vhazování lístků do tomboly :-D.
Dnes běžíme spolu. Hlídání by se našlo, což o to, ale asi mám chuť s ním zažít opět něco výjimečného. Dokud se mi ještě vejde do kočárku. Po nemoci to stejně pojímám spíše jen jako tempový trénink. Desítku chci to dát pod padesát minut.
Gustík usíná hned na prvním kilometru. "Otočit se a za dvacet let mu to vrátit." To si poznamenám ;-).
Ač se to nezdá, trasa čítá poměrně dost stoupání. Speciálně čtyřikrát výběh na most Dr. Edvarda Beneše mi dává pořádně zabrat. Přece jen je ten Gustin čím dál tím těžší. Je to s ním pěkná makačka, hlavně na zadek :-D. Však já si tady na to při půlmaratonu vzpomenu.
Romská holčička se nabízí: "Nechcete ho povozit?" Severní Čechy...
Lidi fandí, sluníčko nad našimi hlavami pálí, atmosféra je super. V cíli se ocitám za 49:53min, takže splněno.
Dostávám originální medaili s píšťalkou. Tu jsem si moc přála :-). Dokonce mi svojí pastelově oranžovou barvou přesně ladí k tričku.
Krásné počasí, krásní lidé, krásný den. Chybělo mi to.
RunTour je skvělá akce pro celou rodinu. Po závodech se posedí s přáteli, čeká se na vyhlášení s tombolou, dojídají se zbylá jablka z občerstvovačky a je to fajn. Rozhodně doporučuji! ;-)
Během losování posledních cen zahřmí, načež se spouští silný slejvák. Ustává hned poté, co nás (celkem pracně) nasoukám do pláštěnek... :-)
No a teď už se mé myšlenky ubírají směrem Karlovy Vary ❤️.