Další pro české barvy nesmírně úspěšný Spartathlon je již několik dnů minulostí. Stejně jako v předchozích letech jsme vyslali velkou a silnou výpravu. Zeptali jsme se na pár rychlých otázek našich běžců i jejich supportu.
Žádná jiná země mimo Českou republiku letos na Spartathlonu neměla více běžců v top 10 ani top 20. Takhle letos vypadalo pořadí v cíli:
Poděkovat za to můžeme našim skvělým finisherům! Radek Brunner (video z doběhu, záznam na Stravě) běžel znovu na špici a bojoval s těmi nejlepšími. V letošní mimořádné konkurenci, kdy někteří dokonce pomýšleli na téměř 40letý Kourosův rekord, doběhl na skvělém 5. místě! Tak rozsáhlou sbírku skvělých časů dnes nikdo jiný na světě nemá. Radkovi opět sekundoval Jirka Horčička (video z doběhu, záznam na Stravě), který doběhl téměř na sekundu stejně jako loni. To se běžně stane na půlmaratonu, ale na Spartathlonu je to umění! Marek Jirásek (video z doběhu) oproti loňsku ubral téměř hodinu a jen o kousek se nevešel do úžasných 26 hodin. Petr Válek (video z doběhu, záznam na Stravě) dokončil již počtvrté a letos zaběhl svůj druhý nejlepší výkon. Petr Pasler (video z doběhu) svůj druhý start přetavil ve skvělé 20. místo. Poprvé Spartathlon doběhla i jediná a nejlepší česká finisherka – Jaroslava Zelená (video z doběhu). Stala se tak pátou Češkou, která závod dokončila. A i pro naše další tři finishery šlo letos o velkou premiéru – konkrétně to byli Standa Sotolář (video z doběhu), Tom Nadymáček (video z doběhu) a Martin Neumann (video z doběhu). Doběhnout takhle náročný závod vyžaduje obrovské množství tréninku a úsilí. Všichni si letos opravdu sáhli na dno!
Úmrtnost na Spartathlonu je i díky časovému limitu obvykle vysoká. Nedokončí třetina až polovina startovního pole. Ani naši běžci nedokončili kompletní. Letos to bohužel nevyšlo čtyřem: Honzovi Hanouskovi, Pavlu Kočíbovi, Danu Brázdilovi a Lence Barochové (Lenky report). Tak třeba zúročí zkušenosti a budeme je moci sledovat v některém z dalších ročníků!
Srovnání s předchozími ročníky
Pojďme ještě nahlédnout do statistik. Podívejme se na všechny české výkony do 30 hodin napříč historií. Letos se tento seznam rozrostl hned o 5 údajů. Lepší byl už pouze rok 2018.
Pro perspektivu se podívejme i na nejlepší časy napříč historií absolutně. Mezi 4 legendární výkony Yiannise Kourose se letos vklínili dva letošní účastníci: obhájce prvenství Fotis Zisimopoulos (záznam na Stravě) a premiant Somiya Toru. Mimochodem Fotis letos výrazně bloudil, jinak by byl Kourosovi výrazně blíže. Myslíme, že s „profesionalizací“ ultra závodů v posledních letech Kourosův dlouho naprosto nedostižný čas v příštích letech padne.
Nahrávání ...
Za zmínku stojí i nejlepší žena Diāna Džaviza (obhájkyně loňského vítězství), které chybělo do traťového rekordu čtvrt hodiny!
Otázky na Czech Spartathlon Team
Běžců i supporťáků jsme se ptali na následující otázky:
- Co se ti líbilo?
- Co se ti nelíbilo?
- Kdyby se tě někdo zeptal ať odpovíš jednou větou, proč Spartathlon, co bys řekl?
- Jaká byla nálada v teamu?
- Chceš se někdy vrátit?
Standa Sotolář (finisher)
- Líbilo se mi vše, takže druhá otázka je out (smích).
- Proč Sparta? Protože Spartathlon je pro každého ultráka něco zvláštního. Nikdy bych neřekl jako u jiných akcí „jdu na závody“, ale vždy pouze „jdu Spartu“.
- Parta z ČR byla bomba. (smích)
- Zda ještě někdy? Den po závodě: ne; Dva dny po závodě: asi ne; Třetí den: nevím; Čtvrtý den: napřesrok bych mohl; … (velký smích)
Foto: Sparta Photography Club
Jirka Horčička (finisher)
- Líbilo se mi, že se opět sešla fajn parta, se kterou to byla prima dovča.
- Nelíbil se mi přechod kopce. Vždycky se na něj těším, že si trochu odpočinu od běhu a vždycky tam v tom „nekulturním“ povrchu nadávám. Dále se mi nelíbilo, když nám doslova několik hodin před závodem přišel z jednoho nejmenovaného plátku mail s žádostí o odpovědi na několik dotazů (v podstatě napsání článku) a když jsme neodpověděli (v té době skutečně již máme jiné starosti), tak jsme za to v následném článku popotahováni.
- Proč Spartathlon? Protože je to nejhezčí oslava tohoto sportu napříč mnoha národy a kulturami, a to se netýká pouze závodu, ale v podstatě celého týdne, který tam strávíte.
- Nálada byla výborná a věřím, že si to všichni užili.
- Před startem jsem si tím moc jistý nebyl. Řešil zdravotní jsem problémy a vůbec nebylo jisté, jestli budu schopný celý závod absolvovat. Teď už ale myslím na to, že bych rád ještě nějaký pokus přidal!
Vojta Novák (support)
- Líbil se mi velký ohlas závodu mezi místními, krásné prostředí závodu, historický odkaz a pospolitost českého Spartathlon týmu.
- Nelíbil se mi občasný amatérismus organizátorů. Například nedostatečné občerstvovací stanice (malý výběr občerstvení).
- Z pohledu supporťáka mě naprosto nadchla atmosféra celého závodu a sdílení všech emocí a zážitků, mezi všemi běžci i pomocníky.
- V českém týmu naprosto skvělá a jsem rád za skvělé zkušenosti a nové kontakty mezi lidmi ze support týmu i mezi bežci.
- Já ani nechtěl aby to skončilo (smích). Pojedu rád kdykoliv znovu jako support a když se někdy v budoucnu zadaří, tak velmi rád i jako běžec.
Petr Válek (finisher)
Spartathlon je podle mne jeden z nejúžasnějších, nejnáročnějších a nejkvalitněji obsazených závodů na světě, nicméně existují i jiné krásné závody. Po pěti startech a čtyřech úspěšných dobězích cítím, že je čas podívat se také jinam, a pokud bych se někdy vrátil, tak spíše jako support. Mám radost, že se i letos sešla v našem týmu bezvadná parta!
Petr Pasler (finisher)
- Líbila se mi různorodost trati a tudíž velké množství výzev různého druhu. A mimo jiné v noci pohled na souhvězdí Orionu. Jo a taky že se lidi uměj radovat i ve zřejmě chudých podmínkách.
- Spartathlon byl skvělý způsob jak během jednoho dlouhého výletu nasát řeckou přímořskou, městskou, horskou, venkovskou atmosféru a potkat spoustu zajímavých a inspirujících lidí. A to jak mezi běžci, tak spoustou lidí kolem trati.
- Nálada byla veselá s typickými rysy pro každý region.
- Zda se vrátit, to asi člověk nikdy neví dopředu. Ukáže se, až se vše rozleží a vstřebá.
Jaruška Zelená (finisher)
- Líbilo se mi samozřejmě „společenstvo Czech Spartathlon Team“ (smích). A jinak také řecká příroda a trasa.
- Nelíbila se mi nabídka (resp. „nenabídka“) občerstvovaček.
- Zda se vrátit, nevím. Spíše ne z důvodu, že je tolik jiných krásných, zajímavých závodů a dobrodružství, která je možné podniknout.
