Kristýna pochází z Prahy, kde je jejím domovským klubem SK Babice a Trailpoint. A jak se k běhání dostala? “Od malička jsem hrála pozemní hokej, posléze sportovala a běhala pro radost. Nikdy jsem nezávodila. Později jsem objevila crossfit a přibližně ve stejnou dobu mě napadlo uběhnout maraton. Náhodou jsem potkala lidi, co běhali a běhali ještě víc jak maraton, a tak jsem to zkusila. Celá komunita běžců ultramaratonců mě hrozně oslovila.” popisuje své začátky Kristýna.
V současnosti běhá hlavně ultratraily, její tréninkový objem se pohybuje mezi 40 – 100 km týdně – je to dost různé a mění se to podle ročního období a situace. Také záleží, jestli je před nějakým závodem. A jejími nejoblíbenějšími lokalitami jsou Berounsko-Karlštejnsko, po stopach Pražské stovky, Ještědský hřeben, Krkonoše kolem Sněžky a v Praze Trojský hřeben, Šárka, Prokopské udolí a Krčák.
Můžeš se Kristýno našim čtenářům představit?
Jmenuji se Kristýna Hájková narodila jsem se v Praze v roce 1984, vystudovala Akademii výtvarných umění v oboru restaurování. Kamarád o mě jednou řekl, že jsem endorfinová závislačka z toho pramení moje sportovní aktivity, mám ráda výzvy a překonávání sebe sama.
Tento rozhovor bude především o závodě UTMB a jeho variantě PTL, což je jeden z nejtěžších ultra trailových závodů na světe. Čím je celá série závodů okolo Mont Blancu tak specifická?
Závody kolem Mont Blancu mají jedinečnou a strhující atmosféru. Je to týdenní svátek pro celou oblast kde jinde Vám tak zafandí ve dne v noci kravskými zvonci? Dechberoucí scenérie, závody, který Vám změní život prostě magnificque!!!
Jednu trasu (full UTMB) už jsi minulý rok absolvovala. Tedy 170km a 10 000+ převýšení. Tento rok jste si ale zvolili ještě těžší variantu a to PTL – tedy 290km a 26 500+. Čím zásádně se závod liší?
Zúčastnila jsem se TDS v roce 2013 a UTMB v r.2015. TDS i UTMB jsou závody, které jsou značené a hojně zajištěné co se týče občerstvovacích stanic takže člověk jde s klasickým max 12l batohem a může v běžeckých pasážích skutečně běžet. PTL jak bylo řečené na breefingu: „ It’s not a race it is journey“ PTL není značený závod v povinné výbavě je GPS s nahranou trasou.
Na tento závod musí jít minimálně dva lidé, myslíš, že je tam opravdu tak velké riziko, že by to jednotlivec sám nezvládl? Vy jste například byli tři…
Velmi ostřílený jedinec by to asi zvládl, ale z hlediska extrémní náročnosti trasy a nutné nepřetržité orientace jsem byla osobně opravdu ráda, že na trase nejsem sama.
Můžeš nám svůj tým představit a jak jste se dali dohromady?
Pavlína Procházková a Petr Hrubý, znali jsem se z Olafových akcí proto náš název týmu „Olaf Kids. Jedna z podmínek ke startu na PTL je absolvování UTMB, loni přesně po finiši mi Petr psal snad ještě do Chamonix jestli neuvažuji o PTL a pak už to šlo nějak samo…
Jak dlouhé plánování trasy tomu předcházelo a kolik věci jste sebou museli mít…
Trasa se bohužel moc naplánovat nedala, PTL je každý rok jiné, pořadatelé zveřejnili trasu asi týden dopředu a pár dní před startem ještě došlo k drobným změnám což nám trochu zkomplikovalo situaci Petr je zvyklý vše analyzovat a zadávat do tabulek. Zjistili jsme že ani profil uvedený na stránkách závodu nesedí s GPS, ale nenechali jsme se rozhodit a Petr vyrobil náš vlastní profil podle kterého jsme se řídili.
Povinná výbava je dlouhý seznam, včetně pláštěnky, nesmeků s minimálními 1cm hroty, nepromokavé bundy, nepromokavých kalhot, nepromokavých rukavic, triko s dlouhým rukávem, mikiny, obsáhlá lékárnička, dvě čelovky, náhradní baterie, charger, 2l vody, jídlo na 100km, povinný byl bivakovací pytel, měli jsme každý 30l batoh o váze téměř 10kg.
Jak moc se lišila Vaše představa od skutečného závodu? O kolik těžší/horší to bylo?
Bylo to nad všechna naše očekávání těžké! První třetina byla nejtěžší akcí v mém životě, ty podmínky si člověk těžko představí dokud nenastanou.
Co bylo vůbec nejhorší? A co zároveň nejhezčí?
Pro mě osobně byly nejhorší noci, noci v Alpách jsou jiné než v Krkonoších a překonávat neustále narůstající únavu.
A nejhezčí byla příroda, celá trasa je nádherná, potkali jsme divokou zvěř, pili vodu z potoků. Měli jsem obrovské štěstí na počasí což musím opravdu zdůraznit, každý den azuro, vymetená obloha bez mráčků jak řikám neskutečné štěstí! S posledním stmíváním přišla bouřka, která celou situaci zdramatizovala, nám se ještě podařilo být na nejméně vhodném místě cca 2700m vysoko na holé skále, raději nebudu zabíhat do detailů…
Hezké zpestření byl moment kdy jsme v proti směru na trase nad Courmayeur potkali běžce z UTMB doslova jsme z nich tahali energii!!!
Na závodě jste strávili skoro 150 hodin. Kolik z toho jste naspali a kde?
Naspali jsme asi 8h..nebo spíš naleželi, jelikož ne vždy se mi podařilo usnout, když už jsme si konečně lehli. První noc jsme spali na chatě Refuge Moede Anterne na 41km, dvě hodiny což už se nám pak nepodařilo. Následně pak venku alla bivaque open air, pak myslím 4.noc jsme spali jednu hodinu na chatě Refuge Fallere na 187km v Itálii odkud se nám pak vůbec nechtělo topili tam v krbu a dostali jsme teplou pastu. Poslední noci jsme strávili venku..
To jste asi museli mít dost halucinací…
Ano, bylo to dost halucinogenní obzvlášť poslední noc, kdy jsme nespali skoro vůbec, jelikož nás tlačil časový limit, měla jsem dojem, že jsme se všichni rozdvojili, každopádně minimálně jsem tam najednou byli všichni dvakrát…
Jak dopadly boty a kolik jich za závod “padlo”?
Měla jsem dva páry Inov8. Trail Talon, které měly za sebou asi 127km, ve kterých jsem startovala a šla první třetinu a úplně nový nedotčený pár Rock Lite do kterých jsem se na 97km přezula a došla do konce.
Kolikrát jste to chtěli vzdát a přišla někde nějaká velká krize? Spousta týmů závod nedokončila…
Krize samozřejmě byly a s ničím jiným člověk nebojoval víc než s únavou, spánkový deficit, který neustále narůstal byl zdrcující, ale na trase jsme byli tři v týmu a všichni tři jsme na tom byli stejně, každý to akorát dával více či méně znát a společnými silami jsme to úspěšně zvládli překonat až do konce, myslím, že ta myšlenka a představa společného finiše v Chamonix nás držela při životě.
Spousta týmů nedokončila z důvodů časových limitů, my jsme neustále počítali, Petr byl hlavní kalkulačka, jestli stíháme průběžné časové brány, ještě nikdy před tím jsem žádný závod neabsolvovala s myšlenkou na časový limit. Byla to zvláštní zkušenost.
Vítězný tým ve složení Joachim Pellisssier a Julien Voefraay dokončili závod o den a půl rychleji… roboti?
Lidi z hor, kteří žijí a trénují v jiné nadmořské výšce a mají to prostě v sobě. Příklad za všechny: potkali jsme na trase mužský tým ze Švýcarska a jeden z trojice byl na PTL osmkrát! Potkávali jsme se v druhé půlce častěji, měli ohromný potenciál ve stoupáních i v sestupech. Ve výsledku měli podobnou rychlost jako my, ale byli tak šikovní, že se jim dařilo na trase spát 3-4h v noci a hodinu přes den.
Co další plány? Zopakovat to ještě jednou, nebo něco ještě těžšího? Například Tor Des Géants (330km s 24 000+)
PTL zůstane neopakovatelným zážitkem. O TDG raději nepřemýšlím. Další mou výzvou je IRONMAN.
Tušíš, kolik kalorií jste spálili a na čem jste “jeli”?
To netuším, ale jeli jsme nejvíce na ořechách, sušeném ovoci a sušeném mase.
Osobní rekordy
Maraton: 3:37 maraton ve Stromovce, týden po 5BV (5Beskydských vrcholů 127km), (2012)
Půlmaraton: 1:40 (PIM, 2014)
10 km: 47minut (Kbelská 10, 2014)
Velká Kunratická: 17min23 (2015)
Největší úspěchy
GUT: Grossglocner Ultra Trail 2015 (110km, převýšení 7000m+ v čase 24:06, 3.místo mezi ženami) rok 2015
UTMB: Ultra-Trail du Mont Blanc, (170 km, převýšení 10 000 m+ v čase 40 h 30 min) rok 2015
K100: Krakonošova stovka, 100km/3000m+, (2016) ženský traťový rekord v čase 12:32
MMT100miles: Magredi Mountain trail100miles, Ultra Trail 100 mil ve východních Dolomitech. 162km/7000m, v čase 34hodin32min, 5.žena, rok 2014
LH 24: otevřené Mistrovství ČR v zímním horském maratonu jednotlivců, extrémní závod na 24h na Lysé hoře, 8 okruhů, 2.místo ženy, rok 2014
B7: Beskydská sedmička 2013, 94 km, 5 430m+ (eXtrémní přechod Beskyd Javorový – Javorník a má statut Otevřeného Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic) 3.místo ženy, v čase 18h, rok 2013
Pražská 100, Jubilejní 20.ročník, 145km, 5200m+, 1.místo ženy, v čase 25h47min, rok 2013
Trans d’ Havet (80 km, 5.500 mD+) v rámci české skyrunningové reprezentac, rok 2013
MUM: Moravský ultramaraton 7x43km za 7dní, 1.místo ženy, rok 2012
