Rozhovor s Péťou Jeřábkovou o projektu Fénix a novoročních předsevzetích
Běžkyně a fitness trenérka Péťa Jeřábková je jedním slovem ŽIVEL. Na první pohled drobná dívka, která na vás ale doslova valí pozitivní energii a která to umí na překážkových bězích nandat leckterému namakanému borci.
Nedávno dala dohromady partu nadšenců, kteří stejně jako ona propadli běhání a překážkovým závodům a kteří se rozhodli nejen společně závodit, ale také předávat své zkušenosti dalším lidem. Všem, kdo by se rádi zvedli gauče a třeba si nějaký překážkový závod vyzkoušeli.
Že byste také chtěli mít někoho, kdo vám pomůže s přípravou a motivací, kdo se s vámi podělí o zkušenosti a pomůže s prvním závodem? Tak právě pro vás je tady team Fénix Plzeň….
Péťo, ty a sport…co všechno už sis vyzkoušela a čemu se teď věnuješ nejvíc?
Bylo toho poměrně hodně: 8 let jsem závodně dělala karate, sebeobranu, Aikido, florbal, kolečkové brusle, lyže, kolo, snowboard, crossfit, tabatu, power plate a poslední dobou jsou největší láskou překážkové běhy.
Kdy jsi začala s běháním?
Bylo to v září 2016 na dovolené, kterou jsem trávila na jednom ostrově. No a ten ostrov jsem se prostě rozhodla oběhnout :-). Pak jsem běhala jen tak pro radost kolem baráku, následovalo trénování s Rungem (nyní Tempo Makers) a pak jsem začala jezdit na různé závody. Nejprve ty kratší, potom i půlmaratony.
Za jak dlouho od prvního vyběhnutí sis zaběhla svůj první půlmaraton?
Po 6 měsících. Potom jsem začala se skupinou lidí jezdit i na OCR závody (překážkové závody), což mě naprosto uchvátilo a chtěla jsem jich běhat víc a víc 🙂
Nejvíc absolvovaných závodů mám spartanských, při čemž výsledek z jednohu závodu mě nominoval na mistrovství Evropy do Andorry.
Proč zrovna překážkové závody? Co tě na nich nejvíc baví?
Právě zdolávat překážky. Někdo je dobrý běžec, někdo je zase technicky a zručně zdatný. Tady potřebujete obojí. Pokud nemáte naběháno, dost vás to znevýhodní. Stejně tak, když na překážky nemáte vůbec natrénováno, dost těžko se s nimi potom na trati perete a čekají na vás různé handicapy v podobě burpees (angličáky), raků, trestných koleček. Podle toho o jaký překážkový závod se jedná.
Jak vypadají tvé tréninky – máš oddělený běh a posilování, nebo to kombinuješ? Kolik hodin týdně vlastně trénuješ?
Ano, dalo by se říci, že mám oddělený běh od posilování. Nebo alespoň do nedávna jsem to tak měla. Teď se to snažím trochu kombinovat a v průběhu běhu zařadit i nějaké cviky (dřepy s výskokem, kliky). Při posilování v tělocvičně nemám trénink zaměřené jen na sílu, ale naopak mám v oblibě vysoce intervalové tréniky, jako je Tabata nebo chodím na crossfit, kde zařazujeme hodně plyometrické cviky. Trénuji odhadem 4-5x týdně. Někdy i více, někdy méně.
Máš spočítané, kolik závodů jsi letos absolvovala?
Letos jsem absolvovala 25 závodů (nepočítám ty malé :-))
Jaký byl zatím tvůj nejtěžší závod a proč?
Letos jsem absolvovala překážkový závod – Spartan Ultra Beast ve Valčianské dolině na Slovensku. Délka tratě byla kolem 45 km se 60 ti překážkami a dost kopcovitým terénem a vysokým převýšením a na trati jsem strávila 10 hodin. Byl to nejdelší závod, který Spartan race letos pořádal. Hlavně jediný závod, který měl nastavený časový limit. Nikdy před tím jsem neuběhla tolik kilometrů a nezdolala tolik překážek najednou, takže jsem nevěděla, co od závodu čekat a hlavně, jak na to bude moje tělo reagovat. Nakonec to dobře dopadlo a jsem moc ráda, že jsem se postavila na start takového závodu a závod úspěšně dokončila.
