V Empire Hall ve Slovanském domě bylo 20. října plno dřív, než Michaela Ryšavá pustila na pódium první hosty. Hospodářské noviny a Elite Medical tam na celý den sezvaly lékaře, vědce a lidi, kteří o zdraví rozhodují v úřadu nebo ve firmě. V předsálí se mezi bloky měřil tlak, cukr a cholesterol. V sále šlo o to, co z těch čísel za deset a za třicet let zbude.
Organizátoři připomněli, že 70 % lidí v ČR nad 60 let má aspoň jednu nemoc, která jim kvalitu života citelně srazí. Program na healthsummit.cz sliboval oddělit, co člověk zvládne sám, co umí medicína a co je obchod.
Pokrok medicíny za poslední rok
Jan Černý, imunolog, začal u zvířat, která si dlouhý život zařídila vlastními geny. Bral je jako zásobu řešení, která my nemáme a která by jednou šla napodobit.
Nejpřehlednější z nich je slon. Buněk má řádově víc než člověk a žije desítky let, takže by rakovinu měl dostávat mnohem častěji. Nedostává. Tomu nesouladu se říká Petův paradox: velké a dlouhověké druhy nemají rakovinu úměrnou počtu buněk. Sloní genom nese kolem dvaceti kopií genu TP53. Člověk má jednu a kdo se s její poruchou narodí, má celoživotní riziko rakoviny blízko jistoty. Protein p53 hlídá poškozenou DNA a buňku, která se nedá opravit, pošle do zániku. Sloní buňky ten krok dělají ochotněji. Mají k tomu ještě oživenou kopii genu LIF6, která po poškození DNA pomáhá buňku dorazit přes mitochondrie.
U člověka je dál pokus buňku omladit. Shinya Yamanaka v roce 2006 ukázal čtyři faktory, OCT4, SOX2, KLF4 a c-Myc, které z dospělé buňky udělají buňku kmenovou. Buňka při tom zapomene, čím byla. Když faktory běží dlouho, roste riziko nádoru. Dnešní verze proto c-Myc vynechává a zapíná se jen na čas. Epigenetické značky, podle kterých buňka pozná, jak je stará, se poodsunou a buňka zůstane sama sebou. Podrobněji jsme to probírali v článku o epigenetickém reprogramování.
Letos ta částečná verze poprvé proběhla u člověka. Firma Life Biosciences podává do oka přípravek ER-100. Virus donese tři Yamanakovy faktory přímo v oku do gangliových buněk sítnice, neuronů, které vedou obraz do mozku a samy se neobnovují. Doxycyklin je zapne na 56 dní a pak se zase vypnou. První pacient dostal dávku v červnu 2026. U tří lidí s glaukomem podání do 56. dne prošlo bez vážné komplikace. Je to studie bezpečnosti na jednotkách lidí. O účinku na zrak z ní zatím nic pevného neplyne.
Stejný rok přinesl i hranici, kam editace DNA v embryu zatím nesmí. Štěpán Jeřábek z Kolumbijské univerzity a Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd je první autor zářijové práce v Nature. Tým v lidských embryích přepsal jediné písmeno v genu PCSK9, metodou zvanou base editing. Když editor přišel jako protein hned při oplození, zásah se povedl a embryo došlo až k blastocystě. Střih CRISPR, který přetrhne obě vlákna DNA, v embryu často nadělá velké ztráty chromozomů. Zářez v jednom vlákně embryo opravit umí. I tak tam byla mozaika (část buněk upravená, část ne) a občasné zlomy chromozomu. Při podání ve formě mRNA embrya často zastavila vývoj. Autoři píšou, že do reprodukční medicíny to teď nepatří. Odpoledne se ke stejnému genu vrátil Vrablík, tentokrát v játrech dospělého.
Od genů Černý přešel k tomu, že orgány nestárnou jako jeden stroj. Hydroxyprolin, aminokyselina typická pro kolagen, v krvi s věkem klesá. Stará tkáň kolagen méně obměňuje a víc ho zasíťuje, jenže játra, céva, kůže a sval v tom nejsou stejně daleko. Jedno číslo “biologický věk” ten rozdíl smaže. Skupina kolem Luigiho Ferrucciho v Nature Communications v květnu 2025 vzala 13 tělesných systémů a spočítala každému vlastní hodiny. U jednoho člověka utíká céva, u druhého ledvina, u třetího mozek.
Běh mění střevní mikroby a ti začnou vyrábět víc formiátu, soli kyseliny mravenčí. Práce v Cell z července 2025 to ukázala na myších s melanomem. Čtyři týdny běhu zmenšily nádor a zlepšily účinek imunoterapie, ale jen dokud myši měly vlastní mikroby. Po antibiotikách nebo u myší bez mikrobů efekt běhu na nádor zmizel. Formiát posiluje CD8 T lymfocyty, buňky, které nádor zabíjejí. U pacientů s melanomem vyšší formiát v krvi seděl s lepší odpovědí na léčbu. Vyráběly ho bakterie ve střevě po pohybu. Kyselina mravenčí z láhve s tím nemá nic společného.
Černý skončil u zahrady. Journal of Environmental Psychology sledoval Skoty narozené v roce 1921. Kdo v 79 letech zahradničil často, měl lepší náladu, rychlejší chůzi, silnější stisk a delší telomery. Mezi 79 a 90 lety mu pomaleji klesala rychlost chůze i délka telomer a za 25 let sledování měl o 22 % nižší riziko úmrtí než ten, kdo nezahradničil skoro vůbec. Vztah vydržel i po odečtení ostatního pohybu. Zahrada v tom míchá hlínu a její mikroby, pobyt venku, obyčejný pohyb a práci, která má viditelný výsledek.
Jídlo, které by babička poznala
Eliška Selinger, Pavel Suchánek a Jiří Votruba, epidemioložka, biolog a pneumolog, se sešli na větě, která zní jako z kuchařky. Jezte to, co by vaše babička považovala za jídlo.
Bílkoviny tělo potřebuje pořád. Tím víc, čím je člověk starší a čím víc cvičí. Červené maso panel neodepsal – problém u něj viděl hlavně v teplotě úpravy. Na zuhelnatělém povrchu vznikají heterocyklické aminy a ze šťávy, která odkapává do ohně, polycyklické aromatické uhlovodíky. Dušení, nižší teplota a míň spálených okrajů tohle riziko zmenšují.
Cukr je v ČR pořád velká položka. Podle ČSÚ se ho v roce 2024 spotřebovalo 30,8 kg na osobu, o rok dřív 33,8 kg. Jde o cukr jako surovinu, ne o cukr v ovoci. Když k němu chybí vláknina, glukóza do krve skočí rychle, játra z přebytku dělají tuk a opakovaný výkyv drží mírný chronický zánět. Vláknina chuť sladkého otupí, protože cukr pouští do krve pomaleji. Lidé ji proto obcházejí. Panel na ní trval. Skříň plná kapslí tenhle účet nespraví.
Střevo, se kterým stárneme
Monika Cahová mluvila o mikrobiomu a začala slovem holobiont. Člověk a mikrobi v něm tvoří jedno společenstvo a stárnou spolu. Když mikrobiom stárne směrem k odolnosti, drží se pestrost. Když se přikloní k mikrobům, které v menšině nevadí a v převaze škodí, otevírají se nemoci vyššího věku.
O probiotikách vychází pořád víc prací s dlouhověkostí v titulku. Cahová k nim byla skeptická. Aby se poznalo, jestli kapsle prodlouží zdravý život, potřebujete sledování v řádu desítek let. Taková studie neexistuje. Krátké práce umějí ukázat změnu stolice nebo úlevu u konkrétní potíže. Slib delšího života z nich rozhodně neplyne.
