Romana Rudolf Lojková. Vycházející hvězda české trailové scény

0

Můžeš se prosím, Romano, představit našim čtenářům?

Ahoj, mám vystudovanou zubařinu, ale neživím se tím. Jako malá jsem se věnovala sportovní gymnastice a softballu. Pak dlouho nic a během vysokoškolských studií jsem si občas šla zaběhat nebo do posilovny s kamarádkou. Do běhání jsem se zamilovala až s přítelem (teď už manželem). Jo a je mi 29 let, pocházím z Prahy, ale v Liberci už pomalu začínáme stavět baráček.

Dívali jsme se správně, že běháš teprve od roku 2017? Nebo jsi alespoň od té doby začala závodit? Co jsi “dělala předtím” (smích)

Zhruba to odpovídá. Sem tam jsem si šla zaběhat, pak klidně dva měsíce vůbec. V létě jsem pak pro zábavu běžela první půlmaraton. Na podzim další závod a dobře si pamatuju, že v květnu 2018 jsem se přihlásila na první maraton. Do té doby jsem uběhla asi jednou 30 km v celku, tak mi to přišlo jako dobrý nápad. Předtím ta gymnastika, softball, a taky moje mamka je hodně aktivní a brala nás s bráchou všude možně (např. jsme spolu objeli Korsiku na kole). Teď se spolu občas zasmějeme, že jsem v pubertě sotva vylezla na Praděd, na mě nahoře čekali asi půl hodiny.

Vypadá to, že jsi běhání zcela propadla. O jakém objemu se v tvém případě bavíme?

Ročně to vychází těsně pod 4000 km, ještě se mi nepodařilo 4000 překonat. Během roku pak záleží na tom, na co se připravuji. Silniční desítka je klidně cca 60-70 km týdně, na 60 km ultra cca 90-120 km týdně.

Kolik z toho odtrénuješ čistě na silnici?

Podle mě to klidně bude 50 %. I při přípravě na trail běhám pár tempových tréninků na silnici.

Dá se říct, že následuješ nějaký trenérský styl? Dá se tvůj typ tréninku nějak nazvat? Třeba polarizovaný, nebo jiný?

Podle trenéra se držíme kontinuální přípravy se zaměřením na cílové závody.

Máš trenéra, nebo si tréninkové plány píšeš sama?

Ano, mám trenéra, Jardu Křenka. Již dva roky mi sestavuje tréninkové plány.

Řešíš i nějaké kompenzační aktivity jinými sporty, nebo něčím dalším?

Snažím se aspoň trochu. V zimě hlavně běžky a skialpy. Sem tam zajdeme na fyzio posilování/protahování. V létě pak kolo. Nejvíc to ale řeším, když mě něco bolí.

Jak moc vlastně řešíš i jiné věci? Spánek, odpočinek, světlo, nutrici…

Spánek beru jako hlavní způsob regenerace a snažím se spát aspoň 7,5-8 hodin denně. Co se týče výživy, stravuji se vegansky, občas beru doplňky stravy (ale nepravidelně) a jednou za čas preventivně železo. Před závodem omezím kávu.

Maratón někde okolo 3:10, půlmaraton za 1:25 a desítka okolo 38. To nám rozhodně nezní špatně, na to, že se věnuješ primárně trailovému běhání! Tušíš, kde máš na silnici hranice?

Letos v dubnu jsem si zaběhla maraton těsně pod 3 hodiny. To byla vlastně taková silniční meta, které jsem chtěla dosáhnout, a je to i důvod, proč jsem oslovila Jardu, aby mi s přípravou pomohl. Hranice asi úplně nevím. Jakmile splním nějaký časový cíl, mám touhu ho zase trochu posunout. Teď je to například desítka pod 38. Tak uvidíme, kam to půjde.

Tvůj pokrok je opravdu neskutečný. Čemu to přisuzuješ?

Děkuji. Myslím, že je důležitá určitá konzistence a vytrvalost. Také myslím, že trochu vděčím rodičům, že nás táhli ke sportu už od mala.

Jak se proměnila struktura tvého tréninku v průběhu těch 6 let?

Spíš k tomu ta struktura časem přibyla. Dřív jsem nevěděla nic o tempových a intervalových trénincích, a jen jsem hodně běhala. Pak jsem se inspirovala knihou od Jasona Coopa. Teď už to řešíme s Jardou.

Jak dlouho jsi vlastně v české skyrunning reprezentaci a jak se vlastně poštěstilo, že tam jsi? Směřovala sji vlastně k této metě i nějak?

Loni se mi s trochou štěstí podařilo vyhrát LHUT Ultra, což byl kvalifikační závod na MS v Itálii. Na LHUT jsem jela se poměřit s ostatními, abych viděla, jak na tom jsem. Na reprezentaci jsem si určitě nepomýšlela, takže to bylo dost překvapení. V Itálii to pak byl skvělý běžecký zážitek, s ostatními jsme si fandili na trati, a Robert s Kubou se o nás hezky starali. Letos se mi podařilo vyhrát LHUT znovu a pojedem na ME do Černé Hory.

Pokud bys měla vypíchnout svoje největší úspěchy, jaké by to byly?

Vážím si 8. místa z loňského MS, letos jsem spokojená, jak jsem zaběhla LHUT. A určitě třešnička na dortu bylo letos 2. místo na Lavaredu 50k.

Máš nějaké dlouhodobé plány, nebo si každý rok děláš jenom závodní kalendář na celý rok?

Můj asi nejdlouhodobější plán je jednou dát celý UTMB. Chtěla jsem to stihnout do 30, ale teď mě baví spíš 50-60km, takže to ještě chvilku počká. Pak máme s manželem v hlavě přeběhnutí Kungsleden, už jsme to měli vymyšlený, ale kvůli covidu jsme nakonec jet nemohli. Jinak spíš sbírám zajímavý závody a snažím se je někam zapasovat. Musíme se také věnovat tvojí účasti na Lavaredu teď v Itálii.

Čekala jsi s takovým úspěchem, nebo jsi překvapila sebe sama? (smích)

Nečekala jsem to vůbec. Konkurence měla být velká, a překvapilo mě, kolik silných holek nakonec vůbec nevyběhlo. První kopec se mi ani neběžel dobře, až pak jsem se rozběhla. V půlce mi pak řekli, že jsem pátá, což mě to namotivovalo. A když jsem před posledním seběhem viděla druhou ženu, tak jsem do toho dala vše (velký smích).

Co bys vyzdvihla teď na nedávném MS v Černé Hoře?

Určitě atmosféru v týmu. Byly to příjemný 4 dny v Gusinje se spoustou inspirativních lidí. Opět jsme se podporovali na občerstvovačkách, a zvlášť na trase Sky byl jejich průběh rychlý jak na F1. Vyzdvihla bych ještě super výkony, ne ten můj (smích), obzvlásť pak Mackovo druhé místo v UltraSky. Trasa byla opravdu výživná, prudké seběhy i stoupání, a hlavně velké vedro. Ale krajina je tam nádherná!

Udělala bys dnes něco ve své sportovní kariéře jinak?

Začala bych dřív (smích).

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno
Captcha verification failed!
CAPTCHA user score failed. Please contact us!