Feiyu Tech G5 Action Cam Gimbal In-Depth Review
Ahh yes, gimbals. It’s the magic that makes your average footage look beautiful. It’s what keeps shaky stuff from being unusable, and what makes selfie-sticks feel like a simple tree branch. You might remember last year I did a review … Read More Here →
Najdi si svou zkratku, aneb POP jako Pokémoní Oběh Prahy
Není to žádné tajemství -- Miluju zkratky! Částečně osobní slova známé Mládkovy písničky .."...Jsem RNDr. CSc. z ČVUT v Praze 2, v ČSAO v Praze 3 já mám tlačenku..." Tak trochu vedla i můj oslavný rozměr posledních dní:).. Zkratkami se hemží moje SMS, přes velmi osobní MTR (MTNNCS) až po moje oblíbené MSF [=měj se fajn].Prostě nic nevystihne pravý stav věcí tak dobře jako vhodná zkratka -- bohužel u nás doma se za podzim začala pro můj domácí statut používat PVP [=permanetně v prd*li:)] i když já se marně snažil přesvědčit svoji nejmilejší, že to první "p" je pro "přechodně":)...
Zkrátka POP s původní konotací "Partyzánského Oběhu Prahy", který vymyslel a přivedl v život velký MVP v našem spolku označuje období "pátého" adventu, kdy skupinka partyzánů s výstroji:) oběhne Prahu, na určitých místech se někdo připojí/odpojí.. a následně se ještě sejdeme v restauračním zařízení. Je to společensky i ideově velmi silná a nosná myšlenka:).Čas ovšem běží jako splašená herka a letos jsme oslavili už 4.ročník (!) Bohužel letošní kalendář vyloženě nepřál 5.adventu (26.12. je ještě svátek a velká většina lidí objíždí rodiny a známé..)... Tím pádem se oběh Prahy stal velmi komorním, kdy nás celou trasu běželo vlastně jen sedm plus Advid na koloběžce...
Také já jsem musel velmi opatrně volit priority:)... Pro účast na POP jsem obětoval vánoční ŠUTR, přeci jen kilometrově a společensky/krajinově to bylo hodnotnější:). Syn se doma trápil se střevní chřipkou a požádal mě, abych se držel hesla -- neběhat nadarmo!:). Samozřejmě, běh pro něco, s něčím ... to jsou moje oblíbené disciplíny, ale říkám mu.. jdu na POP.. Partyzánský Oběh Prahy.. To se nedá při nejlepší vůli pojmout "rodinně-užitečně":)... Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. P jako P, [Flaška jako flaška:)], že? A tak se pomocí power-banky změnil partyzán v pokémona.. Pokémoní Oběh Prahy...:) |
| Hledání kontroly a fixu |
Ale proč ne? Nakonec jsem to pojal jako skvělý trénink. Jako nácvik na moje pobíhání s navigací (nácvik koukání do mapy/lovení zvířátek) jako simulace běhu v naprosto neznámém terénu, nácvik oční akomodace, seběh s mobilem, případně s "lovem" dodává běhu dodatečnou technickou obtížnost:)... Navíc, kdo zná tuhle aplikaci ví, že kilometry počítané dávají naznačit, že programátoři jsou alespoň vzdáleně příbuzní s Olafem:). [Pro vysvětlení. Náš oběh i ve zkrácené verzi měl 60 km, nicméně aplikace mi naměřila slabý maratón:)].
V rámci nácviku jsem si s sebou táhl skoro plnou polní:).. Jídlo na dva dny, 1.5 litru vody, vybavenou lékárničku, velkou část povinné minimální výbavy do hor, na vyzkoušení i extra láhev s life-straw... dvě čelovky... Myslím, že i kamarádi to pojali stylově. Připravili řadu vylepšení, potlačili asfalt a zařadili výrazně víc cestiček, včetně výběhu a seběhu Baby.
Abychom nevyšli že cviku, tak na každém vrcholu hledali fix a kontrolní stanici:)... Pohoda maximální... Nicméně kvůli dobrým vztahům jsme s MM nikoho nenutili vdechovat pivo (polévku), ačkoliv jsem se snažil naznačit, že i toto starší pánové umí celkem dobře:)...Nakonec letošní výrazná inovace -- pozdější start, o něco kratší trať -- podle mě přispěly k zajímavým pocitům. Užili jsme si denního světla, i ve zkrácené provozní době restaurace bylo možno se družit do libosti:).. Samá pozitiva a sociální jistoty. Jen škoda dozvuků mého nabitého pracovního kalendáře, přeci jen bylo vhodné odejít před šestou hodinou [PVP statut:)], ještě pořádně vyvenčit Deri a připravit se na následující den a návštěvu u tchyně -- ve smyslu ultra hesla: základem je správně rozvrhnout síly, protože často ty (nej)náročnější úseky nás teprve čekají:)...
Slovy barda dělnické třídy V.Nezvala [díky Honzo za korekci:)] se loučím slovy -- "Bylo to krásné a bylo toho dost..". Pohledem na svoje kamarády jsem si musel zopakovat.. "STS Svojkovice Brod.. zřejmě dobrý oddíl!" A tak za rok, zase na viděnou na POP 5!
[Ať už to P značí Pivní, Pomalý, Překrásný, Přátelský..., je to naše akce, díky Martine! ]
Všemu zdar! Ultra a kamarádům.. zvlášť!
12:)
N60 / 3
Kapitola jedenáctá
Čekání na světlo
Šlapeme na Petrov, Třeštibok vyhlídka na kontroliu K8 čas 4:30 Začínáme si stěžovat čím dál tím víc. máme za sebou už půlku a nekonečno před sebou . Těšíme se na světlo. Nejdřív se na jedné straně oblohy začla černá měnit na tmavě modrou . A je to tady už se to blíží.
Těšíme se .Přemýšlím že Pavlík vstává na Říp a Honza už by měl být v cíli.Nic ticho. Nikdo se neozývá. Ale tmavě modrá se mění na načervenalou a zesvětluje. Píp . Máš sms říká mi Lenka a probouzí mě ze stereotypu. To je Honza říkám lovím mobil a opravuji je to Pavel.
"Jak to jde"
odpovídám "40 máme dře to ale dojdem pomalu"
Pavlik "My už sedíme v busu. Tak se držte"
V duchu říkám díky Pavle.
Je 7 hodin ráno a pomalu svítá my jsme někde uprostřed lesa 9 hodin na cestě (kdoví jestli vůbec máme těch 40 za sebou?) a do cíle daleko.
Kapitola dvanáctá
Budiž slunce
Stejně jako jsme čekaly na světlo se teď těšíme na slunce je světlo je jasno ale slunce pořád za horizontem nebo za kopcem já ani nevím.
Zhasínám čelovku a uklízím do batohu, nezklamala vydržela celých 9,5 hodiny svítit. Lenka na tom byla hůř nabíjecí baterky jsme vyměnili po třech hodinách trošku brzo říkám no dobrá byly unavené teď tam půjdou kvalitní alkalicky ale ty po dalších 4 hodinách unaveně svítí jen na nejnižší režim a to je na ten led málo :) no máme ještě jedny nic jsme neponechaly nahodě. Honza má rád western ale já vlastně jsem podobná škola takže taky a to proč jsme měli místo jedněch náhradních baterek hned dvoje vysvětlím. V jednom westernu zase jeden hrdina zastřelí padoucha ale až druhou ranou protože první patrona selhala. Jeho hláška poté ve mě utkvěla protože v naprostém klidu prohlásil "Vždycky střílím dvakrát" od té doby také často střílím dvakrát a ono se to vyplácí :)) První vrták se zásadně láme v polovině hotové práce. A přesně tak i baterky chcíply (on za to asi mohl i ten mráz) přesně v půlce očekávané doby výdrže :))
Mluvím o Honzovi a najednou opět píp tentokráte už píše Honza ,že mu rozmrzl mobil , že doběhl v 7,17 a že čeká na taxi a drží palce. Je 8 hodin ráno děsně se ochladilo fakt nemám chuť vyndat ruce z rukavic.
ale jinak díky Honzo :) Drtíme kopec na panskou skálu na vyhlídku K10 čas 8:40 a 45km
Kapitola třináctá
Krásný sobotní den
Paprsky slunce žlutě kreslí po sněhu. Les hraje barvami. Stejně nemám chuť měnit baterky ve foťáku protože před chvílí když jsme fotily první světlo po 4té fotce s bleskem zhasl (asi pořád ta zima)
Pro jistotu se ptám Lenky chceš fotit ? Nechci . No nedivím se už neřešíme co nás bolí spíš si užíváme co zrovna chvíli nebolí :)) Ale tohle dojdeme třeba i pozadu .))
Píp zase sms kdo to může být je 9.27 máme za sebou skoro 11 a půl hodiny pochodu naštěstí se otepluje díky slunci. No Leona vstala a píše jako by nám četla myšlenky "že jsme dobrý že jsme došli tak daleko a že drží palce" odpovídám stroze "13km do cile neskutečně se tam těšíme" Ale to sem ještě netušil jak mohou být dlouhé. Leono díky :)
Kapitola čtrnáctá
Nekonečno
Ta cesta nemá konce ale máme další postupovej cíl most v Kameným přívoze tady se dostaneme na druhou stranu a naivně si myslím že sázavská stezka vedoucí podél vody je po rovině :)) Ale ještě tam nejsme střídáme značky hledáme napojení skoro bloudíme ale nakonec už jsme ve vlčí rokli a padáme z kopce. Po stranách balvany vypadá to tu nádherně. Při pohledu na jeden kámen říkám tady se musí dát i bouldrovat :) A během chvilky hned za zatáčkou proti nám vykouknou dva mladíci sápou se proti nám do kopce a jeden nese na zádech postel .)) Ne není to postel je to složená matrace zvaná bouldermatka :)) Lenka říká jsou blázni co tady dělají v tomhle mrazu jít bouldrovat :)) Nemohu si odpustit poznámku, že kdyby věděli co tu děláme my, že by asi padla otázka kdo z nás je ten blázen větší :)) Nakonec se doplahočíme až za most a odměnou je nám tajná kontrola a krabice s dobrotami .))
Kapitola patnáctá
Kroutí se to kroutí
Hláška "nedá si někdo teplou kolu právě sem jí vyndal z auta " mě zpět vrací do života beru sýr a úžasné slaninové sušenky ta chuť ve mě budí neskutečné pocity :) Doráží jeden samotář který nám pořád šlape na paty a obsluha "a ty si určitě dáš pivo " "jasan" No není na tom světě krásně ??
No nic už jen podél řeky a jsme doma .
Zrada značka nás tlačí do kopce pryč od řeky. Nějak neskutečně to obcházíme aby jsme se pak k té řece vrátily. V hlavě nám zní už jen kousek už jen kousek. Sakra velkej kousek to byl .))
Jsme konečně u řeky parádní výhledy ale po rovině to není :)) no už tam musíme být . Téměř zklamáni dorazíme a zíráme na ukazatel ještě 4 km . Ale ten šílený pocit, že už jsme ušli daleko víc a tohle obrovský číslo tam vůbec být nemělo .)
Kapitola šestnáctá
Ukradli nám most
Cesta se klikatí chvíli nad vodou chvíli nad skalami na kopci a za každým záhybem už se těšíme že na nás vykoukne most . V jednu chvíli cítím blažený pocit za zákrutou se něco na hladinou zalesklo jo je to konstrukce mostu . Přál jsem si to :( konstrukce mostu se během chvíle rozplynula v namrzlých větvích nad řekou a my se těšily na další zatáčku . Druhá pátá sedmá devátá a nic. Ta snad není možný . Nakonec jsme totálně vystřízlivěly protože se objevil ukazatel a na něm bylo 1 km do cíle . Tak tohle byl můj nejdelší kilometr v životě bylo to v hlavě jak říká Honza . Tak strašně jsme se těšily . Poslední zatáčka . A prd zase nic někdo nám ten most zase ukradl :) Takhle jsme prošli dalších aspoň duševně 8 km až konečně se za nevím ani kolikátou zatáčkou ten most konečně objevil.
Kapitola sedmnáctá a poslední
A je to :)
Most ze kterého jsem na konci prázdnin pozoroval vodáky jak v žlutých banánech sjíždějí poslední peřeje své Sázavy .)) Most na kterém jsme před 7a půl hodinami stály a málem to zabalili. Most od kterého nás dělila zelená louka prosluněná sluncem. Jaký to byl nádherný pocit :)) Teď jen kousek do kopečka do hospody kde byla poslední pro nás i cílová kontrola. Ještě jeden dům a pak doprava. Konečně dveře od hospody.
Hromada ospalých tváří pohledy přejíždíme po stolech a snažíme se poznat kde je ta kontrola. Nakonec úspěšně objevujeme. Podáváme papír. "jdete dál ?" zní naučená otázka "ne končíme jedeme jen půlku "to nevadí tak příští rok"
V duchu si řikám já teda určitě né do smrti už nechci o žádném pochodu ani slyšet :))
Dostáváme pamětní list pečlivě uklízíme nejcennější věc a to potem a zimou poničený papír s kontrolami a nakonec usedáme velmi opatrně na dřevěnou židli k polívce .
ps. Ještě jednou díky Olafe
Čekání na světlo
Šlapeme na Petrov, Třeštibok vyhlídka na kontroliu K8 čas 4:30 Začínáme si stěžovat čím dál tím víc. máme za sebou už půlku a nekonečno před sebou . Těšíme se na světlo. Nejdřív se na jedné straně oblohy začla černá měnit na tmavě modrou . A je to tady už se to blíží.
Těšíme se .Přemýšlím že Pavlík vstává na Říp a Honza už by měl být v cíli.Nic ticho. Nikdo se neozývá. Ale tmavě modrá se mění na načervenalou a zesvětluje. Píp . Máš sms říká mi Lenka a probouzí mě ze stereotypu. To je Honza říkám lovím mobil a opravuji je to Pavel.
"Jak to jde"
odpovídám "40 máme dře to ale dojdem pomalu"
Pavlik "My už sedíme v busu. Tak se držte"
V duchu říkám díky Pavle.
Je 7 hodin ráno a pomalu svítá my jsme někde uprostřed lesa 9 hodin na cestě (kdoví jestli vůbec máme těch 40 za sebou?) a do cíle daleko.
Kapitola dvanáctá
Budiž slunce
Stejně jako jsme čekaly na světlo se teď těšíme na slunce je světlo je jasno ale slunce pořád za horizontem nebo za kopcem já ani nevím.
Zhasínám čelovku a uklízím do batohu, nezklamala vydržela celých 9,5 hodiny svítit. Lenka na tom byla hůř nabíjecí baterky jsme vyměnili po třech hodinách trošku brzo říkám no dobrá byly unavené teď tam půjdou kvalitní alkalicky ale ty po dalších 4 hodinách unaveně svítí jen na nejnižší režim a to je na ten led málo :) no máme ještě jedny nic jsme neponechaly nahodě. Honza má rád western ale já vlastně jsem podobná škola takže taky a to proč jsme měli místo jedněch náhradních baterek hned dvoje vysvětlím. V jednom westernu zase jeden hrdina zastřelí padoucha ale až druhou ranou protože první patrona selhala. Jeho hláška poté ve mě utkvěla protože v naprostém klidu prohlásil "Vždycky střílím dvakrát" od té doby také často střílím dvakrát a ono se to vyplácí :)) První vrták se zásadně láme v polovině hotové práce. A přesně tak i baterky chcíply (on za to asi mohl i ten mráz) přesně v půlce očekávané doby výdrže :))
Mluvím o Honzovi a najednou opět píp tentokráte už píše Honza ,že mu rozmrzl mobil , že doběhl v 7,17 a že čeká na taxi a drží palce. Je 8 hodin ráno děsně se ochladilo fakt nemám chuť vyndat ruce z rukavic.
ale jinak díky Honzo :) Drtíme kopec na panskou skálu na vyhlídku K10 čas 8:40 a 45km
Kapitola třináctá
Krásný sobotní den
Paprsky slunce žlutě kreslí po sněhu. Les hraje barvami. Stejně nemám chuť měnit baterky ve foťáku protože před chvílí když jsme fotily první světlo po 4té fotce s bleskem zhasl (asi pořád ta zima)
Pro jistotu se ptám Lenky chceš fotit ? Nechci . No nedivím se už neřešíme co nás bolí spíš si užíváme co zrovna chvíli nebolí :)) Ale tohle dojdeme třeba i pozadu .))
Píp zase sms kdo to může být je 9.27 máme za sebou skoro 11 a půl hodiny pochodu naštěstí se otepluje díky slunci. No Leona vstala a píše jako by nám četla myšlenky "že jsme dobrý že jsme došli tak daleko a že drží palce" odpovídám stroze "13km do cile neskutečně se tam těšíme" Ale to sem ještě netušil jak mohou být dlouhé. Leono díky :)
Kapitola čtrnáctá
Nekonečno
Ta cesta nemá konce ale máme další postupovej cíl most v Kameným přívoze tady se dostaneme na druhou stranu a naivně si myslím že sázavská stezka vedoucí podél vody je po rovině :)) Ale ještě tam nejsme střídáme značky hledáme napojení skoro bloudíme ale nakonec už jsme ve vlčí rokli a padáme z kopce. Po stranách balvany vypadá to tu nádherně. Při pohledu na jeden kámen říkám tady se musí dát i bouldrovat :) A během chvilky hned za zatáčkou proti nám vykouknou dva mladíci sápou se proti nám do kopce a jeden nese na zádech postel .)) Ne není to postel je to složená matrace zvaná bouldermatka :)) Lenka říká jsou blázni co tady dělají v tomhle mrazu jít bouldrovat :)) Nemohu si odpustit poznámku, že kdyby věděli co tu děláme my, že by asi padla otázka kdo z nás je ten blázen větší :)) Nakonec se doplahočíme až za most a odměnou je nám tajná kontrola a krabice s dobrotami .))
Kapitola patnáctá
Kroutí se to kroutí
Hláška "nedá si někdo teplou kolu právě sem jí vyndal z auta " mě zpět vrací do života beru sýr a úžasné slaninové sušenky ta chuť ve mě budí neskutečné pocity :) Doráží jeden samotář který nám pořád šlape na paty a obsluha "a ty si určitě dáš pivo " "jasan" No není na tom světě krásně ??
No nic už jen podél řeky a jsme doma .
Zrada značka nás tlačí do kopce pryč od řeky. Nějak neskutečně to obcházíme aby jsme se pak k té řece vrátily. V hlavě nám zní už jen kousek už jen kousek. Sakra velkej kousek to byl .))
Jsme konečně u řeky parádní výhledy ale po rovině to není :)) no už tam musíme být . Téměř zklamáni dorazíme a zíráme na ukazatel ještě 4 km . Ale ten šílený pocit, že už jsme ušli daleko víc a tohle obrovský číslo tam vůbec být nemělo .)
Kapitola šestnáctá
Ukradli nám most
Cesta se klikatí chvíli nad vodou chvíli nad skalami na kopci a za každým záhybem už se těšíme že na nás vykoukne most . V jednu chvíli cítím blažený pocit za zákrutou se něco na hladinou zalesklo jo je to konstrukce mostu . Přál jsem si to :( konstrukce mostu se během chvíle rozplynula v namrzlých větvích nad řekou a my se těšily na další zatáčku . Druhá pátá sedmá devátá a nic. Ta snad není možný . Nakonec jsme totálně vystřízlivěly protože se objevil ukazatel a na něm bylo 1 km do cíle . Tak tohle byl můj nejdelší kilometr v životě bylo to v hlavě jak říká Honza . Tak strašně jsme se těšily . Poslední zatáčka . A prd zase nic někdo nám ten most zase ukradl :) Takhle jsme prošli dalších aspoň duševně 8 km až konečně se za nevím ani kolikátou zatáčkou ten most konečně objevil.
Kapitola sedmnáctá a poslední
A je to :)
Most ze kterého jsem na konci prázdnin pozoroval vodáky jak v žlutých banánech sjíždějí poslední peřeje své Sázavy .)) Most na kterém jsme před 7a půl hodinami stály a málem to zabalili. Most od kterého nás dělila zelená louka prosluněná sluncem. Jaký to byl nádherný pocit :)) Teď jen kousek do kopečka do hospody kde byla poslední pro nás i cílová kontrola. Ještě jeden dům a pak doprava. Konečně dveře od hospody.
Hromada ospalých tváří pohledy přejíždíme po stolech a snažíme se poznat kde je ta kontrola. Nakonec úspěšně objevujeme. Podáváme papír. "jdete dál ?" zní naučená otázka "ne končíme jedeme jen půlku "to nevadí tak příští rok"
V duchu si řikám já teda určitě né do smrti už nechci o žádném pochodu ani slyšet :))
Dostáváme pamětní list pečlivě uklízíme nejcennější věc a to potem a zimou poničený papír s kontrolami a nakonec usedáme velmi opatrně na dřevěnou židli k polívce .
A je to !
Podzimní Jižní Čechy
Na prodloužený Sváteční víkend jsme využiili nabídky Týnky a vydali se s celou rodnou na statek jejích známých v Lovětíně v Jižních Čechách. V Jndřichově Hradci jsme přestoupli na zrenovovanou úzkokolejku. Naprosto super víkend. Hodně jsem toho naběhal včetně půlmaratonské vzdálenost přes Čertův Kámen do Lodnéřova. Několik procházek po okolí barevným listím, výlov přilehlého rybníka, […]
We Run Prague 2014 nanečisto
 |
| Musím ju chytiť a musím! :D |
piatok sme totiž boli u kamaráta na chate a v sobotu sme šli na svadbu kamarátovi. Bola to mini svadbička, len oni a svedkovia. Pán oddávajúci mal ale peknú reč aj priestory krásne. Najviac ma prekvapilo, že aj sprievodná hudba bola živá. :) Po obrade nevesta hádzala aj kyticu. V tej obrovskej konkurencii vdaviek chtivých som nemohla prehrať a kyticu som samozrejme chytila. :D Večer sme chceli ísť na Pankrác na oslavu narodenín kamaráta z beachu, ale nejako sme doma unavení zaspali a už nikam nešli.
 |
| Moje tričko |
 |
| Pred :) |
 |
| Po |
 |
| Dobieham do "cieľa" :) |
New Balance 10v2
je libo mini?
My 2016 ANT+ Symposium Keynote and Session Videos
For the last 6 years I’ve gone to the ANT+ Symposium held in the mountains outside of Calgary. This annual event caps off the busy sports tech conference season (following Interbike & Eurobike). Unlike those other two events though, this … Read More Here →
6 hodinové kroužení Stromovkou
aneb 6/12h Self-Transcendence Run Prague 2016. Po nevyvedeném PIMu jsem okamžitě hledal nové výzvy. Pavel z Babic mě překecal na jednu podzimní srandu a Jirka zas doporučit 24h na Kladně. Prý něco neskutečného. Vyprávěl o skvělém sebepoznávacím zážitku a hlavně o hromadě vynikajícího jídla na bezkonkurenční občerstvovací stanici. Po maratonu byl člověk plný endorfinů z...»
Tréninky na horské ultramaratony
Trénink na horský ultramaraton 2 část - Technika
Spousta běžců začátečníků se jednoho dne jednoduše rozhoupou a začnou běhat. No a začne je to bavit.
Běhání totiž způsobuje vyplavování endorfinů - tzv. hormonů štěstí o kterých už každý člověk ne jednou slyšel a nebo sám pocit euforie a nadšení po nebo při závodě sám zažil.
A tak si tak běháte, bez sebevětších zkušeností a běhá se vám dobře. Neřešíte věci okolo. Problém ale nastane, jakmile se objeví první zdravotní problémy.
A co nyní s tím?
Samozřejmě zajdeme k lékaři. A také na sobě začneme pracovat. Ano, i u běhání se musí přemýšlet, i když to tak nevypadá. A zvlášť u ultramaratonu.
Něco k zamyšlení
U horského ultramaratonu (závodu delšího než 42,2 km) je potřeba mít natrénovanou správnou techniku běhu z kopce. Člověk, který ještě neběžel žádný horský ultramaraton se mi nyní směje. Zato člověk, který už někdy něco podobného běžel, mi dá za pravdu, že se jedná jednu z nejdůležitějších částí tréninku a přípravy na horský ultramaraton. Protože právě běh z kopce, je při závodech tohoto typu část, při které můžete spoustu získat. Je to část, kde se ve většině případů rozhoduje o umístění, ne -li o vítězství.
Běh přes špičku - mé začátky ve 4. třídě a jeden z mých prvních přespolních běhů
Nyní budu psát z vlastních zkušeností. Strašně dlouho - od mala jsem běhávala přes paty. Dokonce pamatuji přespolní běh v nedaleké vesničce Veřovice, kde mi trenérka a mamka vysvětlovali, jak mám běhat do kopce. „ Do kopce musíš běžet přes špičku.“ říkávali mi trenéři. A tak jsem to zkusila, bylo to náročné ale o mnoho rychlejší. Časem jsem zjistila, že je to navíc efektivnější. Ale to byly kopce. No a pak tu máme seběhy. U těch změna nastala o mnoho později.
Technika běhů z kopce
Pamatuji si ještě na doby, kdy jsem byla schopná sbíhat z kopce dva vrcholy - to bylo tuším na mé první Beskydské sedmičce, což je už dávno :) No a po dvou kopcích jsem byla zničená, svaly ani šlachy to nezvládaly, natož já.
Seběhy
Pamatuji si dodnes slova Klárky Rampírové, která mi říkala, musíš trénovat hlavně seběhy. To ony v závodě rozhodují. Vzpomínám si i na to, že jsem to nechápala. Jak by mohl běh z kopce rozhodovat o umístění. Vždyť se běhá hlavně do kopce - ano, to jsem měla zažité z dob, kdy jsem ještě běhávala běhy do vrchu. Vše se mělo běžet. Dala jsem tedy na Kláru a zjistila, že měla pravdu. Najednou jsem viděla i při závodě, jak všechny předbíhám. Ze začátku to ale bylo náročné - než si tělo zvyklo, bylo to spíše utrpení, než odpočinek. O bolesti šlach a svalů ani nemluvě. Nechápala jsem, jak to ostatní lidi mohou vydržet.Změna tréninku
Začala jsem tedy vyhledávat běžecké destinace (kopce), kde bych běh z kopce dostatečně natrénovala. To bylo před mou první oficiální účastí na Beskydské sedmičce.
Začala jsem běhávat na nedalekou Kněhyni. Ano, opravdu jsem na ni běhala. Vkuse, až na vrchol. A pak zase dolů. To je nejlepší tréninkový terén. Kameny se sesouvají s vámi za běhu. Je to ten pravý adrenalin. No a šlachy stále bolely. Nebyla jsem v té době fyzicky schopná běhat dostatečně přes špičku. Zvládla jsem jeden seběh, ale tím jsem končila. Časem jsem ale změnila způsob běhu z kopce a hlavně jsem se začala zajímat o techniku a dala jsem se do práce. Změna byla náročná. Když se člověk snaží změnit techniku běhu zapojuje jiné svalové partie a to nepřineslo nic jiného než bolest. Já se ale nevzdávala. A postupně jsem sama na sobě pociťovala pokrok. Čím více jsem trénovala a čím více jsem se snažila běhat přeš špičku, tím jsem se cítila lépe. A jednoho dne to najednou šlo samo. Cítila jsem se lépe - uvolněněji, přestala jsem se bát. Nabrala jsem jistotu. Začala jsem u běhání přemýšlet a kontrolovat v duchu vlastní pohyb. Což mi možná také zůstalo z běhu na lyžích a z imitací.
Psychika při běhu z kopce
Z technického hlediska jsem znala své chyby a pracovala na nich. Z méně prudkých kopců, které jsem sbíhala, jsem se uvolnila a nechala se sílou gravitace táhnout dolů.
U prudších kopců už to nebylo tak jednoduché. Technika je vesměs stejná. Stále se běží přes špičku, jen se sníží více těžiště těla a natáhne krok.
Velkou roli ale hraje psychická stránka. Lidé se bojí. No a já se samozřejmě taky bála. Navíc tomu nepřidaly mé dřívější distorze hlezna (výrony kotníku), kterými jsem na gymnáziu trpěla. Byl to psychický blok. Bála jsem se, že když poběžím z kopce naplno, dopadne to s kotníky špatně.
Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem tento strach překonala. Možná i dnes se někdy bojím. Mám ale větší jistotu, právě díky technice.
Technika běhu s holemi z kopce
U ultramaratonu mají hole vynikající využití, tedy za předpokladu, že je člověk správně používá. Jak píši v jednom ze svých dřívějších článků, já používám nordic wolking (NW) hole s poutky, které mohu při běhání z kopce pěkně vypouštět a úchop hole se vrátí na své místo do dlaně. To umožňují poutka u NW holí. A v případě běhu po rovině si hole vycvaknu úplně a dám si je do rukou. Poutka zůstávají ale nasazené a nemusím se je obtěžovat dokola nandávat. Jednoduše hole zacvaknu a vycvaknu - má to i své praktické využití. A při závodě je s nimi jednodušší a rychlejší manipulace, což je potřeba.
Při technice běhu s holemi využívám své zkušenosti ze své desetileté závodní zkušenosti v běhu na lyžích. Jen s tou změnou že při běhu z kopce při ultra. se hole předpíchavají. Nejdou souběžně k špičce boty, jak tomu je u běhu na lyžích ale jsou mnohem více před botu - to je výhoda při běhu v těžkém terénu, kdy si pomůžeme pomyslným mapováním terénu holemi. Tímto způsobem nabereme jistotu a také větší rychlost při běhu z kopce.
Hole samozřejmě i při běhu z kopce vypouštím. Důležité je, aby rychlost běhu (tempo běhu) bylo shodné s tempem holí. Hole střídám také jako u běhu na lyžích. Pravá ruka levá noha a naopak.
Technika běhu (chůze) s holemi do kopce
Do kopce využívám střídavý způsob chůze - pravá ruka, levá noha. Nezapomínám hole vypouštět. Ano, tento zvyk mám z běhu na lyžích. Ve skutečnosti je to skvělá zkušenost, jak uvolnit svaly rukou a trochu si odpočinout. Nýbrž ve fázi vypouštění holí je většina svalů rukou v relaxaci. Kdežto při chůzi do kopce a opakovaném zapichování a držení holí jsou svaly v kontrakci, tím pádem zatnuté a nemají možnost odpočinout si. V minulosti jsem své první závody šla s trekingovými holemi, které mi nešly vypouštět. Ruce mě bolely o mnoho více. Prsty rukou jsem měla stále zatnuté, pomalu až v křečích z usilovného držení holí. Po vyměnění trekingových holí a použití správné techniky se stal i můj běh a chůze do kopce efektivnější.
Při běhu z kopce má navíc tato technika ještě lepší uplatnění. Ve předu máte vždy pravou nohu a levou ruku (a naopak), tím pádem stejnoměrně zatěžujete obě strany a zároveň horní i dolní končetiny. Z tohoto hlediska se jedná o všestrannější pohyb, než samotný běh bez holí. Navíc má běžec při seběhu lepší rovnováhu a tím zároveň dříve zmiňovanou jistotu.
Jde už nyní jen o to odhodlat se. Začít trénovat - začít běhat správně technicky a překonat strach. Zlepšení se určitě dostaví. Ač z výkonnostního hlediska, tak ze zdravotního.
Vít Otevřel: Orobie Ultra Trail
Tento závod jsem měl v hledáčku od minulého Lavareda, kde jsem viděl letáček s informacemi o závodě. Parametry naznačovaly, že to nebude žádná sranda – 140 km s převýšením 9500 m. Hned v první vlně jsem se zaregistroval. Nakonec jsem zvolil pro cestu tam i zpět letado z Prahy přímo do Bergama. Ubytování jsem řešil Celý příspěvek...