Milan Janoušek (1) – Do budoucna se chci orientovat hlavně na maraton

Milan Janoušek je vynikající běžec, kterého můžeme už dekádu pozorovat na předních umístěních velkých závodů. Umí půlmaraton pod 1:10 a vlastní medaili z prestižního MČR v běhu na 10 km v Běchovicích. Stojí také za bežeckým podcastem Štrekaři. Povídání s Milanem bude na několik pokračování – v tom prvním nás zajímala hlavně jeho běžecká kariéra.

Co jsi nejvíc – právník, učitel, běžec nebo novinář? Nebo něco jiného?

Nechci být “fachidiotem”. To, že mám vystudovaná práva neznamená, že bych svět vnímal jen optikou paragrafů, a to že běhám zase není důvodem, abych vše měřil jen v minutách na kilometr.
Snažím se mít alespoň základní přehled ve více oborech, ale nejvíce mě vedle sportu zajímá historie, literatura, politologie a teologie.

Pověz nám něco o své učitelské kariéře…

K učení jsem se dostal náhodou. Hledal jsem práci, která by mně dávala smysl a zároveň byla slučitelná s běháním na výkonnostní úrovni. A pak jsem narazil inzerát, ve kterém jedna pražská střední škola hledala učitele práva na plný úvazek.

Opakovaně jsi v minulosti prohlašoval, že být učitel a běžec je ideální kombinace. Myslíš si to stále?

Po třech letech, co učím, musím říct, že mě to pořád baví. Profese učitele je velmi kreativní a zároveň i dost svobodná. Samozřejmě mám dané okruhy, které musím s žáky probrat, ale jaké metody a formy zvolím je jen na mě. Postavit se každý den před teenagery a neztratit už po pěti minutách jejich pozornost je velká výzva a nutí mě na sobě pracovat.

Myslím, že v moderní škole by učitel neměl vystupovat v pozici neomylné autority, ale být spíše průvodcem žáků ve studiu a také je podporovat v jejich rozličných talentech i mimoškolních aktivitách.

Pojďme ale k tvé běžecké kariéře… Začal jsi běhat někdy v roce 2010. Už v roce 2012 jsi měl půlmaraton za 1:12. Čemu vděčíš za ten rychlý posun?

Od šesti let jsem hrál fotbal, takže jsem měl dobrý vytrvalostní základ. Fotbal mě ale na konci střední přestal bavit a radši jsem si chodil sám zaběhat. Na první závody jsem trénoval sám a z vlastního tréninku jsem dal po roce desítku za 34:25. Pak jsem se díky panu Břečkovi dostal k trenéru Semerádovi, který dal mému tréninku řád a hodně mě toho naučil. Za mým zlepšením tedy stála moje velká chuť trénovat a kvalitní vedení a trpělivost pana Semeráda.

Pracoval jsi asi rok u PIMu. Co ti to dalo a změnilo to nějak tvůj pohled na běh?

Závody RunCzechu jsou masivní logistická operace, které musí uspokojit nejen výkonnostní a hobby běžce, ale i řadu sponzorů a mít také značnou podporu zástupců místní samosprávy. Bylo užitečné celý tento proces vidět zblízka. Já se ovšem chtěl věnovat výhradně zabezpečení elitních atletů a to nebylo možné.

Jinak je třeba říct, že Carlo Capalbo, majitel RunCzechu, je vizionář a svým způsobem génius, který je ze zaměstnanců schopen vymáčknout maximum, ale já jsem se nenechal vmanipulovat do pozice, kdybych kvůli práci neměl žádný volný čas, i proto se naše cesty musely rozejít. Každopádně mám velké uznání k tomu, co se svými lidmi pod značkou RunCzech vybudoval, protože seriál závodů takové kvality nemá ve světě obdoby.

Určitě dokážeš docela dobře odhadnout, jaký dopad budou mít současná omezení závodů na organizátory… Jak velký problém to do příštích let způsobí?

Předpokládám, že některé závody bohužel zaniknou.

Hodně lidí kritizuje organizátory, kteří pořádají závody pro vlastní zisk. Proč to podle tebe zrovna u běhu lidem tolik vadí?

Myslím, že v Česku je stále hodně organizátorů, kteří pořádají závody pouze za režijní náklady. Dělají to pro to, že běh mají rádi, ve svém volném čase a bez nároku na zisk.

A pak je tu samozřejmě i stále bobtnající sféra komerčních závodů, které se konají v centru měst nebo v atraktivních přírodních lokalitách. Pořadatelé těchto akcí jsou zpravidla profesionální agentury, jejichž cílem je “zabavit” co největší masu lidí a samozřejmě uspořádat takovou akci se ziskem.

Každý má tedy na výběr, zdá dá přednost třeba tradiční Pečecké desítce, kterou dělá malý tým za nízké náklady, nebo bude chtít běžet závod v samém centru Prahy, který je v režii profesionálu, ale pak nemůže očekávat, že to bude stát 200 korun.

Jak už jsi řekl, dříve jsi spolupracoval s trenérem Miroslavem Semerádem, dnes se trénuješ sám. Jaká pro a proti to má?

Trenéru Semerádovi budu vděčný do konce života, protože to byl on, kdo mě zasvětil do světa atletiky a po celou dobu pod jeho vedením jsem se zlepšoval. Rozešli jsme se až v momentu, kdy jsem byl dlouhodobě zraněný a nastupoval jsem do své první práce.

Později jsem krátce spolupracoval s Pavlem Novákem, jehož pohled na trénink a hlavně na život je velmi inspirativní a už se moc těším na jeho připravovanou knihu.

Nyní se trénuji sám, jen občas konzultuji tréninky s Honzou Pernicou. Trénovat se sám má své nevýhody, protože člověk nikdy nemůže mít nad svým tréninkem nadhled. Já ale s tréninkem rád experimentuji a právě hledání vlastní cesty ke zlepšení je to, co mě teď nejvíce baví.

Řekl jsi, žes dříve býval často zraněný. Změnilo se tedy něco na tvém tréninku v posledních letech?

Dříve jsem býval zraněný v průměru tak jednou za sezonu, ale nikdy nic vážného. Opravdu těžké zranění přišlo až na konci roku 2015, kdy jsem si přivodil únavovou zlomeninu 5. metatarzu, kterou jsem dost dlouho přeběhával a znovu byl schopen závodit až od roku 2017. Od té doby jsem ale zraněný už nikdy nebyl.
Běhám teď méně těžkých tréninku na dráze a asi mám hodně štěstí.

Závodíš ještě za Kolín na dráze v atletické lize?

Ano, za Sokol Kolín pravidelně nastupuji v 1. atletické lize. Závody na dráze mě pořád baví a máme skvělý tým, který letos už podruhé v řadě vyhrál svoji skupinu.

Budeš souhlasit s tím, že tvůj nejlepší atletický výkon je půlmaraton z Pardubic 1:09:53 v roce 2013?

Nejvíce si vážím času 31:36, za který jsem bral v roce 2015 na MČR v Běchovicích svoji první mistrovskou medaili.

Skoro stejně cenná pro mě byla i pětka za 14:57, protože pětka pod patnáct minut je už určitá známka kvality. Tento výkon jsem zaběhl, na Českých akademických hrách 2015 v Olomouci, v kvalitně obsazeném závodu, kde startovali například i Jakub Zemaník, Lukáš Olejníček nebo David Kučera. 

Můj osobák v půlmaratonu z Pardubic je trochu prokletím, protože se mi už hodně dlouho nedaří překonat. Formu jsem měl i později určitě lepší, ale v den D jsem v půlmaratonu nikdy nepředvedl to, na co jsem měl natrénováno.

Stále platí, že výklus pro tebe znamená tempo 3:50/km?

3:50 na kilometr pro mě klusání nikdy nebylo. Byly časy, kdy jsem klusal kolem 4:00-4:10/km, ale v posledních letech se snažím zvolňovat. Pochopil jsem, že čím rychleji budu klusat, tím pomaleji budu regenerovat a následné těžké tréninky nebudu schopen odběhat v takové kvalitě.
V současnosti klušu zhruba tempem 4:30-4:45/km a obecně se snažím při klusech držet tepovku pod 130.

Co je pro tebe víc – umístění nebo čas? Záleží na typu závodu?

S výjimkou mistrovských závodu pro mě určitě více znamená kvalitní čas nebo ideálně osobák.
Většinou jsou to ale spojené nádoby, tedy že na větších závodech je nutné pro vítězství zaběhnout i kvalitní čas.

Adidas nebo Nike?

Dříve jsem běhal hodně v Adidasu, dnes převažuje v mém botníku Nike. V zásadě je mi to ale jedno, neupínám se na jednu konkrétní značku.

Bekele nebo Kipchoge?

Kipchoge

Kolik běžně za rok natočíš?

V posledních sezónách to bylo v průměru kolem pěti tisíc kilometrů, Letos jsem měl na běhání více času a také jsem trénoval na maraton, takže rok budu končit se zhruba 6600 naběhanými kilometry.

Jaké knihy tě nejvíc ovlivnily?

Je jich opravdu hodně. Čtení a literatura je moje velké hobby. Z běžeckých především Marathon Man od Billa Rodgerse.
Z neběžeckých například A věku delší bývá den od Ajtmatova, Příběh inženýra lidských duši od Škvoreckého, Kafka na pobřeží od Murakamiho, My od Zamjatina, Nový zákon a mnoho a mnoho dalších.

Víme, že ses letos připravoval hlavně na MČR v maratonu, to se ale ani po dvojnásobném odkladu nekonalo. To asi psychice moc nepomůže…

Bohužel bylo MČR v maratonu jediným národním mistrovstvím, které se letos nekonalo. Je to škoda, protože to vypadalo, že bude v rámci říjnového Hradeckého maratonu, ale nakonec to nevyšlo kvůli konfliktu sponzorů.

Zůstane ti tento cíl i příští rok?

Rozhodně se chci do budoucna orientovat především na maraton, ale všechny větší jarní maratony byly už teď přeloženy, takže prostě budu běhat to, co zrovna půjde. Snad se uskuteční alespoň dubnové MČR v půlmaratonu a nějaké silniční desítky. Na podzim pak snad poběžím Berlínský maraton.