Zaběhnout dobře trailový závod dlouhý přes 100 kilometrů je trochu alchymie a musí se sejít hodně věcí. Ondrovi Pavlů se to na prvním ročníku Lipno.trail.run (Li.t.r.) podařilo. Závod s parametry 111 kilometrů a 2 500 metrů převýšení, během kterých závodníci obíhají Lipno, vyhrál v čase lehce přes 10 hodin. Jak se na závod připravoval? Jaká byla jeho závodní strategie? Jak vypadala jeho výživa? A jak se mu závod líbil? Přečtěte si jeho reportáž.
Li.t.r. je nový závod jednotlivců, malých a velkých štafet na náročné trailové trase kolem Lipna. Organizátoři, jihočeští patrioti, vsadili na atraktivní propozici oběhnutí největší české vodní plochy, silnou vizuální identitu a velmi zábavnou komunikaci na sociálních sítích, ze kterých už měsíce dopředu stříkala neuvěřitelná energie. A ta se pak z Instagramu přelila i do reality. Skvělé zázemí v Lipně nad Vltavou, energická moderace, ze které by i Dan Stach mohl mít strach, neuvěřitelně zásobené občerstvovačky plné nadšených dobrovolníků a hudebního doprovodu. Dochuceno ideálním běžeckým počasím a hned první ročník závodu byla totální banger sportovní událost.
Vyndat se jak slušnej člověk
Po nekončících nemocech v rodině a DNS na Pražském maratonu jsem se přes léto cítil skvěle. Rodina byla zdravá, dovolenky, čas venku, na přelomu srpna a září jsem odběhal dva 100kilometrové týdny, dobře jsem spal i jedl a na Li.t.r. jsem se vyloženě těšil. Byl jsem ready se úplně zrušit. Na startovce jsem znal akorát Kryštofa Humlíčka, kterej mě posekal na Krkonošské 50, a byl jsem zvědav, kdo další se tam objeví.
Svůj ideální cílový čas jsem odhadl na 10 hodin a rozepsal si podle toho mezičasy. Agresivní, ale realistické. Odstartovali jsme v komfortním tempu na rovince podél Lipna a dost záhy se ve třech oddělili. První občerstvovačku v Loučovicích jsme jenom proběhli a už tam jsme po necelých 45 minutách měli skoro 8 minut náskok. A valili jsme dál. V Přední Výtoni na 22. kilometru jsme zbyli dva. Já a Kryštof Průša. Reprezentant v lyžařském orienťáku, který si v létě střihl Ironmana lehce přes 9 hodin. Žádný ořezávátko.
Bohužel ale začal už kolem 40. kilometru bojovat se střevy i žaludkem. Snažil jsem se ho trochu povzbuzovat, ale hned za občerstvovačkou v Oberhaagu na 47. kilometru to z něj lítalo tak, že jsem si říkal, jestli vůbec doběhne. Nicméně vstal z mrtvých a na hlavní občerstvovačku do Schönebenu na 58. kilometru přiběhl sotva minutu za mnou. Respekt.
V hlavě už jsem ale měl plán útoku. Na rovinu, bojujeme společně s tratí, podpoříme se, pokecáme, ale furt je to závod. A já ho chtěl vyhrát. Bylo mi jasné, že s omezeným příjmem kalorií začne časem vadnout. V Schönebenu jsem tedy strávil sotva tři minuty a rovnou valil dál, abych ho dostal pod tlak. Kryštof urychlil zastávku, vyrazil se mnou a v následném kopci mi ještě trochu cuknul, když jsem do sebe rval GU gely před plánovaným útokem.
V dlouhém seběhu do Nové Pece jsem začal tlačit na pilu. Nejprve ještě volněji, po větší dávce carbs na mě šlo píchání v boku, ale pak už jsem to sypal lehce přes 4 minuty na kilák a na občerstvovačku na 71. kilometru přiběhl s menším náskokem. Doplnit vodu. Trochu coly. Kus borůvkového koláče. Minutová zastávka. Zavřít oči a na následující osmikilometrové palbě na slunci po cyklostezce držet tempo kolem 4:30.
