Epigenetika (1) – Probuď své běžecké geny 

0

Zdědili jste po rodičích „běžecké geny“? Pak máte oproti méně talentovaným běžcům velkou výhodu. Jenže mít ty správné geny ještě nic neznamená – stejně důležité je i to, nakolik jsou aktivní. A jak je správně pozapínat? Ideálně pomocí optimálního nastavení tréninku, výživy, odpočinku a dalších faktorů životního stylu. 

Jedno je třeba říct na rovinu: Když nemáte na běh talent, tedy pokud jste nezdědili ty správné vytrvalecké geny, na olympiádu se nejspíš nepodíváte. I s menším množstvím talentu se ale dá pracovat a vybudovat si velice slušnou výkonnost. Stačí jen vědět, jak ty důležité geny probudit k životu. Návod, jak na to, nám může poskytnout vědní obor jménem epigenetika. 

Ale nebojte, zas taková věda to není. Aktivitu svých genů totiž můžeme ovlivnit pomocí věcí zcela prostých. Nejdříve si ale povíme, jak to uvnitř našich buněk vlastně funguje.

Co se skrývá uvnitř buněk?

Vrtalo vám někdy hlavou, jak je možné že z jediné buňky, která vznikne při oplození, se vyvine člověk tvořený obrovským množstvím specializovaných tkání? Jak je možné, že všechny buňky v našem těle mají stejnou DNA, nesou stejné geny, ale přesto třeba svalová buňka vypadá a funguje jinak než nervová, kožní nebo třeba červená krvinka?

Je to tím, že zdaleka ne všechny geny v DNA jsou aktivní. Během nitroděložního vývoje se totiž v našich buňkách spustila série reakcí, jejichž úkolem bylo některé geny vypnout. Říkáme jim epigenetické reakce. 

Malý příklad: zatímco kožní buňky potřebují produkovat bílkovinu keratin, která je důležitá pro vytvoření ochranné bariéry našeho těla, nervové buňky tuto látku netvoří – pokud by to začaly dělat, mohlo by nás to i zabít. Oba typy buněk přitom mají v DNA gen pro tvorbu keratinu, jenže v nervových buňkách je tento gen vypnutý. A to je ve výsledku stejné, jako kdyby v DNA vůbec nebyl. 

Jak geny pracují?

Většina lidí tuší, že jednotlivé geny v DNA řídí fungování našeho těla, málokdo už ale ví, jak to vlastně dělají. Je to přitom jednoduché: jednotlivé geny slouží jako forma, podle níž v těle vznikají bílkoviny. Bílkoviny totiž slouží nejen jako stavební kameny tkání, ale mají i funkci regulační: Některé představují základ enzymů, bez nichž v těle neproběhne žádná biochemická reakce, další fungují jako hormony…  A právě díky tomu mohou geny prostřednictvím bílkovin řídit vše, co se v našem těle odehrává.

Není ovšem žádoucí, aby byly jednotlivé geny v DNA stále aktivní, tedy aby se podle nich tvořily bílkoviny. A právě proto naše tělo disponuje mechanismy, které mu umožňují geny vypínat a zapínat podle potřeby. 

Některé geny jsou vypnuté trvale – stejně jako zmíněný gen pro tvorbu keratinu v nervových buňkách. Jiné se zapínají a vypínají podle potřeby. A je naprosto nezbytné, aby se vypínaly a zapínaly přesně tak, jak mají. V opačném případě totiž nejen neporoste naše výkonnost, ale výrazně se zvýší i riziko řady onemocnění. Negativní změny v epigenetických vzorcích jsou dokonce jednou z příčin procesu stárnutí. 

Dobrá zpráva ale je, že aktivitu svých genů můžeme výrazně ovlivnit i my sami a tím hodně zamíchat kartami, které nám v okamžiku početí předali naši rodiče ve formě zděděných genů. Jasně, ne všechno se dá změnit, třeba modré oči nám už nezhnědnou, ale řadu věcí máme do značné míry ve svých rukou – například riziko civilizačních onemocnění, fyzickou a mentální výkonnost i rychlost stárnutí. Stačí jen vědět, jak můžeme ovlivňovat průběh epigenetických reakcí ve svém těle. 

Jak ovlivnit aktivitu genů?

Na buněčné úrovni ovlivňuje aktivitu genů několik základní reakcí, které zasahují do procesů tvorby bílkovin podle jednotlivých genů.

