Evoluce člověka a běh (16) – Jaké máme mismatch nemoci kvůli novým stimulům

Minule chyběla zátěž, kterou tělo čeká. Teď jsou na řadě věci, které tělo dřív vůbec neznalo. Často jsou pohodlné. Právě proto je bereme jako něco normálního.

Čím se taková novinka liší od nadbytku cukru? Limonáda je přece taky nová.

Cukr tělo znalo. V limonádě je ho moc a chybí k němu vláknina. Cigareta, solárium, židle s opěrkou nebo bota s měkkým podpatkem tu dřív nebyly. Tělo na ně nemá odpověď, kterou by si neslo z evoluce.

Protože jsou pohodlné, škodu pak hledáš ve věku nebo ve smůle. Míň často ji hledáš v židli, na které sedíš celý den. Stejně málo ji hledáš v botě, ve které běháš.

Proč pohodlí bereme jako důkaz, že je to zdravé?

Když to hned nebolí, vypadá to jako dobrá volba. Měkká bota a opěrka u židle po svalu nic nechtějí, takže působí jako péče o tělo. Bolest přijde později v klenbě, v zádech nebo v oku, roky potom, co si na tu věc zvykneš.

Co bota změnila na běhu?

Měření v Nature z roku 2010 srovnalo lidi, kteří vyrostli bosí, s běžci v tlumené botě. Bosí častěji dopadali na přední část nohy. V botě s podpatkem a tlumením byl běžný dopad na patu.

Bosky si tvrdý dopad na patu dlouho nenecháš, protože to bolí. Bota bolest oddálí, takže styl, který by tě bosky zastavil po pár stech metrech, vydrží kilometry. Na betonu a asfaltu se bosky běhá špatně, protože kůže na to není zvyklá. Bota tě ochrání. Zároveň ti dovolí opakovat dopad, na který noha nebyla stavěná. Dlouhý běh ve špatném stylu se zraní i v měkké botě.

Takže mám běhat bosky?

Z měření plyne, že silnější tlumení běh samo o sobě nešetří. Bosky běhat nemusíš. Noha má cítit dopad a klenbu drží svaly. Když ji pořád nese bota, svaly přestanou pracovat.

Když mě bolí klenba, lékař mi dá botu s podporou. To je léčba.

Podpora bolest často zmírní. Sval, který váhu už nenesl, ji nenese dál, takže příští bota musí držet ještě víc. Je to podobné jako u kazu z dílu o nadbytku. Bolest se spraví a bota, která sval připravila o práci, zůstane. Z toho pak bývá plantární fasciitida. U zubu díru zavře vrtačka a cukr v jídle zůstane taky.

Fakt chceš mezi nemoci počítat i židli?

Dřep s chodidly na zemi je běžný způsob, jak si odpočinout tam, kde lidé nesedí na židli. V dřepu pořád něco drží kyčle, trup i chodidla. Když si sedneš do opřené židle, tu práci udělá židle. Záda pak bolí, protože svaly, které by tě držely, celý den nedostanou důvod pracovat.

Hodina v posilovně to nespraví, když pak 10 hodin sedíš. V minulém dílu chyběla zátěž. Židle k tomu přidá věc, která tu zátěž udělá za tebe a ještě působí jako úleva.

Stojan, u kterého se stojí, to vyřeší?

Stání je pořád jedna poloha. Pomůže střídat chůzi, dřep, sed na zemi a schody. Celý den v jedné poloze, ať sedíš nebo stojíš, svalům tu práci nevrátí.

Proč je dnes tolik krátkozrakých dětí? Dřív se tolik nečetlo a lidé viděli.

Krátkozrakost je u lidí, kteří netráví den čtením a jsou venku, pořád vzácná. Ve městě je běžná a u části dětí rychle přibývá. Jedna hypotéza říká, že když oko pořád zaostřuje na blízko, oční koule se protáhne. Ta hypotéza je sporná. Druhá, že brýle vybraly lidi s větším mozkem, nesedí na to, že se mozek od konce doby ledové nezvětšil. V rodině může být dispozice. Rozjede ji až to, v čem dítě žije.

Je to spíš čtením nebo tím, že jsou málo venku?

Obojí se plete, takže to částečně sahá i do minulého dílu. Novější zkoušky ukazují hlavně na čas venku. Když děti ve škole dostaly navíc čas venku, nových případů přibylo méně než ve třídách, které ven nechodily. Ukázala to zkouška v JAMA z roku 2015.

Brýle to přece spravily.

Obraz s nimi vidíš ostře. Oko přesto může růst dál, protože děti pořád zaostřují na blízko a málo jsou venku. Další ročník dostane stejné lavice a stejné brýle.

Cigarety a solárko nejsou pohodlná židle. Proč do toho lidé jdou, když vědí, že to škodí?

Odměnu máš hned a škoda přijde až za desítky let. Nikotin a opálení máš dnes. Plíce, kůži a cévy to dožene později. Nevypadá to divně, protože to dělá půlka okolí. Podobně jako u měkké boty se problém odloží na později. Varování na krabičce je jeden z mála případů, kdy se z toho stala věc pro všechny, ne jen soukromá chuť.

Když na to přírodní výběr nestačí a medicína řeší bolest, co se s tím dá dělat?

Přírodní výběr na tyhle nemoci skoro nestačí, protože často přijdou až po věku, kdy máš děti. Gen, který k nim přispěje, stihne přejít dál. Léky a zákroky příznak zvládnou. Cukrovku, krátkozrakost nebo bolavou klenbu tím většinou nevyléčíš a ještě k tomu mají vedlejší účinky. Inzulin, statin, rovnátka i vložka do boty tě drží v chodu. Jídlo, lavice a bota, které to živí, zůstanou.

Pomůže vědět, co tělo k údržbě potřebuje a co je jen nové pohodlí. Tam, kde to za tebe rozhodne reklama a celý den na židli, se musí změnit okolí. Ve škole ať se děti hýbají. Slazený nápoj může nést daň. Na krabičce už varování je.

Kartáček je taky nový a nikdo ho nechce zrušit.

Kartáček je nový a je k dobru. Škodit začne až věc, která tělu vypne práci a kterou pak dětem předáme jako náhradu za tu práci. Měkká bota s vložkou, židle na celý den, brýle místo času venku.

Dnešní nemoci tedy nejsou cena za to, že se dožíváme vysokého věku?

Snadno je na vysoký věk svedeme. Velká část z nich roste z prostředí, které se za pár generací změnilo víc než tělo. Lék příznak zmírní. Prostředí, ve kterém denně žiješ, se musí změnit taky. Někdy to uděláš sám. Někdy to udělá škola nebo daň na slazený nápoj.