Tomáš Řenč měl tento rok asi nejlepší sezónu. Povedly se mu skutečně skoro všechny závody, ale bohužel se mu stále nepodařilo vyjet vysněný havajský slot v PRO kategorii. Naposled se o to pokoušel v Kalmaru, sice ho nevyjel, ale zcela jistě ho může potěšit, že se stal časem 7:54:07 novým držitelem českého rekordu na dlouhém triatlon (náš rozhovor zde), Jako bonus suverénně obhájit i titul mistra ČR v dlouhém triatlonu a navíc v rekordním čase – 8:19:06.
Několik týdnů zpět jsme s ním dělali rozhovor, stejně tak i po vítězství na MČR. Určitě si nezapomeňte přečíst i náš loňský rozhovor. Tento víkend se pokusil vyjet PRO slot na Havaj, ale bohužel neúspěšně. O tom především bude náš rozhovor…
8:27:12. Doufáme, že jsi (i bez PRO slotu) i s 12 místem spokojený!
Spokojený bohužel s umístěním nejsem, jel jsem do Cozumelu pro lepší umístění, ale podmínky a forma se nesešla, a tak to takhle dopadlo. Jsem spokojený za to, co jsem do toho závodu dal, na víc jsem neměl. Jako každý ironman jsem i v Cozumelu šel na úplné dno fyzických sil.
Jak ses cítil několik dní před závodem? Byla velká nervozita?
Ano, nervozita byla už týden před startem v Praze na letišti, když jsem zjistil, že pokud přestupuji v USA, musím mít povolení, které jsem nestihl vyřídit do odletu, takže přesunutí odletu na druhý den. Po nasednutí do letadla jsem si pročítal tratě a pravidla závodu, kde jsem zjistil, že je zakázaný plný disk zadního kola (a já měl pouze disk), takže po příletu do Madridu jsem hned psal trenérovi Lubošovi, který má hobíka v Cozumelu, který mi zadní kolo půjčil. A ještě se stalo pár maličkostí a já už jsem si říkal, jestli vůbec mi je tento závod souzený. Ráno před startem byla větší nervozita než obvykle, ale snažil jsem se myslet pozitivně a celkem jsem to dokázal zvládat.
Vedro už na startu bylo asi šílené viď?
Přesně tak, sice nefoukalo, jak je na tomto ostrově běžné, ale zato obloha bez mraků a slunce do nás pralo.
V kolik se ráno startovalo a jak ses cítil před 3,8 km plavání?
Startovalo se v 7:15 a těsně před startem jsem se cítil velmi dobře, připraven prodat to, co vě mně je.
Jak to probíhalo ve vodě?
Hned po startu klasický boj o pozice a já dostal velkou ránu do nosu, myslel jsem si, že mi ho snad natrhli, ale naštěstí bolest po chvilce přestala. Chytil jsem se do vláčku a vůbec jsem netušil na jakém místě jsem, plaval jsem co to šlo a šlo to celkem dobře.
V prvnním depu?
Jsem dostal informaci, že jsem 12. To mě trochu nemile překvapilo. Vzal jsem Aero helmu od značky R2 a nasedl na kolo.
Myslíš že už zde se začalo rozhodovat o celkovém pořadí?
Nene, tady jsem se cítil stále dobře a těšil se na kolo. Bylo za mnou plno závodníků, kteří jsou horší plavci a pak jedou lépe na kole a já se jich tak mohl “chytnout”.
A pak začalo 180 km sjíždění kde se vytvořily dvě silné skupinky. Bohužel jsi byl v té druhé…
Po nasednutí na kolo jsem začal uhánět. Prvních třicet kilometrů jsem si připadal, že snad jedu pořád kopce, pak se v mé skupině trochu zvolnilo a já jsem tak před technickou částí trati ve městě najel dopředu, abych zbytečně neztratil skupinu, která se zde roztrhala, zůstal jsem už jen s dalšími dvěma závodníky, které jsem táhl asi třicet kilometrů. Pak jsem zjistil, že už jsme jen dva. Po sto kilometrech nás dojel jeden závodník, kterého jsem se snažil držet, ale bohužel, mé nohy odmítaly jet, a tak nám záhy ujel, tohle se opakovalo pak ještě na 140. kilometru s dalším závodníkem. Pak už jsem jen počítal každý kilometr a snažil se co nejvíce chladit, jelikož mě od horka bolela hlava. Moc jsem se těšil na běh.
Jak vypadalo druhé depo?
Cítil jsem štěstí, že jsem sesedl z kola a poběžím. Takže rychle nazout boty Salming Race a vydat se na maratón.
A pak už tě čekal “jenom” maratón… Jak probíhal ten?
Zpočátku jsem rozběhl zvolna těsně nad čtyři minuty na kilometr s tím, že když to půjde dobře, zrychlím, ale stal se opak. S přibývajícími kilometry energie bylo stále míň a já tak měl už v hlavě jen dokončit. Klasicky v závěru jsem se těšil do cíle, a tak jsem ještě zrychlil a nakonec předběhl dva kilometry před cílem dva závodníky.
Dávali ti rodiče vědět, jak si stojíš? Věděl jsi přibližnou ztrátu?
Po plavání a na kole jsem věděl od svých rodičů pozici, ale pak už na běhu jsme se hodně promíchali i s hobíky a rodiče už to nedokázali přesně určit, ale tak nějak přibližně jsem věděl, na kterém místě jsem.
Muselo být asi “hrozné” vědět, že na přední příčky musí “odpadnout”, nebo být pomalejší asi devět lidí. Co se ti honilo hlavou?
Už na kole jsem ani na tohle nemyslel, bylo mi tak hrozně, že jsem chtěl hlavně dokončit.
Jaké jsi měl pocity v cíli? Musel jsi být asi extrémně unavený a vyčerpaný…
Jako každý Ironman jsem i tenhle šel nadoraz, k tomuhle byla ještě přidaná hodnota velkého horka a zklamání, tak možná o to to bolelo více.
Jel jsi hned domů, nebo tam ještě pár dnů budeš?
Ve středu večer jsem dorazil domů, není to úplně země, kde bych chtěl zůstat déle.
Jak jsi celý závod zhodnotil s trenérem?
Při závodě nebylo nic, co by se mělo udělat jinak, aby to ovlivnilo výsledek. Prostě to byl letošní čtvrtý dlouhý triatlon a na konci sezóny už jsem neměl energii zopakovat výsledek, který jsem měl v předešlých závodech.
Co bude Tomáš Řenč dělat do konce roku?
Odpočívat, věnovat se rodině a práci, což je v eMsportu ve Slaném, kde opravuji kola a teď v zimě brousím a voskuji lyže. A dál trénovat své dospělé svěřence na plavání, kolo, běh a triatlon (smích).
Jaké disciplíně se chceš příští rok v trénincích nejvíce věnovat?
Tohle je v režii mého trenéra, ale myslím si, že letos jsem se dokázal ve všech třech disciplínách zlepšit, tak to bych chtěl i na příští rok.
Už dáváte dohromady závodní plán na příští rok? Kde si vyjedeš PRO slot? (a my víme, že ho vyjedeš!)
Zatím jsem ještě na to nekoukal, po téhle zkušenosti bych rád v Evropě, musím to ještě projednat s Lubošem.