Náskok roste.
Rychlé doplnění vody v Horní Plané, high fives s dětmi z dětského domova, které měly občerstvovačku na povel, a hned rubat dál. A tam se to zlomilo. Po dalších dvou úsecích jsem najednou měl 20minutový polštář a v poslední části přes Kramolín už jsem to mohl trochu vypustit, abych se někde nezrakvil a zároveň nepřiběhl úplně vypnutej. Kvůli tomu jsem nestlačil celkový čas pod 10 hodin, ale zase mám parádní fotky z doběhu a prý jsem byl schopen v cíli mluvit souvisle. Své vítězství v čase 10 hodin a 7 minut při průměrném tempu 5:29 na kilometr ale rozhodně řadím mezi své nejlépe zaběhnuté stovky, což později potvrdil i UTMB index, který jsem za závod dostal.
Li.t.r
- Kdy: 18.9.2027
- Kde: Lipno nad Vltavou
- Kolik: 111km, 2500m převýšení
- Jak: Solo, 2-3 a 4-5členné týmy
- www.lipnotrailrun.cz
Podle hodinek jsem během závodu prostál 12 minut, tedy v průměru 1:20 na každé z devíti občerstvovaček. Běžel jsem bez supportu, takže to není vůbec zlý. Měl jsem jasný plán. Dva kilometry před každou dopít pití. Za běhu nasypat do jednoho soft flasku sachariďák z odměřeného pytlíčku. Těsně před občerstvovačkou odšroubovat víčka. Zalejt sachariďák vodou. Dát si kelímek coly. Případně ještě vodu do druhé soft flasky. Ještě trochu coly. Nalejt si studenou vodu za krk. Půlka banánu do ruky. A běžíš dál. Omezení času na občerstvovačkách je nejsnazší cesta k rychlejšímu závodnímu času.
Dobrovolníci jsou srdce každého závodu a je potřeba jim to dát najevo. Buď milej, oni budou taky, všechno půjde líp. Zároveň je potřeba si je trošku zorganizovat a říct, co přesně potřebuješ. Někdo to dělá poprvé, nikdo ti nevidí do hlavy. V Schönebenu jsem si doplňoval lahev, do toho mi jeden dobrovolník nalejval do kelímku colu, druhej podával banán, třetí vyndaval z vesty gely na druhou půlku závodu a čtvrtej odnášel dropbag zpět do stanu. Jak Formula 1. Mimochodem, fair play shout out supportu Kryštofa. Týpek nás potkal v protiběhu kousek před občerstvovačkou a prostě mi oznámil, že našel a připravil moji tašku ke stolu i mě. Wow. Výsledkem bylo, že jsem na hlavní občerstvovačce na 58. kilometru strávil lehce přes tři minuty.
Gastrovýlet kolem Lipna
Asi největší změna v mém tréninku a závodech v posledních dvou letech je výrazné navýšení příjmu carbs. Dostávám se tak méně do kalorického dluhu. V závodech díky tomu v druhé půlce tolik nevadnu, v tréninku nejsem po long runech vypnutej a můžu normálně fungovat s rodinou. Postupně jsem se ustálil na trojkombinaci GU Roctane gely, Iontmax hydrogely a Tailwind sachariďák. Tři různé formy, tři různé konzistence, tři různé chutě, dostatek potřebných mikronutrientů. A funguje mi to skvěle.
