Sparta, 27. září 2026, tři čtvrtě na dvě v noci. Maďarský běžec Tamás Bódis doběhl pod sochu krále Leónida s maďarskou vlajkou v ruce. Čas 19:40:51 – nejrychlejší, jaký kdy někdo na této trati zaběhl. Bódise (to je příjmení) sledujeme v redakci už roky. Účastní se řady ultra závodů a je za ním zajímavý příběh.
246 kilometrů průměrem 4:47 min/km. Pro představu: kdyby běžel maraton tímto tempem, měl by čas kolem 3:22. Ale tady to držel 246 kilometrů – přes Korintský kanál, serpentiny Taygetu, výstup na Parthenion (1200 m převýšení) a seběh do Sparty.
Druhý Fotis Zisimopoulos, čtyřnásobný vítěz a předchozí držitel rekordu, dorazil 51 minut a 50 sekund za ním.
Předchozí rekordy
Spartathlon vznikl v roce 1983. Myšlenka byla jednoduchá – zopakovat běh starověkého posla Feidippida, který v roce 490 př. n. l. vyběhl z Athén do Sparty požádat o pomoc proti Peršanům. Podle Hérodota tam dorazil během jednoho dne.
První ročník vyhrál neznámý řecký běžec Yiannis Kouros za 21:53:42. Rok na to přišel znovu a zaběhl 20:25:00. Ten čas vydržel jako traťový rekord 39 let. Kouros vyhrál celkem čtyřikrát a stal se legendou ultraběhu. Držel (a některé stále drží) desítky světových rekordů – včetně bizarních distancí jako 1000 mil (10 dní 10 hodin 30 minut), 1000 km na dráze (5 dní 16 hodin) nebo 6 dní běhu (přes 1038 km). Mnohé jeho rekordy vydržely desetiletí – třeba 48hodinový rekord padl až loni, po 29 letech.
Kouros později protestoval proti koncepci závodu – podle něj měl Feidippides běžet tam i zpět, celkem 492 km. V roce 2005 to dokázal neoficiálně za 53 hodin 43 minut. V roce 2011 to zopakoval. Dnes se pravidelně běží Authentic Pheidippides Run – 490 km tam i zpět s časovým limitem 98 hodin, omezeno na 50-70 elitních ultraběžců.
V září 2023 Fotis Zisimopoulos zaběhl 19:55:09 – první pod 20 hodin. Mezi roky 2021 a 2024 vyhrál čtyřikrát za sebou (stejně jako Kouros).
Traťový rekord tak drželi pouze Řekové – Kouros od roku 1984, pak Zisimopoulos od roku 2023. Zatímco Spartathlon vyhrávali běžci z mnoha zemí – třeba Američan Scott Jurek třikrát (2006-2008), Ital Ivan Cudin třikrát (2010, 2011, 2014), Litevec Aleksandr Sorokin (2017), Čech Radek Brunner (2025). Ale traťový rekord patřil jen Řekům.
Až letos to prolomil Bódis. Posunul rekord o 14 minut 18 sekund. Poprvé někdo pod 19:45. Bogár János byl v roce 1991 prvním maďarským vítězem, Bódis druhý v roce 2019 – a teď se stal i držitelem rekordu.
Od Hangonyi na Spartathlon
Tamás Bódis se narodil 29. července 1988 v Ózdu. Vyrůstal v Hangonyi, malé vesnici v severním Maďarsku, kde ho matka vychovávala sama. Po střední škole sloužil u výsadkářů v Szolnoku, v letech 2011-2012 byl na misi v Afghánistánu. Běhal i tam – ve 40stupňovém vedru, v prachu, bez hodinek, bez trenéra.
Po armádě pracoval jako řidič kamionu u finské firmy, později přešel na taxíky v Budapešti. Noční směny tak byly možná jeho výhodou – zatímco většina ultraběžců bojuje v noci se spánkem, Bódis je zvyklý.
V roce 2012 zaběhl svůj první ultra závod: Balaton Szupermaraton, skončil 101. za 21:40:29.
V roce 2016 pak potkal v obchodě Spuri Szabó Gábora, trenéra týmu Sashegyi Gepárdok. Vytvořili společně tréninkový systém – vysoký objem, strukturované intervaly, běhání podle pulzu apod.
