Tomáš Hudec a jeho lístek na Golden Trail Series

Tomáše Hudce asi není potřeba naším čtenářům vůbec představovat. Tomáš už dlouhou dobu patří (nejen) tuto sezónu k našim nejlepším trailovým běžcům. Tenhle rok se mu opět hodně dařilo a na (konec) sezóny si střihl opravdu pěkný závod, na který se snažil v průběhu roku dostat. Jak se mu dařilo? To se dozvíte v našem velkém rozhovoru.

Určitě si dejte i nějaký z předchozích rozhovorů, co jsme s Tomášem dělali!

Golden Trail Series bude spousta našich čtenářů znát. Můžeš jí ale i tak představit?

Upřímně si myslím, že zase tolik lidí ani neví, co všechno může získat v téhle sérii. U nás všeobecně ale neexistuje nějaká informovanost o trailovém běhání.

GTS můžeme v prvé řadě rozdělit na GTWS a GTNS, finále je pak pro obě série stejné, body se v něm, ale započítávají pro každou série zvlášť. Jedná se o několik závodů, které se konají zatím v Evropě a USA. Letos to bylo pro světovou sérii 6 závodů plus grand final v Itálii. Vesměs se jedná o nejprestižnější závody na světě jako například Zegamenebo Sierre Zinal.

Národní série pak zahrnují velké závody v daných regionech. Česko má národní sérii společně s Polskem a Slovenskem. Golden Trail Serie má taky obrovskou zásluhu na tom, že díky ní jsou atleti vidět, a i proto se dneska desítky běžců můžou během živit na 100 %. Letos byly některé závody poprvé přenášeny i na Eurosportu.

Celkově se pak rozdaly prize money za €300,000. Navíc pokud se na závodech slušně umístíš pořadatel ti finančně pomůže, aby ses na závody dostal. Ačkoliv hlavním sponzorem je Salomon, tak podmínky jsou pro všechny stejné. I z tohoto je patrný záměr, aby se závodů zúčastňovali ti nejlepší bez rozdílu. Dá se to brát i jako vstupenka do profesionálního běhu. Letos poprvé běželi muži a ženy odděleně, aby se oběma pohlavím dostalo stejné pozornosti. Za mě určitě skvělý krok – mohli jsme si závod užít i jako diváci a navíc nám to prodloužilo „dovolenou“ o dva dny (velký smích).

Jak ses k sérii dostal ty?

Už loni jsme s Terkou běhali DACH sérii (Německo, Rakousko a Švýcarsko), kde mi finále uteklo o hrozně málo. Letos jsem se pak chtěl soustředit na tu naši sérii, i když jsme nakonec odběhali z obou sérií stejně závodů (2+2). A žena by se nakonec kvalifikovala z obou (smích), rotože vítězná Švýcarka nakonec nejela a kvalifikovala by se ze 4. Místa.

Aby ses dostal na letošní finále, musel jsi o tenhle “ticket” bojovat. Co si pod tím máme představit?

V naši sérii jsem běžel Ještěd skyrace, který se mi i nejvíce povedla i ho mám profilově nejradši, pak Valašský Hrb a nakonec finále na Jesenickým maratonu. Po prvním místě z Ještědu a třetím místě z Valašského hrbu jsem měl slušnou šanci se kvalifikovat na finále a už jsem tedy ani neabsolvoval další závod. Jinak ti stačí odběhnout 2 závody plus finále, kde mají body dvojnásobnou váhu.

Jak bys popsal trať letošního finále?

Asi máš na mysli finálový závod v Itálii. Upřímně jsem měl ze závodu trochu obavy, protože mi prostředí nepřipadalo, tak atraktivní jako tomu bylo v minulosti. Navíc koncept “flower race” budilmnoho otazníků. Jedná se o koncept, kde běžci několikrátprobíhají stejným místem, což děla závod diváckyatraktivnější. Pro závodníky to ale může vyvolávat pocitmenšího dobrodružství.

Dle mého názoru, ale byly oba závody skvělé. Trať była zábavná, o technické pasaże nebyla nouze a i výhledy były krásné. Na drouho stranu była hodně náročná, protože to było pořád nahoru a dolu a celý závod jsi musel jít na 100 %. Náročnost trati ještě zvětšilo teplé počasí v den závodu.

Byl to tvůj cíl pro tuhle sezonu, nebo jsi “překvapil” sám sebe?

Cíle pro letošní sezónu bylo mistrovství světa v Innsbrucku a finále GTS.

Kvalifikační závody jsi běžel vlastně dva. Jeden kratší a druhý delší další den. Můžeš se o nich trochu více rozepsat?

Ty závody byly vlastně tři, v neděli večer nás ještě čekal ten nejprestižnější – Beer mile. V pátek se běžel prologue – tu trať bych přirovnal ke klasickému běhu do vrchu nahoru a dolu, byť byla místy trochu techničtější. V nědeli pak již zmíněný hlavní závod v konceptu flowerrace.

Jak technicky náročné oba závody byly?

Závody byly technické, ale žádné lezení ani nic podobného to nebylo, prostě profil, který ti nedovolil nikde zpomalit.

Jaké jsi zvolil vybavení a jaká byla výživa?

Prologue jsem bežel v Salomon Pulsar SG, hlavní závod Salomon Pulsar Pro a Beer mile pak v dinosauřím převleku. Ponožky Sidas a oblečení Salomon/Rab. Od Salomonu jsme dostali možnost běžet v prototypech, které by měly být v prodeji příští rok. Na hlavní závod jsem pak měl 3 gely od Edgaru a jeden Maurten, asi jsem mohl vzít ještě jeden navíc.

Můžeš říct, že to byl vrchol tvé současné kariéry?

Určitě to byl jeden z nejhezčích běžeckých zážitků, i kvůli tomu, že běhám hodně v zahraničí, tak jsem tam viděl mnoho známých tváří, jestli vrchol to asi nedokážu úplně posoudit.

Jak jsi byl se svým výkonem spokojený?

Celkově jsem s výkonem spokojený. Sezóna byla dlouhá a na konci, už jsem se někdy cítil trochu unavený. Naštěstí jsem se ale dokázal ještě slušně připravit. Špatně jsem se cítil vlastně až v posledním kole, kde jsem bojoval s křečemi. Cíl byl běžet pod 2:15, což se mi podařilo.

Na druhou stranu, kdybych běžel třeba o 4 minuty rychleji, tak skončím kolem 20.místa, a to by na papíře vypadalo o poznání líp, ty rozdíly byly opravdu malé a rozhodovaly maličkosti.Nakonec jsem doběhl 34. celkově a v národní sérii pak bral 8. místo. V týmech jsme brali bronz!

Překvapilo tě něco? Má tohle finále nějakou speciální atmosféru?

Dalo by se to přirovnat k takovému školnímu kempu, akorát tu jsi s těmi nejlepšími běžci na světě a máš tu všechno placený. Pak se tu taky trochu méně pije, i když pozávodní party stála za to.

Jaká byla konkurence?

Už na jednotlivých závodech GTS je konkurence obrovská a do finále se dostanou jen ti nejlepší z jednotlivých závodů.Navíc i z národních týmů se kvalifikují kvalitní běžci. To je další velkou motivací pro běžce z národních sérií, že se ve finále můžou poměřit s těmi nejlepšími. Jen pro představu prvních 10 mužů mělo průměr ITRA bodů 920,6, to se ještě nikdy na žádném závodě nestalo.

Vítězové dokázali průměrné tempo na ty parametry (26km a 1500+), stlačit tempo na 4:30 min/km. Co dělají “jinak”, že to jdou ještě o 40 s/km rychleji než ty?

To zní dost šíleně no. Nejvíc asi ztrácím v kopcích, ale zároveň jsou schopni běžet i 10ku po rovině hodně pod 30, takže ani tam nemám šanci, je to těžký (smích). Každopádně přes zimu chci nejvíc zapracovat právě na běhu do kopce.

Jaké bylo startovat s hvězdami jako je třeba Rémi Bonnet?

Vzhledem k tomu, že Remiho jsem viděl jenom na startu, tak mi to bylo asi celkem jedno (smích). Navíc s těma klukama se normálně vídáš celý týden, takže to ani tak neprožíváš.

Na závod si “vyběhala” startovné i tvoje (již manželka). Fandila ti alespoň na dálku od televize když se bohužel zranila?

To mě samozřejmě hodně mrzelo, že nemohla odjet se mnou.Několikrát jsem si i během závodu na ni vzpomněl, že mi teď asi fandí. Kamarád pro ni přijel naložil a společně finále sledovali na velké obrazovce.