Krušnohorská dvacítka (3. ročník) – diel druhý
Po veľmi dlhom časovom úseku z môjho subjektívneho pohľadu začujem hlas z reproduktoru. Žeby som sa konečne blížila k penziónu Loučky v Litvínove? Za chrbtom sa mi ozve burácanie motoru. Kde sa tu vzalo auto?, prebleskne mi hlavou, moja domnienka ale bola mylná, dole si to šinie motocykel. Jazdec ma upozorňuje, že sa za mnou valí svorka cyklistov. Pravda, už hodnú chvíľu okolo mňa žiaden neprehnal.
Posledná zákruta v lese a som nad penziónom. Na ceste stojí organizátor v reflexnej bunde a naviguje ma dole, za mostíkom postáva ďalší človek. Na konci cesty sa týči cieľová nafukovacia brána, treba však zdolať 100 metrov tiahleho stúpania. Pridávam do kroku a ukecaný moderátor komentuje môj dobeh za 1:54:50 hod. Hneď za cieľovou čiarou ostáva blondína a pretekár, s ktorým som bežala časť trate. Navzájom si gratulujeme, čo zasa do mikrofónu okomentuje moderátor. Na lístok vyfasujem guláš s cestovinami a čakám do 14 hod na vyhodnotenie. Za druhé miesto v ženách som dostala malý pohár, regeneračný nápoj v prášku a termošálku.
Krušnohorská dvacítka (3. ročník)
Hneď na úvod musím pochváliť pána Haasa, že si námietky vzal k srdcu a vynaložil značnú snahu vytknuté chyby napraviť. Zachovaná zostala zvýhodnená registrácia cez internet alebo poštou s platbou štartovacieho poplatku pre bežcov 100 ,- Kč vkladom na účet alebo osobne v cyklistickej predajni v Mostě a Litvínově. Za túto sumu som obdržala štartovacie číslo, bavlnené oranžové tričko s logom preteku, energetickú Penco tyčinku, reklamné letáčiky o meste Litvínov, lístok na jedlo v cieli.
Síla myšlenky.
Myšlenky když jen tak si plavou,
je moc věcí co honí se mi hlavou,
Ploužením někdy i v běhu,
v terénu vždy ve střehu.
Každý něco hledá,
kdo to najde ten to má.
Jak na myšlenkách plout,
raději shořet než vyhasnout.
Stromy a keře - zelený obraz,
poskytují moji duši odraz.
Pod svěží zelení objevuji nápis:
"NEMARNI, ZA TÍM CO CHCEŠ SI JDI".
Za cestou za vidinou,
snad dobrý lidi nezahynou.
Nečekat na znamení,
podlehnout pohybu mámení.
Žít či přežívat?
Život v běhu a bez chvatu doby vdechovat a užívat.
Starosti výdech můj odplaví,
pestrost myšlenek jak perutě paví.
Starosti když začínají duši rvát?
Zas bude lépe stačí jen vytrvat.
Malý Štrbský maratón, 31. ročník, 13.7.2008
http://www.42195.sk/spravy/2008/07/311.htm
eN text doplnil vtipnými obrázkami, za čo mu nesmierne ďakujem.
Jeden z mnoha běhů.
Ráno oči sotva rozlepím. Člověku dá hodně práce se přemluvit a jít si zaběhat v 5 ráno. Opláchnout zmačkaný ksicht a udělat z něj obličej, lehce posnídat banán, pořádně se napít a vyběhnout.
Pouštím si ZZ TOP, nechávám plynout myšlenky a všímám si okolí.
Asi jsem zpestřením pro lidi, kteří stojí na zastávkách a čekají na autobus nebo jiný dopravní prostředek, který je odveze do práce. Všímám si, že spousta lidí (chvála bohu) jezdí do zaměstnání na kole, nebo běhá.
Když se tak soustředím na jednotlivé lidi rozjíždím svou fantazii a představuji si život některých jednotlivců. Neverbální komunikace, oblečení a zlozvyky mnohdy na člověka prozradí vše aniž by řekl slovo. Probíhám okolo honosně se nesoucí ženy asi 40 let se zrakem upřeným vpřed s jistou chůzí hezky oblečená a atraktivní a navzdory brzkému vstávání s náznakem neumělého úsměvu. V duchu si ji představuji na některé z vedoucích pozic v některém velkém podniku, kde je pravděpodobně i oblíbenkyní kolektivu.
O kousek dále vidím hubeného mladíka sklopený zrak ramena shrbená dopředu krčí se sám v koutu zastávky. Na rameni brašnu s notebookem Je mi jasné, že se jedná o introvertní typ uzavřený a nesmělý špatně si hledající partnerku. Nejspíše by mohl být počítačový expert, který je uzavřen do svého světa, ale ve svém zaměstnání je opravdový specialista.
Mladá dívka běží proti mně, ale není zrovna sportovně oblečena, vysoké podpatky jí značně komplikují snahu doběhnout čas, kterého si honosně dopřávala v posteli. Kdyby každý člověk alespoň 2x týdně zaspal, byl by svět plný ranních běžců.
Dva roztěkaní mladící urousaně oblečeni, evidentně nabušení energií z drogy, rychlochůzí procházejí celou Kadaň. Kéž by jednou pochopili a našli si něco jiného a užitečnějšího.
Opuštěná důchodkyně se svým pejskem, který je asi jedinou živou duší, která ji vyslechne, se vzdaluje za mými zády v parku.
Jsem v přírodě a vypínám hudbu abych si vychutnal ranní paletu kouzelné probouzející se přírody.
Slizké cestičky prozrazují, že ranní rosa dopřála plžům pohybu. Vůně rostlin se mísí s raním zpěvem ptactva.
Kachny v jezírku volají své „gaga - blíží se přítel i nepřítel člověk, měj se na pozoru“. Žáby, již dávno dopěly svou kvakofonii. Teď vylézají nabrat energii na vylézající paprsky slunce, ruším je při tom - já vetřelec. Vyplašeně skáčou do vody, ze které se jako celý život na zemi zrodili a kde se cítí bezpečně.
Ranní poryv větříku zašumí v rákosí.
Na Bystřickém kopci se kochám krásou pohledu na zdánlivě spící Kadaň. Cestou zpět domu se opravdu duševně uvolňuji a nechávám hlavu prázdnou od pochmurných myšlenek. Uvědomuji si, že běh je pro mne úprkem od starostí a vždy vyčistí hlavu. Člověk si začne více všímat zdánlivých maličkostí. Jak se říká zdravé tělo zdravý duch. Plný drogy štěstí (endorfinu) dobíhám domu. Den je hned o něco hezčí.
Je hodně lidí, kteří to asi nikdy nezažijí a při pohledu na ranního běžce si (po vzoru seriálu Návštěvníci) místo pozdravu klepou na čelo. Asi jim začnu odpovídat :-).
Mnoho běžců zažívá podobné zážitky, jen o nich nepíše. Ne každému bude tento pokus o článek něco říkat. Hlavně pro neběžce je to asi nepochopitelné. Zkuste si obout běžecké boty, vydržte alespoň 2 měsíce minimálně 3-4x týdně běhat a pak uvidíte. Přestane to bolet, lépe se dýchá. Stane se z vás závislák a bláznivé myšlenky přijdou....
Psí proměny
Tak dnešek mi definitivně potvrdil, že Agi má skutečně dost podob. Od gaučáka, přes opatrovatele (to když jsem s sebou pekelně fláknul přes kořen), keňského vodiče (citlivě dokáže vést tak, abych úplně na hraně stíhal a ona současně neodbíhala), až po dnešní vodní terénní myš (viz obrázek skoro po uschnutí ;). Chudák teď docela trpěla, protože jsem nejakou dobu nemohl vůbec běhat, tak se jí to snažím vynahradit, přece jen je spolehlivý parťák. Bohužel mi dnes nějak nedošlo, že po celodenním lijáku budou v lese kaluže, a to ne ledajaké. Já v nich byl po kotníky, Agi po břicho, jednou i plavala. Takže takový psí duatlon. Běh kombinovaný s plavaním v kalužích. Nechtěl bych být na jejím místě. Zpět po pomalé vodní desítce doběhla koule obalená hlínou a klacky.... Psí život :)
Běžci nebo řidiči, všichni jsme nepřátelé zeleného světa
Ve dvacátém prvním století by se snad každý rozumný člověk měl tou nejpřirozenější cestou starat o prostředí (říkejme mu třeba i životní) kolem sebe. Selským zdravým rozumem, prostě si nedělat do chlívečku a korýtka vlastního, i těch cizích a současně myslet na své potomky.
Jenže ono to začíná být jinak. Po celou historii lidstva se táhne červená nit prosazování čistě osobních nebo skupinových zájmů ve jménu něčeho, obvykle nadpřirozeného, nebo alespoň nepříliš uchopitelného. Kdo nejde s námi, jde proti nám. To samé platí dnes o environmentalismu. Pokud vstoupíte do "korektního" boje se zelenými fanatiky, asi prohrajete. Hraje se s obtížně uchopitelnými konstrukcemi, argument vytlouká argument. Prohrajete proto, že oni mají nezpochybnitelný svatý grál, absolutní nadlidskou pravdu, o které se přece nediskutuje.
Napadá mě jediná cesta, jak přežít. Dělat si z nich srandu :) Bravo hoši z Top Gear.
Přestávka
Hodinovka – Česká Lípa
Zaregistrovali sme sa, zaplatili 40 ,- Kč. Číslo nám vraj dajú až pred štartom. Priľahlé šatne pekné, čisté, upravené, čo je nie je až tak bežné na atletických štadiónoch, odpozorovala som to na lige, dráha nová, krásna a šatne humus. Tu majú len jednu chybu, sú zamknuté. Prezliekam sa na chodbe na lavičke, dámsku toaletu som nenašla, nuž som sa mrkla na mužský, nikde nebolo človiečika, tak sa nemal kto pohoršovať nad mojou drzosťou.
Neochotne sa rozklusávam po dráhe, lebo stále nemám pridelené číslo, obávam sa ísť mimo štadión. Nechce sa mi bežať a už vôbec nie pretekať, najradšej by som si ľahla a ďalej spala. Pretekárov tu nie je veľa, tak do 20 ľudí, 4 ženy - matka a dcéra, jedna dvojica šla pred chvíľou chôdzu. Chcem si bežať svoje tempo podľa plánu. Minútu po 20 hod nám je pridelené číslo a počítač kôl.
Len čo si ho pripnem na hruď štartujeme. Postavila som sa dozadu, po 100 m predbieham ženské rodinné klany, predo mnou roj chlapov a za nimi trochu zaostáva týpek v šuštiakovej bunde. Bežať v takom teple tak naobliekaná, to by ma položilo. Prvé kolo, mačkám stopky, svieti na nich 1:51 min, pomalé. Zrýchľujem, druhé kolo 1:46 min, to je ono, toto tempo potrebujem držať. Do tretice, 1:50 min a mne sa zdalo, že bežím stále rovnako. Štvrté 1:47 min, piate 1:46, super, len vydržaj, pionýr. Ale ďalšie kolá už spomalujem opäť na 1:49. Nejde mi to, nechám tomu voľný priebeh, nebudem na silu tlačiť na pílu. Zapínam vlastný tachometer a uvidím, čo z toho bude. Medzera medzi mnou a naobliekaným pretekárom je stabilná. V každom kole hlásia čas od výstrelu pre zapisovačov. Obieha ma manžel a potom znovu a znovu, dal si pre dnes métu 17 km. Povzbudím ho. Hodinky si mačkám len tak informatívne, aby som vedela, koľko kôl mám odbehnutých, prestala som sa pokúšať trafiť do tempa 1:46 min, nemá to cenu.
Po 20 min behu dobieham naobliekaného. Zrejme spomalil, prehrieva sa mu telo, ale bundu si nevyzlečie. Nezavesil sa za mňa. Neviem, či to je predbehnutím prvého súpera, lebo skutočnosť, že sa moje telo dostalo do prevádzkových otáčok, ale začína sa mi bežať lepšie. Mierne zrýchľujem na 1:45 – 1:43 min/kolo a snažím sa držať nasadené tempo. Odratávam kolečka do 25, to budem mať 10 km. Potom to už bude len 15 min, vtedy by som mala zabrať. Behanie na dráhe je nuda, nič sa tu nedeje, iba človek krúži dokola, ostatní ho predbiehajú, občas predbehnem ja niekoho pomalšieho. Rozhodca hlási medzičas. Je to záber na psychiku. Jediné rozptýlenie sú hodinky a kontrola časov na kolo. Behy mimo dráhu sú zábavnejšie.
Po 40 minutách začínám kola strúhať pod 1:46 hod, to by som teoreticky mohla dobehnúť stratu zo začiatku. Dvadsiate piate kolo dávam v čase 44:37 min. Super, v rámci hodinovky som si vylepšila osobák na desiatku na dráhe. 13,5 km je 33,75 kola. Pokúsim sa priblížiť k tejto méte, veď je to len 8 kôl navyše a mám na to 15 min. Pridávam na intenzite, nohy trochu štrajkujú, ale nie je to až tak zlé. Naobliekanému dávam kolo a v duchu odratávam od 8 smerom dole: už len 7, už len 6, už len 5....Makaj, makaj, makaj, burcujem sa.
Nehladím pod nohy, len pred seba, prestávam vnímať okolie, rozcvičujúcich sa bežcov vo vonkajšej dráhe, ktorý pobežia po nás závod na 1 km. Nevnímam okolie štadiónu za plotom. Na jednom úseku nabehnem na okraj dráhy na obrubník, potknem sa a vkročím do trávi, pád našťastie vybalansujem. Vyhodí ma to z tempa, ale nič ma na nohe ani členku neboli. Za toto by ma mali podľa atletických pravidiel diskvalifikovať. Hádam tak nespravia. Posledné dve kolá sa snažím bežať čo najrýchlejšie, ale čas 1:45 veľmi nenasvedčuje vynaloženému úsiliu. Rýchlejšie to v tomto momente a v danom stave únavy nejde. 100 m za 33. kolom vystrelia. Zastanem, som v domnienke, že je koniec, ale všetci navôkol vypália ako splašené kone. Až teraz mi to zapne, ubieha posledná minúta do hodiny. S oneskorením vyrážam vpred čo to dá, nohy sa mi pletú, sú ťažké. Viem, že 34. kolo už nestihnem, ale chcem natočiť čo najviac metrov. Prešprintuje ma pár ľudí ale i ja obieham dvoch. Diváci kričia, povzbudzujú. Ďalší výstrel ma zastihne cca 100 m od 34. kola.
Bolí ma brucho, takto naplno nezvyknem behať. Vydýchavam sa, prechádzam sa na mieste, dva kroky do strany a späť, čakám, pokým ku mne príde rozhodca. Všetci zostávajú na mieste, prevažne sedia alebo ležia na dráhe. Brucho ma stále bolí. Pritláčam si naň ruku. Jeden z organizátorov mi poradí, že nemusím stať na dráhe, stačí si dať dole číslo a zastrčiť ho pod obrubník, tak aby ho neodfúklo.
Dokráčam k batohu, pijem vodu a ideme sa s manželom Vlasťom osprchovať.
Na dráhu sa vrátime akurát včas, vyhlasujú víťazov. Mňa hlavne zaujíma odbehnutá vzdialenosť. 13 509 m, tak som to predsa len dala !!!! Vlasťo splnil svoj limit, odbehol 17 029 m.
Krakonošova pětadvacítka – 4. diel
Výsledky z oficialnej stránky organizátorov
http://www.k100.wz.cz/index.php