Jinak vypadá přenos celého společenstva. Když se staré myši osídlí střevem mladé, část z nich se začne chovat o něco mladším způsobem, od zánětu po chování. Jestli totéž půjde u lidí, se zatím neví. Běží k tomu dvě studie.
Spolehlivěji než kapsle podle ní mikrobiom poslouchá stravu, pohyb, klid, spánek a vztahy. Lidé, kteří žijí mezi lidmi, ho mívají bohatší a zdravější než ti, kdo jsou dlouho sami. Nejsilnější probiotikum, které toho dne na pódiu zaznělo, byla rodina, přátelé a společný stůl.
Medicína, která nečeká na diagnózu
Jiří Paseka postavil přednášku na rozdílu, který se v ordinaci pozná na první větě. Medicína, které říkal 2.0, bere zdraví a nemoc jako střídající se epizody. Něco se pokazí, najde se to, léčí se to a mezi tím je člověk zdravý. Verze 3.0 s tím pracuje souvisle, protože cholesterol, cukr i krevní tlak se kazí roky před první bolestí na hrudi. Úkolem je ten sklon vidět v době, kdy se ještě nic nejmenuje.
Chronická nemoc se sbírá po roky. Rozhoduje kumulativní expozice LDL, tedy kolik cholesterolu cévou proteklo za celý život, ne jedno číslo z posledního odběru. Dva lidé se stejnou dnešní hodnotou mohou mít úplně jiný účet. Jednomu rostla pomalu dvacet let, druhému poslední rok vystřelila. Na papíře je výsledek stejný a v cévě je jiná historie. Paseka proto trval na trendech. Jeden odběr málo řekne a pět odběrů za deset let se už dá číst.
Laboratorní norma je statistika populace a ta se mění. ALT, jaterní enzym, se od sedmdesátých let posunul, protože se posunula samotná populace: víc tuku v játrech, víc kilogramů, jiný alkohol. “V normě” pak znamená, že jste jako dnešní průměr. Ten se se zdravým člověkem ze staršího souboru míjí. Tomuhle se věnujeme v seriálu Laboratorní testy pro sportovce.
Prevence chronických nemocí je, aspoň dnes, silnější zásah než snaha přepsat samotné stárnutí. Reprogramování buněk a geny dlouhověkých zvířat, o kterých mluvil Černý, jsou výhled. Statiny, tlak, spánek, sval a nekouření jdou dělat teď. Patří k tomu podklad ze studií a lékař, který poslouchá. Když pacient ví, proč číslo vzniklo, vydrží u změny dýl než u příkazu. Často k tomu potřebuje víc oborů u jednoho stolu.
Zdraví se podle Paseky dá řídit jako vlastní projekt. Nejdřív si ujasnit, co vás drží a co vás táhne dolů, z toho vybrat málo věcí a teprve potom měřit, jestli se hýbou. Dat se dá nabrat víc, než s nimi jde něco udělat. Lékař vás vidí dvakrát do roka. Mezi tím s tím žijete vy.
Dvě vlny a vlastní riziko
Marek Postuła, kardiolog, přijel s požadavkem žít dýl a zároveň líp. V průměru podle něj strávíme kolem patnácti let na konci života s chronickými nemocemi. Přidat k nim dalších pět na lůžku za výhru nepovažuje.
Ukázal stanfordskou studii v Nature Aging, ve které stárnutí neběží jako přímka. U 108 lidí sledovali krev, stolici, kůži a stěry z úst a nosu a většina měřených molekul se s věkem neměnila rovnoměrně. Autoři popsali dvě vlny, jednu kolem 44 let a druhou kolem 60.
Dvě vlny změn v krvi, stolici a stěrech. Růžová čára je 44 let, modrá 60. Shen, Wang, Snyder a kol., Nature Aging 2024, CC BY 4.0.
První vlna se v jejich analýze týkala cév, lipidů, pomalejšího odbourávání alkoholu a kofeinu a horší obnovy kůže a svalu. Druhá imunity, horší kontroly glukózy, filtrace ledvin a znovu svalu.