Metylace genů

V DNA předchází každému genu úsek, který se jmenuje promotor. Právě na toto míst se vážou látky, které zahajující proces tvorby dané bílkoviny, tj. zapínají příslušný gen. Když se ale na promotor naváže hodně tzv. metylových skupin (CH3-), stane se „neviditelným“. Potřebné molekuly ho nenajdou a k zapnutí genu nedojde.

Methylace

 

Modifikace histonů 

DNA je v buňkách „namotána“ na bílkoviny jménem histony, podobně jako nit na cívku. Aby se mohl gen zapnout a začaly se podle něj tvořit bílkoviny, musí proběhnout biochemické reakce, které způsobí, že se příslušný úsek DNA z oné cívky odmotá. Těch je několik typů a souhrnně se jim říká modifikace histonů.

Regulace pomocí microRNA 

microRNA jsou krátké řetězce ribonukleových kyselin, které nenesou žádnou genetickou informaci, ale zasahují do procesu tvorby bílkovin – ten mohou zpomalit, nebo úplně zablokovat.

Je to v našich rukách

Uznávám, zní to trochu složitě. Dobrá zpráva ale je, že snažit se tohle ovlivnit neznamená zavřít se do laboratoře nebo do sebe píchat injekce. Průběh epigenetických reakcí totiž můžeme do značné míry ovlivňovat i my sami, prostřednictvím řady každodenních malých rozhodnutí. Někdy se tomu také říká biohacking.

Epigenetické faktory, které mají vliv na průběh výše zmíněných reakcí, můžeme rozdělit do několika kategorií.

Pohyb

Pravidelný pohyb patří mezi nejvýznamnější epigenetické činitele. I samotný růst výkonnosti není nic jiného než následek faktu, že se vlivem pravidelného zatěžování aktivují ty správné geny v naší DNA. A je to i důvod, proč je pohyb tak zdravý – řada z takto aktivovaných genů nám totiž zároveň pomůže snížit riziko řady zdravotních potíží, zlepšit mentální výkonnost, zpomalit stárnutí, ale třeba i účinněji hubnout. 

Výživa

Proč některé typy stravování ohrožují zdraví, zatímco jiné ho podporují? Odpovědí je opět epigenetika. Aktivitu jednotlivých genů v naší DNA negativně ovlivňuje například alkohol, přemíra sacharidů s vysokým glykemickým indexem či nasycených tuků. Pozitivně naopak působí řada vitaminů a minerálů, polyfenoly (například rostlinná barviva), omega-3 nenasycené mastné kyseliny, spousta druhů koření… Rozsáhlý přehled těchto látek najdete například na epivyziva.cz/o-vyzive.

Doplňky stravy

Doplňky stravy neslouží jen k tomu, abychom doplnili vitaminy, minerály a další potřebné látky, ale můžeme se jejich pomocí i velice efektivně ovlivňovat epigenetické procesy v našem těle, a tím i své zdraví a sportovní výkonnost. Užívat můžeme nejen výše zmíněné živiny v koncentrované formě, ale vliv na epigenetické reakce je zároveň i podstatou působení celé řady léčivých rostlin.

Kouření 

Kouření patří mezi velice silné negativní epigenetické činitele. Právě kvůli tomu zvyšuje nejen riziko rakoviny plic, ale i řady dalších vážných onemocnění. A pokud kouří těhotná žena, ohrožuje tím nejen zdraví svého dítěte (například ve smyslu vyššího rizika alergií či rakoviny), ale snižuje i jeho intelekt. Negativní vliv přitom mají i elektronické cigarety, byť výrazně nižší než ty klasické.

Stres a emoce

Potenciál měnit aktivitu našich genů má i stres – ať už silný akutní, nebo nižší, ale dlouhodobý. Výrazný vliv mají ale všechny silné emoce. Právě epigenetika tak například nabízí vysvětlení vzniku tzv. psychosomatických onemocnění.

Toxiny z prostředí

Škodliviny z ovzduší, postřiky využívané v zemědělství, látky přidávané do plastů… To vše ovlivňuje negativně aktivitu našich genů.

Závěr

Tolik tedy úvod do nesmírně zajímavé vědy jménem epigenetika. V dalším článku se podíváme podrobněji, jak můžeme pomocí jejích poznatků zlepšit svou sportovní výkonnost.

Zkoušeli jste už někdy epigenetické doplňky stravy?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...
Pokračovat v tomto seriáluEpigenetika (2) – Cesta k lepší běžecké výkonnosti >>

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno