Domů Vyhledávání
garmin - Výsledky vyhledávání
Pokud nejste spokojeni s výsledky, prosím, udělat další vyhledávání
běh ZLATÁ STEZKA Stožec.
Běh Zlatá stezka – 15 kilometrů zážitků
Běžecký závod Zlatá stezka měří 15 km. Jeho start je ve výšce 900 m. n. m. a cíl zhruba o 100 m níže. Toto by mohlo neznalého vést k domněnce, že je to běh velmi snadný. Skutečnost, že na trati překonáte celkové převýšení 280 m, už ale tak idylická není. Každopádně však tenhle závod aspiruje na titul nejhezčí přeshraniční běh mezi Českou republikou a Německem a je součástí
Běhů bez hranic.
záznam z GARMINA VÝSLEDKY
Běhů bez hranic.
záznam z GARMINA VÝSLEDKY
11.místo 1:06:44
7. kategorie M1
START závodu je v pravé poledne ve 12:00h. Vysoká teplota, a panující tropické srpnové vedra pokračují i v tento den. Můj zdravotní stav selhává už před startem. ASTMA mne trápí už od rána... Po startu v prvním stoupání se vše ještě zhoršuje.... Hlavně doběhnout... přežít....
Tempo zvolňuji a odpočítávám kroky do cíle....
V Haidmuhle se zastavuji v parku u fontány. Chladím hlavu. Ztrácím mnoho desítek vteřin.
Odtud to už doběhnu jsem téměř v půlce... Astma mne opouští dva kilometry před cílem. 13KILOMETRŮ trvalo než jsem se konečně rozběhl do svého tempa. Zrychluji. Závěr si dokonale užívám a s radostí předbíhám běžce předemnou....
TROPICKÉ vedro v pravé poledne :-D nádhera.....
M i l o š a D a n a
Významní lidé, kteří ovlivňují nejen MŮJ BĚŽECKÝ život...
Ledové koupání ve VLTAVĚ
a domů jak jinak než na kole......
Michael Vanecek 2013-07-27 13:00:00
Zlatý MARATON Emila Zátopka 2014 __ Plzeň
27 . 7. 2013
teplota se vyšplhala na ++ 38 stupňů
výsledky záznam z Garmina
3:29:15 celkově na 5. místě / v kategorii 1.místo
Před příjezdem do Plzně, zastávka na koupališti .....
S dostatečným předstihem, se spoustou času, procházka městem...
K obědu oblíbená pizza....
Na věži jsem nebyl tolika let..... 
teplota přesáhla 38 stupňů....
historický teplotní rekord pro PLZEŇ
a já v tom poběžím maraton...
... ffííí hhááá..
asi za pár vteřin upadnu....
USTÁL JSEM TO.... na trati se u občerstvovačky nainstalovala sprcha, kterou jsem využíval každé kolo... Stálo to deset vteřin ZDRŽENÍ každé kolo, ale vydržel jsem, přežil jsem až do cíle
Ani večer teplota neklesla... +32 stupňů v noci
To neskutečné vedro, udělalo z maratonu jiný závod....
moc se mi líbilo, jsem rád že jsem přežil...
25.5. RUNCZECH Karlovy Vary
25.5. 2013 START 18:00 h
SOBOTA 1/2 marathon Karlovy Vary
| 42. | Vaněček Michael | SUTRI Prachatice | 01:26:04 |
| Start | 00:00:02 | ||||||||||||||||||||||||||||||||
 | 5 KM | 00:19:42 | |||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | 10 KM | 00:39:52 | |||||||||||||||||||||||||||||||
 | 15 KM | 01:01:11 | |||||||||||||||||||||||||||||||
 | Cíl | 01:26:06 |
Běžecký závod seriálu RUNCZECH a jeho prémiové umístění do v Karlových Varů mi udělal nesmírnou radost. Nikdy jsem v tomto městě nebyl a s jeho účastí jsem něváhal. Registruji se několik měsíců předem pevně rozhodnut s účástí.