Plán byl do sebe dostat zhruba 90-100g sacharidů za hodinu. Během těch 10 hodin výkonu jsem do sebe z vlastních zásob narval lehce přes 900g, k tomu všechny ty coličky, půlbanány a borůvkovej koláč v Peci (mňam!) a na těch 100g/h to zhruba vyšlo. Kofein jsem použil strategicky – před startem, nakopávák v půlce a před finálním úsekem. Žaludek spolupracoval, energeticky jsem se cítil skvěle od začátku do konce. V cíli jsem rovnou dostal do ruky Plzeň ve skle a pak do sebe postupně narval tři (!) hamburgery ve stánku. Z hlediska provedení nutričního plánu to byl bezchybný závod.
Vítězné boty
V jakých botách běžet je u závodu, který mixuje terén s velkou dávkou asfaltu, naprosto klíčová otázka. V letošní sezóně jsem začal spolupracovat se značkou Mizuno a dostal na testování nový trailový model Mizuno Neo Accera. Je to bota, která vrací energii jako závodní silniční modely, ale s větší stabilitou a Vibram podrážkou, která podrží v terénu a zároveň nezničí chodidla na delších asfaltových úsecích. Odběhl jsem v nich celý závod bez jediné otlačeniny nebo puchýře. Jako kdyby ta bota byla pro Li.t.r. dělaná.
Jak se na tohle trénuje?
Oblíbená otázka v cíli. V případě ultramaratonů se dá odpovědět jedním slovem. Konzistence. Pokud chceš uběhnout (ultra)maraton a zároveň si tím neodrovnat pohybový aparát, tak to vyžaduje roky pravidelného běhání a postupného posílení vazů, svalů, kapacity kardiovaskulárního systému, poznání svého těla a svých slabých a silných stránek, vychytání detailů.
Dlouhé závody jsou o trpělivosti, stejně jako příprava na ně. Zapomeňte na B7 z gauče, to je sebevražda a nic hodného uznání. V tomhle je mimochodem Li.t.r. super. Můžete začít v pětičlenné štafetě, osahat si to. Další rok to zkusit ve dvoučlenné, na pěti úsecích natočit přes 50 kilometrů. A pak si to vypít až do dna v solo kategorii. Vše na jednom závodě a jedné trati.
Můj letošní týdenní průměr je 60 kilometrů, něco pod 50 minut denně. To je ve světě ultramaratonů fakt málo. Zejména když v podstatě nedělám žádný doplňkový sport. Nemám na to čas. Pracuju a chci být přítomný manžel i táta. Běhám ale skoro třicet let. Začal jsem v atletické přípravce, pak kloubil atletiku a orientační běh, první maraton jsem běžel před patnácti lety, pak jsem postupně začal přidávat vzdálenost.
Některé roky jsem běhal míň (na vejšce jsem spíš kalil), některé roky víc (příprava na UTMB). Ale běhám bez větších zranění konzistentně od dětství. A to je můj klíč. Tělo je dlouhodobě adaptované. Stačí pár týdnů dobře zacílené přípravy a vyladění na potřebný mód. Letos už jsem takhle ladil na desítku a půlmaraton (osobáky), pak na 1500m a 3000m na atletické lize (osobáky), teď na Li.t.r. Baví mě, že je mi 37, za chvíli budu dvojnásobnej fotr a furt dávám na prdel mladším verzím svého já. Snad mi to ještě chvíli vydrží.
Díky týme!
Jako rodina jsme si víkend na Lipnu užili až do dna. Celému Li.t.r týmu, organizátorům, dobrovolníkům, partnerům i fanouškům, děkuju za úžasnej běžeckej zážitek. Hned na první pokus si nastavili laťku jak Duplantis. Držím palce do dalších ročníků, na které se budu rád vracet. Možná jako fanoušek, možná jako závodník. Těch 10 hodin mě tam někde hluboko vzadu přeci jen trošku zlobí.
Ondra Pavlů je český ultra běžec a ambasador značek Mizuno, LEKI, 100% a GU. Běhá odmala. Začínal na dráze, dorůstal v lese s orientačním během a následně propadl horským ultramaratonům. Doběhl jich už desítky, včetně všech hlavních tras UTMB. Sledovat ho můžete na Stravě.
