Evoluce člověka a běh (14) – Jaké máme mismatch nemoci z nadbytku stimulu

Minule jsme skončili u metabolizmu. Většina mismatch nemocí na něm sedí a inzulin s fruktózou i vlákninou už máme probrané v dílu o metabolizmu. Teď první ze tří situací z dílu o dnešních nemocech. Jde o věci, kterých je najednou moc.

Co si mám představit pod nadbytkem stimulu?

Stimul je podnět z okolí, na který tělo reaguje. Tady jde o cukr, tuk a sůl. Tělo je zná. Po většinu evoluce jich ale bylo málo, takže když na ně člověk narazil, vyplatilo se najíst do zásoby. Dnes jsou pořád v dosahu a tělo reaguje pořád stejně, jako by šlo o vzácnou šanci.

Proč si člověk ukládá víc tuku než lidoopi?

Mozek potřebuje glukózu pořád. Když na chvíli dojde, je zle. Tuk je způsob, jak si energii schovat na později, a člověk si ho ukládá víc než lidoopi podobné velikosti. Mozek je na tělo drahý a nesmí vypadnout.

Dřív po sytém období přišel hlad, dnes hlad neexistuje.

Takže chuť na sladké a tučné nám zůstala schválně?

Ano. Byla to chuť na věci, které stály za to sehnat. Med po dlouhé chůzi a nápoj z lednice jsou pro tělo pořád stejná zpráva. Přišla energie, která dřív nebývala po ruce každý den.

Co je šetřivý fenotyp? Slyšeli jsme, že tím se vysvětluje obezita.

Je to hypotéza o plodu. Když matka v těhotenství hladoví, plod se nastaví na svět, ve kterém bude jídla málo. Když pak žije v nadbytku, tloustne snáz. Na část lidí to sedí.

Na děti matek, které samy jedí dosyta, to nestačí. Ty taky často tloustnou. Ochota ukládat tuk je starší. Má ji skoro každý a liší se hlavně to, od jaké dávky se zásoba začne plnit.

Čím se cukr v limonádě liší od cukru v ovoci? Vždyť je to pořád fruktóza.

Lovci a sběrači potkali velkou dávku cukru skoro jen jako med. Než se k němu dostali, museli pro něj dojít a snědli ho i s tím, co bylo kolem. Ovoce k tomu má vlákninu a vodu. Limonáda podá glukózu a fruktózu bez toho.

Vláknina zpomalí vstřebání a déle zasytí. Bez ní cukr vletí do krve rychle a slinivka na to vyplaví velkou vlnu inzulinu. Fruktóza bez vlákniny končí hlavně v játrech, která z ní umí udělat tuk. Jak to v těle chodí, už máme v dílu o metabolizmu. Tady stačí, že stejný cukr na etiketě neznamená stejnou dávku pro tělo.

Patří sem i zubní kaz?

Ano. Zemědělství ho zvedlo škrobem a průmyslový cukr z něj udělal běžnou věc. U lovců a sběračů býval vzácný. Dnes ho má skoro každý, kdo jí tak, jak se jí ve městě.

Minule jsme dysevoluci brali jako geny, které medicína drží při životě. U kazu mi to nesedí.

U kazu je vidět ještě něco jiného. Díru zubař zavře a cukr v jídle zůstane. Děti pak nevyrostou s kazem v genech. Vyrostou ve stejném jídle a se stejnou vrtačkou po ruce. V dílu o dnešních nemocech šlo o vlohy, které by dřív vypadly. Tady se předává způsob, jakým se jí a jakým se kaz řeší.

Přírodní výběr na to skoro nestačí. Kaz a další tyhle nemoci často přijdou až po věku, kdy lidé mají děti.

Když běhám, můžu jíst, co chci?

Běh nespálí tolik, kolik čekáš podle hodinek. Herman Pontzer s kolegy měřil Hadze. Ti za den nachodí mnohem víc než člověk z kanceláře. Když se výdej přepočte na velikost těla, spálí za den zhruba tolik jako lidé v průmyslových zemích. Tělo si při větší aktivitě ubere jinde. Po běhu máš navíc hlad.

Pozdější model omezeného výdeje to bere jako pravidlo. Kalorie, které spálíš navíc, se neztratí jedna ku jedné. Část tělo ušetří jinde a část vrátíš tím, že víc sníš.

Takže tréninkem se nedá zhubnout?

Sám od sebe váhu moc nehne. Abys zhubnul, musíš být v minusu a tělo se tomu brání hladem i tím, že v klidu míň pálí. Běh je užitečný jinak. Nutí kost a sval pracovat. O tom bude díl o podnětu, který chybí. Nedělní dlouhý běh ti neotevře celý týden neomezeného jídla.

Jak z toho přebytku vznikne diabetes 2. typu?

Když je energie pořád navíc a přes den se málo hýbeš, tuk se ukládá i mezi orgány v břiše. Tomu se říká viscerální tuk. Do krve pouští jiné látky než tuk pod kůží. Buňky přestanou poslouchat inzulin, slinivka chvíli přidává a cukr na lačno stoupá. Z toho je diabetes 2. typu.

A infarkt? To už je přece věk.

Často je o stejných věcech. Málo pohybu, jídlo s rychlou energií, tuk v břiše, vyšší LDL a tlak na cévní stěnu. Vyšší věk k tomu přispěje až ve chvíli, kdy v tomhle prostředí žiješ desítky let.

Stačí se dívat na váhu?

Z váhy toho moc nepoznáš. Víc řekne obvod pasu, z čeho jíš a jestli sval během dne pracuje. Když tuk z břicha ubude brzy, diabetes 2. typu se na začátku umí vrátit. Kdo čeká, až přijde žízeň a únava, začíná ve chvíli, kdy už je část škody hotová.

Jedno větší jídlo už je mismatch?

Jedno větší jídlo tělo uloží a zase spálí. Problém začíná ve chvíli, kdy je energie navíc pořád, zvlášť když k tomu chybí vláknina a pohyb.