Petr Kamberský (support)
- Řecká organizace je prostě řecká organizace: kdo běží moc vpředu nebo moc vzadu má nenulovou šanci že ještě/už nedostane jídlo, colu a tak. Pro běžce bez supportu to jsou občas tvrdé situace.
- Nevím o žádným závodu který by měl takový koule a dal ti (i vyždímal) tolik neskutečných emocí.
- Nálada byla skvělá, zatím vždycky skvělá. Holky a kluci co drží národní rekordy a běží na medaile jsou stejný tým jako ti co jdou na „finishera“. Radí, pomáhají, fandí i vyvádějí na pláži úplně stejně.
Martin Kostlán (support)
- Díky tomu, že jsem znal Spartathlon jen z vyprávění, jsem se těšil jako supporter na tu atmosféru. A musím říct, že předčila má očekávání. Už od registrace až po závěrečnou party jsem si připadal jako na olympiádě. Vždycky budu tvrdit, že komunita ultra běžců je skvělá.
- Hodně mě jako supporťáka zklamaly občerstvovačky. Nečekal bych, že na takovém závodě bude problém pravé s tímto. Absence ionťáku a žádné ovoce kromě jablek. V Řecku mi to přijde smutné. Na tohle jsme nebyli připraveni. Do dalšího roku nicméně víme, co změnit.
- Spartathlon je nejšílenějši, atmosférou nejkrásnější závod, který jsem zažil. A když vidíš dobihat ty lidi do cíle, jaký úsilí musely vynaložit a vděk co z doběhu maji, je to úžasný.
- Troufnu si říct, že nálada byla klasická česká. Srandičky na všechny způsoby, kamarádský přístup a vzájemná podpora.
- Doufám, že příští rok Lenka Barochová opět poběží a znovu tu budu moci být.
Tom Nadymáček (finisher)
- Líbilo se mi, že Spartathlonem žije celé město a lidé jsou na něj hrdí. Značení trasy naprosto perfektní.
- Jak říkal Ráďa, na Spartathlonu je pevně dán pouze start a vše ostatní je pohyblivé. Pro letošní rok byl i start posunut. Tím chci říct, že s Řeky se domluvit na čase je někdy oříšek. Komunikace v prvních fázích přihlašování byla složitější, jelikož nepřichází odpovědi a nováček může být nervózní zda udělal vše správně.
- Na Spartathlonu strávíš čas, se stejně praštěnými lidmi jako jsi ty sám, potkáš se s nejlepšími ultra běžci z celého světa, zažiješ nejsilnější pocity z doběhnutí, protože každý koho potkáš ti fandí jako bys Leonidas, celé město ti sklání obdiv a na finále si skvěle zapaříš na Gala večeru se všemi zúčastněnými.
- Když jsem sbíhal poslední km do Sparty, tak jsem si říkal, že tohle už nikdy, že mi to nestojí za to. Ale teď, když se to rozleželo v hlavě, říkám „rozhodně ANO!“
- Nálada v týmu byla přátelská a podporující. Cokoliv jsem se zeptal, dostal jsem plnohodnotnou odpověď. Ostřílení běžci na mě působili klidně a měli radost z toho, že jsou zpátky na místě činu. Z těch co běželi premiéru šla cítit určitá nervozita (JÁ), ale jako celek se supportem byla nálada vždy veselá.
Radek Brunner (finisher)
Spartathlon je pro mě symbol ultramaratonu. Nic jiného ho už v mém srdci nenahradí. Tolik zážitků, radosti a nových přátelství, které jsem zažil a získal díky němu, už nic nepřekoná. Loni jsem byl rozhodnutý, že to byl můj poslední a vidíš, letos opět na startu. A až se v lednu otevře registrace….. a mě do té doby přestanou bolet nohy….. pak se tam možná zase vydám, abych viděl všechny ty známé tváře, aby mi ředitel závodu Kostis zase při registraci poplácal po rameni a s úsměvem řekl tak jako posledních 5 let: „this year, I believe you, you win“ (smích). To přeci stojí za tu trochu zmáčknutí se při tréninku a snění o nějakém pěkném výsledku!
