Boris Orava: Síla není jen o svalech. Proč by měl zvedat činky i vytrvalostní sportovec? (díl čtvrtý)

Když se mezi běžci řekne silový trénink, reakce bývají pořád velmi rozdílné. Jeden bez něj nedá ani týden, druhý několikrát do roka slavnostně vytáhne odporovou gumu a třetí je přesvědčený, že mu běhání kopců jako posilovna bohatě stačí. Jenže právě síla, schopnost těla pracovat jako jeden celek a odolávat dlouhodobému zatížení mohou rozhodovat nejen o výkonu, ale také o tom, jestli budeme schopni sportovat dlouhé roky bez neustálého kolotoče drobných zranění.O silovém tréninku jsme si proto tentokrát chtěli povídat s někým, kdo jej zná z několika velmi odlišných světů.

Boris Orava je absolventem FTVS UK, mistrem Evropy v klasické kulturistice, absolutním mistrem České republiky v kulturistice a vicemistrem ČR v RAW silovém trojboji. Jeho sportovní svět ale dávno nekončí u činky. Věnoval se a věnuje také dalším sportům včetně MTB endura a svůj původně kulturistický přístup postupně posunul směrem k funkčnímu silovému tréninku, koordinaci, celkové zdatnosti a dlouhodobé odolnosti organismu.

Určitě si dejte s Borisem nejdříve nejdříve první díl a samozřejmě i druhý díl!

V posledních letech se navíc intenzivně zabývá funkční výživou, metabolickými typy a individuální reakcí člověka na trénink, výživu i životní styl. S Borisem jsme proto probrali, proč by měl silově trénovat běžec, jak často má smysl chodit do posilovny, jestli se máme bát těžkých vah, co se silovým tréninkem během závodní sezony – a nakonec také to, nakolik jsou naše schopnosti předurčené genetikou a co s nimi může udělat prostředí a životní styl.

Tím se dostáváme k oblasti, které se dnes intenzivně věnuješ. Tvým mottem je „Naše síla je v tom, že jsme každý jiný.“ Jak moc podle tebe ve sportu pořád hledáme univerzální odpovědi tam, kde žádné neexistují?

„Naše síla je v tom, že každý jsme jiný“ je moje motto. Vyjadřuje několik důležitých věcí, ale má také svoje poslání a motivaci a určitý prvek spojování. Málokdo je opravdu univerzální. Myslím to úplně ve všem: ve sportu, ve schopnostech i psychických vlastnostech. Samozřejmě to platí i ve výživě. Proto je v ní takový zmatek a neustále se mění trendy, které jsou obvykle radikální a ve své podobě úplně nesmyslné v podstatě pro každého.

Je tedy důležité si uvědomit, že na každého platí něco jiného. Každý jsme jiný, každý umíme něco jiného a máme jiné přednosti i potřeby. Svou výjimečností ale může každý nějakým způsobem posunout společnost, být prospěšný celku a s někým, kdo ho doplňuje a vyrovnává, dokázat mnohem víc než sám. Proto bychom jako společnost neměli naše odlišnosti brát jako něco špatného, ale naopak jako věci, které nás mohou vzájemně posunout. Neměli bychom se nechat rozdělovat, ale spojovat se, protože právě ve spojení a spolupráci je naše síla. Síla každého jedince i síla společnosti jako celku. Měli bychom se snažit o vzájemné pochopení, respektování a propojení našich schopností. To, že se odlišujeme, je výhoda.

Univerzální rady a odpovědi neexistují. Ano, sportovní trénink má celkem jasnou teorii. Ale každý má jinou odezvu na určitý typ tréninku podle svých daných schopností. Ve výživě jsou podle mě ještě daleko větší rozdíly. Tam se individualita našeho metabolismu, která však souvisí s těmi danými schopnostmi, projevuje výrazněji.

Není tak důležité, jaký má člověk cíl: jestli sportuje, chce zhubnout nebo nabrat svaly, anebo řeší nějaký zdravotní problém. Nejdůležitější je poskytnout svému tělu správné palivo. Jak jezdíš a kam jedeš, to už je tvoje volba. Jestli tankuješ více, nebo méně, je druhá věc a záleží na cíli. Ale tvůj motor pro optimální chod, výkon a životnost potřebuje odpovídající palivo, doplňky a zacházení.

Pracuješ s teorií metabolických typů. Můžeš jednoduše vysvětlit, co si pod tím má představit člověk, který o ní nikdy neslyšel?

Přirovnání k automobilům je docela výstižné. Metabolismus je náš motor. Díky němu auto funguje. Historicky se podle potřeb vyvinulo několik typů motorů pro různé použití. Každý motor principiálně funguje stejně, ale liší se v detailech, které zjistíme, až když se podíváme pod kapotu nebo sledujeme, kde má určitý typ motoru nejlepší uplatnění.

Je jasné, že lidé se liší svým fyzickým fondem, psychickými vlastnostmi, zájmy a schopnostmi. Podobně se podle teorie metabolických typů lišíme i zevnitř: na úrovni metabolismu, trávení i drobných anatomických odlišností a struktur. Například vytrvalostní sportovci mají převahu pomalých svalových vláken, zatímco sprinteři a siloví sportovci mají převahu rychlých svalových vláken. Každá fungují trochu na jiném palivu.

Důležité pro dlouhodobý výkon a zdraví je ale uvědomit si, že potřebuji rozvíjet a posílit právě to, co nemám dané. Pokud se vytrvalostní sportovec zaměří jen na rozvoj vytrvalosti, dožene ho s věkem úbytek svalové hmoty a zeslabení kostry. Analogicky silový sportovec dojede na kardiovaskulární systém, pokud nebude rozvíjet obecnou kondici a vytrvalost. Cílem je tedy využít svoje schopnosti, ale zachovat rovnováhu na všech úrovních.

V tomto principu pracuje teorie metabolických typů podobně jako typologie v tradiční čínské medicíně nebo v ájurvédě. Každý má jinou cestu k rovnováze. Je třeba zjistit směr a pomocí správné a odpovídající stravy dosáhnout rovnováhy na všech tělesných úrovních, respektive v metabolických systémech. Hormonální systém, trávení a střevní mikrobiom jsou na to navázané.

Metabolické systémy jsou také dobře prozkoumané. Stejně tak účinek potravin, jednotlivých makroživin, minerálů a vitaminů a to, jak tyto metabolické systémy ovlivňují. Veřejně se o tom ale podle mě moc nemluví. Spíše je tendence dělat všechno univerzální a obecné, jako bychom byli všichni stejní. Víme ale, že nejsme, a vidíme, že to nefunguje.

Teorie metabolických typů staví na adaptaci našich různých předků na zcela různou stravu a životní styl. Tato adaptace dlouhodobě přetrvává, různě se kombinuje s dalšími, ale u každého jedince se promítnou určité dominantní geny, které odpovídají metabolickému typu.

Metabolický typ je v podstatě nastavení metabolismu na určitou stravu, při které jsou všechny metabolické systémy v rovnováze a zajišťují dostatek energie a rovnováhu na všech úrovních pro zdraví, optimální výkon, vzhled a všechny naše potřeby. Je to nejúžasnější věc, použitelná pro každého. Přesahuje výživu až do typu osobnosti, rolí, životního smyslu, sebepoznání i mezilidských vztahů a vzájemného pochopení.

Na mých stránkách borisorava.cz si můžete přečíst, jak funguje metabolismus a o čem metabolické typy jsou. Nejsou to žádné obecné rady a experimenty. Každý typ má konkrétní a jasně, do hloubky definovanou stravu: poměry makroživin, druh a výběr potravin, klíčové vitaminy a minerály, kterých má vyšší potřebu, a naproti tomu nevhodné doplňky stravy a potraviny, kterým by se měl vyhýbat.

Jestli jsou vhodné půsty, či ne. Jestli by mohl být vegetarián, nebo určitě ne. Jestli může v klidu jíst před spaním, nebo raději ne. Pít vodu s citronem, se solí, nebo s octem. Zelený, či bylinný čaj. A všechny detaily a vztah k jídlu a potravinám, které víceméně každý tak nějak vnitřně cítí. Po určení metabolického typu je tohle všechno jasné a zapadne to přesně do toho, co každý přirozeně cítí svou intuicí, chutí a co nejlépe působí na jeho zažívání i náladu.

Do jaké míry může podle tebe způsob stravování ovlivnit nejen tělesnou kompozici, ale také schopnost zvládat konkrétní typ tréninku?

Naprosto zásadně. Všechno se projevuje na našem těle: na jeho vzhledu, naší energii, pocitech i náladě. Ve finále i emocích a případně nemocech. Výživa také dost zásadně ovlivňuje náš život. Pokud je příliš komplikovaná, náročná a neudržitelná, tak kromě toho, že neposkytuje našemu tělu to, co potřebujeme, nás velmi zatěžuje a omezuje náš program a určitou volnost, kterou můžeš mít, když s výživou umíš pracovat.

Říkám tomu funkční výživa. Podporuje výkon a rovnováhu tvého metabolismu, sportovní výkon, regeneraci i schopnosti tvého těla, o kterých si myslíme, že je třeba nemá – například různé samoléčebné schopnosti. Také mentální výkon, pozitivní emoce a nakonec i to, jak jsem schopen si stravu zorganizovat a přizpůsobovat ji pro svůj život.

Můžu také trénovat svůj metabolismus tak, aby byl schopen zvládat různé krizové a kritické situace, hladovění, a získával takzvanou pružnost, která mi pomůže tyto nestandardní situace docela slušně zvládnout. Ideální podmínky, trénink a změnu tělesné kompozice potom funkční metabolismus zvládá mnohem lépe, než jsou lidé zvyklí. Teprve pak poznáš, jaký máš ty a lidské tělo skutečný potenciál. Budeš moci dosahovat velice slušných výkonů a sportovní postavy bez potřeby dopingu a s rozumným úsilím.

Může stejný jídelníček a stejný tréninkový plán u dvou podobně výkonných lidí vyvolat výrazně odlišnou adaptaci?

Zcela určitě, pokud se jedná o různé metabolické typy. Už jako fitness trenér jsem pozoroval, že někteří klienti měli fantastickou a rychlou odezvu na silový trénink, zatímco jiní měli pomalejší a ne až takové výsledky. Stejně tak jsem pozoroval třeba na sobě relativně dobré účinky ketogenní diety, zatímco některým, třeba i blízkým lidem, vůbec neseděla.

Tehdy jsem začal chápat, že jsme každý jiný. Poznal jsem teorii metabolických typů, která mi vše vysvětlila a uvedla na pravou, vyváženou míru pro každého a to naprosto přesně do nejhlubších parametrů stravy. Otevřela mi cestu ke zcela jiným lidem a metabolickým typům, než jsem já, a dokázal jsem jim efektivně a bez experimentování pomoci nastavit výživu, přestože je třeba naprosto jiná než moje a mohou mít zcela jiné zájmy a životní styl než já. Přestože výživu, ale třeba i zájmy a životní smysl mohou mít úplně jiné než já.

Umět pracovat s každým, individuální přístup a naladit se na typ a potřeby klienta či svěřence je naprosto zásadní pro všechny trenéry, mentory a poradce ze všech oblastí. To, co funguje na jednoho, nemusí mít u druhého vůbec úspěch. Dokonce to může mít i opačný efekt. Svěřit se do nesprávných rukou může být kromě ztráty peněz také cesta, kterou se člověk vzdaluje od svých cílů.

A když dva sportovci reagují na stejný trénink úplně jinak, kolik z toho podle tebe dělá genetika a kolik životní styl?

Genetika je z velké míry metabolický typ, ale také dispozice a to, co daný jedinec zdědil po svých rodičích. Pokud byli sportovci a rozvíjeli určité schopnosti, je velice pravděpodobné, že se projeví na daném jedinci. Přesto mohou být rodiče a jejich děti různé metabolické typy a obvykle se dědí ob generaci.

Například můj kolega ze spolubydlení na FTVS, přestože nebyl typ na kulturistiku, měl po tátovi, který byl špičkový slovenský cyklista, neuvěřitelná stehna a úžasně mu reagovala na silový trénink.

Další věc je, čemu se člověk věnuje v dospívání. Tím zvyšuje svůj následný potenciál kdykoliv později v životě. Například jeden klient a kamarád, který v dospívání víceméně nesportoval a začal cvičit po čtyřicítce, už nemá takovou výchozí pozici a svalovou paměť jako ten, kdo v dospívání tyto schopnosti rozvíjel. Nikdy však není pozdě a má to smysl. Jen je třeba počítat s tím, že člověk těží z toho, co dělal, nebo třeba začíná od nuly.

Někdo má prostě dané dobré výsledky, přestože jeho životní styl není ideální. A někdo má ideální životní styl, ale už nemá tak dobrou výchozí pozici. U špičkových sportovců se tohle všechno ideálně sejde i s odpovídajícím metabolickým typem. Ostatní by tím ale neměli být demotivováni. Tvrdím, že nejdůležitější je, jaký výsledek dokážeš udělat a jak se dokážeš posunout ty sám. Jak tě to baví, jaký to má pro tebe přínos a co pro to můžeš udělat zlepšením výživy a životního stylu. Místo soutěžení a srovnávání bych vyzdvihoval inspiraci, spolupráci a to, co si můžeme vzájemně předat.