Ondra Pavlů a jeho velké dobrodružství na legendárním závodě UTMB

0

Ultra-Trail du Mont-Blanc (UTMB) je největší událost ve světě trailového běhání. Ve francouzském Chamonix se na ní každý rok potká světová elita, přes 10 000 závodníků z 90 zemí světa, 100 000 fanoušků a společně si užijou týden plný náročných závodů pod nejvyšší horou Evropy. Přinášíme vám rozhovor s Ondrou Pavlů, který letos úspěšně doběhl hlavní 170kilometrový závod UTMB a během toho ještě vybral 95 000 korun ve své charitativní sbírce pro děti se speciálními potřebami. Sledovat ho můžete například na Stravě.

Určitě si dejte první díl našeho povídání, co jsme dělali nějaký týden zpět.

V předchozím rozhovoru s tebou jsi nám pověděl, že vše směřuješ k účasti na UTMB 2021. Zmínil jsi, že chceš hlavně doběhnout a moc u toho netrpět. Víme, že to první se povedlo. Co to druhé?

To se povedlo o trochu méně, jenže co by to bylo za ultramaraton, kdyby neštípnul. Letos jsem ale dostal naloženo jen přiměřeně, ne jak dva roky zpět na TDS, kde jsem si to vyžral až do dna (smích).

Jsi spokojen se svým výkonem? Čas 28:23:46 a 71. Místo

Jsem spokojen s časem i umístěním.

Jak závod z tvého pohledu probíhal? Došlo k nějakým krizím?

Můj plán byl nenechat se strhnout atmosférou, rozběhnout to v klidu a přitlačit až v druhé půlce závodu. A až na posledních 10 kilometrů se to podařilo. Prvních 70 kilometrů jsem se držel na začátku první stovky a pak začal jít postupně nahoru. Dost tomu pomohlo i to, že na občerstvovačce v italském Courmayeur (82. km) jsem doběhl dalšího českého běžce Zdeňka Hrušku. Spolu jsme pak běželi dalších skoro 50 kilometrů, moc hezky to odsýpalo a najednou jsme byli 60. Zdenda to pak narozdíl ode mě udržel.

Mně v závěru postupně odcházely hamstringy a do posledního kopce už jsem se potácel jak hadrová panenka a bez LEKI holí bych se tam asi nevydrápal. Bohužel ty hamstringy jsem během finální přípravy podcenil, přetížil je a poslední dva týdny strávil víc času u kamarádů ve Fyziobuddy než běháním. Tuhle krizičku jsem si tedy způsobil dávno před startem. V cíli jsem byl trochu kyselej, že mě to stálo čas pod 28 hodin a minimálně 10 míst, ale to mě do rána přešlo.

Čemu ses věnoval v tréninku na tento závod a kolik jsi naběhal?

Primárně jsem chtěl být konzistentní a už od začátku zimy se snažil držet mezi 12-15 hodinami sportovních aktivit týdně. Před UTMB jsem měl roční náběh asi 3500 kilometrů a něco přes 100 000 výškových metrů, k tomu kolo, v zimě běžky. Cíleně jsem se pak zaměřil na dlouhé seběhy, abych na tu rychtu připravil kvadricepsy.

Kvůli tomu jsem párkrát vyjel do pořádných hor, přeci jen v Praze má největší kopec sotva 200 metrů. Během UTMB mě seběhy držely celý závod, takže to zafungovalo. Příště ještě musím být chytřejší u těch stoupacích svalů. Obávám se, že se blížím do věku, kde se budu muset naučit protahovat a rollerovat (smích).

Popíšeš nám trasu UTMB z pohledu běžce? Co je tam za významné body, jaké kopce se běhají apod.

Jak napovídá název závodu, běží se kolem celého masivu Mont Blancu. Startuje se v šest navečer ve francouzském Chamonix a trasa víceméně kopíruje asi nejoblíbenější evropský vícedenní trek Tour du Mont Blanc. Prvních 40 kilometrů je dost běžeckých a v kombinaci s elektrizující atmosférou to hrozně svádí k tomu to přepálit.

Pak přijde ta divočejší část závodu, pár sedel přes 2500 metrů nad mořem a pomyslným vrcholem jsou Pyramides Calcaires. Za světla to jsou takové dva pěkné skalnaté vrcholky. Já z toho měl akorát tmu, mlhu, kosu a čtyři pomalé kilometry v kamenném poli.

Pak už se v podstatě sbíhá do italského Courmayer, kde se většinou závodníci na chvíli zastaví, aby se po 78 kilometrech ve tmě trochu dobili. Já si tam dal improvizovanou sprchu, převlíkl se, dal si čaj, pizzu a bylo mi krásně. Pak následuje brutální vertikálek a zvlněný traverz pod druhý nejvyšší bod na trase, Gran Col Ferret. Mezitím se rozednívá a člověk sleduje, jak se ty hory zalévají sluncem.

Pak se přeběhnou hranice do Švýcarska a běží se 20 kilometrů z kopce na Champex-Lac, kde je na 123. kilometru u krásného jezera další velká občerstvovačka. No a pak už zbývají jen tři na první pohled docela nevinné kopečky. Ve skutečnosti to jsou pěkný bestie. Na úplný závěr je ještě 1100metrový technický seběh do Chamonix.

Měl jsi nějaký “realizační tým”?

Ano, závod se mnou objížděla manželka Bára a kamarád David. Za to jim taky patří ohromný dík, protože to není jak rozdávat gely na městském maratonu. Je to šílená logistika. Popasovali se s tim famózně a já měl servis jako král. Někde ke konci tam s nima prý dělali rozhovor pro místní televizi, když tam viděli na stole vyskládaný čtyři druhy pizzy a nachlazený piva.

Navíc ten zážitek zprostředkovávali i těm, co mě sledovali na dálku, když na mém Twitter účtu sdíleli všemožné veselé historky z natáčení a zároveň tím i propagovali moji charitativní sbírku pro RWTTC, kde se nakonec vybralo bombastických 95 000 korun.

Jak bys popsal atmosféru v Chamonix během doběhu? My jsme ji jednou zažili a asi neznáme lepší…

Po 28 hodinách na nohou je člověk samozřejmě trochu vypnutej, navíc já posledních pár kilometrů strávil poměrně intenzivní diskuzí sám se sebou, ale jakmile vběhnete na tu promenádu, tak je to divoký. Davy lidí fandí, tleskají, proběhnete pár špalíry, se všema si plácáte, duní tam bubny, dochází ti, žes to zvládnul… špatně se to popisuje. Ale je to silný a úžasný. Ono teda samozřejmě pomůže, když dobíháš ve správný čas. TDSko jsem finišoval asi v šest ráno, letos jsem tam byl v půl desátý a party byla v plném proudu.

Srovnal bys UTMB, TDS a OCC? Co je vhodné pro koho a čím se tyto závody liší?

OCC až na jednu sekci kopíruje od Champex-Lac trasu UTMB. Navzdory parametrům 56 km a 3500m+ je to hrozně rychlý závod, tam nemáš čas koukat nalevo, napravo a vyhrávaj to kluci s maratonem pod 2:15. Je to dobré intro do UTMB, jen je teda opravdu těžké se tam dostat.

TDS je úplně něco jiného, je to komornější a divočejší závod. Je sice kratší než UTMB (145 km), ale poměrově má větší převýšení (9100m+) a hlavně je technicky náročnější. Hodně lidí by řeklo, že bolí víc než UTMB, s čímž bych i souhlasil. No a UTMB, to je prostě show se vším všudy.

UTMB je nejen závod, ale také obrovské expo a řada událostí v něm. Narazil jsi tam na něco, co by stálo za řeč?

Řekl bych, že asi nikde jinde nenajdete takovou koncentraci elitních běžců, kteří tam navíc v průběhu celého týdne dělají pod hlavičkou svých sponzorů non-stop přednášky, společné výběhy a já nevím co ještě. Takže pokud máte svoji oblíbenkyni nebo oblíbence, nejspíš tam na něj osobně narazíte.

Kdo je geek na výbavu, tak na tom expu, což je asi jako kdyby se zaplnil Staromák stánky s běžeckou výbavou, hezky na jednom místě okoukne všechny novinky, trendy, nový značky, plánované závody. Prostě celej ten náš trail running svět je tam koncentrován na jednom místě.

Minule jsme slíbili, že se zeptáme na tvé plány po UTMB. Rozšíříš svou sbírku na UTMB třeba o CCC nebo PTL?

Myslím, že pro CCC se tam ještě jednou vrátím, trochu si napravit reputaci z těch posledních tří kopečků (smích). Ale PTL fakt nehrozí, to už je moc velká magořina i pro mě.

A na jaké další závody povedou tvé kroky v budoucnosti? Už jsi někam přihlášen?

Mám dlouhý seznam závodů, které bych chtěl běžet a zažít. Které konkrétně odškrtnu příští rok, to ještě nevím. Letos jsem přihlášen jen na Velkou Kunratickou, kde klasicky v cíli vyflusnu plíce a popláču si, že jsem pomalej. A pak běžím s mámou KoloBěh Říp Praha.

Celý tento ročník byl bohužel poznamenán úmrtím našeho závodníka. Cítil jsi najednou trochu jinou atmosféru?

Určitě. Je těžké křepčit, když ti na trase umře člověk. Tím spíš někdo, koho znáš. Před startem UTMB nechali jakožto velmi blízkého kamaráda Ondry promluvit Zdeňka Hrušku, pak to přeložili i do španělštiny a francouzštiny a pak jsme drželi minutu ticha. To bylo hodně silné.

Myslím, že minimálně Čechům bylo jasné, že tenhle závod se vzdávat nebude a že běžíme i za něj. Když jsem pak v posledním kopci měl tendence nadávat na vypnutý hamstringy, tak mi tohle rychle připomnělo, že řeším kraviny.

Znali jste se osobně, viď? Myslíš že se tomuhle dalo vyhnout, nebo to bohužel byla velmi nešťastná shoda okolností?

Ondru jsem osobně neznal, ale spousta mých kamarádů ano. Jestli se tomu dalo vyhnout nedokážu posoudit, ale předpokládám, že to byla jak říkáš velmi nešťastná shoda okolností. Bohužel fatální.

Myslíš že to i nějak poznamenalo tebe, že budeš teď víc opatrnější, nebo na to občas budeš prostě jenom myslet?

Já se samozřejmě snažím být opatrný vždy nebo to aspoň říkám manželce a mámě. Nechci to bagatelizovat, ale jestli se pode mnou někde zhoupne kámen nebo mi to ujede, to se mi může stát i během pěšího výletu. Snažím se myslet především na věci, které můžu plně kontrolovat, tedy například na vhodnou výbavu. V tomhle ohledu mě možná víc poznamenala květnová tragická událost v Číně.

+ posts

Trenér triatlonu a dlouholetý závodní běžec a sportovec tělem i duší, který se přes plavání a běh dostal konečně k triatlonu ( PB 1/2 IM Czechman - 4:54:30, Volkswagen Prague maratón 3:10:28).

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno