Domů Vyhledávání
garmin - Výsledky vyhledávání
Pokud nejste spokojeni s výsledky, prosím, udělat další vyhledávání
Kbelská 10, 5.3.2011
Po roce na stejném místě. Tentokrát s běžícím doprovodem. Robert se taky postavil na start a přesvědčila jsem i 17ti letého synovce, aby běžel 5 km trasu. Původně chtěl Samík běžet 2 km dětského závodu, ale ve čtvrtek dostal horečku a proto zůstal u sestry. Byl zklamaný, ale co se dalo dělat. Závod byl skvělý i kvůli skvělému počasí. Žádná vichřice, žádná chumelenice. Sluníčko nás lechtalo do tváří a rtuť teploměru se vyšplhala pár stupínků nad nulu. S velkou účastí běžců jsem neměla problém, stoupla jsem si do davu a čekala na start. Dala jsem si závazek, že začnu hodně pomalinku, abych zase nepřepálila. Nastavila jsem si hlídač rychlosti na Garminu na první 2 km na 6km/min. Realita byla taková, že jsem běžela rychleji a stejně mě všichni předbíhali. Bylo to docela frustrující. Ale vydržela jsem a nepodlehla počáteční euforii. Držela jsem si rovnoměrné tempo při mírném klesání i při táhlém stoupání. Ale na 7,5 km jsem dostala křeč do břicha, na chvíli jsem zastavila, vydýchala se a pokračovala dál. Dokonce jsem zvládla poslední km přidat, ale né tolik, kolik jsme měla v plánu. Ale i tak v cíli hodinky hlásily 53:12. Oficiální výsledek o několik desítek sekund horší, ale byla jsem naprosto spokojená. Vlezla jsem se pod 55. Super. Robert běžel stejně, jako na podzim pražskou večerní desítku. Poslední dobou ho zase pobolívají kolena a netrénoval tak, jak chtěl. No ale největší obdiv má Filípek, který v juniorské kategorii skončil na druhém místě. Takže bedna ho neminula. Skvělá sobota.
Pár „střípků“ ze života běhání
Zamýšlel jsem se nad tím, o čem zajímavém bych mohl dneska napsat a napadlo mě, že bych se mohl zmínit o několika zajímavostech při běhání, které jsem poznal z vlastní zkušenosti, ale které by na samostatný článek byly relativně krátké, ale mohli by Vám pomoci při začátcích. Jde o mé subjektivní názory a na spoustu informací – střípků můžete mít odlišný názor, ale to vůbec nevadí. Pojďme na to, tady jsou:
1) Běhání ve dvou či více lidech
Pokud můžete běhat ve dvou či více lidech, rozhodněte to zkuste. Je to docela příjemný pocit, občas Vás to nutí jít i běhat, když se Vám zrovna moc nechce. Je tu sice kompromis o rychlosti běhu (tempo, délka trasy), ne každý běhá stejně jako Vy, ale můžete se dozvědět spoustu dalších informací nejenom při společném běhání. Kromě toho poznáte další přátele, kteří jsou „nakaženi“ jako Vy.
 |
| Běhání v páru |
2) Pozdrav od ostatních běžců
Nevím, jestli to chápu správně, ale vždy zdravím míjející běžce kolem mě a divili byste se, kolik běžců můj pozdrav – obyčejné mávnutí rukou – vůbec neopětuje. Vyjadřuji tím, že jsme oba v tom stejně, že běhám také jako on nebo ona, že se třeba momentálně také trápím a chápu, jaké to je, když člověk běží. Někteří koukají dost divně a asi hledají za tím to, že se chci seznámit. Ale proč ne?! Některým je asi trošku trapné, když už je zdravím po třetí, a tak mi také mávnou, občas se i usmějí. Člověk má hned lepší pocit, že je na tom světě lépe a že s tím během se trápí i ostatní. Jiní nezdraví vůbec, ani se neohlédnou, oni jsou pravděpodobně středobodem vesmíru a Vy jste nic.
Při jednom z mých delších běhů s batohem jsem doběhl běžkyni (na tempo běžců nemám, pro ně jsem děsně pomalý, bohužel ne všichni běží takové dálky jako já, s batohem málokdo) a dal se s ní do rozhovoru. Dozvěděl jsem se po čase, že běží „desítku“ a odkud kam. Já jsem jí řekl, že běžím „dvacku s batohem“, trápím se a že hodně záleží i na hmotnosti batohu a výsledném času – prostě s batohem to není úplně ono, což samozřejmě viděla, ale asi jsem jí zkazil náladu tou kilometráží a tím, že očividně stíhám jejímu tempu (já se také osobně divil, ale byla v tom trochu také chlapská hrdost či ješitnost). Po chvilce to otočila zpět. Škoda, doufal jsem, že poběží se mnou ještě notný kus dál a prohodíme více slov.
3) Bolesti – v kolenech, v holeni, v šíji, v zádech, v rukách, píchání v boku, běh s batohem
Všichni to znají a zažili. Bolesti při běhání o sobě dávají velmi silně znát. Můj výčet bolestí je zatím malý a rád Vám řeknu osobní názory, jak se s problémem poprat. Vždy dejte na své tělo, zapomeňte na sporttestery a na tempo, jakmile se nějaká bolest při běhu objeví. Tělo Vám řekne vše, jen musíte umět a chtít naslouchat, protože jít tzv. „na doraz“ se nemusí šeredně vyplatit. Ne všechny rady, které tady píši, Vám mohou pomoci, každý jsme velmi individuální běžec, takže to berte s velkou tolerancí. Děkuji Vám.
Když Vás bolí kolena, která máte jinak zdravá, obvykle to bývá přetrénováním, alespoň tak to bývá u mě. Nejsou zvyklá na tak silné běžecké objemy, ale nebojte, časem bolet přestanou, nicméně dovedou Vám až ohavně znepříjemnit a zpomalit běh. Kolena mi po čtvrt roce přestala bolet a dnes o nich vím jen málokdy. Ne, že by se občas nějaké koleno neozvalo, ale je to velmi sporadicky. Vytrvejte, snižte rychlost či chvíli jděte a nevzdávejte se!
Bolest v holeni může znamenat špatný běžecký styl a bývá mnohdy rafinovanější než kolena. Bolest Vám vystřeluje do holeně při každém běžeckém kroku a je poměrně silná. Tady doporučuji rovněž velmi zvolnit či chvíli zkusit jít a začít protahovat pořádně svaly. Dbejte na správné rozcvičení před začátkem běhu, stačí i pár minutek, kdy protáhnete nohy, ruce, svaly formou strečinku a taková ta běžecká abeceda. Výrazně Vám to může snížit bolest v holeni a po deseti dvaceti minutách tato bolest může odejít úplně. Svaly, šlachy jsou propojené v celém těle, takže taková kompenzační cvičení se Vám můžou velmi hodit. To, že Vás bolí záda, může být klidně spojeno s Vašimi neprotaženými nohami, nedělám si legraci a alespoň minimální strečink Vám doporučuji už při náběhu 60 km a více měsíčně.
Bolest v šíji a na krku u mě souvisí při běhu s batohem. Batoh má popruhy a pásy, které se připínají na hrudníku a na břichu (používám dva batohy firmy Deuter s pláštěnkou o různé velikosti – 18 a 25 litrů) a při delším běhu Vám obzvláště těžký batoh znepříjemňuje nejen styl a tempo běhání, ale rovněž Vaše záda nesou na sobě náklad, na který nejsou zvyklý a záda máte strnule pořád ve stejné poloze. Je otázka času, kdy začnete cítit, že záda potřebují menší rozcvičku či protáhnutí. Doporučuji si pak na chvíli batoh sundat a udělat si pár cviků na záda i na ruce.
Tady bych se rád na chvíli zastavil. Našel jsem velmi málo zkušeností od běžců, kteří běhají s těžkým batohem. Neberu v potaz malé mini batůžky a ledvinky. Vyzkoušel jsem úplně všechno od ledvinek s páskem kolem pasu a malými lahvičkami pro pití, s mini batůžkem vzadu na kříži na zádech až po batoh. Musím říci, že největší komfort zajišťuje kvalitní sportovní batoh pro túry či běh obecně. Některé firmy nabízejí fixaci běžeckého batohu pomocí křížových popruhů přes prsa, např. firma Salomon.
 |
| Běžecký batoh od firmy Salomon |
Zpočátku to chvíli trvá, než si zvyknete na nošení batohu při běhu (jiný styl běhu, pomalejší tempo, pokud je batoh hodně těžký). Nedoporučuje se moc batoh na kolo, protože ten je obvykle speciálně uzpůsoben pro Vaší pozici na kole, kdy máte ohnutá záda na kole, takže batoh je mírně zaoblen, aby Vám zbytečně nenamáhal záda a kopíroval Vaši vnější křivku zad. Když běžíte, máte záda svisle, takže cyklistický batoh není příliš vhodný. Ale i s tím se dá běhat, pokud objem batohu není příliš velký!