V roce 2020 přešel na veganství. Dnes je trenér (BódisRun), má vlastní značku výživy (BodisOne Nutrition), organizuje závody v Hangonyi (Hangony Rekord Ultra, Hangony völgye Trail) a v roce 2021 založil sportovní klub Hangonyi BodisRun SE. Je čestným občanem své rodné vesnice. Trénuje 20-25 hodin týdně, naběhá 200-250 kilometrů.
Jeho motto: „Jobb harcolni valamiért, mint élni a semmiért“ – Lepší bojovat za něco, než žít pro nic.
Spartathlon – 5 startů
Bódis běžel Spartathlon už pětkrát:
2018 – debut a čtvrté místo za 24:58:26
2019 – první vítězství za 23:28:37
2021 – nedokončil
2024 – čtvrté místo za 24:01:25
2026 – vítězství a rekord trati 19:40:51
Za osm let se zlepšil o 3 hodiny 47 minut.
Další ultra úspěchy
Ultrabalaton – vyhrál třikrát (2020, 2021, 2026). V roce 2026 zaběhl 209 kilometrů za 15:44:45, průměr 4:30 min/km. Traťový rekord. Druhý doběhl s více než dvouhodinovou ztrátou.
100 km – V květnu 2026 zaběhl na UltraPark Weekend v Pabianicích (Polsko) 6:20:01, nový maďarský národní rekord. Bogár Jánosův rekord z roku 1999 (6:31:35) konečně padl po 27 letech.
Badwater 135 – V červenci 2026 třetí místo za 21:34:47. 217 kilometrů přes Death Valley, start 86 metrů pod mořem, cíl na Mount Whitney (2530 m n. m.), průměrné teploty kolem 50 stupňů. Prvních 196 kilometrů běžel na čele, pak ho zastavily zdravotní problémy. Běžel nejlepší maďarský čas v historii závodu.
24hodinový běh – Říjen 2025, mistrovství světa v Albi (Francie): 279,78 km, maďarský národní rekord, 4. místo. Průměr 5:10 min/km, celý den a celou noc. Vítězný Ukrajinec Andrij Tkacsuk zaběhl 294 km.
Rychlost
Bódisovy časy na kratších tratích mu dávají skvělý rychlostní základ:
- 5 km: 15:23
- 10 km: 31:39
- Půlmaraton: 1:09:39
- Maraton: 2:24:22 (stříbro na maďarském šampionátu 2021)
Maraton za 2:24 je pro ultraběžce výborný základ. Ukazuje solidní VO2max a ekonomiku běhu ve vyšších tempech. Když máte rychlý maraton, dokážete přenést rychlost i na 200+ kilometrů. Ultra není ani tak o tom, jak je běžec rychlý, ale spíš jak dlouho dokáže být rychlý.
Příprava na rekord
Na Spartathlon se cíleně nepřipravoval. Sám ho bral jako jednu z podzimních etap celoroční přípravy. Dlouhodobě staví silné a odolné tělo a dělá to co nejjednodušeji, bez zbytečných komplikací. Jednoduchý systém se prostě vydrží dodržovat roky.
Death Valley a červencový Badwater ho předtím naučily víc o mentální odolnosti než cokoli jiného. Po návratu měl pár týdnů na zotavení a pak pokračoval v tom, co dělá celý rok.
Aby mohl trénovat často a tvrdě, musí se stíhat zotavovat. Regeneraci sám považuje za součást progresu: posune vás jen ta práce, ze které se dokážete vzpamatovat. Patří k tomu kvalitní jídlo a doplňky stravy. Od určité úrovně zátěže už podle něj nejde jen běžnou stravou doplnit všechno, co trénink spotřebuje.
Poslední měsíce hodně zkoušel a testoval, často v těžkých podmínkách. Riziko tam je, to si přiznává. Bez něj podle něj žádný posun nepřijde.
Sebevědomí mu dala jarní série závodů: rekordní Ultrabalaton a stovka pod 6:21. Do Řecka tak přijel s jasným záměrem. Chtěl závod kontrolovat a diktovat, i kdyby ho to mělo stát pódium.