Cesta do Karlových Varů vzdálena 186 kilometrů zabere slabé tři hodinky. Předpověď počasí na dnešní den slibuje déšť. Teplota chladných 9 stupňů. V nedalekých Krušných horách poletuje sníh, v Karlových Varech zatím bez deště. Ihned po příjezdu vyhledávám registraci umístěnou v hotelu Thermal. Poprvé v seriálu RUNCZECH se registruji i do rodinného běhu na 3kilometry. Chci si kompletně užít atmosféru Karlových Varů. Původně jsem měl v plánu vzít sebou i děti, jen nepřízeň počasí tento plán mění. REGISTRACE, čísla, startovní tašky vyzvednuty a MY si můžeme v poklidu prohlédnout město. Město je úchvatné a nádherné. Skutečně naplněné rusky znějícím slovem. Tak jak se o něm vypráví :-D
RODINNÝ BĚH mne překvapuje svou úžasnou pohodovou atmosférou. Užívám si každý stovky metrů.
Pro babičku premiéra v behu, pro mne nádherné zpestření a rozhýbání před závodem. Před chladným počasím se schovávám jako mnoha běžců v Hotelu Thermal. Přečkávám desítky minut do startu. Přes studené počasí volím tílko a trenky. Po kilometru je vždycky teplo. Zimu člověk nemá šanci cítit.
Připravený - natěšený na Karlovarský půlmaraton zaujímám mou oblíbenou startovní pozici v první řadě hned za ELTNÍmi běžci. Kličkovaná po startu se dnes konat nebude.
Běží se 3 krásné stejné okruhy.
Běží se 3 krásné stejné okruhy.
START
Vybíhám svým tempem a první kilometr se držím s černými ženami. Alespoň jsem viděn v televizní kameře, na fotečkách v galeriích.
Mám rád rychle rozběhnutý závod. Co ztratím na začátku, dohnat v závěru již neumím... Půlmarathon mi připadá jako sprint na krátkou vzdálenost. Od startu až do cíle svým maximálním tempem bez chvilky oddechu.
První kilometry hledám své tempo, svou skupinku do které se zařadím.
Pouze na první okruh, na 7 kilometrů, nalézám skupinku do které se schovávám. Po 7 kilometrech se rozpadne a chvílemi sipřipadám, že běžím na trati sám.
12kilometr, moje utrpení. Z neznámého důvodu dostávám do břicha neskutečné křeče. Co závod to vždy nějaká potíž. Ale nikdy nic nevzdávám, překousnu to a po pár kilometrech bolest odchází....
1500lidí na trati ?? a já to celé musím běžet sám .... Nikdo mi nechce doběhnout. Nemám se čeho držet. Jen svého pocitu a informací z hodinek....
V posledním okruhu se naplnilo očekávání a začínám předbíhat běžce o jedno kolo. Atmosféra závodu je úžasná. Diváků kolem trati je neskutečně mnoho. Hlasitě povzbuzují a dodávají závodu úžasnou atmosféru.
Poslední okruh. 5 kilometrů do cíle. V těle spousta sil na závěrečný finish. Mohl jsem si na posledním kilometru dát pořádně do těla a jít na maximum. Vzdávám to. Užívám si atmosféru, dobíhám svým tempem s radostí a úsměvem se vztyčenýma rukama nad hlavou protínám cílovou čáru :-)
FANTASTICKÝ ZÁVOD kazilo jen chladné počasí. PO DOBĚHU SI ČLOVĚK NEMŮŽE SEDNOUT A PROMÍTAT SI V HLAVĚ NÁDHERNÝ ZÁŽITEK. Rychle na masáž nožiček, vyzvednout batoh, posbírat chutné syrovátkové MADETA nápoje a pryč.... ""JEJDA zpátky já si nevygravíroval čas na zadní stranu medajle"" Zvěčnit na památku svůj čas z hezkého závodu... ZIMA je ukrutná, pospíchám do auta a těším se jak si cestou domů v autíku zatopím...
DOMŮ dorážím až o půlnoci... Noční návrat ze závodu je únavný. Nucené přestávky na benzínových pumpách u kávy jsou povinností...ÚŽASNÝ běžecký den
KARLOVY VARY za rok opět nashledanou....
Přijedu - ten zážitek za to stojí a všem doporučuji.....
z Německa až domů
53km LAUF z NĚMECka až domů :-)
odkaz na záznam z GARMINA
| Minimální nadmořská výška: | 478 m | ||||||||||||||||||||||
| Maximální nadmořská výška: | 1.099 m |
nastoupal jsem překvapivých 1300 metrů.
První otázka? Dnes je běžecký závod kousek od mého bydliště Hospická DESÍTKA... Nemám moc rád 10kilometrové běhy. MÍSTO TOHO ZVOLIT dlouhý běžecký výlet ???
Předpově´d počasí na tento den slibovalo krásných dvacet stupňů za svitu sluníčka. Nerad běhám o víkendu kolem města. Velmi rád vyrážím do jiných krajů. Miluji cestování. V hlavě se zrodil nápad na krásný výlet. Podívám se za hranice, proběhnu krásným ŠUMAVSKÝM krajem až domů.
SBALIT běžecký batoh na který nedám dopustit. DOPORUČUJI SALAMON S-LAB 12 pohodlný, kvalitní i když za extrémně vysokou cenu, vyplatí se... Slouží mi stále dodnes.
Nejlevnější a nejlepší způsob dopravy je vlakem. Jezdí od nás přímý spoj až na hraniční přechod NOVÉ ÚDOLÍ. Za 53korun je to velmi laciný výlet.
S překvapením jezdící české dráhy na minutu přesně usedám do vlaku. Za ty roky se přeprava vlakem zvedla o úroveň výše. Příjemné pohodlné posezení. Jízdu vlakem si zkracuji snídaní. Nechal jsem si ji až do vlaku, kde bude dostatek času. Přeci jen cesta vlakem od nás trvá 1,5hodiny :-(
Konečně NOVÉ ÚDOLÍ - státní hranice. Prázdno a pusto. HRANIČNÍ hospoda zavřená, turistická sezona ještě nezačala. Povinné fotky pro uchování paměti na STARTU dnešního VÝLETU. Jedna na VLÁČKU nejkratší mezinárodní železnice. Tato trať s rozchodem 1435 mm je dlouhá 105 metrů a je to nejkratší mezinárodní železniční trať na světě. Nikdy jsem tímto malým prťavým vláčkem nejel, snad jednou i na toto dojde :-D. Vždy se zde jen vyfotím a směřuji dále. Pár kroků přes potok a jsem v NĚMECKÉM kraji. Ani nevím kolikátá je tato fotka s NĚMECKOU cedulí. Stala se z toho tradice při každé cestě.
První kroky příjemně ubíhají. Za pár minut mne vítá první městečko Haidmühle. Lehké osvěžení v teplém dni ve fontánce. A už směřuji dolů k mostíku kde protéka Studená Vltava. (německy Kalte Moldau) Studená Vltava vzniká soutokem potoků Goldgrubenbach a Rothbach v Bavorsku západně od obce Haidmühle. Protéká Haidmühle, v délce 1,5 km tvoří německo-českou státní hranici a u Nového Údolí vtéká na území Česka.
Moje trasa pokračuje kopírováním státní hranice podél HRANIČNÍHO POTOKU. Cesta lehce stoupání po asfaltové silnice. Sluníčko krásně hřeje do zad. Pokud se na chvilku zastavím, otočím, spatřím krasný výhled na vrcholky Třístoličníku a Hochsteinu (1332mnm). Pokračuji po cestě až do části obce Auersbergsreut, kde konečně vyměním asfalt za příjemnou šotolinu. Držím si výletní běžecké tempo. Rozhlížím se neustále kolem sebe a pozoruji krásu přírody. Tato cesta mne dovede až na MLAKA - hraniční hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth.
Informační panel na rozcestí Bischofsreutu. Odtud jen strmé klesání na hraniční přechod.
Je to už mnoho let co jsem tudy jezdil z Prachatic téměř denně na svém "BIKu" na tréninky. Tento pohled, tato cesta, každý metr je mi stále uchován do paměti Nic se tu nemění. Příroda zůstává, nic nového se nepostavilo.
hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth pouze pro pěší. Na mostě si uvědomuji, překročení hranic bez jediného dokladu. Opět na výletě bez jediného dokladu :-( I v těchto končinách se dá narazit na pohraničníky kontrolující DOKLADY. Sám jsem toho několikrát svědkem.
Doslova v letu si užívám vstup do naší vlasti. Prožívám si krásný den, mám rád sluníčko modré nebe, které mne naplňuje tak nádhernými pocity na každém výletu.
Od hranic cesta začíná nadále stoupat. ČEKÁ mne 3,5 kilometru krásnou krajinou až do Českých Žlebů.Tady se dokáže člověk potrápit i v zimním období na sněhu. Vede tudy hojně využívaná běžecká stopa.
Cesta je naplněna odměnou krásnými výhledy ŠUMAVSKÝCH KOPEČKŮ. Pohled do údolí Stožecka. Tam dole v údolí začínal můj běh. ČESKÉ ŽLEBY jen probíhám bez zastavení. Pravidelně doplňuji z vaku tekutiny a přichází první několikalikometrové klesání. První svačinka za běhu. Dnes žádné ENERGi-gely ale poctivé české sušenky :-)
Po dlouhých 6 kilometrech klesání lesem po modré turistické značce se dostávám až k obci LENORA. Obec vyrostla kolem slavné sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834, jež ve druhé polovině 19. století patřila mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska. Potkávám u mostu na soutoku potoka Řasnice a Teplé VLTAVY vodníka. Neodolal jsem pozdravit se osobně s vodníkem, zvěčnit se společně na jedné z fotek. Přeběhnu přes most, za sebou nechávám Teplou Vltavu, která až po mnoha kilometrech na soutoku se Studenou - ponese ŘEKA svůj název "VLTAVA"
Cesta z Lenory až pod úpatí BOUBÍNa vede po rozpáleném asfaltě. Jinou volbu nemám než přežít do Zátoně až k železniční zastávce. Odtud se cesta schová do ŠUMAVSKÝCH lesů .
V NOHÁCH MÁM dnes 26 KILOMETRŮ... Půlka mého běžeckého putování...
Za kolejemi u železniční zastávky Zátoň pod Boubínem začíná strmé stoupání po modré turistické značce až k Boubínské chráněné oboře. Cestu před několika lety vyasfaltovali. Jen 3kilometry s převýšením 300metrů dává zabrat. Přichází na mne první krize. A mé jediné místo kdy můj běh přechází v chůzi. Z batohu vytahuji můj takzvaný sušenkový a musli oběd. Zajídám to velkou porcí hroznového cukru. Za chůze najednou cesta vůbec neutíká. Přemluvím své tělo běžet. Je to jen kousek ke vstupu do obory, na vrchol stoupání. Odtud to bude několikakilometrová pohoda. Je to nevyšší bod dnešní cesty.
PŘELÉZÁM turistický přechod a vstupuji do chráněné BOUBÍNské obory. Dnes Jeleny neuvidím, jako běžec dělající ohromný hluk vyplaším na velkou vzdálenost snad vše. POTKAL jsem v oboře spoustu zvěře, jen na turistu jsem štěstí zatím nikdy neměl. Připadám si jako bych toto místo hluboko v lesích navštěvoval jen já.
Obora se nachází v nadmořské výšce od 700 do 1263 m n. m., čímž se řadí k nejvýše položeným oborám v České republice.
K mému překvapení zde někdo během 14dní položil čerstvý nový asfalt. Před pár týdny tu ještě nic nebylo. DOČETL jsem se, že obora se stala rájem lovců jelenů.
Lovcům je samozřejmě nabízeno také ubytování, a to v několika loveckých chatách přímo v oboř. U jedné z nich se osvěžuji čerstvou - chladivou - pitnou vodou. Omyju celé své rozpálené tělo od soli.
Cesta nadále strmě klesá. Svaly na nohou se otřásají a citím krásnou úlevu od bolesti svalů. Že by klesání a otřásání svalů mělo příjemné regenerační účinky ? Nebo se mi do těla dostává energie z mého oběda :-D ?
Zastavuji na rozcestí turistického značení směr vrchol BOUBÍN. Dnes červenou turistickou odbočku na vrchol BOBÍKu na fotce za mnou vynechám.
Běží se domů, a stále z kopce po šíleném novém asfaltu, ze kterého stoupá stále čerstvá vůně. Na silniční kolo to tu bude super, ale pro běžce ? který vyrazil do ŠUMAVSKÝCH kopců na prašné cesty ? Nevím názor se může lišit....
Před koncem obory nádherný výhled na území BOLETICE.
40. kilometr výletu. Seběhnu kolem Blanice do první vesnice Záblatí. Snad bude hospoda otevřena. Myslím že bych si zasloužil pořádný veliký nápoj.
Štěstí přeje, poprvé v této vesnici vidím hospodu otevřenou. Za opravdu pohádkovou cenu 12korun dostávám PŮLITR nějaké černé KOLJI limonády. Chutná skoro jako CocaCola kterou jsem požadoval :-D Jak to říkal Miloš, napřed nealko tekutiny pak PIVO...
0,8 litru tekutin na ulici do mne padá velmi rychle. Ač neustále doplňuji průběžně tekutiny, dehydratace a chuť je veliká ...
Ze ZÁBLATÍ jsem to chtěl lehkým stoupáním vyběhnout po žluté až na chráněné ZÁBRDSKÉ skály. Udělat si fotečku z vrcholku skal s pohledem do údolí Blanice. Jenže k mé smůle cesta byla velkým zklamáním. Bláto - mokro - podmáčené úplně všude. Suchá část cesty v nedohlednu. Chvíli jsem se snažil najít náhradní cestu, prolézám křoví, ani lesem to nejde. Vzdávám se.!!! Vracím se zpět k řece Blanice. :-( :-( :-(
Alespoň jsem si od řeky BLANICE udělal jednu fotečku vrcholku BOUBÍN, který jsem před pár kilometry těsně minul. V hlavě mám nádherný nekonečný seběh z tohoto kopce.
Posledních 10 kilometrů domů utíká rychle. Každým krokem jsem blíže ke svému domovu. Poslední vesnička přede mnou .
DOMOV je téměř na dosah. TYTO cesty znám z pracovních dnů. Běhám tudy skoro denně....
běžecký VÝLET SE BLÍŽÍ KE KONCI ...
po 52 kilometrech - 5hodinách - jsem DOMA :-)
Prožil jsem krásný slunný sobotní DEN. Utekl jsem z města kdy právě probíhá zde pouťová sláva. MÁM ZA SEBOU NEJDELŠÍ letošní běh. Nohy s překvapením nebolí, a vím že by vydrželi běžet dále... Večer si za odměnu s přáteli dopřávám několik piv. TAKOVÁ byla SOBOTA...