Setkala jsi se někdy na překážkovém závodu s překážkou, na kterou jsi nebyla vůbec připravená?
Ano, když jsem měla poprvé na závodě trefit oštěpem slaměného panáka asi na vzdálenost 8 metrů. Nevěděla jsem ani, jak se oštěp drží. S touto překážkou bojuji doteď, ale už mám alespoň možnost na ní trénovat 🙂
Vraťme se ale trochu zpátky. Kdy tě napadlo, že bys začala ty sama trénovat?
Člověk po škole začne chodit do práce, to je logické. Jenže kolik z nás má sedavé zaměstnání? Řekla bych, že v dnešní době snad každý druhý. Dobře, tak chodím do práce, kde celý den sedím, ale co dál? Pojedu domů a pustím si televizi? No tak, šlo by to, že jo, ale….NE!!
Poté, co jsem nastoupila do sedavého zaměstnání, jsem se rozhodla popracovní čas trávit, jak jinak, než sportem (sportuji ostatně celý život). Pro své cvičení, jsem si vybrala Tabatu (náročné intervalové cvičení). Je to cvičení, které mi dalo super kondici a já začala chtít od cvičení víc. No, ale náhoda teprve přišla a to ve chvíli, kdy jsem odjela na víkendové soustředění se cvičením. Jedna kolegyně mi tak po víkendu povídá: na tebe se při cvičení tak hezky kouká, cvičíš celý život, proč si neuděláš kurz fitness trenéra a nezačneš něco trénovat taky? Tato myšlenka mě několik týdnů nahlodávala, až jsem se rozhodla, že do toho půjdu.
Takže jsem Fitness trenér. Co dál? Díky tomu, že jsem chodila do fitka na Tabatu mi bylo nabídnuto, zda bych jako trenérka nechtěla předcvičovat power platy (revoluční stroj, který za pomoci vibrací zapojí při cvičení až 95% svalových vláken). Tak jsem si řekla, proč ne. Tohle je skvělá příležitost, jak s trénováním začít. Postupně jsem začala přidávat kromě Tabaty do svých tréninků již zmiňovaný běh.
Vím, že kromě kurzu fitness trenéra máš za sebou i řadu dalších školení.
Myslím, že dobrý trenér se nemůže zaměřit jen na vlastní trénink těla. Měl by vědět, jak tělo funguje, jak odstranit různé nerovnováhy, zlepšovat stabilitu a mobilitu.Takže mám za sebou různé workshopy zaměřené na funkční trénink, ale třeba i tejpování.
Řešíš nějak výživu?
Tak ono výživu nejde neřešit. Alespoň pokud chcete být ve sportu úspěšní. Výživa není jen o tom, že vám správný jídelníček pomůže shodit nějaké to kilo tuku, nebo naopak nabrat svaly. Když se naučíte správně jídelníček poskládat a načasovat vzhledem k tréninkům, tak se můžete mnohem rychleji zlepšovat výkonnostně. A o rychlejší regeneraci ani nemluvím. Hodně lidí tápe v tom, co jíst před a po tréninku, jenže je těžké zorientovat se v tom množství informací, navíc často protichůdných. Já jsem absolvovala Kurz sportovní výživy a mohu ho jen doporučit všem, kteří si už jednou provždy chtějí udělat ve výživě jasno.
Nedávno jsi spustila nový projekt.. Jak tě vůbec napadlo dát dohromady svůj vlastní team?