Průběh závodu
Start byl v pátek 26. září v sedm hodin ráno pod Akropolí. Od začátku běžel Bódis na čele.
U 65,2 kilometru to byl ještě vyrovnaný souboj se Zisimopoulosem (rozdíl do minuty). První znatelný náskok přišel kolem osmdesátého kilometru. Bódis se tam na místě převlékl a pak už nechtěl ztrácet čas ničím navíc. U 100. kilometru měl náskok 2:51. U 143 kilometru už 9:17.
Rozhodlo se v horách. Při výstupu na hřeben Parthenionu a přes sedlo Sangas narostl náskok zhruba o 18 minut. Po 170 kilometrech to bylo 20:46. Bódise ale víc než mezičasy překvapilo světlo. Na vrchol dorazil v 19:18 a ještě bylo vidět. Z kopce dolů do další vesnice seběhl bez čelovky. Na Spartathlonu se tahle pasáž obvykle běží potmě.
Pak už jen držel svoje tempo a nic jiného neřešil. Po 225 kilometrech měl náskok 42:19.
Posledních zhruba deset kilometrů před Spartou popisuje jako něco, co se těžko vypráví. U silnice čekaly děti, běžely a jely na kolech vedle něj a čím blíž byl městu, tím hlasitější to bylo. V sobotu ráno doběhl pod sochu Leónida v obrovském řevu. Čas 19:40:51, nový traťový rekord.
Zisimopoulos doběhl za 20:32:41. I to je jeden z nejrychlejších časů v historii Spartathlonu. Většinou by to stačilo, ale tentokrát ne.
Po cíli
U sochy na něj nečekali jen Maďaři. Fandili mu lidé z dalších zemí a hlavně Řekové. Bódis zpětně říká, že řecké přijetí pro něj znamenalo hodně: přišel jako soupeř z jiného národa, který jim právě vzal rekord, a přesto ho vítali s takovou vřelostí.
Po ceremonii ho odvedli do zdravotního stanu. Sundali mu boty a prohlédli chodidla, která byla po 246 kilometrech v perfektním stavu. Pak přišla dopingová kontrola, už třetí za posledního půl roku.
Další dny byly možná ještě neskutečnější než závod. Na sociálních sítích viděl jen sebe: fotky, videa, články, sdílení. Pár dní mu trvalo, než mu opravdu došlo, co to vítězství a ten rekord znamenají.
Výbava
Na výbavu dostával nejvíc dotazů. Boty a vybavení mu dodává budapešťský obchod RunnersLab, ale na jednu značku nesází. Bere to, co je mu pohodlné a o čem ví, že funguje. Na Spartathlon zvolil model, který běhá už několik let, protože se mu osvědčil v předchozích závodech. Nejnovější nebo nejdražší bota podle něj výsledek nerozhodne.
Výživu staví na vlastních produktech z BodisOne, které už prověřil na Ultrabalatonu. Plán občerstvení ale na Spartathlonu měnil na poslední chvíli, protože počasí nevyšlo podle předpovědi. Lahve, které nesl u sebe, ho po čase začaly tlačit a otloukat do žeber, takže pevná lahev nepřicházela v úvahu. Jedné z měkkých lahví navíc praskl ventil. Za běhu tak s týmem pracovali s tím, co měli, a v každé situaci volili to nejjednodušší a nejpohodlnější řešení.
Závěr
Hangony má 1700 obyvatel. Leží na slovenské hranici, obklopená kopci – perfektní terén na trénink do hor. Ózd je bývalé ocelářské město, kde výroba oceli skončila po pádu komunizmu. Přišla nezaměstnanost, odliv lidí, chátrající infrastruktura. Odtud se nedostáváte na světové rekordy. Většinou se nedostanete nikam.
Bódis běhal sám, bez klubu, bez sponzorů, bez zázemí. Vypracoval se. Dnes má značku, firmu, sportovní klub v Hangonyi. Trénuje další běžce.
Po 42 letech existence Spartathlonu tedy padl první ne-řecký rekord. Kouros ho držel 39 let a Zisimopoulos 3 roky. Jak dlouho vydrží ten Bódisův?
