Rozhovor s Martinem Hafenmairem, ředitelem trati DYNAFIT Transalpine Run

0

Přes Alpy za osm dní: „Na trasu klademe vysoké nároky – je co nejvíce vysokohorská, ale musí vyhovovat každému běžci.“

Martin Hafenmair je státem certifikovaný horský a lyžařský průvodce a zkušený trailový běžec, který podporuje Dynafit Transalpine Run powered by Volkswagen R jako ředitel trati již pět let. Na letošním ročníku Transalpine Run se plánuje 255 kilometrů s převýšením 14 310 metrů a 12 890 metrů klesání. Jedenapadesátiletý muž sám dvakrát běžel legendární závod TAR. To mu pomáhá dosáhnout jeho cíle jako ředitele závodu: vědět, co sportovci chtějí. A sice zařídit prvotřídní vysokohorské trasy s dokonalým značením, které vyhovují každému běžci.

Určitě si dejte nejprve naší velkou upoutávku Dynafit Transalpine Run zde.

Pěší přeběh Alp – pro mnoho běžců je TAR snem, který se jim splní jednou za život. Pět let působíš jako ředitel závodu. Který zážitek je na prvním místě tvého seznamu?

Na to je snadné odpovědět. Každý den stojím na nejvyšším bodě pódia – to je pro mě vrchol, osobně moct pozdravit každého běžce – v tomto často emotivním okamžiku

V plánu je každý rok až do 20. výročí uskutečnit novou trasu. To je výzva zejména pro tebe, jako ředitele závodu. Jsi nervózní, nebo je to po pěti letech a čtyřech vydáních již rutina?

Nikdy se nestane rutinou, to je to, co dělá Transalpský běh výjimečným – je a zůstává vzrušující každý rok díky své délce a rozmanitému terénu. Ani já nejsem nervózní, ale mám maximální nároky. Protože je po závodě velká poptávka. Konkrétně třeba to, že nic se neprobíhá dvakrát nebo se vůbec nekříží. Napříč Alpami vede mnoho krásných tras. Naší výzvou ale je, že musí fungovat pro každého běžce – od toho špičkového běžce až po toho, který si běhá jen tak. A to jak z hlediska scénérie, tak i bezpečnostních rizik. Když je trasa stanovena, potřebujeme ještě podporu etapových měst, která v tom nejlepším případě „jedou se ve všem s námi“.

Jaký význam má pro tebe TAR?

Jsme si velmi blízcí, znám téměř každého závodníka. Délka závodu a osm dní dohromady činí tento přeběh Alp jedinečným a naprosto sexy. Prostředí a okolí, to je to, co dělá závod – to je to, v čem se TAR vyžívá. Pro mě, jako ředitele trati je to samozřejmě maximální stres během závodu, ale když se loni musel TAR zrušit, ukázalo se, že tomu něco chybí…

Spontánně – tvoje nejoblíbenější etapa za 5 let TAR?

To jsou vlastně dvě etapy nadcházejícího závodu – třetí a čtvrtá, ze Svatého Antona na Arlberg do Galtüru a dále do Klostersu. Jsou naprosto neuvěřitelné. Běžíme mega vysokohorským terénem, ale zvládne ho každý běžec. Lidé budou vystaveni výzvě. Zajištění nás bude stát velké úsilí – a to zejména při současných sněhových podmínkách, ale trasa je opravdu neuvěřitelně krásná!

TAR je víc než jen událost. Kromě snů a emocí mnozí účastníci popisují závod jako velkou rodinu – jak se cítíš jako ředitel závodu?

Rozhodně. Stáváte se jakousi rodinou, ano, a také jednou nesmírně pohodovou komunitou. Je to jistě dáno tím, že máme mnoho závodníků co se sem vrací, ale také mnoho nových tváří, které se velmi rychle cítí jako doma a jsou téměř omažitě přijaty. Každý člověk, když dosáhne svého limitu, uvolní úplně jiné emoce. Zároveň si vždycky všímám, že je to neuvěřitelná pospolitost, a ne společnost, „kde se žere pes“.

V Číně zemřelo při ultramaratonu 21 sportovců poté, co se změnilo počasí. Drastické změny počasí jsou často nepředvídatelné – je však možné takové situace odvrátit nebo jim dokonce předejít již při plánování trasy?

Je to těžké téma a opravdu tragická událost. Máme částečně odkryté úseky, odkud není jednoduché se rychle dostat zpět. Na druhou stranu pro každý jednotlivý úsek plánujeme předem i stanovenou alternativní trasu. Už se nám například stalo, že jsme ve tři hodiny ráno vyznačili novou náhradní trasu, protože nečekaně napadl čerstvý sníh. Sledujeme počasí, nasloucháme odborníkům, a pokud se objeví jen nepatrný náznak nejistoty, rozhodneme se pro alternativní trasu. Rozhodnutí se pak přijímá co nejrychleji. Trasy jsme již vyznačili paralelně a ráno jsme pak sdělili naše rozhodnutí, abychom se rozhodli co nejlépe z hlediska situace a nejlepší varianty pro startující.

Přesto je důležité učinit rozhodnutí – i když to vyžaduje extrémní množství odvahy a samozřejmě i dodatečných nákladů. Později se může ukázat, že toto rozhodnutí bylo až příliš opatrné, ale musí být učiněno zcela jistě ji před začátkem etapy. Když je sportovec na cestě, chce proběhnout trasu, která byla naplánovaná. Vrátit se zpět, nebo „vzdát“ ultra je opravdu velmi obtížné, čistě z motivačního ale i emocionálního hlediska. Lidé cestují z celého světa a nechtějí žádné zkratky nebo „podvody“.

To je jeden z důvodů, proč hrajeme na jistotu a jasně sdělujeme rozhodnutí o náhradní trase nebo o odložení startu. Nikdy se nám nestalo, že by byla trasa zrušena úplně, ale v posledních letech jsme vždy museli přejít na náhradní trasy nebo posunout start na brzké ráno, když byly na odpoledne předpovězeny bouřky. Nezáleží na tom, zda jde o velkou událost, nebo ne: mezi tím se musíte podřídit přírodě – ta je totiž VŽDY silnější. Pak to funguje. Pokud si myslíte, že jsme silnější, stává se to opravdu nebezpečným.

Kromě alternativních tras ale i změn plánu trasy…. Co děláte pro zajištění bezpečnosti účastníků?

Dáváme pozor zejména na úseky trasy ve vysokých nadmořských výškách. Pokud očekáváme špatnou viditelnost, značíme trasu ještě intenzivněji a podle situace a délky trasy můžeme postavit i další doplňujíci značení. Během tohoto etapového závodu nás podporují běžci před námi, běžci mezi námi a běžci na konci závodu, abychom mohli co nejúplněji doprovázet celé pole závodníků. Kromě toho je náš lékařský tým rozprostřen po celé trase se třemi až čtyřmi týmy a stojí na klíčových bodech celé trasy.

Jaké vybavení by si z tvého pohledu měli běžci vzít s sebou – máš nějaké tipy, které na tvém seznamu nejsou?

Letošní novinkou je například nutnost „mít sebou“ cepín a mačky na běžecké bot. To neznamená, že musí být v batohu každý den, ale pokud je večer vyhlásíme, musí je mít běžci u sebe. V závislosti na podmínkách dokonce podpoříme a zajistíme běžce do té míry, že máme někoho nahoře, kdo oznámí: „Okamžitě je nasaďte.“

Nejvyššího bodu dosáhnete sedmý den na cestě na Prad. Fuorcia da Rims vede skupinu běžců až do výšky 2 975 metrů. Těsně před koncem to vypadá jako opravdová dřina – proč tomu tak je?

Je to nejkrásnější trasa. Už dlouho jsem chtěl tuto etapu změnit a neběhat jí Uinskou roklí. Letos jsem tedy konečně zrealizoval svůj plán s tímto řešením. Běžci se ze Scoulu v Dolním Engadinu vydávají na cestu pomalu a vytrvale, ale přímo vzhůru, což jim nakonec dokonale vyhovuje (smích).

Na závěr tě požádám o tip: Jaké dovednosti jsou obzvláště žádané – zejména s ohledem na letošní ročník?

Jistota. Letošní trasa je velmi náročná a stezky nejsou snadné. Proto je jistota naprostá, ale naprostá nutnost!

Máě nějaký skrytý tip, jak těch osm dní zvládnout?

Se spolehlivým a důvěryhodným partnerem. Partner, ten je opravdu klíčový, protože jedině v dobrém týmu se dají prostě lépe zvládnout obtížné momenty. Pokud se například před Vámi partner předvádí, ubírá vám to zbytek motivace. Ne každý tým, který běží, je tým. Často si toho ale všimnete, až když běžíte. Stejně tak je důležité (opravdu velmi). mít smysl pro humor a každý večer si dát například půllitr piva.

Za předpokladu, že si chce účastník předem projít trasu pro tréninkové účely – kterou doporučujete?

Určitě první úsek z Hirscheggu v Kleinwalsertalu do Lechu am Arlberg. Ten je totiž velmi rozmanitý a se svými 32 kilometry a necelými 2 000 metry nadmořské výšky představuje klasickou vzdálenost. Pro běžce z Německa se etapa doporučuje i s ohledem na cestu. Obecně: Pokud chcete trénovat, můžete od nás získat trasy předem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno