Nový štafetový závod COMPRESSPORT 250 ČESKÝ RÁJ. Rozhovor s týmem na bedně

0

Štafetové závody se dostávají do obliby českých sportovců čím dál více a v současné chvíle je jich na výběr hned “několik”. Tento rok se uskutečnil první ročník nového štafetového závodu COMPRESSPORT 250 ČESKÝ RÁJ a i s ohledem na to, že jsme si ho zaběhli a skončili na celkovém pódiu, jsme se rozhodli s našim týmem udělat větší rozhovor.

  • Charakter: Štafetový závod 8-mi členných týmů
  • Člen týmu poběží: 3 úseky po zhruba 10-ti kilometrech
  • Celková délka: 250 km
  • Celá trasa zde
  • Termín: 21.-22.5.2021
  • Start: Turnov, Maškova zahrada, ve vlnách
  • Cíl: Sedmihorky, Kemp
  • Párty: Sedmihorky, Koupák
  • Startovné: od 7999 Kč
  • Více o závodu zde

Registrujte se na 2021! 

Tak pojďme hned zostra na první otázku. Jak byste ohodnotili (jako ve škole) 250 ČESKÝ RÁJ?

Honza: Chtěl bych pochválit především za odvahu se do organizace takového závodu pustit a o to více s přihlédnutím k faktu, že nadcházející Covid sezona ho mohla ukončit ještě před plánovaným startem závodníků. Pokud bych měl vypíchnout, co bych do příště vylepšil, tak je to určitě značení tras – přece jen se nejednalo o orientační závod a závodník by měl být schopen trasu i v noci proběhnout bez mapy v ruce.
Jarda: Na nultý/první ročník byla 250 připravená a provedená na 1.
Magda:1- (za tu kapelu) (smích).
Roman: Za mě určitě lepší 2, chtělo by to zlepšit noční značení a bylo by fajn znát průběžné online výsledky, ale jinak super závod a prostředí Českého ráje.
Lukáš: Určitě 1.
Maruška: +2, přeznačenou trať neovlivníme, ale až nebude Covid, bude větší sranda startovat s menšími rozestupy, ať se to na trati více nahání (smích). Jinak zázemí cíle v Sedmihorkách bylo sice krásné, ale až moc rozlehlé pro unavené nohy závodníků, takže neoficiální 4.úsek jsem si připsala pozávodním blouděním a korzováním po kempu…Jinak výsledkové statistiky, GPS sledování, vrchařské prémie… velká paráda!
Radek: Čistá 2. Super, jak rychle závod ubíhal, když byl team rozdělený do 2 aut. Trasy byly akorát těžké, bezva možnost taktizovat a měnit pořadí tras v rámci aut. Jak bylo řečeno před vyhlašováním, není dobré, aby se trať křížila nebo její části přibližovaly, a to navíc v noci. Někdo si může nechtěně trať zkrátit, nebo prodloužit a je škoda družstvo kvůli tomu buď diskvalifikovat nebo mu to uznat s tím, že to zase není fér vůči dalším teamům, co to běželi přesně. Chyběla mi aspoň v cíli možnost se pořádně občerstvit jonťákem nebo aspoň vodou, i když pivko bylo výborné (smích).

Běželi jste i jiné podobné závody? V čem je tento závod jiný?

Honza: Běžel jsem několik ročníků Vltava run, kde ale člověk tráví daleko víc času v autě, přejezdy jsou delší. Taky mi víc vyhovovala atmosféra menšího závodu a lokalita.
Jarda: Stejně jako ostatní chválím kompaktní formát. Jednodušší logistika = více energie a zábavnější závodění.
Magda:Ano. Méně se jezdí autem, více běhá. Dokonalé prostředí
Roman: Běžel, je to hodně podobné, rozdíl je jen v počtech úseků a tedy počtu aut se závodníky, která se střídají
Lukáš: Ano běžel. Na 250 byla daleko příjemnější atmosféra menšího závodu a krátké přejezdy, skvělé.
Maruška: Ano, tady je velké plus menší logistické výdaje a plánování.
Radek: Ano, zde je velké plus v rychlejších přesunech, závod měl celkově skvělé tempo.

Myslíte, že je závod “pro každého”, nebo je třeba o trochu těžší?

Honza: Je pro každého podle pravidla “it doesn’t get easier, it only gets faster”.
Jarda: Závod není jednoduchý, ale užije si ho určitě každý. Klobouk dolů před slepým běžcem, který ho zvládl uběhnout s vodičem.
Magda: Určitě těžší, jak bylo vidět podle očekávaných vs reálných časů.
Roman: Člověk musí počítat s převýšením, rozhodně to není zadarmo, ale pro každého průměrného běžce ten zážitek stojí za to
Lukáš: Určitě je závod pro každého, jako všechny ostatní, jen to člověk musí správně pojmout (velký smích).
Maruška: Podle mě si tady přijde na chuť úplně každý.
Radek: Obtížnost je individuální, každý běží, jak může (smích).

Co se Vám líbilo nejvíce a co by se naopak mohlo vylepšit?

Honza: Pořadatelé se musí do příště rozmyslet, jestli chtějí organizovat hezký závod v nádherné přírodě nebo velmi podprůměrný vesnický rockový festival. Protože obojí se jim letos povedlo a tyhle dva eventy pro mě nejsou v symbióze (smích).
Jarda: To hlavní, příprava závodu, počasí a prostředí byly perfektní. Vyhlášení se nepovedlo vůbec – třikrát oddálené, po tmě, v půl desáté večer, kilometr od kempu, 5,5 hodiny po doběhu. Po dvou dnech závodění a probdělé noci nic moc. Příště prosím pokus o „fesťák“ oddělit od organizace závodu a účast závodníků nechat dobrovolnou (smích).
Magda: Nejvíce prostředí, nejméně pojetí závěru závodu.
Roman: Prostředí Českého ráje, týmovost, zážitek z běhu ve dne i v noci. Naopak zlepšit by se mělo noční značení, vyhlašování po závodě, chtělo by to lepší kapelu a možná taková malá drobnost – aby jídlo a pivo po závodě bylo v rámci kempu na jednom místě (smích).
Lukáš: Nejvíc pěkná trať v krásné přírodě, malý závod a příjemná atmosféra mezi všemi, jakou jsem už dlouho na závodě nezažil. Co vylepšit? Určitě neprotahovat vyhlášení, prostor cíle aby nebyl tak rozlehlý a nějaké nealko a sváča po doběhu.
Maruška: Nejvíce příprava tratě (i trať samotná) v el. podobě, online sledování, aktuální výsledky, prémie na vybraných úsecích a přátelští dobrovolníci na kontrolách…Naopak – stačil by alespoň v cíli drobný nealko pitný režim.
Radek: + Tempo závodu, atmosféra, trať, – chybějící nealko občerstvení v cíli, protahované vyhlašování.

Nějaká taktika jak se dostat na bednu by byla?

Honza: Podstatné je si ten závod užít, nejde o život. Kromě jasného faktu, že bez tréninku a těch nejlepších spolubojovníků to nepůjde, bych ale ještě vypíchnul štěstí. Bylo docela snadné se na většině tras ztratit a nahnat zpátky tyhle drahocenné minuty je dost obtížné.
Jarda: 1) nechat se nadraftovat do super týmu 2) neustále kontrolovat trasu a nezabloudit 3) běžet co to dá, nejlépe nad svoje možnosti (velký smích).
Magda: Jasně, mít za kamarády boží běžce (velký smích).
Roman: mít takové štěstí na parťáky v týmu jako jsem měl já (velký smích).
Lukáš: Jít náhodou kolem, když kamarád sestavuje tým a při závodě se snažit a moc jim to nekazit (velký smích).
Maruška: Nevím…asi běhat, běhat a běhat…i když ostatní tvrdí, že neběhají (stejně Vám pak natrhnou zadky)
Radek: Před závodem mít dost naběháno, při závodě nebloudit a mít schopnost sáhnout si na dno (smích). Jinak samozřejmě dobrý parťáci!

Na co rozhodně nezapomenout? Nějaké tipy a triky pro budoucí týmy?

Honza: Kvalitní techno ve sluchátkách, k tomu puštěnou navigaci po trase v aplikaci mapy.cz, hodně kofeinu, cukru a hlavně odhodlání jít za hranici bolesti.
Jarda: Nejdůležitější je si závod pořádně užít (smích). Dost tomu pomůžou hodinky s navigací, vařič a dobrá káva v každém autě a kompresky na regeneraci.
Magda: Snad jen hodně kafe na noční úseky a mít mobil s mapou. Značení sice bylo super ale někdo závodu na pár místech nepřál a značení strhal.
Roman: Určitě si předem nastudovat své úseky, to je základ a taky si vyzkoušet nějaký noční trénink, aby člověk věděl, jak bude tělo reagovat, co jíst apod.
Lukáš: Stáhnout si trasy svých úseků do hodinek, pak člověk nemusí ani moc řešit značení, dobrá káva je nezbytností (smích).
Maruška: Půl království za mapu v hodinkách (smích) popř. Navigaci v mobilu (nejlepší jsou Locus mapy).
Radek: Jídlo, co žaludek snese i ve 4 ráno, výkonná čelovka, nabitý mobil s mapami

Kolik hodin jste naspali (pokud vůbec) a jaká porce kilometrů včetně převýšení na jednoho cca výšla?

Honza: Nespal jsem vůbec, protože mi moc nejde usínání po výkonu. 33km a 900 metrů převýšení.
Jarda: Zabral jsem na dvě hodinky u hřbitova v Mladějově. Úseky daly celkem 31 km a 737m+.
Magda: Spánek asi 1:20. Km lehce přes 30 a tuším převýšení do 800m zato borka Maruška (smích).
Roman: Nespal jsem skoro vůbec, jen se cca na hodinku natáhnul, ale nevadí mi to. Měl jsem na starosti ty kratší a lehčí úseky, celkem asi 27-28km a 400-500m+.
Lukáš: Spal jsem tak asi 2 hodiny, taky u hřbitova v Mladějově (smích) cca 32km a 750m nastoupáno.
Maruška: nezabrala jsem ani na 5 minut :)) funguju do odpadnutí… měla jsem 27 km a skoro 1000+ takže přesně podle mého gusta!
Radek: Odhadem tak 5 minut lehkého spánku, 33 km, 550 m převýšení.

Český Ráj probíhá v opravdu překrásné krajině. Byl vůbec čas se kochat?

Honza: To není země, to je zahrádka (smích). V noci se člověk soustředí především na to, aby si někde nezlomil nohu, ale denní etapa byla krásná, takže to jsem se kochal a rozbil si při tom hubu o kořen.
Jarda: V noci jsem vyhlížel jenom kořeny a odrazky. Ranní panoramata z úpatí Tábora (s předepsaným rozhlížením se přímo v propozicích) a letní odpoledne ve Skaláku daly zapomenout na bolavé nohy… aspoň někdy (smích).
Magda: Ano. Naštěstí mi to moje tempo umožnilo. Trosky za svítání byly nádherné.
Roman: Měl jsem štěstí, že jsem běžel super úseky jako seběh z Trosek a Kozákovský hřeben, tam jsem se kochal parádně.
Lukáš: Popravdě, kochat jsem se stihl jen párkrát, východ Slunce byl fakt magický.
Maruška: Nooo, musím přiznat, že na ultra závodech se stíhám kochat mnohem víc (smích). Někteří probíhali fakt krásnými místy… Třeba Magdis skalním údolím Jizery, nebo přímo Skalákem v Sedmihorkách.
Radek: v tomhle tempu se kochat nedalo, ani při denních úsecích (smích).