Při výběru batohu rozhoduje především cena, značka, kvalita a funkce batohu. Doporučuji rozhodně batoh s pláštěnkou od renomované firmy. Rozhodně na nešetřete. Ve specializovaných prodejnách Vám jistě rádi poradí a pomohou vybrat ten správný batoh pro běh.
A ptáte se, kde najdete upotřebení běhání s batohem? Například při běhu z práce a do práce Vám prostě většinou nestačí vzít si doklady, mobil a peněženku, ale obvykle i oblečení, popř. jídlo a další nezbytnosti.
Bolest v zádech může být způsobena čímkoliv, pokud je to z únavy, doporučuji několik cviků na záda, boky, kříž, prostě se protáhnout. To samé platí i pro ruce. Vaše ruce při běhu mají strojové tempo a pořád se pohybují po stejné trajektorii, citelně ruce cítíte, zvláště když běžíte s batohem. Důkladná rozcvička či protažení tento problém dovede razantně zmírnit. Procvičit se můžete i během běhu, pokud tedy neběžíte závody. :)
Píchání v boku a bolest břicha obvykle bývá způsobeno špatným dýcháním při běhu a špatnou stravou před tréninkem. Začne-li Vás píchat, doporučuji začít při běhu zhluboka dýchat a nádechy a výdechy mít velmi dlouhé, po chvilce by píchání mělo zmizet nebo razantně se utlumit.
4) Běžecká literatura a web
Literatury o běhání v českém jazyce není mnoho. Podíváte-li se na jeden z mých prvních článků o běhání, najdete tam spoustu typů. Na internetu můžete „vygooglit“ (vyhledat) při troše snahy spousty závěrečných prací (bakalářských a diplomových) z Masarykovy univerzity v Brně ve formátu pdf, dokonce i některé knihy jsou volně šířitelné. Vhodný web pro zjištění informací mi připadá Behej.com a běžecká škola Miloše Škorpila. Rovněž nesmím zapomenout na časopisy Behej.com a RUN.
 |
| Kniha o běhání s DVD nosičem od známých autorů |
5) Oblečení a další důležité pomůcky
Kdo tvrdí, že běhání je jeden z nejlevnějších sportů? No, myslím, že pokud se zamilujete do běhání a berete to trochu vážně, není běhání vůbec levnou záležitostí. Začátečník by měl začínat s kvalitními běžeckými botami, časem ale zjistí, že při běhu potřebuje také funkční prádlo. Jaký typ kvalitní obuvy si koupit je také velký oříšek a doporučuji si nechat poradit ve specializované prodejně (pojmy jako supinace, pronace, běžecké boty na silnici, do terénu (trail), nesmeky, tretrové boty, např. firmy Asics, Mizuno, New Balance, Nike, Adidas, Salomon apod.)
Co se týče funkčního prádla, v létě Vám postačí funkční kraťasy či tříčtvrťáky a tričko. Na jaře či podzim bývá nutností ještě funkční mikina-svetr, kalhoty a bunda. Prádlo by mělo dobře odpařovat Váš pot, zajistit Vám stabilní teplotu těla (zvláště v zimě), napomáhat k podání lepších výkonů a v období dešťů i nepromokavost. Jak vidíte, jsou tu naprosto odlišné potřeby, které často jdou proti sobě. Je spousta technologií a materiálu, které Vám firmy nabízejí a doporučují pro běh. Ty kvalitnější bývají hodně drahé. Osobně mám zkušenosti s produkty od firmy Salomon, Craft, Odlo, Spyder, Asics, Nike, Adidas, Tchibo, Moira, Kalaš.
 |
| Oblečení v létě |
V zimě volím raději více vrstev funkčního prádla a kvalitní nepromokavou a zároveň i prodyšnou bundu. Pro teplotu kolem nuly doporučuji termo kalhoty (pod nimi můžete mít ještě tříčtrvrťáky), dlouhé funkční běžecké ponožky (na těch rozhodně nešetřete), klidně další pár ponožek obvyklé velikosti, které dáte ještě na ty dlouhé ponožky (pro větší zmírnění dopadu), funkční triko a bundu (či vestu). Rovněž lze nahradit bundu mikinou – svetrem v podobě roláku (schovaný krk), pokud je teplota trochu nad nulou.
 |
| Oblečení v zimě |
V případě náledí běhám obvykle v klasických běžeckých botách pro silnici nebo trail podle toho, kde běhám a s sebou mám nesmeky. Při teplotě výrazně pod nulou si vezmu kromě trika a bundy ještě mikinu – svetr. Je to hodně individuální a každému vyhovuje něco jiného.
 |
| Nesmeky |
6) Sporttestery a informace, které Vám při běhu či po běhu sděluje tělo
Na trhu je řada sporttesterů, já používám jeden od firmy Garmin s navigací, ale existuje spousta dalších od firem Polar, Suunto apod. Čím více funkcí sporttester umí, tím je i dražší. Rozhodně se vyplatí koupit sporttester s měřením tepu. Sporttestery s navigací jsou docela drahé, levnější variantou může být krokoměr.
Osobně sporttester používám pro měření tepu a v případě, kdy chci měřit délku nové tras a tempo. Spíše se spoléhám na vlastní tělo a to, co mi říká. Jde tady o pocity – jak pozitivní, tak negativní. Běhám podle nálady a chuti a rozhodně nemám závodnické ambice. Většinou běžím bez sporttesteru. Dejte vždy na Vaše tělo, protože to Vám řekne víc než nějaký drahý přístroj, zvláště při zranění.
 |
| Sporttester od firmy Polar |
Závěr
Někdy příště se zmíním o dalších střípcích – informacích ze svého života běhu, pro začátek to snad stačilo. :) Běhu zdar!
Silvestrovská euforie
Byl 31. prosinec 2010, poslední den v roce, a já přemýšlel o tom, zda mám jít běhat nebo ne. Naposledy jsem běžel na Vánočním běhu v Klatovech na závodech na cca 5 km, a tak jsem se rozhodl, že si zopakuji obdobnou délku běhu pro nové zkušenosti a v rámci tréninku.
Pořád se mi nechtělo, buď jsem se díval na televizi, nebo jsem jedl, byl na Internetu, ale nakonec jsem se odhodlal a kolem půl čtvrté odpoledne vyrazil. Protože jsem se minule na trasu 5 km zbytečně moc nabalil a díky tomu byl hodně pomalý, zvolil jsem pro tentokrát pouze kšiltovku, čepici, čelenku, mp3 přehrávač se sluchátkama, šál na pusu, bundu, mikinu, triko s dlouhým rukávem, „tříčtvrťáky“ kalhoty, podkolenky, ponožky, čapáky s kšandami a běžecké boty. S sebou jsem si vzal ještě malou baterku, sušenku, fotoaparát a nesmeky. Nevěděl jsem, kudy poběžím, ale v hlavě se mi pořád vracela myšlenka na běh kolem města a vytvoření několika fotografií. Práce s fotoaparátem se mi začíná líbit.
Běželo se mi celkem příjemně a zamířil jsem si to přes obchodně-průmyslovou zónu rovnou do městského parku. Chodníky byly umrzlé, a tak jsem chvílemi běžel velmi opatrně, nesmeky nemělo ale smysl navlékat. Někteří lidé, kteří si vyšli na procházku nebo už začali slavit, po mně zvědavě koukali, ale já jsem si toho moc nevšímal, v hlavě mi bušila taneční hudba hezky do rytmu, nohy si začaly zvykat na tempo a endorfíny se rychle všude rozlily. Běh se pro mé tělo asi stává drogou, především fyzická, ale i psychická závislost na běhu bylo to, co jsem si uvědomil už tehdy, když jsem byl nemocen. Není to špatně?!
 |
| V městském parku na dřevěném mostu |
V parku jsem se rozhodl běžet kolem jedné ze škol, bylo to do vrchu, takže mě to vyburcovalo k tomu poprat se docela s dlouhým a příkrým kopcem U Vodojemu. Těžce jsem tam vzdychal, nejhorší bylo vyndat fotoaparát z kapsičky na zádech a udělat pár fotografií. S rukavicemi a v té zimě jsem se bál, aby mi nespadl na zem, ale vše naštěstí dopadlo v pořádku.
 |
| Výběh k Vodojemu |
Kudy dál? Jeden kopec jsem vyběhl, cítil jsem se dobře, takže jsem se rozhodl ještě vystoupat výš až skoro k Vodojemu, protože zpátky to bude v podstatě zase z kopce, a běžet k Rozvoji k Plánické ulici. Najednou mě zaplavila taková vlna euforie a tepla, že se mi zdálo, jako bych se vznášel nad tou silnicí, běžel jsem jako lokomotiva a vůbec mi to nedělalo potíže. To bylo právě to, co mi chybělo na Vánočním běhu. Tentokrát jsem byl méně oblečen a rychlost krátkého běhu byla mnohem vyšší. Dokonce jsem si řekl, že příště si vezmu triko Moira a hned na to bundu a moje výkony by se mohly rapidně zlepšit. Na druhou stranu, běhám pro radost, ne pro maximálný výkon, takže se nechci pořád hnát, člověk pak z toho běhu nemá moc radosti a naopak se může ještě zhoršit.
 |
| Plánická ulice, u Rozvoje |
Z Rozvoje jsem běžel postranními uličkami k náměstí. Bylo to hodně z kopce, takže jsem se musel trochu brzdit, protože jsem se bál ledovatky a nesmeky jsem nechtěl navlékat. Zbytečně bych přišel o ten nádherný pocit. Kdepak odpočívat. U náměstí na mě někdo z mladých oslavujících pokřikoval, dokonce mi zakřičel i něco do ucha, když jsem míjel už společensky unavenou partu těchto lidiček, netušil ale, že mám sluchátka a v uších mi buší relativně hlasitě taneční muzika. Nevšímal jsem si je, ani jejich smíchu, když jsem dělal poslední fotografii náměstí a běžel jsem dál. Endorfíny pořád fungovaly na jedničku a já chtěl být doma. Nevím, kde se ze mě vzala ta další energie, možná z „odpočinku“, když jsem fotografoval, ale ještě jsem přidal, nedbal jsem už ani povrchu a za chvíli jsem byl zpátky doma.
 |
| Náměstí v Klatovech |
Garmina jsem s sebou neměl, ale silných pět až šest kilometrů jsem určitě uběhl. Rychle jsem se vysprchoval a musel jsem uznat, že jsem se cítil mnohem lépe než před během. Získal jsem novou zkušenost, že na kratší, ale možná i delší běhy se rozhodně vyplatí méně oblékat. Moc jsem tomu nevěřil, ale pokud chce člověk podávat výkony a nechce běžet rekreačně a pohodově, je na tom spousta pravdy. Objevil jsem Ameriku, ale co byste chtěli od začátečníka :)
Co to stojí stát se triatlonistou?
Přemýšlel jsem, kolik jsem vůbec utratil peněz pro to, abych se ze mě stal triatlonista. Napadlo mě myšlenky hodit sem, aspoň si to ujasním a možná si aspoň někdo udělá představu. Výdaje rozepíšu pro každou disciplínu zvlášť. Kvalita všeho vybavení není nejvyšší, ale ani to nejsou nějaký šméčka. Taková střední třída bych řekl. A pro případné čtenáře, pro to aby se člověk triatlonistou stal není potřeba v podstatě vůbec nic z toho co jsem koupil. Dá se to odplavat v šortkách, odjet na skládačce a odběhnout ve vietnamkách. Jak kdo chce :-))
Kde najdu, tak uvedu i link někde v obchodě, ale skoro nic jsem nekoupil nové. Dost toho je přes inzerát.
Plavání
- Plavky - 700 Kč (do té doby jsem do bazénu chodil v šortkách)
- Plavecké brýle - 400 Kč
- Plavecké ploutve - 450 Kč
- Plavecké gumy na posilování - 270 Kč
- Neopren - 3000 Kč
- 10hodin plaveckého kurzu - 2500 Kč (potřeboval jsem se naučit nějak rozumně základy
Celkem: 7320 Kč
Cyklistika
- Silniční kolo - 24000 Kč (Myslím, že docela výhodná koupě, model jako v odkazu, jen komplet osazeni Shimano Dura-Ace)
- Nášlapné pedály - 1000 Kč
- Tretry - 1700 Kč
- Časovkářská hrazda - 2200 Kč
- Pumpa - 400 Kč
- Cyklistické kalhoty + dres - 1200 Kč
Celkem: 30500 Kč
Běh
- Běžecké boty - 2500 Kč
- Sporttester - 3300 Kč (využitelný i na kole)
- Triatlonové kalhoty - 1000 Kč (závodní - využitelné na plavání, kolo i běh)
Celkem: 6800 Kč
Kompletní účet za to stát se triatlonistou: 44620 Kč. Není to úplně levný koníček :-)))