Blogy

The Week in Review is a collection of both all the goodness I’ve written during the past week around the internet, as well as a small pile of links I found interesting – generally endurance sports related. I’ve often wondered … Read More Here →

Ve Frenštátě p. R. a okolí se koná celá řada běžeckých závodů. Některé jsou zařazeny do místního běžeckého poháru, jiné jsou samostatné. Mezi druhé zmíněné patří sobotní závod v Rekovicích. Pro ty, kteří neví, kde Rekovice leží, malá nápověda. Jedná se o bývalou osadu na úbočí Velkého Javorníků nad skokanskými můstky na Horečkách. Z katastrálního hlediska jsou na území Trojanovic. Z celé osady zbyla jen kaple a nově, krásně rekonstruovaná restaurace. Vedle se nachází amfiteátr a nová naučná stezka v korunách stromů...(více)

Dnes odcestovali do Portugalska tři naši běžci a tři běžkyně na 2016 IAU Trail World Championships. Nejedná se sice o akci skyrunningu, ale po dohodě s Danem Orálkem jako šéfem České asociace ultramaratonců se tým nominoval z české skyrunningové reprezentace, kde se přeci jen spíše najdou běžci a běžkyně pro podobné typy tratí. Podobně tomu … Pokračování textu Trail World Championships 2016 s českou účastí →

Vítěz je jenom jeden. Druhý je prvním poraženým. Vítězem je každý, kdo se postaví na start. Nechal za sebou statisíce a miliony těch, kdo zůstali doma. Kdykoli dnes přijde řeč na téma vítězství, mluví se obvykle jenom v těchto dvou extrémech. Zvláštní. První pohled patří především do světa profesionálního sportu, kde soupeří nejsoutěživější ze soutěživých. Určitě jste taky párkrát v televizi viděli zklamané sportovce, co si na stupních vítězů ostentativně sundavali z krku stříbrné medaile, hned jak jim je tam pořadatelé pověsili, a skenovali okolí naštvanými výrazy. Ale ani v téhle sféře neplatí The Winner Takes It All tak…

Nějakou dobu jsme rozmýšleli, na který půlmaraton se vydáme po tom pražském. Po dlouhém zvažování jsme vybrali Novohradské hory. Nechali jsme se zlákat hezkými fotkami na webu a taky chválou účastníků předchozích ročníků. Tak jsme začali zase trénovat na kopečky. Přišel den před závodem a my po nejednoduchém organizačním manévrování v 18:30 opouštíme Prahu. Abychom před Benešovem zase stáli v zácpě. Do penzionu jsme přijeli až po půl desáté. To že jsme se ztratili opuštěné lesní cestě celkovém zdržení přidalo jenom pár minut. Naštěstí personál je příjemný a pouští nás do whirpoolu, který byl objednán na devátou. K tomu sklenička vína a relax začíná. Usínáme kolem jedenácté a přesně v pět se zase probouzíme (vnitřní budík funguje spolehlivě, dýl mě nenechá spát). Uvaříme si ovesnou kaši a po snídani se vydáme prozkoumat okolí. Je vlahé ráno a začíná být jasné, že bude horko. Příroda kolem je krásná, vzrostlé stromy, pasoucí se srnky na louce a paprsky raního sluníčka, prostě romantika. Před hotelem začne růst občerstvovací stánek pro ultramaratonisty. Brzy opouštíme toto zapadnuté místečko a přesouváme se na Nové Hrady. Registrujeme se a vyčkáváme. Přesouváme se autobusem na Rakouskou stranu a po asi 20 min jízdy v totálně namačkaném autobuse se začínáme rozklusávat. Nechápu kam se odebíráme na start. Budeme vybíhat do stoupání. Ale toho stoupání a klesání nás ještě čeká spousta, tak je to asi jedno. Do některých kopců musím přecházet do chůze, ale v klesání vždy nabírám rychlost. Běží se mi dobře, lituju, že s sebou táhnu pás s lahvičkama, protože mi pořád poskakuje na bedrech, sesouvá se, musím ho rozepínat a zase zapínat. V cíli mě tato lístost opouští, protože bez vody navíc bych v horku které bylo tento závod za 2:10 nedala. A to byl závod občerstvovačkama zásoben dobře. Jednou jsem si proběhla i sprchou a asi kilometr před závěrečným stoupání jsem na sebe vylila půl litrovku. V tu chvíli jsem si myslela, že budu mít zástavu srdce. Rozpařenému tělu způsobilo osvěžení lehký šok.
Po běhu jsme si dali nabízené koláčky a využili služeb masérek a masérů. Jo, hezký závod. Běžela bych znovu :-)

Teď a tady by se dalo mluvit téměř o všem. O tom kolik kilometrů nebo hodin a nebo také kolik sádla ještě unesu :)
Ale mě se při dnešním ranním běhu nějak převracelo v hlavě jak moc se mi  musí nechtít abych nakonec vyběhl.

Jít běhat když se nám chce, když jsme na to naladění to dnes umí  každej  aspoň tedy ty co jsou během postižení.
Ale jít běhat  když se nechce ? On takový  člověk existuje ? A proč to dělá ?
No jeden můj guru říká "Běhat se musí" trošku to zavání šikanem ale má to výsledky :))
Docela by mě zajímalo jak jsou na tom ostatní. Já jsem zjistil že se neumím moc nutit.

Pokud si stanovíme stupnici
od +10 (jsem natěšenej namotivovanej víc to nejde)
do 0 (je mi to jedno) až 
do -10 (nechce se mi a nevím co by mě přesvědčílo že bych šel)  tak já jsem si ujasnil že jsem schopen překonávat nechuť maximálne -4 až -5 víc ne to si lehnu a budu odpočívat a nikam nepůjdu. :)


Poslední týden toho byl zářným příkladem.
O sobotním běhu jsem již psal ale aby jsme byly v obraze zopakuji
Před koncem  běhu -10
po běhu -8
po 8 hodinách -5
po pár dnech +3
Podobně jsem bojoval celý týden.

V pondělí ráno -2 tak sem nakonec vyrazil ale všichni píšou že stačí 2 km a už se chce no mě se nechtělo ani po 5km ale "běhat se musí :))"
Uterý ráno -7 bolí mě noha byl sem běhat včera no uvidíme večer - večer ubitej z vedra v práci -8 je to jasný
Středa jasně dnes musím buď běh nebo kolo ráno -5 ale nechám to na odpoledne to bude líp a možná dám delší kolo. Večer opět mrtvej jsem na -6 nemám na to se obléct a vyrazit :(
Čtvrtek tak dneska bych už měl jsem na -4 no večer to bude horší to je mi jasný tak se převlíkám a vyrážim.
Nakonec jsem rád že jsem to překous a jak se říká "Běhat se musí"
Znám člověka o kterém si myslím že zvládá vyběhnou i když má -8micku a dokonce si to dokáže užívat.
Fakt by mě zajímalo jak na to jsou ostatní a "Jak moc je málo" aby jste nakonec vyběhli?

Momentálně nejsem vůbec SVOBODNÝ, scvrkávací hadičky, uštvání antilopy, šuplík s běhacími geny, chlápek s třikrát přetočeným tachometrem, nemyslím na nic a kochám se... Běžecký deník ve verších. Jenže teď běhat nemůžu. Ležím jak lazar a bojuju o holý život, a já pořád věřím. Budu bojovat až do roztrhání těla. Běhání mi prostě chybí. Strašně chybí. Ne ze sedmi – z milionu důvodů.

Také dnes se uskuteční trénink po trase maratonské štafety do Komenských sadů. Závod se kvapem blíží a tak je to jedna z posledních příležitostí vyzkoušet si trať v reálu. Sraz bude opět na Masarykovém náměstí v 18:00 hod.