Lesk a bída českých eshopů
Rok 2012. Svět žije online a hlavně sociálně. Kdo není sociální, denně neaktualizuje status a alespoň obden netvítuje, ten je dinosaurus (neplést s politickými dinousaury, na jejichž vyhánění si před každými volbami vždycky nějaky debil /pozn. autora: „debil“ je synonymum pro českého politika /vzpomene). Nejsem sociální, žiju 20km za městem uprostřed lesa a mých případných […]
Z mrtvých vstání snad již do dvou týdnů … (op. III)
Na obcerstvovacce s Markem preskupime sily. Kazdy po svem. Ja hltam melouny a doplnuju kolu do obou flasek, Mark si z batuzku vybaluje mexickou placku se syrem a salatem, ... protoze "ty sracky co maj na obcerstvovackach se stejne nedaji zrat" ...meje ...
První výběh ve Vibramech FiveFingers alias pětiprsťácích
Po delší době jsem se rozhodl zkusit se zase trošku proběhnout, takový jogging a abych to trošku zpestřil, nevolil jsem tentokrát klasické běžecké boty Asics, ale Vibram FiveFingers nebo-li pětiprsťáky. Ten pocit z běhu je prostě přímější, i když i mnohdy bolavější. Znáte to pořekadlo automobilky BMW - radost z jízdy, tak u FiveFingers bych to přirovnal k radosti z běhu.
Mým úmyslem bylo uběhnout alespoň pět kilometrů, naposledy jsem běžel cca před měsícem, tak jsem to nechtěl přemáhat. Pro jistotu jsem si tentokrát vzal na cestu i svého Garmina, abych si znovu proměřil trasu, kterou jsem běžel naposledy v březnu. Podivil jsem se, když nakonec z pěti kilometrů bylo třináct, prostě ty pětiprsťáci jsou fakt úžasné. Je pravda, že jsem se před tím pořádně namazal olejem a Niveou, myslím tím nohy, abych neměl otlačky od pětiprsťáků a byl jsem rád, že jsem to provedl.
První hodina běhu a začalo pršet, sice bylo dusno a horko a zpočátku jsem déšť uvítal, ale když do toho začalo hřmít a pršet mohem vydatněji, ta veselost mě trošku opustila. Abych poprvé nohy co nejméně namáhal, nehonil jsem se jenom po asfaltové cyklostezce, ale využíval jsem trávy, po které se mi běželo rychleji a méně bolestně. Prostě ta technika běhu šla do kopru, ale nevadí, oproti minulým běhům mám tentokrát příjemný pocit a o to tu šlo. A co čas? No, tak ten byl cca 1 h 37 min, takže ubohý, ale o to mi vůbec nešlo. Nemám vůbec žádné ambice trénovat na závody, běhám si pro sebe, pro lepší pocit a také pro zhubnutí pár kilogramů v pase. Člověk chce být na léto prostě sexy!!! :)
 |
| Pětiprsťáci |
Mým úmyslem bylo uběhnout alespoň pět kilometrů, naposledy jsem běžel cca před měsícem, tak jsem to nechtěl přemáhat. Pro jistotu jsem si tentokrát vzal na cestu i svého Garmina, abych si znovu proměřil trasu, kterou jsem běžel naposledy v březnu. Podivil jsem se, když nakonec z pěti kilometrů bylo třináct, prostě ty pětiprsťáci jsou fakt úžasné. Je pravda, že jsem se před tím pořádně namazal olejem a Niveou, myslím tím nohy, abych neměl otlačky od pětiprsťáků a byl jsem rád, že jsem to provedl.
