Vítek Pavlišta patří dlouhodobě mezi nejlepší české vytrvalce. Loňská covidová sezóna pro byla pro něj byla mimořádně úspěšná. Získal nejen dva mistrovské tituly, ale hlavně si zlepšil osobáky na maratonu i půlmaratonu. Před týdnem se znova stal staronovým a již sedminásobným MČR v půlmaratonu na opět nové trati v okolí Pardubic. A jak sám krásně říká: „Za vším stojí hodiny dřiny, chuť a vytrvalost. Běhám do práce i z práce. Na běh jsou potřeba pouze dobré boty, pohodlné sportovní oblečení a pořád je spousta krásných závodů s padesátikorunovým startovným,“. Nejen o MČR, nových výzvách. O tom všem bude naše povídání.
Určitě si dejte s Vítkem naše minulé rozhovory a sledujte ho na Instagramu.
Sedminásobný MČR v půlmaratonu, otec dvou malých dětí a ještě chodíš normálně do práce. Nemáš náhodou dvojníka? (velký smích)
No jo, je to čím dál tím složitější něco natrénovat. Naběhané kilometry ubývají, ale stále těžím z let minulých. Běh (trénink) samotný zas tolik času nesebere, ale všechny ostatní podpůrné aktivity jsem osekal na nulu.
Loňský rok vypadal, že tenhle celý “blázinec” už možná konečně skončí. Bohužel je tomu dokonce naopak. Jak ti to změnilo plány? Víme, že jsi změnil i práci…
Loni jsem měl na běhání mnohem víc času, což bylo na výsledcích znát. Moje pracovní místo v souvislosti s covidem zaniklo a tak jsem na podzim hledal novou práci. Nastoupil jsem do Pivovaru Svijany, což mě po nepříjemném období bez práce uklidnilo a na podzim se mi podařilo zaběhnout životní výsledky. Zimní příprava už byla o dost horší, ale pár světlých tréninků naznačilo, že ještě letos by to mohlo na nějaký solidní výsledek stačit. Chybějící kilometry jsem dohnal vypitým pivem (smích).
Nějaký pátek máš i nového trenéra Honzu Pernicu. Jak probíhá Vaše spolupráce? Nejen Marcela Joglová, ale i ty. Na to že Honza sám říkal, že “neuměl” připravit na delší tratě, mi to přijde “docela dobré” (smích)
Já i Marcela už máme dostatečné běžecké zkušenosti na to, abychom si ty tréninky, které tvoří alespoň u mě jen jakousi týdenní kostru, dokázali přizpůsobit aktuálním pocitům a podmínkám. Hlavním parametrem, kterým Honza řídí můj trénink je tempo, respektive jeho několikasekundové rozpětí (na kilometr), a já se většinou snažím držet se při spodní hranici. Když to nejde, tak se alespoň trefím někam mezi. Tréninky si různě prohazuji podle pracovního a rodinného programu a sem tam doplním ranní fází.
Trochu holubník, ale jak jsem psal v úvodu, už celkem poznám, kdy toho je moc a kdy málo a snažím se na to v tréninku reagovat. Od podzimu se k mým tréninkům začali občas připojovat reprezentační orientační běžci, kteří aktuálně žijí a připravují se na liberecku. Za každý trénink, kdy nejdu sám, jsem rád, takže i z tohoto důvodu občas nějaký trénink přešoupnu.
½ v “Pardubicích” jste měli začínat, nebo Vám ještě něco předtím zrušili?
Zrušena byla celá řada jarních závodů, které rád běhám v rámci přípravy na půlmaraton. Minimálně jednu silniční desítku bych si k otestování formy na jaře dal.
Zima byla tuhá, takže jsi musel mít asi dostatek objemu. Nejen kopce, ale zcela jistě i spousta běžek. Jak bys zhodnotil tvojí přípravu?