Nahoře změny kolem pětačtyřicítky: kůže a sval, cévy, alkohol, lipidy, kofein. Dole kolem šedesátky: kůže a sval, imunita, cukry, cévy, ledviny a znovu kofein. Stejná studie, obrázek 5.
V červenci 2026 k článku přibyla redakční poznámka. Spolehlivost analýzy, která ty vrcholy v určitých věcích hledá, se prověřuje a autoři s redakcí chystají opravu. Postuła na studii stavěl přednášku, takže obrázky necháváme. Čísla 44 a 60 bereme jako výsledek jednoho kalifornského souboru, který teď nemá pevnou půdu pod nohama. Že stárnutí neběží jako hladká přímka, říkají i jiné práce. Přesný rok těch dvou vln zatím ne.
Nad tím ukazoval pyramidu dlouhověkosti. Dole prevence a včasné vyšetření, nad tím životospráva, výš zásahy šité na konkrétního člověka a úplně nahoře experimenty typu genové editace a omlazení buněk. Široká základna drží víc lidí než špička, která je drahá a pro většinu z nás pořád výhled.
Populační riziko podle něj není riziko konkrétního člověka. Průměr země, věku nebo pohlaví je start. Skóre LIFE-CVD2 z něj dělá odhad celoživotního rizika infarktu a mrtvice, s věkem, tlakem, cholesterolem, kouřením a cukrovkou a ještě odečte, že část lidí mezitím zemře na něco jiného. Evropské regiony má přepočítané zvlášť. Jih a sever Evropy nejsou stejná populace.
Biologické stárnutí popsal jako hromadění molekulárního, buněčného a orgánového poškození, které kazí funkci a zvedá riziko nemoci. Tempo se dá vyjádřit číslem. Když je tempo stárnutí rovno jedné, za kalendářní rok zestárnete o jeden biologický rok. Krev takovou informaci už nese. Táhne ji spánek, jídlo, to jestli tuk sedí pod kůží nebo v břiše, alkohol, kouření, vleklý stres a infekce. Postuła k tomu staví vlastní skóre, říká mu lifescore a dalším krokem ho chce počítat z krve.
Led po silovém tréninku a VO2max z hodinek
Vojtěch Hačecký mluvil o regeneraci a měl jednu větu pro každého, kdo po silovém tréninku leze do ledové vany. Otužování do čtyř hodin po něm určitě vynechte. Chlad stáhne cévy a utlumí zánětlivé signály. Ty samé signály po čince spouštějí opravu a růst svalu, takže led hned po tréninku sval o část práce připraví. Koupel proto posuňte dále.
Aleš Řehoř pak mluvil o měření výkonu. Často podle něj řeknou nejvíc úplně obyčejné věci, tedy jak člověk spí, jí, pije a hýbe se. K tomu složení těla. Váha plete tuk a sval dohromady a pro další roky záleží na tom, kolik je kterého.
VO2max je největší množství kyslíku, které tělo za minutu zužitkuje. Část toho stropu sedí v mitochondriích, v organelách, které kyslík mění na energii. Hodinky ho neměří. Dopočítávají ho z tepu a tempa a odhad sedí tehdy, když mu ukážete výkon blízko stropu. Z volných běhů v nízké intenzitě, v zóně 2, vyjde číslo nízko, i když jste fit. Garmin se podle Řehoře opírá hlavně o běh kolem pěti kilometrů. Pětikilometrový závod je pro ten odhad lepší podklad než měsíc klusů.
HRV je odstup mezi jednotlivými tepy v milisekundách. Zdravé srdce v klidu netluče jako metronom. Alkohol ten rozptyl druhý den srazí způsobem, který na grafu nepřehlédnete. Když hodinky po večeru s vínem hlásí špatnou regeneraci, čtou právě tenhle rozptyl.
LDL, které jídelníček skoro nehne
Michal Vrablík mluvil hlavně o LDL. Navrhuje ho snižovat tak nízko, jak to jde. V evidenci, kterou ukazoval, nemá ani velmi nízká hodnota blízká nule špatný důsledek. Lidé s vrozeně vypnutým PCSK9 mají LDL nízké celý život a infarktů mají míň. Plát v tepně se navíc dá zmenšovat. Ve studiích se silnými léky na LDL aterosklerotický plát přestal růst a u části lidí se zmenšil.
Jídelníček u většiny osob hladinu LDL skoro nepohne. Z jídla zbývá hlavně nasycený tuk. Hladinu podle Vrablíka ovlivňuje hlavně farmakologie od statinů výš. Doplněk stravy v přehledu studií, který ukazoval, LDL nesnižuje.
K přesnějšímu odhadu rizika přidal dvě veličiny, o kterých píšeme i v seriálu o laboratorních testech. ApoB je součet částic, které umějí zanést tepnu. Každá z nich nese na povrchu jednu molekulu ApoB, takže ApoB počítá náboje a LDL jen cholesterol v nich. Lp(a) je částice, jejíž hladinu skoro celé určují geny. Jídelníček s ní nehne. Od 1. ledna 2026 je v ČR součástí preventivní prohlídky u praktika a stačí jednou za život. Vrablík k tomu dodal, jak to v praxi vypadalo. ČR vyčerpala evropské zásoby testovacích sad už třetí týden v lednu. Zájem předběhl výrobu.
Pak genová léčba, která má vysoké LDL v játrech vypnout jednou infuzí. Před pár lety base editing PCSK9 u opic srazil LDL zhruba o polovinu, ve vyšší dávce ještě víc, a efekt držel přes rok. Letos v květnu vyšla v New England Journal of Medicine lidská studie s přípravkem VERVE-102. Jednu infuzi dostalo 35 lidí s dědičně vysokým cholesterolem nebo s předčasnou ischemickou chorobou srdeční. Podle dávky klesl LDL o 9 až 62 %. Na nejvyšší dávce to bylo v průměru 62 % a u lidí sledovaných aspoň rok pokles držel. Pořád je to první fáze, na desítkách pacientů, s přechodným vzestupem jaterních testů u části z nich. Vrablík k tomu dodal podmínku, bez které se vypínání genu nedělá. Než to půjde k běžným pacientům, musí být jisté, že se nevypnulo i něco vedle. Když to vyjde, byla by to první léčba vysokého LDL, která problém v játrech odstraní.
Je to stejný gen, který Jeřábek editoval v embryích. V játrech dospělého zůstane úprava v tom člověku. V embryu by šla do dalších generací a tam stejná letošní práce říká, že to bezpečné není.
Prevence jako účet stárnoucí země
Miroslav Paška přinesl Longevity Index z srpna 2026, přesně 1002 respondentů. Každý čtvrtý člověk v ČR si myslí, že se dožije sta let. Osmdesát osm procent lidí věří, že kvalitu svého života ovlivní. V průzkumu se jako faktory opakovaly spánek, prevence, pohyb, výživa a psychická odolnost. Sto let, se kterými počítá každý čtvrtý, je optimizmus.
Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví, mluvil o tom, jak prevenci dostat z brožury do systému. Duševní zdraví, obezita dětí, screeningy a finanční bonus za to, že na screening člověk přijde. U stárnoucí populace je prevence cesta, která dává účet dohromady. Léčit až hotovou nemoc vychází dráž a pro pacienta hůř. Eva Karásková ve stejném bloku brala zdraví jako hodnotu, která patří člověku i celé společnosti. Bez lidí, kteří na prohlídku opravdu přijdou, zůstane tahle politika na papíře.
Tomáš Šebek, který provozuje platformu Ministr zdraví, to řekl číslem. 62 let žijeme ve zdraví a dalších 18 umíráme. Cíl platformy je těch zdravých let přidat pět. Přednášel vestoje a nechal stát i sál. Odkázal na dataozdravi.cz. Zmínil i senzorické nanoboty, miniaturní čidla, která by stav těla četla zevnitř. Zatím je to výzkumný výhled.
Tomáš Čupr, spolumajitel Rohlíku, Pilulky a Macroma, mluvil o prevenci podle toho, co lidé reálně kupují. Z dat jeho firem je vidět, kolik doplňků odchází s nákupem. K tomu přidal plán, jak by to mohlo vypadat v provozu. Kurýr Rohlíku by zákazníkovi odebral krev na laboratorní test a nákup by se jednou propojil s plánem od lékaře. Nákupní data umějí říct, po čem je poptávka. Jestli kapsle v košíku prodlouží zdravá léta, z košíku nevyčtete.
Rovnováha
Lukáš Martinkovič vzal téma, které se obvykle vytáhne až po prvním pádu. Rovnováha je schopnost udržet vzpřímený postoj a stabilitu v prostoru. Zároveň drží obraz na sítnici v klidu. Kdyby mozek neodečetl pohyb hlavy, svět by se při každém kroku rozmazal.
Skládá se z víc smyslů. Vestibulární aparát ve vnitřním uchu měří náklon a zrychlení, oči drží horizont, receptory v kůži (hlavně na ploskách) hlásí tlak podložky a svaly s klouby úhel končetiny. Mozek z toho skládá jednu odpověď. Ve vnitřním uchu jsou váčky s krystalky, otolity, které táhne gravitace. Vedle nich tři polokruhovité kanálky hlásí otáčení.
Orientaci v prostoru mozek přepíná mezi dvěma způsoby. Jeden počítá od vlastního těla, dveře jsou vlevo ode mě. Druhý od mapy místnosti, dveře jsou u okna, ať stojíte kdekoli. S věkem těch map ubývá a přepínání zpomaluje.
Za chůze systém hlídá, kde je nahoře a dole. Než došlápnete, zpevní svaly a na každý krok zaostří zrak. Zároveň filtruje okolní hluk, odhaduje další krok a rozhoduje, jestli se hýbete vy nebo svět. Když poslední bod selže, přijde kinetóza, nevolnost v autě, autobuse nebo letadle. Oči hlásí jinou rychlost než ucho. Pomáhá dívat se na pevný bod v dálce, ne do telefonu. Existují aplikace, které na displeji kreslí umělý horizont a nesoulad aspoň zčásti srovnají. S elektromobily se kinetóza u řady lidí zhoršila. Motor neslyšíte, vibrace je jiná a zátah přijde okamžitě, takže ucho a oko se rozcházejí častěji.
Závratí má podle něj kolem 15 % lidí. Nad 60 let 30 %, nad 75 let 45 %. Část je vestibulární, část není a často za tím stojí léky. Stárnutí se na rovnováze sejde z několika stran. Mozek ztrácí mapy a prodlužuje reakci. Ve vnitřním uchu ubývají vláskové buňky. Zhoršuje se zrak, zužuje se periferní pole a ubývá buněk na sítnici. Mimo oko a ucho se zhoršuje propriocepce, tedy vnitřní smysl pro polohu končetiny, ubývá sval (sarkopenie) a klouby degenerují.
Prevence, kterou dával, začíná vodou, spánkem a míň spouštěči. Mezi ně počítal sůl, kofein a alkohol. Trénink se vejde do kuchyně. Patří k němu stoj na jedné noze, tandemová chůze s patou těsně před špičkou a s otáčením hlavy a přechody mezi klekem, stojem a sedem. Nejdřív na pevné podlaze, potom na měkké podložce, která plosce sebere jistotu. Měkká podložka je těžší schválně. Noha už povrch nepřečte tak přesně a práci musí převzít ucho a svaly.
Kreatin, hořčík, taurin
František Knobloch začal rozdílem, který se v reklamě na doplňky ztrácí. Lék projde třemi fázemi klinických studií a teprve pak ho úřad pustí. Doplněk stravy se oznamuje. U velké části kapslí proto nevíme, jestli obsah dělá to, co je na obalu.
Část doplňků má randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studie. Část nemá studie žádné. A část molekul ve studiích opakovaně selhala. Resveratrol, léta prodávaný jako látka z červeného vína, je z té třetí skupiny. Jestli látka vyrostla nebo vznikla v laboratoři, o jejím účinku nic neříká. Rozhoduje, co v těle dělá a jestli to někdo změřil.
Kreatin studie má. Na svalovou sílu a výkon se výsledek opakuje. Knobloch ho dal do jedné věty s vitaminem D, vitaminem K2, hořčíkem, vápníkem a silovým cvičením jako kombinaci, která může snižovat riziko zlomeniny v pozdním věku. Kosti pomůže sval kolem ní a zátěž, kterou jí dáváte. Kapsle kreatinu sama to neudělá.
U hořčíku připomněl, že hladina v krvi neodpovídá zásobě v těle. V krvi je jen malý zlomek, zbytek je ve svalech a v kostech. Normální výsledek v odběru neříká, že ho máte dost. Nízký sám neříká, kolik vám ve svalu chybí.
Dál mluvil o americkém programu, který se jmenuje Interventions Testing Program. Myši se rozlosují do dvou skupin, jedna dostane testovanou látku v krmivu a na třech místech najednou se čeká, kdo žije dýl. Jeden chov tím výsledek nezachrání. Některé látky v tom programu život prodlouží o desítky procent, aspoň u jednoho pohlaví. Patří mezi ně rapamycin a u samců akarbóza. Glycin v tom samém programu přidal jen jednotky procent, zhruba 4 až 6 % mediánu délky života. Taurin v samostatné velké studii, ne v tomhle programu, prodloužil myším život zhruba o desetinu. Na pódiu taurin a glycin zněly velkoryseji, kolem patnácti až dvaceti procent. Publikovaná čísla jsou nižší.
Taurin si tělo umí vyrobit samo. Je v tkáních, které spotřebují hodně energie, v mozku a na sítnici. Hlídá mimo jiné, aby buňka nebyla přelitá vodou, a ve studiích se pojí s krevním tlakem a se zánětem. Spermidin míří na autofagii, tedy na buněčnou recyklaci starého materiálu. Zapíná ji dlouhý půst, výrazné omezení kalorií a intenzivní cvičení. Kalorická restrikce prodlužuje život řadě organizmů. Kapsle spermidinu ten efekt u člověka nezopakuje jen tím, že ji spolknete.
Mozek, který nemoc chystá dvacet let potichu
Jakub Hort začal důsledkem, který statistika demence často vynechá. Když demence přijde, musí se o člověka někdo starat. Po 65. roce počet případů strmě roste a většinu tvoří Alzheimerova nemoc. Vedle ní stojí frontotemporální demence, demence s Lewyho tělísky a cévní demence. Každá vypadá jinak a ne každá začíná zapomínáním.
Riziko násobí varianta genu APOE4. Jedna kopie zhruba čtyřikrát, dvě kopie zhruba dvanáctkrát. Nemoc přitom trvá mnohem dýl, než trvá diagnóza. Hort ji popisoval jako třicetiletý proces. Dvacet let se v mozku ukládá beta-amyloid a člověk o tom neví. Pak přijdou obtíže s pamětí a pozorností. Posledních zhruba pět let je demence ve smyslu nesoběstačnosti.
Vyšetření se ptá, jak mozek pracuje, jak vypadá a jaký má metabolizmus. To první říká kognitivní test, už i digitální a udělatelný doma. To druhé ukáže magnetická rezonance a to třetí mozkomíšní mok, PET nebo krev. Prevence podle Horta může riziko snížit třeba o 10 až 20 %. Výš je to těžké a musí být šitá na člověka. Ve vyšším věku do toho silně vstupuje samota, deprese a špatný zrak. Z léků jmenoval extrakt ginkgo biloby označovaný EGb761, omega-3 mastné kyseliny, kurkumin, léčbu příznaků a monoklonální protilátky, které amyloid z mozku umějí odstraňovat. Ty poslední jsou první léky, které sahají na samotný amyloid. Účinek na běžný den je zatím skromný a mají vlastní rizika, hlavně otok a drobná krvácení v mozku.
Na telefonu ukazoval aplikaci Terrapino. Testuje paměť, sbírá dotazník, sleduje pohyb, napojí se na hodinky a poslouchá hlas. Pro samovyšetření skládá obraz z takové aplikace, gen APOE4 a krevní test. Suchá kapka krve se na amyloid zkouší a zatím spolehlivě nefunguje.
Mikroplasty a voda
Tomáš Cajthaml a Lenka Čermáková skončili u částic, které už jsou v lidech. Práce v Nature Medicine měřila mikroplasty a nanoplasty v játrech, ledvinách a v mozkové kůře lidí zemřelých v letech 2016 a 2024. U poloviny mozkových vzorků z roku 2024 bylo kolem 4900 mikrogramů plastu na gram tkáně, tedy zhruba půl procenta hmotnosti. V játrech a ledvinách téhož roku šlo o stovky mikrogramů na gram, pořád víc než ve starších měřeních placenty. Varlata v navazujících pracích vycházejí také vysoko. V mozku převažoval polyetylen. Pitevní čísla ukazují, kolik plastu v tkáni je. Příčinu nemoci z nich nevyčtete. Částic tam je hodně a za osm let jich přibylo.
Prošly vším, co má tělo jako filtr, včetně bariéry mezi krví a mozkem, která mozek jinak hlídá velmi dobře. Nejvíc se jich podle přednášejících dostane dovnitř vdechem, pak jídlem a pitím, něco i přes kůži. První zprávy o mikroplastech v oceánu jsou ze sedmdesátých let. Nové je, že je nacházíme v orgánech a že neznáme jejich společný účinek. Dvě částice vedle sebe nemusí škodit součtem. Mohou škodit způsobem, který z jednotlivých studií nevyplyne.
Šest dní před konferencí vyšla v Nature práce o tom, co plast dělá s vodou. Na rozhraní mikroplastu a vody vznikají samy od sebe reaktivní formy kyslíku, molekuly, které oxidují, co jim přijde do cesty. Čím je povrch plastu vodoodpudivější, tím víc. Rozhoduje i tvar. Ostré úlomky nadělají v membránách a v mitochondriích víc škody než hladké kuličky. Zhruba polovinu toxických efektů dávali přednášející přísadám, změkčovadlům, barvám a látkám, které mají plast udělat ohebný.
Když už voda v plastové láhvi být musí, situaci zhoršuje střídání teplot, dlouhý kontakt, slunce a plast, který už jednou prošel recyklací. Voda z kohoutku má mikroplastů míň než voda z láhve. Nejvíc se podle nich dá udělat doma, tedy ubrat plast tam, kde se mechanicky ničí nebo zahřívá. Jde o prkénko, nádobí, textil, polštář, prostěradlo, ohřev jídla v plastové krabičce a kelímky.
Čermáková filtr na kohoutkovou vodu nedoporučovala. Voda z kohoutku u nás podle ní špatná není a filtr z ní ještě něco sebere. S kvalitou kohoutkové vody souhlasíme. S tím, že filtr nemá cenu, už moc ne. Aktivní uhlí chytí část rozpuštěné chemie a nanoplasty nechytí. Některé filtrační membrány navíc samy mikroplasty pouštějí. Který polymer je horší, se pořád neví. Studie teprve vznikají.
Předsálí
Mezi přednáškami se dalo nechat změřit tlak, glykemii a cholesterol. V programu byla i dermatologie a výživové poradenství. Huawei ukazoval nové hodinky. Spadia, hlavní laboratorní partner dne, měla na stánku labshop. Stánek Medista zase měřil kardiovaskulární zdraví ze snímku oka.