 |
| Můj Garmin |
První hodina běhu a začalo pršet, sice bylo dusno a horko a zpočátku jsem déšť uvítal, ale když do toho začalo hřmít a pršet mohem vydatněji, ta veselost mě trošku opustila. Abych poprvé nohy co nejméně namáhal, nehonil jsem se jenom po asfaltové cyklostezce, ale využíval jsem trávy, po které se mi běželo rychleji a méně bolestně. Prostě ta technika běhu šla do kopru, ale nevadí, oproti minulým běhům mám tentokrát příjemný pocit a o to tu šlo. A co čas? No, tak ten byl cca 1 h 37 min, takže ubohý, ale o to mi vůbec nešlo. Nemám vůbec žádné ambice trénovat na závody, běhám si pro sebe, pro lepší pocit a také pro zhubnutí pár kilogramů v pase. Člověk chce být na léto prostě sexy!!! :)
3,2,1…zkouška, zkouška
Čtyři týdny neběhání jsou za mnou. Včera mi po domě běhalo 10 malých šmoulů na narozeninové oslavě mladšího synka a mohla jsem se dneska tudíž jednoduše pustit do úklidu domu, ale místo toho jsem byla statečná a po práci jsem přiběhla domů, přivřela oči, abych neviděla tu vybuchlou atomovku, nasoukala jsem se do legin a vyběhla na krátký běh. Jen tak, bez hudby, chtěla jsem si víc vychutnat ten pocit. Jo, málem jsem vyběhla i bez Garmina. Nechala jsem ho totiž odpočívat tak dobře, že jsem ho ani nenabila. Zavděk jsem vzala manželovými hodinkami. Se psím doprovodem jsem uběhla 4 km. Pomalinku, polehounku, funělo se mi celkem dobře. Rozhodla jsem se, že teď budu měsíc běhat 3x týdně obecnou vytrvalost. Potom bych se pustila do strukturovaného tréninku. Taky doufám, že se mi podaří dát dolů ty dvě kila, které jsem od maratonu nabrala. Už se na sebe nemůžu ani do zrcadla podívat. Grr.
Konečně jsem je našel
Plánoval jsem si už dlouho, že konečně někam zase vyběhnu. Bohužel, ztratil jsem někde své vibramky, tříčtvrteční běžecké kalhoty a tričko. Hledal jsem v práci, hledal jsem doma, hledal jsem prostě všude. Nikde nic. Po dvou měsících bezradného pátrání jsem je konečně našel na poličce v tašce překrytou řadou novin a časopisů, kterou mi tam dala maminka. Paráda, mohu konečně zase běžet. Měl jsem z toho strašnou radost, rukama jsem držel svoje vibramky, úctivě si prohlížel kalhoty a tričko – nic se jim nestalo, pořád vypadaly stejně. Jupí!
Dnes ne, ale zítra v neděli jedenáctého si někam vyběhnu. Trasu jsem měl vymyšlenou, proč nevyzkoušet to, co jsem jel minule na horském kole: ven z města směrem k cyklostezce, dál po ní, pak odbočit a vydat se do kopečka do Spáleného lesa k Hejnu, pak napříč lesem zpět na druhý konec Spáleného lesa, seběhnout dolů směrem k cyklostezce a návrat domů. Takových dvanáct až patnáct km by to mohlo dát, a protože běžím poprvé po delší době, tak si to dám na pohodu. MP3 přehrávač do uší, počkám, až nebude takové vedro (bylo to marné, zase padaly dnes teplotní rekordy v celé ČR) a vyrazím kolem páté.
 | ||
| "Vstup" na cyklostezku |
 |
| Na cyklostezce - přišla krize, bolení pravé paty |
Nezapomněl jsem protentokrát se sebou vzít peníze, vodu, fotoaparát, abych mohl udělat pár fotografií a Niveou jsem si namazal ještě nohy, než jsem je dal do pětiprstových ponožek, abych je neměl tak „ošoupané“. Mobil se mi bohužel už nikam nevešel, takže jsem ho nechal jako vždy doma. První tři kilometry jsem se rozběhával a běželo se mi celkem hladce a fajn, pak přišla menší krizovka, píchání v boku, ale po chvilce jsem to rozdýchal a konečně se začali objevovat na cyklostezce i lidé, takže mě to nutilo zatnout trošku zuby, abych neběžel úplně jak ponocný. Bok mě přestal po chvilce trápit, zase se ale ozvala pravá pata. Asi jsem došlapoval více na patu, než na přední část vibramů, takže jsem trošku změnil styl běhu a malinko to pomohlo.
Lidé na stezce se nejvíce dívali na moje „prapodivné“ botičky, někteří se i na mě usmáli. Udělal jsem několik fotografií a u toho jsem si mohl trochu odpočinout. Stopky na svém Garminovi jsem nechal puštěné i při fotografování, nešlo mi dnes o žádné trénování na čas, jen si prostě běh užít. Sice jsem tu a tam po očku sledoval, jak mi to „jde“, spíše „nejde“, ale nebylo to tak hrozné, čekal jsem to horší.
Výběh do kopce k lesu směrem k Hejnu byl fajn, vyfotografoval jsem závoru a běžel zpátky napříč Spáleným lesem. Malé kamínky místama byly dost nepříjemné, takže jsem tam různě poskakoval a vybíral si spíše projeté koleje nebo uprostřed cesty travnatý pás. Prstama u nohou jsem sice občas s sebou bral trsy trávy, ale nedalo se nic dělat, po chvilce jsem si boty zase očistil a pokračoval dál. Z asfaltu se změnil povrch na lesnatý, travnatý a na nohou jsem to hned poznal. Bylo to příjemné, pata už tolik nebolela. Cesta většinou byla směrem dolů, takže se mi běželo skvěle. Zpočátku jsem měl před během z toho lesa strach, ale až na pár kamínků to bylo super. Na konci lesa následoval sešup dolů, pak zase po asfaltové silnici k cyklostezce a domů. Před sešupem dolů z lesa jsem zahlédl něco černého uprostřed travnatého pásu cesty, přeběhl jsem to, ale pak jsem se vrátil. Co to? To je můj blatník, co jsem ztratil minule. To je paráda. Nemohu ho tady přeci nechat. Dal jsem si ho za pás jako nějaký meč a běžel s ním domů.
 |
| Výběh na Hejno |
 |
| Kopec na Hejno, jde to pořád nahoru |
 |
| Informační tabule a vběh do lesa |
 |
| V lese směrem k Hejnu |
 |
| Hejno je pořád v nedohlednu a pořád nahoru |
 |
| Už jsem skoro na Hejně |
 |
| Informační tabule a závora, kterou přeběhnu a pokračuji napříč lesem |
Garmin mi v polovině trasy vypověděl službu, slabá baterie, sice mi to na jednoduché navigaci pořád ukazovalo směr a počítalo čas, ale kilometry už ne. Uvidíme až to v Praze zkusím připojit k softwaru od Garminu, zda si to neudělá nějakou aproximaci, abych přibližně věděl, kolik jsem uběhl. Tuším, že by to mohlo být i 14 kilometrů, ale kdo ví, ve finále to je úplně jedno. Trasu si dám zase někdy jindy a změřím ji, abych pak věděl, kolik má kilometrů a nemusel s sebou brát pořád Garmina. Běhu zdar!
 |
| Napříč Spáleným lesem |
 |
| Změna terénu a z kopce dolů, bylo to fajn |
 |
| Moje Vibram FiveFingers Bikila LS |
 |
| Na konci lesa |
 |
| Poslední kopec na konci lesa |
 |
| Panorama |
 |
| Nalezený blatník na cestě |
 |
| Uschlá tráva pod blatníkem - napravo |
 |
| Poslední zatáčka a seběh dolů |
 |
| Teď už to půjde jenom z kopce a pak ven z lesa |
 |
| Pořád dolů |
 |
| Pokračuji po asfaltové cestě směrem k cyklostezce |
 |
| Přeběhnu závoru a za chvíli budu na stezce |
 |
| V pozadí je cyklostezka a zbývající cca 3 km domů |