Jako hodně mizernou (smích). Ještě v prosinci jsem běžel maraton ve Valencii, kdy už se normálně připravuji na novou sezónu. Pak jsem byl do Vánoc totálně rozbitý, do půlky ledna nemocný, pak každý den v Liberci a okolí připadlo asi tak 3 metry sněhu a když nepadalo tak bylo 20 pod nulou (smích).
Těch kvalitních kilometrů proto moc nebylo. Na běžkách jsem byl jen párkrát. Ve všední dny se na lyže se svoji pracovní dobou za světla nedostanu a o víkendu se mi zase nechce vstávat v 5, abych urval na Bedřichově parkovací místo a nemusel se prodírat davem turistů. To si jdu radši zaběhat v keckách.
Změnil se nějak “zásadně” tvůj trénink pod vedením nového trenéra?
Zas tak výrazně ne. Je ale teď víc na mě, což mi vyhovuje. Tady si uberu a jinde přidám. V tréninku jsem puntičkář a často jsem se snažil za každou cenu splnit parametry tréninku, i když to bylo třeba na škodu. Jinak koncepce tréninků je podobná, ale běhají se mi pod Perňou prostě nějak líp. Možná jsem jen vytrvalecky dospěl.
Pojďme teď k MČR. Věděl jsi, jaká nová trasa tě čeká? Studoval jsi profil, kde by mohlo foukat, nebo sis jí dokonce šel předem proběhnout?
Nevěděl, nestudoval. Přijeli jsme na místo, proklusnul jsem se první kilák po trati a šel do závodu. Pár silničních půlmaratonů už jsem odběhl a na žádném z nich mě nepotkalo žádné vyložené překvapení. Vždy je snaha organizátorů udělat co nejrovnější trať. Že se sem tam trochu zhoupne mi nevadí.
Celý závod jsi šel v podstatě “svůj” závod. Bál ses Viktora Šinágla, který se určitě za vytrvalce nemůže považovat?
Začátek byl po větru a trochu z kopce, zvolil jsem adekvátní tempo podmínkám, které nikdo neakceptoval. Trochu mě to překvapilo, ale nevadilo. Když mě Viktor doběhl, cítil jsem se ještě svěží. Jeho naopak moje dotahování stálo asi dost sil a bohužel pro něj mu ta stíhací jízda vyšla akorát pod kopec.
Já jsem dál pokračoval v nastoleném tempu (úsilí), on si ale nejspíš potřeboval trochu odfrknout a schovat se ve větru, tak jsme se zase rozdělili. Viktor není možná maratonec, ale se svým rychlostním základem může v pohodě do vzdálenosti půlmaratonu podávat excelentní výsledky, což už v minulosti několikrát ukázal.
Co jsi říkal na profil a ten vítr? Opravdu hodně lidí si zaběhlo nic moc časy a hodně jich ani nedokončilo…
Profil mi nijak nevadil, s větrem to bylo horší. Místy byl opravdu dost nepříjemný. Na druhou stranu alespoň ochlazoval docela teplý vzduch. Ještě v týdnu v Liberci mrzlo a sněžilo a najednou bylo o víkendu nad 20 stupňů.
Určitě musíš být se svým výkon spokojený. Zase jsi všem vypálil rybník…
Byl jsem spokojený s umístěním. Se svým běžeckým projevem a pocity zas až tolik ne. V závěru jsem cítil větší vyčerpání, než bych si po půlmaratonu za 66,5 minuty představoval (smích). Snad to ale bylo tím větrem.
Myslíš, že by něco změnila účast Jirky Homoláče?
Určitě by mě nenechal běžet sólo závod, takže průběh by jeho účast určitě změnila. Jak bychom se poskládali v cíli si netroufám odhadovat, ale soudě podle jeho maratonu by to určitě nebyl jeden z těch závodů, kdy mi po návratu z Keni nadělil 3 minuty.
Ano vím, asi tě tato otázka už bude unavovat. Ale co Tokio. Budeš to ještě zkoušet?
Co to znamená zkoušet Tokio? (velký smích). Ano, poběžím maraton v Praze. Ne, nebudu ho rozbíhat v potřebném tempu na limit ani první kilometry.
Co říkáš na tu “šarádu”, co se vymyslela na maratón v Praze. Není to tak trochu ostuda ČAS a neúcta k Vám a Vašim výkonům?
Věřím, že s plánovanou trasou se podaří ještě něco udělat. Honza Pernica v tom podniká nějaké kroky a není mu to jedno.
Už dlouhodobě v rozhovorech říkáš, že už na to “nemáš”, že to prostě nejde všechno zkloubit. Pověsí brzo Vítek Pavlišta tretry na hřebík a bude třeba trenér na “full time”?
To jsem řekl poprvé letos, kdy opravdu cítím, že ta příprava nebyla letos nic moc. Tím, že zatím žádné závody nejsou, se mi ale třeba ještě podaří nějaké ty díry v ní zalátat. Tretry na hřebík jsem pověsil dávno (tím myslím atletické závody v tretrách do 5 km).
Závodit nejspíš ale hned tak nepřestanu. Baví mě to a mám rád běžeckou komunitu. Říct si končím a už se nikdy neobjevit mezi běžci, jako to udělal třeba docela nedávno Milan Kocourek, to si nedovedu představit. Běháním pořád žiju. Trenérem na “full time” se neplánuji stát, ale na “part time” nové odvážlivce nabírám. Pár z nich se mi moc pěkně rozběhalo.
Pokud by se k tobě někdo chtěl dostat, bereš i normální smrtelníky a jsi schopen je trénovat i na dálku?
Všichni mí svěřenci jsou normální smrtelníci, kteří chodí do práce a mají rodiny. Já jim jen pomáhám čas strávený během zefektivnit. Z klusání se zlepšit nedá, takže ať mám jakýkoliv cíl, trénink musí mít nějaký řád a strukturu. Běžci nepolíbení takovým tréninkem často zjišťují, že je to i o dost zábavnější, než si jít v týdnu párkrát za trest zaklusat, protože jsem si to s novým rokem předsevzal.
Jaký je Vítek Pavlišta jako trenér?
To moc nejde zobecnit. Ke každému se snažím přistupovat individuálně. Mám běžce různých výkonností a různých ambic, tím se i různí můj přístup ke svěřencům. Nejdůležitější pro mě je, aby “moje” běžce plán bavil a cítili se motivovaní do další práce.
Musíme se samozřejmě zeptat… Co říkáš na výkony našich žen? Moiry Stewartové a samozřejmě i Marcely Joglové. Dělá ti to radost?
Jsou fantastické. Moiře (náš velký rozhovor zde) jsem věřil na limit a je mi fakt líto, že ji o takový kousíček utekl… U Marcely (náš velký rozhovor zde). jsem trochu pochyboval, že se jí podaří udělat tak obrovský výkonnostní skok, ale ukázala velké běžecké srdce. Pro mě osobně byl její výkon velkým překvapením. Pro splnění limitu udělala vše a povedlo se to. Tak to má být a moc jí to přeju.
Vidíš nějakou další vycházející hvězdu? Nějaký nový Vítek Pavlišta?
Aktuálně roste podle mě docela silná běžecká generace. Kluci, kteří mají na kratších tratích mnohem lepší výkony než jsem měl kdy já nebo Jirka Homoláč v jejich věku. Přetavit ty dobré předpoklady v kvalitní výkony na delších tratích ale nejde za rok a chce to pokoru, hodně úsilí a odhodlání. Věřím, že pár z nich vydrží a najdou si nějaký svůj vnitřní důvod, proč ta dřina dává smysl, protože na rovinu, na zlatou medaili z olympiády to nejspíš pro evropana ani v budoucnu nebude.
