garmin - Výsledky vyhledávání

5. 1. 2014 Podle Garmina +5 stupně C, subjektivně 2 Varianta D Plán - běžet pomalu, abych se moc nezpotila. Terén, bláto, kopečky, kamení, lesní cesty, délka okolo dvanácti kilometrů. Chci, aby si koleno zas postupně zvykalo, že bude běhat venku...

Vím, že nejsem originální co se úvodních článků týče, ale opět výzva na FB a opět je za tím Nike. Opět běžecký event a opět jsem se přihlásil, než jsem si přečetl o co vlastně půjde. Název akce Flashrun. Prosím neplést s "Kulový blesk" a pod. Běh žižkovským nádražím ve tmě a na design bloku. No tak jistě, u toho musím být. A protože jsem před nedávnem měl chřipku, která se mnou silně zacloumala. Ne, milé dámy, nebyla to jen obyčejná rýmečka a kašílek, tak jsem běhání s vyjímkou Twitrunu moc nedal. No prostě děs. I proto jsem si musel jít zaběhat a i běžecká banda už mi i chyběla. Zejména mlčenlivost a skromnost Dana s Davidem. :P

Dopoledne jsem měl schůzku, pak skype call, mezitím bourala tramvaj, kterou jsem se vracel do kanceláře, kde jsem jen stihl pořešit největší průsery a spěchal jsem na Hradčanskou, kde jsme měli sraz s Terkou a Lukášem. Překvapilo mně, zě si dáváme schůzku na zastávce MHD, a pak jsme pokračovali autem. Teda až když se přidal Lukáš. No, spíš vycourali. Praha prožívala svůj každodenní dopravní kolaps, ale přes letenský tunel jsme se dostali, přes Karlín na Žižkov a šli se zaregistrovat a převléci. Déšť, který lehce zkrápěl mé sako při cestě na tramvaj, sílil. Silně sílil a to se nám pramálo líbilo. Ale než moknout a mrznout tak to raději využít vstupenku, kterou jsme dostali od Nike a šli jsme si prohlédnout Designblok. Tam jsem se nějak zamotal a než jsem se vymotal bylo 18:58. Na start jsem dobíhal a už začalo řazení do skupin.

Honza Jakubíček měl skupinu číslo jedna a říkal, že chce ty nejrychlejší. Inu, moc se mi nechtělo, ale když jsem viděl, že tam jdou i kluci a holky pomalejší než já. Bylo rozhodnuto. V sílícím dešti jsme poskakovali a rozehřívali se, až jsme konečně vyrazili směr Žižkovský pomník. Hned na prvních metrech jsem pochopil, že tohle bude samá voda. Kaluže, výmoly a všude vody jak, vody po dešti a než se dav roztáhnul, už jsem měl mokro v obou botách a za chvíli všechno na sobě. Jsem si jist, že jsem nebyl sám. U Žižkovského památníku kroužíme v dešti a čekáme na ostatní, asi 3 kolečka. Déšť stále sílí, až se konečně 200 hlavé stádo dostává na místo a začíná akce ne úplně se nepodobající nahánění dobytka. Upřímně fotografa lituji. Já na jeho místě mít k zorganizování tuhle bandu, tak zahodím aparát, ať stojí co stojí a jdu prodávat smažené hranolky. Ale povedlo se. Na výsledek si ještě chvíli počkejte. Snad budu v zadní řadě i vidět. A už konečně běžíme dál. Ještě jsem před sebou zahlídl Petru, jak se rozplácla na žulovém kvádru, který očividně neviděla, až to plesklo a všichni se koukali jestli žije. Kdybych nebyl gentleman a pokračoval v popisu rozplácnutí, napsal bych, že se tam neplácla jak žvýkačka vystřelená z praku. Ale nic se jí nestalo a pokračovala v běhu. ;)

Cesta z kopce vypadala jako sjezd divoké řeky, ovšem za stavu průtrže mračen a zácpy na magistrále. Kolona běžců, skok co skok, šplouch a šplouch. Všude voda, samá voda a hoooodně běžců. Pokračovali jsme směr Florenc a pak na Křižíkovu, kde jsme k mému příjemnému překvapení zatočili do tunelu a do kopce. No jako nahoře jsem cítil v nohách nedostatek trénování a z plic lezlo vše co jsem nestihl vykašlat během "rýmičky". Ale budili jsme pozornost. Bodejť by ne, že. V dešti běží 200 svítících maniaků málokdy a lidi nás solidně povzbuzovali. Zrovna nahoře u tunelu jsem za to vděčný. Slova všichni jste machři a máte můj obdiv nás nabudí. Chytil jsem další dech a kolem stojícího zdravotníka, pochvala organizátorům, jsem procválal, jak Šemík přes Vyšehradskou skálu. Směrem na Krejcárek, jsme potkali dalšího zdravotníka, což jsem fakt ocenil, že se na nás tolik dbá a už jsem si říkal, že by mohl být konec blízko. Garminy napověděly, že je. A pak jsem viděl jako se čelo stáčí přes Krejcárek po schodech nahoru směr nádraží Žižkov. Jako teda tolik schodů jsem nevyběhl nikdy v životě a nahoře už jsem tavil. U zastávky, ale čekala skupina na světla a tam jsem je doběhl. Během chvilky i trošku zregeneroval, abych nabral sílu na závěrečné brodění. Ano brodění, protože tohle už byla kanoistika bez kánoí. :D Vběhli jsme do nákladového nádraží, kde jsme si dali high five a pak se všichni sunuli k autům do MHD, převléct a rychle domů do tepla.


Přiznávám převlékání z úplně mokrých věcí, s úplně mokrýma rukama a svraštělou kůží, v úplné tmě na rampě na nádraží není vůbec sranda. No, ale povedlo se. Mokré jsem měl úplně vše. I své speciální obojživelné trenýrky, želvy ninja, určené pro boj v týlu nepřítele a obojživelné operace.







Takže rychle autem domů a do sucha a najíst a dát si čaj a napsat po dlouhééééé době tenhle článek. A samozřejmě to postnou na FB. :D










Edit:

Společné foto ;)

Po návrate s prvého zahraničného :-) preteku som sa vrátil ku klasickej tréningovej schéme. To znamená behať vtedy keď sa dá a to je zvyčajne počas Dankových plaveckých tréningov. A keďže treba nejako zabaviť aj najmladšiu Kostkovú, výsledkom je krúženie na okruhu s kočíkom. Tak som si za pobavených aj uznanlivých pohľadov strihol desiatku aj s Paulínkou. Na záver som si dal jeden rýchly kilometer a že som fakt letel – nový osobák má hodnotu 3:23 min.

O tri dni som si tréningovú dávku zopakoval v miernejšom tempe, najrýchlejší kilometer s kočíkom som dal za 4:02 min. Na jar vytiahnem Croozera a vtedy to ešte len začne :-) Každopádne, odbehnutých šesť kilometrov bola premyslená taktika, táto vzdialenosť ma súťažne čakala na druhý deň...

Senecký beh okolo Slnečných jazier (28.9.2013)
asfalt / dĺžka 6,00 km / čas 22:03 / tempo 3:41 min/km

Konečne sa senecký beh termínovo nekryl s Vsetínskou rally a tak som sa mohol vydať behať aj do môjho rodného mesta. Pôvodne som bol prihlásený na dlhšiu 12-kilometrovú trať, napokon som štartoval na kratšej polovičnej variante. Chcel som totiž ušetriť nejaké sily aj na nedeľnú Krasňanskú kúriu. K amfíku som dorazil dá sa povedať na poslednú chvíľu, registráciu za mňa vybavila moja mamička. Rýchly prevlek do bežeckého, niečo ako rozcvička a potom už len priateľské podpichovanie sa na štarte.

výsledok hodný pochvaly

Pretek to bol krátky, tak skrátim aj tento dobre že nie román. Hneď od štartu som sa zavesil na bežcov vpredu, dôležité bolo nestratiť kontakt s overenými ťahúňmi. Niekde okolo druhého kilometra sme s Tomášom Bizoňom osameli, niekde pred nami sa Saša Jablokov pohrával so súpermi, René Valent si bežal pre víťazstvo na dlhej trati. Ja som sa Tomáša držal zubami nechtami, medzičasy naznačovali že výsledný čas by mohol byť vynikajúci. Keď sa Tomáš vrhol do svojho druhého kola, mal som pred sebou už posledných 200 metrov. Predo mnou ani za mnou nikoho, aj tak som skúsil zafinišovať, pre potechu divákov. Celkovo som skončil na fantastickom treťom mieste, v kategórii dokonca druhý. Čas 22:03 min. a tempo 3:41 min./km. to je výsledok ktorý som vôbec nečakal. V kombinácii s ideálnym počasím, podporou rodiny a prostredím neváham Senecký beh označiť za môj najlepší beh v tomto roku.

Pokiaľ by ste si mysleli že moja rodiaca sa bežecká kariéra je plná úspechov a žiarivých momentov, vedzte že nie vždy je to tak. Nasledujúce riadky vám prezradia ako môže nečakaný úspech narušiť starostlivo pripravený plán.

DM ženský beh (28.9.2013) - Elenka
asfalt / dĺžka 4,00 km / čas 23:25 / tempo 5:57 min/km

Nečakaný úspech v Senci som si chcel užiť naplno a tak namiesto cesty domov som čakal na vyhlasovanie výsledkov. Určite chápete, že som si tento moment chcel vychutnať, nezažívam ho často. Lenže... v ten istý deň mala pred sebou prvý súťažný štart Elenka na DM ženskom behu v Bratislave. Časová tieseň spôsobená mojím čakaním na výsledky ju donútila presunúť sa k Eurovea aj s Paulínkou za využitia bratislavskej MHD. To samo o sebe na pohode nepridá, najmä keď sa cestujúci v električke nejdú pretrhnúť podať pomocnú ruku mamičke s kočíkom. To však zďaleka nebolo všetko, to bol len začiatok.

S Dankom sme zo Senca po diaľnici uháňali rýchlosťou o poznanie vyššou než dovolenou. Čakala nás ešte zachádzka domov; vyvenčiť psa, zobrať foťák a zrýchlený presun za dievčatami. Minúty a sekundy utekali príliš rýchlo, červená na semaforoch svietila príliš dlho, bolo zjavné že brutálne nestíhame. Bol som prinútený uchýliť sa k núdzovému riešeniu – Danka som vysadil pred Euroveou a poslal som ho k Štefánikovi za maminou, ja som šiel hľadať parkovacie miesto. Čo budem hovoriť, parkovisko bolo beznádejne plné. Iba jedno miestečko akoby čakalo práve na mňa. Hoci som sa ponáhľal ako sa len dalo, štart som už nestihol :-(

Návrat domov bez obrazovej dokumentácie bol nemysliteľný, zahájil som teda stíhaciu jazdu pelotónu športu chtivých žien. Tempom svižným, s foťákom na krku som ich dobehol niekde pri Propeleri. Nájsť Elenku v dave pestrých farieb, hopsajúcich zadkov a vo vetre vejúcich vlasov dave nebolo jednoduché, spoliehal som sa že ju nájdem po otočke. Zdá sa vám, že som na niekoho zabudol? Správne! Zabudol som na Danka s Paulínkou. Obe naše dietky stále čakali pri Štefánikovi...

No, aby som sa dostal aj k tým pozitívnym správam. Elenka svoj prvý beh, napriek všetkým polenám čo som jej nechtiac nahádzal pod nohy, zabehla za 23:25 min. a umiestnila sa niekde v strede výsledkovej listiny. Keď uvážime že s behaním začala od nuly pred 3 mesiacmi a navyše kvôli všetkému už spomenutému nebola v ideálnej pohode, nezostáva mi iné ako jej vyjadriť obrovské uznanie. Najmä za to, že ju tento stresujúci začiatok neodradil od ďalšieho behania.

Krasňanská Kúria - jeseň (29.9.2013)
kros / dĺžka 16,20 km / čas 1:18:36 / tempo 4:51 min/km

Keďže som v sobotu v Senci štartom na kratšej trati ušetril sily, mohol som ich minúť v nedeľu v Rači na jesennej Krasňanskej Kúrii. Cieľ bol jednoduchý, vylepšiť čas z jari. Pár dní pred štartom sme sa s Filipom Jánošom cez facebook podpichovali ako mi poriadne naloží a ako mu ja budem dýchať na chrbát. Radšej ako sa púšťať do stratených súbojov, som sa sústredil na svoje tempo.

po tomto skoku som takmer pristál v rybníku

Cesta mi tentoraz ubiehala svižnejšie ako na jar, hoci značenie kilometrov sa nezhodovalo s tým, čo mi pípali Garminy, rozdiely boli v stovkách metrov. Nevadí, časovo to vyzeralo dobre. Stúpanie na Kamzík som tentoraz vybehol, dokonca som jedného bežca predbehol a to vždy poteší :-) Vedel som, že po klesaní príde na 14. kilometri ešte jedno nenápadné zákerné stúpanie. Vedel som o ňom, pripravil som sa naň, aj tak ma potrápilo. Ale len trocha. Niekde kilometer pred cieľom ma predbehli dvaja súperi, nechal som to tak. Výsledný čas 1:18:36 bol o viac ako päť minút lepší než pred štyrmi mesiacmi, odchádzal som teda spokojný.

A taký bol september, celkovo som nabehal 147,21 kilometra, z toho tretinu súťažne. Splnil som si cieľ zabehnúť desiatku pod 40 minút a raz som stál na pódiu. Vydarený mesiac.

MARATON Českým rájem 2013   11.8.2013