Dynafit Transalpine Run je považován za jednu z nejdobrodružnějších běžeckých akcí a svým účastníkům nabízí nezapomenutelné zážitky před jedinečnou horskou scenérií.
Letošní ročník přivítal 300 dvoučlenných týmů, které se utkají v hlavním závodě TAR 2021. Celkem TAR 2021 nabízí v osmi vzrušujících závodních dnech vzdálenost 255,7 km a 14 310 m pozitivního převýšení (oproti 12 890 m kumulativního klesání).
Transalpine run je 8 denní dobrodružství (tento rok byl zkrácený pouze na 7) pro týmy dvou osob, které musí přežít každý den jednu etapu trialového závodu napříč Alpami z Rakouska do Itálie.
Kromě denních dávek přesahujících 40km v horách se v 5.etapě závodníci setkali se sprint prémií, kde na 8,5km nastoupali 810m. Není to sice závratný výstup, ale musíte počítat s tím, že se jedná o 5.den, kdy máte v nohách z předchozích etap již 130km a 7500 nastoupaných metrů.
Transalpine run je zkrátka závod, který, když se jej rozhodnete jít závodně, prověří kompletně nejen vaši výbavu, ale hlavně vaši fyzickou připravenost a všestrannost. Musíte být rychlí, vytrvalí, odolní. Připočtěte si k tomu možné rozmary počasí v horách a výbavu jak pro horké dny, tak pro dny plné deště a máme z trialového výletu defacto jakýsi adventure race.
A právě (a nejen proto), jsme vyzpovídali jednoho z dvojice, který skončil na bedně v kategorii – Lindu Beniacovou. Běžkyně, trenérku a ambassadorku značky Dynafit.
Máte (ty a tvůj partner) s kterým jsi běžela, hodně rádi bolest (velký smích)?
Ak hovoríš o “svalovici” tela po náročnejšom behu v horách tak na to som ja asi zvyknutá a parťák Radek je veľmi dobre trénovaný tak on skoro žiadnu nemal (smích)
Kdy ses poprvé o závodě dozvěděla a jak jsi reagovala, když jsi viděla parametry? Tedy každý ročník něco jako 250km a 14 000 převýšení v osmi dnech?
Dozvedela som sa o ňom pred dvoma rokmi a zároveň som ho aj absolvovala s parťáčkou Martinou Dvořákovou a vtedy sme skončili na 4. mieste vo svojej kategórii. Takže už s týmto krásnym závodom skúsenosti mám a chcela som sa sem vrátiť.
Hned jsi věděla, s kým závod budeš chtít absolvovat?
Pôvodne som ho mala bežať s parťáčkou Martinou Dvořákovou tak ako v r. 2019 ale ona mala presunutý UTMB závod tak som oslovila kamaráta Radka a on súhlasil.
Měla jsi (měli jste) na závod nějaký speciální měsíční (roční blok)?
Ani nie. Každy sme si behali svoje. Radek rád behá po vačších horách Alpy, Tatry, tak tam je celkom často a ja som si dala prípravný závod v júli Stubaiultratrail a mali sme aj trailkemp v Rakúsku a v Tatrách tak na vačšie hory som sa občas dostala.
Běželi jsme pouze dvě etapy a jeden z našeho týmu ani do druhého dne nenastoupil – ferratové vložky po 25km a 1500 převýšení s vidinou 1000 výškových na 5km bylo trochu moc – nic s Vámi takhle první etapa neudělala?
První etapu sme sa navzájom trochu oťukali ako nám to spolu ide. Náročnosť terénu nás nerozhodila. Vedeli sme do čoho ideme. Po prvej etape sme skončili na 5. mieste v svojej kategórii. Medzi 3,4 a 5 miestom bolo pár minút. Ja som si myslela že už pojdeme tak nejak si svoje ďalšie dni ale Radek mi povedal, že zabojujeme a druhú etapu pojdeme na bednu a stalo sa (smích)
A každý den se počet km navyšoval. Tedy z nějakých 30-35 a 2000+ na nějakých 45. Jak se s tímhle pocitem každé ráno stávalo do dalších etap?
Vedeli sme vopred o tom, takže hlavy sme mali nato nastavené a to je dôležité. Dali sme si pozor na regeneráciu po každej etape. Strečing, doplnenie tekutín, strava, automasáž. Ja som využila aj masáž po dobehu v priestoroch cieľa.
Jaký den začalo jít už fakt do “tuhého”? Tipujeme správně že to byl 3-4 když byla ta nejtěžší etapa a šlo se někam až do 3 tisíc?
Druhý, keď Radek zahlásil , že ďalší deň ideme bojovať o bednu a tak sa pre mňa stal závod závodom (smích)
Měli jste na každou etapu nastavené nějaké tři scénáře podle toho jak to půjde? Jak moc se to setkalo s realitou?
Ja som bola v dvojici samozrejme pomalší článok a tak sa išlo podľa mňa. Taktika bola na rovinách bežať, z kopca čo to šlo podľa obtiažnosti terénu a na občerstovačkách ja som sa nezastavovala. Len Radek doplnil pitie , vzal banán a ostatné veci sme mali sebou. Fungovalo to dobre. Bojovali sme za kažú minútu.
Dá se vůbec nějak na další den zregenetovat? Podle mě nás “ne”, protože se člověk vždycky musí najíst, vyspat, sbalit, takže to úplně moc nejde (smích)
Dá sa to podporiť masážou, správnou stravou, doplniť tekutinami a doplnkami výživy. Ak by to človek neurobil , tak je natom horšie. A samozrejme spánok. My sme zaľahli už o 20:00 a snažili sa poctivo spať.
Kdy jste si začali uvědomovat, že asi budete na bedně?
Radek to povedal po prvej etape keď sme si pozreli výsledky.
Měli jste jasně dané role kdo bude “hodný a zlý policajt”? (velký smích)
Boli sme dobre zladení. Šlo nám to fajn. Už máme dosť skúsenosti z hôr tak sme sa nemuseli hrať nijaké role (smích)
Jaká etapa byla nejkrásnější a proč?
Za mňa všetky ale možno by som vyzdvihla tu poslednú 7 etapu zo Švajčiarska do Talianska , kde sme išli do výšky 2975 m.n.m a to bola nádhera. Krásne výhľady.
Jaká byla naopak nejtěžší?
Práve tá 7 etapa kde sme na prvý kopec Fuorcla de Rims 2975m.n.m. stúpali asi 1800m a mala som hore už trochu krízu. Celá etapa myslím že bola najdlhšia. Na hodinkách mi to ukázalo 48km.
Nějaká “veselá historka z natáčení” by nebyla?
Asi nie. Skôr by som spomenula jednu občerstvovačku, ktorá bola na každej etape si 5km pred cieľom a bola na nej veselý klaun , kotrý ponúkal rôzne druhy drinkou ako rum s colou, dútniky a pod. Tak to sme sa vždy naň tešili ale nezastavovali sa (smích). Niektorí závodníci si ale dali skleničku prosecca alebo pivečko a uživali si klaunovu občerstvovačku naplno.
Na které jste si zase naopak řekli nejvíc krát, že končíte?
Na žiadnej (smích)
