Evoluce člověka a běh (15) – Jaké máme mismatch nemoci z nedostatku stimulu

Minule bylo moc jídla. Dnes chybí věci, bez kterých se tělo neudržuje. Kost, čelist a imunita slábnou…

Co je nedostatek stimulu?

Je to podnět, bez kterého tkáň nefunguje tak, jak má. Tělo se během života přestavuje podle toho, co děláš. Stejným genům může vyjít jiná kost, jiná čelist i jiná imunita. Říká se tomu fenotypová plasticita. Tělo se přizpůsobí tomu, co po něm chceš. Když ten podnět zmizí, přizpůsobení zmizí s ním.

Opálení po létě je malý příklad. Kost, která roky nese váhu a dostává nárazy, zesílí. Když nárazy přestanou, zase řídne.

Osteoporóza přece patří ke stáří. Proč ji dáváš sem?

Kost se přestavuje celý život. Když na ni došlápneš nebo něco neseš, mírně se prohne a na ten ohyb odpoví tím, že přibude. Když ohyb chybí, odbourávání převáží, i když máš v jídle dost vápníku. Osteoporóza s věkem sílí. Záleží taky na tom, jestli kost dostávala zátěž v letech, kdy se staví její maximum. Stejná zátěž má pak přijít i v letech, kdy se má kost udržet.

Běžci by tedy měli mít kosti v pořádku.

Když na dopad kostra zvyklá je, pravidelný běh ji posiluje. Jiná věc je kost, která roky nenesla nic těžšího než židli. Ta neskočí na maratonský objem jen proto, že sis koupil boty a stáhl tabulku. Zátěž musí růst po krocích, které kost stihne zabudovat. Stresová zlomenina v takové chvíli vzniká z náhlého objemu na nezatížené kosti. Běh kosti škodí až tehdy, když objem naskočí rychleji, než kost stihne zesílit.

Proč se dnes tolika lidem nevejdou zuby moudrosti?

Čelist v dětství roste podle toho, jak tvrdé věci kouše. Kdo od dětství žvýká tvrdší stravu, má v ústech na stálý chrup častěji místo. Měkké jídlo z obchodu čelist skoro nenutí pracovat. Zuby se pak tísní a zub moudrosti narazí do kosti, která nedoroztla. U lovců a sběračů se to stává málo.

Rovnátka a trhání osmiček to přece řeší.

Zuby se dají srovnat a osmičky vytrhnout. Čelist tím v dětství nedožene kousání, které nedostala. Dítě jí měkké jídlo a později jde k ortodontistovi. U zubního kazu z minulého dílu bylo moc cukru a tady bylo v dětství málo kousání. Ordinace v obou případech spraví výsledek a jídlo zůstane stejné.

Alergie do toho počítáš taky? Nemyslel jsem, že je to z nedostatku něčeho.

Imunita se v dětství učí na mikrobech, které potká. Když vyrůstáš v hodně čistém bytě, bez zvířat, sourozenců a hlíny, infekcí je míň. Imunita zároveň dostane míň podnětů, na které je stavěná. Pak častěji přestřelí na pyl, roztoče nebo vlastní tkáň.

V dílu o dnešních nemocech už padlo, že i některá infekce může být mismatch. Tahle čistota k tomu přidá míň nákaz a víc alergií a autoimunitních nemocí.

Stačí mi tři tréninky týdně, když jinak sedím v kanceláři?

Tři tréninky něco vrátí. Pořád ti ale chybí den, ve kterém 10 hodin neseš vlastní váhu, občas si dřepneš, jdeš a něco neseš. Kost, šlacha a lýtko, které pumpuje krev, reagují na to, co se opakuje pořád. Nedělní dlouhý běh pro ně znamená něco jiného než tisíce malých zatížení mezi snídaní a večeří.

Minule jsi říkal, že běh skoro nehubne. K čemu tedy je, když mám diabetes?

Sval při práci bere glukózu i bez toho, aby čekal na inzulin. Proto pohyb k diabetu 2. typu patří, i když váhu skoro nehne. Hodina běhu ti cukr na chvíli stáhne, když jsi předtím celý den seděl. Nenahradí sval, který by glukózu bral po celý den, protože po celý den pracuje.

Nedá se to nahradit tabletou?

U kosti lék umí zpomalit odbourávání. Ohyb, podle kterého kost sílí, nenahradí. Vlákninu a tuhé sousto taky nenahradíš tabletou. Z tohohle dílu tedy zbývá pohyb rozložený do dne a jídlo, které ještě musíš kousat.

Bota a židle jsou přece taky o tom, že se málo hýbu.

Bota a židle ti část té práce seberou. Tělo je dřív neznalo. O nich bude další díl.