Jak jsem se na různých závodech, trénincích a kurzech setkávala s různými lidmi, začala jsem slýchávat, že bych mohla založit svůj vlastní tým, kterému bych mohla předat své zkušenosti ze závodů, kurzů apod. Nejprve se mi do toho úplně nechtělo, protože složit tým lidí není vůbec jednoduché. Navíc pustit se do projektu, který ani nevím, zda bude fungovat? Pořád jsem o tom ale přemýšlela. Uplynul měsíc, dva. Hlavou se mi honily různé nápady, které měly šanci fungovat. Účastnit se různých typů závodů (od běžeckých, OCR, hasičských…) a přitom je neabsolvovat sám a mít pocit, že někam patřím? Zvednout se z gauče a říct si, že chci začít trénovat s někým, kdo už na gauči nesedí nebo trénuje aktivně celý život? Trénovat bez jakýchkoliv závodních zkušeností s lidmi, dostatečně zkušených k tomu, aby mi pomohli s mým prvním závodem? No jasně, to je nápad, to by mohlo fungovat. A tak vznikl projekt Fénix Plzeň.
Co všechno se v rámci projektu chystá? Jak bude team fungovat? Budou to jen tréninky v Plzni, nebo se k vám bude moct připojit i člověk, který třeba bydlí na opačném konci země? Že by trénoval sám, nebo si vytvořil vlastní skupinku, ale vlastně pod křídly Fénixe?
Kromě jiného připravujeme i seriál článků o přípravě na překážkové běhy (bude vycházet tady na behejsrdcem.com). Chceme se podělit o tipy, ať už jde o vlastní trénink, jak ho poskládat, seznámit lidi s tím, co je může vůbec na závodech potkat, jaké jsou překážky, tipy, jak je zvládnout, poradíme i co se týká vybavení, výživy, atd. A máme v týmu člena, který není z Plzně, ale z Jablonce nad Nisou a řešíme spolu tréninky individuálně, posíláme si tréninkové plány a když je čas, přijede k nám do Plzně a dá s námi i nějaký ten společný trénink.
Blíží se konec roku. Jak bys shrnula svých uplynulých 12 měsíců?
Jsem šťastná, že ožil projekt, o kterém jsem si ještě před pár měsíci mohla nechat jen zdát. Nejlepší rozhodnutí, které jsem za poslední rok udělala. A tým? Ten nejlepší, který jsem si mohla přát.
Když se ohlédnu zpátky, tak mě napadá, že od prvního kroku, kterým byl kurz fitness trenéra, přes závody, další a další kurzy až po založení vlastního týmu, to uteklo jako voda. Vlastně to byly necelé dva roky 🙂 Takže když děláš něco, co tě baví a děláš to srdcem, všechno jde daleko rychleji, než si vůbec dovedeš představit.
Co bys poradila lidem, kteří zatím moc nesportují, ale chtěli by si třeba příští rok vyzkoušet nějaký z překážkových závodů? S čím mají začít?
Na závod se přihlaste!! To vás namotivuje k tomu, začít trénovat. Určitě se toho nebojte a jděte do toho. Dokud to nezkusíte, tak nevíte, kde máte své limity a čeho všeho jste vy a vaše tělo schopné. A věřte, že až úspěšně závod dokončíte, určitě neskončíte jen u jednoho závodu, ale budete chtít víc. A to je ten správný směr, správná cesta. Chce to jen trochu snahy do začátku a odhodlání. Pak už to půjde samo.
Máš přichystané nějaké novoroční předsevzetí? Na co se nejvíc těšíš v příštím roce – máš nějaký sen, který si chceš splnit?
Chtěla bych se znovu nominovat na mistrovství Evropy v OCR závodech. A hlavně připravit svůj tým co nejlépe na nadcházející sezonu, ať už půjde o čistě běžecké závody nebo ty překážkové.
Co bys na závěr vzkázala našim čtenářům?
Hlavně se nebojte jít za svými sny, ať už jsou jakékoli. Vykašlete se na předsevzetí o shazování kil, ale dejte si výzvu, že zvládnete něco nového a překonáte své limity. Třeba že si zaběhnete svůj první překážkový závod. A pro ty, kdo budou chtít s přípravou na závod pomoct, je tady team Fénix Plzeň.
Odkazy:
