Radim Šlachta: fyzický trénink je také organismem vnímán jako stres

0

Všechny procesy v organismu, které se odehrávají bez lidského vědomí, jsou řízeny samostatnou částí nervového systému – autonomním nervovým systémem (ANS). Cílem řízení je zachování vnitřní rovnováhy organismu. Podílí se na něm vždy obě části ANS označované jako sympatikus a parasympatikus.

mySASY využívá nejmodernějších vědeckých poznatků, moderních dostupných technologií a především originálních algoritmů analýzy a interpretace dat, umožňující sledovat aktivitu obou částí systému i v terénních podmínkách. Aktuální stav autonomního nervového systému, především hodnocení aktivity obou jeho větví, detailně popisují vliv předchozího zatížení na vnitřní rovnováhu organismu a umožní tak stanovit další optimální tréninkový režim.

CEO Radim Šlachta se s metodikou SA HRV setkal poprvé při svém Ph.D. studiu v oblasti fyziologie zátěže pod vedením doc. Stejskala. V rámci jeho disertační práce vznikly základy originálního algoritmu hodnocení, které se staly podkladem dalšího vývoje zapracovaného do postupů využívaných v mySASY. 15 let působil na Fakultě tělesné kultury, kde se v oblasti výzkumu věnoval tématům uplatnění SA HRV ve sportu a vlivu pohybu na zdraví a životní styl. Od 2012 vedl centrum sportovní a preventivní medicíny Agel Sport Clinic, kde se metodika SA HRV stala jednou ze základních součástí diagnostiky rekreačních i vrcholových sportovců. Ve volném čase dělá vše pro to, aby zůstal aktivním sportovním lezcem. Jsme rádi, že jsme dostali možnost Radima znova vyzpovídat

Určitě si přečtěte náš první rozhovor

Kam se mySASY posunulo od té doby, co jsme se bavili posledně?

Teď jsem si musel přečíst náš poslední rozhovor, abych se zorientoval a také všechny otázky, na které se ptáš tentokrát, abych nevystřílel všechny informace v prvním odstavci. Nyní už mohu začít odpovídat (smích).

“Vychytat” správný spánek není vůbec jednoduché. Neplatí totiž čím více tím lépe a optimální délka je velmi individuálně rozdílná.

O Freemiu, zkráceném měření a nárůstu počtu uživatelů se budeme ještě bavit… Kromě toho pak musíme za největší další posun považovat nárůsty v počtech měření, která systémem prošla (k dnešku cca 135 000) a především informace, které nám to dává pro další vývoj – to především v interpretaci a využitelnosti měření. Velmi významné je to ve spojení k velmi úzké interakci a komunikaci se samotnými uživateli.

V oblasti vrcholového sportu jsou to osobní jednání se samotnými sportovci a jejich realizačními týmy, v oblasti retailu pak hlavně komunikace přes sociální sítě. Know how, které takto získáváme má neskutečnou hodnotu a ukazuje na jak inovátorském poli se vlastně pohybujeme.

Definoval bys už teď jinak, co vlastně mySASY je?

Minule jsem řekl “mySASY je v praxi jednoduše použitelný systém, který, na rozdíl od všech běžných zařízení, jako jsou sportestery, wattmetry, GPS lokátory atd. měřících tréninkové zatížení, monitoruje celkovou výslednou odpověď organismu na toto zatížení. Až následná odpověď organismu na zatížení rozhoduje o skutečném (pozitivním či negativním vlivu) efektu tréninku.” a na tom bych nic neměnil. Pořád ale bojujeme s tím jak vysvětlit co fakticky měříme a hodnotíme.

Je to o hledání výrazů pochopitelných i všem laikům bez toho, abychom tvrdili jakoukoli nepravdu. Hodně k tomu studujeme odbornou literaturu i laické zdroje. Dnes jsme v situaci, kdy to popisujeme jako: dlouhodobou (Tréninkový profil) a aktuální (jednotlivé měření) kapacitu odolávat zatížení a centrální únavě. Pokud tu kapacitu aktuálně nemám, trénink nepřinese optimální efekt – tečka. Největší výzva je přesvědčit sportovce, že vedle periferní únavy dané vyčerpáním zásob v pracujících svalech, kterou velmi dobře cítí, existuje něco “nadřazeného” co je pro efekt tréninku minimálně stejně důležité.

V posledních týdnech jste změnili i model, jak je mySASY předplatné účtované. Co tahle změna přinesla?

Cílem je zprostředkovat využití systému co nejširšímu publiku. Změna byla motivována mnoha analýzami, které jsme si nechali vypracovat, a které tvrdily, že je náš přístup tak unikátní a know how které obsahuje natolik inovativní, že ho “masovější” publikum nevyužije, pokud jim nedáme možnost, nejdříve si to vyzkoušet. Tento “většinový” postoj je (bohužel) dán i dnešní realitou online prostředí, ve kterém obecně lidé vyzkouší zpravidla pouze to co mohou začít používat zdarma. Po prvním týdnu je nárůst registrací takový jaký jsme očekávali.

Také už “není potřeba” se měřit ve stoje, v leže a znova ve stoje., což zabralo přibližné 15 minut. Jak je možné, že to dnes stihnete už za čtyři?

Stojí za tím přes 100 000 naměřených dlouhých měření a rok a půl usilovné práce týmu matematiků a programátorů. Výsledkem je zcela unikátní přístup a možnost hodnocení. Dnes je to to nejcennější co mySASY má.

Můžeš prozradit, kolik uživatelů přibližně máte?

Před spuštění Freemia to bylo 3335. Nyní to každým dnem prudce roste. To číslo si pamatuji zcela přesně, protože klienty s nižším ID než je 3335 budeme vždy považovat za ty srdcaře, kteří byli ochotni zaplatit nám hned při svém vstupu do systému. To pro nás má velkou hodnotu.

Máte i svoji mySASY “stáj”. Koho v ní například najdeme?

To je náročná otázka “ve stáji” máme cca 50 sportovců, všechny asi není prostor prezentovat. Vypíchnout pouze někoho, znamená někoho vynechat což dělám velmi nerad. Když to musí být tak vzhledem k zaměření vašeho serveru zmíním např. triatlonisty Tomáše Renče, Davida Jílka, Romanu Gajdošovou, Jana Čelůstku, Helenu Kotopulu a už můžeme prozradit že ho nějaký čas využívá špičková biatlonistka Paulína Fialková nebo Matej Tóth – slovenský atlet, chodec a mistr světa z roku 2015 v závodě chůze na 50 km a olympijský vítěz z Ria 2016. Jsou tam ale i špičkoví skialpinisté, horští a dálkoví běžci, cyklisté, atleti, freediveři, bojovníci a mnoho dalších.

Co jste se o lidech co mySASY doteď používají dozvěděli? Převažují lidé, k
teří jsou na tom fyzicky dobře? Nebo se zeptejme jinak… kdo je typický uživatel mySASY?

Jsou to asi 2 skupiny. První jsou vrcholoví sportovci, kde začínají převládat individuální sportovci z neskutečně širokého spektra sportů. Od očekávaných triatlonistů, přes atlety a silné skupiny biatlonistů, přes mnoho outdoorových běžců a skialpinistů po kanoisty, freedivery a šermíře. Určitě jsem mnoho disciplín vynechal. Typicky výkonností uživatel je pak vytrvalostní sportovec mezi 30 – 40 lety, trénující 4-6 x týdně a účastníci se alespoň občas nějaké soutěže. Ale jako u vrcholových sportovců to celkové spektrum je velmi široké a věříme, že se bude dále rozšiřovat.

Plánujte přijít s nějakou další novinkou?

Plánujeme mnoho novinek. Teď (týden po startu Freemia a zkráceného měření) si je ale zatím nechám pro sebe. Jednak ještě nemáme finálně rozhodnuté priority a chceme se poučit ze situace kolem zkráceného měření, když jsme ohlásili že na tom pracujeme po prvních pozitivních zprávách ze superpočítače a pak nám neskutečně dlouho trvalo do dotáhnout do praxe. Mohu jen říci, že se budeme zaměřovat na to, co klienti nejvíce vyžadují (smích).

Jste spokojeni s odezvou od uživatelů, že se jim díky Vašemu zařízení daří bořit rekordy?

Samozřejmě pozitivní reakce nás velmi těší a nabíjí do další práce. Je celkem příjemný pocit vědět o množství lidí, kteří si vůbec nedokáží představit svůj další trénink/život bez produktu, který jsme vybudovali od úplné nuly. Na druhou stranu nezastíráme, že existuje skupina lidí, kteří se s výsledkem mySASY nejsou schopni “srovnat” a využít ho ve svůj prospěch. Problém je pořád dost často v tom vysvětlit uživatelům co vlastně měří a přesvědčit je, že nemají testovat zda výsledek souhlasí s tím co si oni myslí, ale využít právě informaci o tom, ze je to jinak než si mysleli ke zkvalitnění svého tréninku.

Máte už například odezvu, že jste někomu “zachránili život”, nebo že se prostě nepřetrénoval

O (bezprostřední) záchraně života bych si netroufal mluvit. O tom, že mySASY pomohlo před přetrénování, jsme informování často. Za nejvýznamnější ale považuji množství sportovců, kterým mySASY pomohlo (někdy po letech tréninku) zcela zásadně, nebo alespoň drobně zefektivnit dlouhodobě zarytý trénink. Někdy jsou to “drobnosti”, které by byly bez mySASY nezjistitelné, které zcela zásadně změní tréninkový efekt.

Pojďme se teď ale posunout k jiným otázkám… Co je podle tebe v poslední době “game changer” na poli elektronických hraček, které nám měří v podstatě už úplně všechno?

 

Za největší “game changer” nepovažuji jednu konkrétní technologii, jeden konkrétní typ dat ale právě efektivní a použitelnou interpretaci a kombinaci všech dat (big data), která jsme dnes v oblasti tréninku, výkonnosti a stavu organismu schopni získávat. Dnes se s nimi pracuje stále velmi izolovaně a tím se ztrácí, podle mne naprostá většina, jejich výpovědní hodnoty.

Samozřejmě velmi silně vnímám význam sofistikovaných technologií typu MOXY pro vrcholový sport. Jejich uplatnitelnosti mimo vrcholový sport je a asi dlouho bude výrazně nižší než v případě HRV. Co se týká jednotlivé technologie, nemohu si pomoct a bude to samozřejmě znít z mých úst blbě, ale fakt za takový “ izolovaný game changer” považuji HRV.

Ne proto, že se jí věnujeme my, ale proto jak neuvěřitelně příznivý je poměr mezi jednoduchostí, získáním a množstvím a šířce využitelnosti informací, které je možné z monitorování získat. Právě problémy s interpretací takto komplexní a zcela nové informace jsou dnes nejslabším místem využití HRV v praxi. Jsem ale přesvědčen, že se to postupně promění právě v tu nejvýznamnější přidanou hodnotu. Souvisí to ale i s potřebnou větší otevřenosti sportovců k novým informacím, na které nejsou všichni dnes zcela připraveni. Určitě to ale přijde (smích).

Co big data od uživatelů? Bavíme se tady možná o miliónech korun, protože o lidech vlastně víte jak jsou zdraví atd… Dá se tohle nějak vlastně využít dál? A nebavme se samozřejmě jen o mySASY.

Ten potenciál je obrovský. My sami ho nyní nejsme schopni vytěžit. Vedeme řadu jednání s potenciálními partnery, kteří jsou si této hodnoty vědomi. Je to vše o prioritách, které máme v tento okamžik jinde … data se ale neustále načítají (smích).

Za jak dlouho tady budou čipy přímo v kůži, či něco podobného?

Něco takového si dovedu možná představit ve vrcholovém sportu. V této oblasti bych s mírnou nadsázkou spekuloval o tom, zda už to tak není, jen (zatím) bez obecného povědomí (o motorcích uvnitř kol, jsme také nějakou dobu nevěděli) (smích). U ostatních sportovců to vidím jako etický problém – nikdy nevíte kdo a jak může data vy(zne)užít. Na rozdíl od hodinek, čip nenecháte doma, kdykoliv se vám zachce.

Druhý aspekt vidím v tom, že je dnes “nositelná elektronika” něco co je cool a vyjadřuje to určitý sociální status – mám nejnovější Garminy = jsem sportovec, který to bere vážně (a mám na to) (smích). Toho se dlouho lidé nebudou chtít vzdát (čip v kůži pod zápěstím jim pozornost okolí nezajistí).

Nejen u mySASY jsme si všimli, jak moc důležitý je spánek a jak moc ovlivňuje CNS. Můžeš to prosím rozvést a dát nějaké tipy?

Ve spánku se odehrává okolo 90% všech regeneračních procesů. Již z této informace vyplývá míra jeho vlivu na HRV a obecně připravenost k dalšímu zatížení. “Vychytat” správný spánek není vůbec jednoduché. Neplatí totiž čím více tím lépe a optimální délka je velmi individuálně rozdílná. Má subjektivní doporučení by byla: pokud nemáte se spánkem problém (usínáte v pohodě, budíte se relativně odpočatí atd.), zásadně nic neměňte.

Je velmi jednoduché správný spánkový stereotyp “rozhasit” a téměř nemožné ho vyladit zpět. Pokud má někdo se spánkem problém (mohu doporučit pouze to co funguje u mne) doporučuji – nechodit spát příliš brzy (stejně neusnete), nepoužívat cca 3 hod. před spánkem mobil, tablet, PC atd., pro mne je ideální si minimálně 30 min číst.

Za největší “game changer” nepovažuji jednu konkrétní technologii, jeden konkrétní typ dat ale právě efektivní a použitelnou interpretaci a kombinaci všech dat (big data), která jsme dnes v oblasti tréninku, výkonnosti a stavu organismu schopni získávat.

Stejně tak je to i s malým množstvím alkoholu, nebo těžkého jídla. Můžeš nějak rozvést i tohle?

Jídlo, ideálně ne těžké, nejpozději 2 hod. před spánkem. Malému (!!!) množství alkoholu bych se nebránil – já se nebráním (smích).

Myslíš, že půjde v brzké době nějak kvantifikovat a měřit každodenní stres a nějak ho promítnout do sportovního výkonu?

Předpokládám, že máš na mysli “psychický stres” (fyzický trénink je také organismem vnímán jako stres). Na to nedokážu odpovědět, protože neumím definovat “brzkou dobu”. Určitě to půjde – nevíme kdy.

Proč je to tak složité a nejde to prozatím kvantifikovat (smích).

To je aktuálně mimo “moji expertízu”.

Pojďme si teď trochu zafilozofovat… klasický Newtonowský model jak ho známe je dávno vyvrácený. A to co drží atomy na orbitu je vlastně jenom energie a vlastně ani ta není. Jak s tím pracovat, když procesy v těle ovlivňuje vše, s čím přijdeme do styku…věci, lidé i naše myšlenky…

Pokud to nebudeme rozvíjet v oblasti vesmíru, ale zůstaneme “na zemi” = u tréninku a HRV (smích), tak je odpověď překvapivě jednoduchá. Naše zkušenost daná komunikací se stovkami klientů, ale i doporučení vědecké literatury, vycházející z provedených studií říká: pokud chcete využít informace z měření HRV v praxi efektivním způsobem, přestaňte studovat a testovat co HRV ovlivňuje a co přesně měří a soustřeďte se na vhodnou ÚPRAVU tréninku podle naměřených výsledků.

Jinými slovy: ovlivňování organismu je velmi komplexní a multifaktoriální (tak že to nemá cenu do nekonečna rozebírat), ale výsledný stav organismu zásadně ovlivňuje to jak by měl trénink vypadat a jaký bude mít výsledný efekt.

Zeptám se tě na stejnou otázku, jako Jirky Dostála. Jaké táboru věříš? Co podle tebe stojí za únavou a jak jí oddálit? Vydrží ten, kdo si v hlavě přepne spínač a únavu oddálí, nebo je to následek CNS, která nás při přehřátí motorů prostě “zhasne” (smích).

Otázka směřuje k binárnímu, černo-bílému vnímání problému, které já nesdílím. Samozřejmě jsem vnímanou únavu schopen do jisté míry ovlivnit vůlí a tuto schopnost jsem schopen i trénovat = posouvat. I to se ale odehrává na úrovni CNS. ZÁROVEŇ ale jistě existuje na jiné úrovni CNS mechanismus, který organismu nedovolí v závislosti na jeho kapacitě a aktuálním stavu pokračovat někam “do nekonečna”. Jsou to spojité nádoby a i podněty z vnějšího prostředí jistě významně ovlivňují finální výsledek.

Proč vlastně “nejsme objektivně schopni” rozpoznat únavu? Pokud tedy neznáme dokonale svoje tělo, nebo nejsme vrcholoví sportovci?

Na to jsme nedávno psali je samostatné dva články – článek jedna a článek dvě

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno