Kronika Vesmíru (13) – Vznik oceánů a hydrosféry – modrá Země

Hadejská epocha končí. Z černé, žhnoucí planety pokryté magmatem se začíná stávat Modrá Země.

Celosvětový déšť

Kolem 4,4 až 4,0 miliardy let zpátky se povrch natolik ochladil, že vodní pára mohla kondenzovat. Byla součástí husté atmosféry – uvolňovaná z vulkánů a přinášená kometami a asteroidy.

Pršelo.

Nebyl to obyčejný déšť. Celosvětový, extrémně intenzivní deštivý cyklus, který trval pravděpodobně desítky až stovky tisíc let. Horká vodní pára se měnila v kapalnou vodu a hromadila se v prohlubních vznikající kůry.

Tak vznikly první globální oceány.

Teplé, kyselé, plné železa

První oceány nebyly modré jako dnes. Byly spíš teplé (50-80 °C) a kyselé. Obsahovaly vysoké množství rozpuštěného oxidu uhličitého, železa a dalších minerálů. Atmosféra byla pořád bohatá na CO₂, skleníkový efekt byl velmi silný.

Přesto už na povrchu existovala tekutá voda – předpoklad pro vznik života. Ze suché, žhnoucí planety se stala planeta s hydrosférou. Vznikl hydrosférický cyklus: odpařování, srážky, řeky, oceány. Na povrchu se začala formovat chemická diverzita. V takových podmínkách mohly vznikat složité organické molekuly. Země se stala planetou, na které byl život teoreticky možný.

První kontinentální jádra

Zároveň s chladnutím a vznikem oceánů začaly vznikat první stabilnější části kůry. Na některých místech se tvořily lehčí horniny (např. TTG – tonalit-trondhjemit-granodiorit), dostatečně lehké, aby plavaly na hustším plášti. Tyhle první kontinentální jádra se staly základem budoucích kontinentů.

Někteří vědci se domnívají, že první primitivní život (nebo alespoň prebiotická chemie) mohl vzniknout už během pozdní hadejské epochy nebo na samém počátku období Modré Země – dříve, než si většina lidí uvědomuje.

Země už nebyla jen horkou, černou koulí. Stávala se modrou, mokrou a chemicky aktivní planetou. V dalším díle vznik prvních kontinentálních jader a TTG hornin – přechod od Modré ke Šedé Zemi.