Kolikrát v týdnu sportujete a jakým sportům se věnujete?

Honza: Běh, plavání, silniční kolo, MTB, yoga. Snažím se sportovat denně.
Jarda: Podle sezóny střídám běžky, kolo a běh. Oproti zbytku týmu mám ale několikanásobně výraznější poměr gauč/trénink. Slibuju, že s tím zkusím něco udělat (smích).
Magda: Každý den. Běh, lezení, kolo
Roman: Aktuálně jen běhám, cca 4x týdně, ale rád bych v zimě zařadil plavání
Lukáš: Jen běhám, na nic jiného mi nezbývá čas a kolikrát týdně? To je fakt různé… Rozhodně u mě nějaký tréninkový plán nemá šanci (smích).
Maruška: Rychlejší asi bude vypsat to, co nedělám…takže golf, basket a vodní pólo (velký smích).
Radek: když není zranění, tak něco každý den – hlavně běh, kolo, tenis.

Co si sebou rozhodně nezapomenout?

Honza: Studenýho lahváče na zakončení poslední etapy.
Jarda: Vlnu a peří na tělo, teplou karimatku a spacák na noc, kafe a rozmanité jídlo – jeden nikdy neví, na co bude mít člověk ve 3h ráno chuť, hodně pití a vody, 3-4 litry na osobu, mapy stažené do mobilu a hodinek, kompresní návleky na stehna a lýtka – ze sezení v autě hodně tuhnou nohy.
Magda: Super tým, dobrá nálada, power banka, čelovka, kafe a nějaky ionťák.
Roman: Určitě 2 čelovky, power banka, spousta energeťáků na noc a hlavně si užít závod.
Lukáš: Trasa v hodinkách, kafe, voda, vařič, jídlo, něco energy na závod, samozřejmě dostatek oblečení, spacák, karimatka, dvoje boty, a ještě taky skvělé parťáky do týmu a Lovečák, díky Maruško (velký smích).
Maruška: Kafe, kofola, teplá bunda, trasa v hodinkách.
Radek: Team, bojovná nálada, auto, čelovka, mobil, spacák, karimatka, oblečení, proviant.

Jak se Vám líbila místa předávek?

Honza: Na místě předávek jsem měl většinou už černo před očima a to nejen kvůli nočním hodinám. Ale dobrovolníci byli dobře organizovaní, předávky proběhly bez problému.
Jarda: Předávky byly dobře volené a všude moc milí organizátoři.
Roman: Na pohodu, mohlo by tam být rušněji, klidně na některých místech i nějaké místní kapely
Lukáš: Myslím, že v pohodě. Na každé kde jsem byl, byli milí pořadatelé, dost místa pro auta a případný relax, super.
Maruška: Celkem dobře dostupná místa, kde nebyl problém zaparkovat, tohle vymyslet dá asi taky docela práci.
Radek: V pohodě.

Závod má i unikátní výpočet toho, jak by měl tým cca běžet (a to včetně rozřazení do aut). Sedělo to?

Honza: Nasadili jsme si laťku hodně vysoko, a tak náš plánovaný čas byl čistě aspirativní pro nás a docela matoucí pro konkurenční týmy.
Jarda: Je fajn mít spočítané, kolik má asi úsek trvat a kdy je potřeba být na předávce. V našem případě jsme aspoň věděli, o kolik jsme pozadu oproti plánu (velký smích).
Magda: Ani ne. Terén by poměrně technický, úsek od úseku.
Roman: Měli jsme vlastní výpočty aneb když se sejde tým analytiků (velký smích).
Lukáš: No jo to jsem úplně zapomněl, možná +/- to sedělo (velký smích).
Maruška: Sedělo, překvapivě, prakticky na +/- 1 minutu.
Radek: Celkem to sedělo, v cíli jenom plus 2 hoďky (velký smích).

Jaký úsek byl podle Vás nejkrásnější a proč

Honza: Ten jediný za světla (smích).
Jarda: Nejvíc se mi líbil poslední úsek ve Skaláku, krásná trasa srdcem Českého Ráje. K tomu jako bonus komentáře turistů. “Hele, tenhle už tady jednou běžel, ne?” Na chvilku mě zmátli, jestli jsem cestou neupadnul do mikrospánku a nezabloudil (velký smích).
Magda: Z mých určitě svítáni na Troskách.
Roman: Třetí úsek, Kozákovský hřeben se sluníčkem, to byla bomba, sem se ještě určitě vrátím!
Lukáš: Pro mě asi ten první noční, byl pěkně terénem, dal se běžet a člověk se nenudil. Taky můj třetí úsek, seběh z Frýdštejn, probíhání skalních pěšinek, podél Jizery.
Maruška: Krpál na Kopaninu a následný seběh na Frýdštejn…prostě mi to sedlo
Radek: Ten můj nejdelší č.23, 14 km s prudkými stoupáky a dlouhými rychlými klesáky. Když jdu dolů po schodech, tak na něj ještě teď, v úterý, vzpomínám (smích).

A jaký byl ten vůbec nejtěžší?

Honza: Můj poslední úsek (18.) s převýšením 400m, z kterých byla většina na 5km táhlém kopci po rozpáleném asfaltu. Krátké strmé výběhy v přírodě – klidně po čtyřech – trvají jen pár minut, ale běžet 40 minut do kopce po silnici je utrpeníčko.
Jarda: Skalák – 15 kilometrů na závěr, kde šlo v souboji o stříbro o každou minutku.
Magda: Hned první úsek. Vybíhali jsme první- nebylo koho se chytnout a převýšení na km bylo největší z mých úseků.
Roman: Pro mě druhý úsek, startoval jsem těsně před svítáním a bez spánku, hned na začátku jsem vlastní vinou špatně odbočil a celkově se mi neběželo nejlíp.
Lukáš: Taky ten můj třetí úsek, kde mě bolely nohy, ale nechtěl jsem to kousek před koncem závodu moc pokazit ostatním.
Maruška: Táhlý výběh na Kozákov, navíc ještě po ránu… Tohle mi nesedlo, ale vzpomněla jsem si, jak jsem se na té trase trápila na horském kole 14 dnů zpět při Adventure race, a hned se mi šlo líp (velký smích).
Radek: Úsek 8, tam se dalo těžko nezabloudit (velký smích).

Jak se Vám líbili partneři na začátku a v cíli? Měli jste možnost si něco koupit, nebo doplnit pořádně ionty?

Honza: Zázemí na začátku i v cíli splnilo moje očekávání od nultého ročníku malého závodu.
Jarda: V cíli bych uvítal nějaké nepivní ionty pro závodníky.
Magda: Ano. Kompresní kratasy a výborný ionťák podržely.
Roman: Na start jsem dorazil až těsně před večerním startem, v cíli už to bylo lepší, ale žádnou akci jsem nevyužil.
Lukáš: Využil jsem, dokoupil jsem, doplnil jsem.
Maruška: Popravdě…nebyl čas, ale sem tam to na závodě s mým zapomínáním výbavy využiju (velký smích).
Radek: startovali jsme jako poslední, to už na startu moc partnerů nebylo. A v cíli jsem nenašel možnost doplnit ionty, kromě piva (velký smích).

Celkové hodnocení

Štafetových závodů je opravdu mnoho, ale COMPRESSPORT 250 ČESKÝ RÁJ je opravdu jedinečný a moc krásný. Není to určitě jednoduchý závod po rovině a rozhodně se u něj nebudete nudit jak v noci, tak i přes den. Na to, že to byl první ročník se mohou pořadatelé hodně poplácat po zádech a kdybychom hodnotili jak ve škole, tak bychom dali dvojku s odřenýma ušima. To především kvůli ne zcela dokonalému značení, vyhlášení výsledků a informačnímu servisu. Příští rok asi rádi znova vyrazíme. A co Vy? Uvidíme se i s Vámi?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno