David Vaš je rodák z Českých Budějovic a už nějaký pátek patří mezi českou běžeckou špičku. Několikrát se byl podívat za nejlepšími běžci do Keni a ještě stále trénuje v atletickém oddílu TJ Sokol České Budějovice. Jeho doménou jsou především silniční desítky a závody kolem půlmaratonu, ale už si dovedl zaběhnout (první) velmi solidní čas na královskou disciplínu, tedy celý maratón.
Od fotbalu, přes motokros až po špičkového běžce. Tomu říkáme trnitá cesta (smích)
Mě vlastně k běhu přivedlo to, že jsem tehdy v roce 2011 musel skončit s motokrosem kvůli epilepsii. Bylo to tehdy období, kdy jsem měl po první motokrosové sezóně. Byl jsem z toho sportu nadšený. Po přestěhování do vesnice Munice u Hluboké nad Vltavou, mě k němu přivedli moji kamarádi. Předtím jsem jezdil chvilku RČ modely a hrával fotbal jako dorostenec za Mladé Hodějovice a chvilku za Hlubokou. Jelikož mě ten motokros fakt bavil, tak jsem se chtěl co nejlépe připravit na další sezónu. Zahájil jsem tedy přípravu na rok 2011.
Budeme tě citovat: “V roce 2012 po dvou letech mého běhání, byly mé výkony opravdu na hobby úrovni: 5000 m – 16:54,5 10000 m – 38:02,0 Půlmaraton – 1:30:02” a teď se podíváme na tvé současné výkony: 10000 m – 31:27,0 Půlmaraton – 1:07:42, Maraton – 2:23:03”. To je prostě neskutečný posun! A teď nám to prosím vysvětli!
Tak určitě je to o trpělivosti a postupném navyšování zátěže. Když jsem tehdy začínal běhat u svého předchozího trenéra Petra Bahenského, tak mě musel hodně krotit. Já chtěl běhat pořád dlouhé tratě, ale vysvětlil mi, že bych se měl ještě snažit trochu zrychlit na těch kratších tratích a hlavně nechat tělo postupně si navyknout na zátěž. V roce 2012 začínala má roční kilometráž na 2500 km, teď jsem už na nějakých 5000 km.
Takže je to opravdu o pracovitosti a cílevědomosti. Všichni chtějí všechno hned, setkávám se s tím u běžců, které trénuji. Musejí být trpěliví, trvá to a já sleduji že po 8 letech systematické přípravy jdou výkony ještě stále nahoru. Trochu mě mrzí, že jsem začal s běháním pozdě, teď mi to v těch pětkách a desítkách chybí. S patnáctistovkou za 4:11 se toho moc nedá vymyslet (smích).
Kolik jsi tomu musel obětovat? Posunula tě ta soustředění v Keni? Máme teda už taky kupovat letenku? (smích)
Obětuji tomu opravdu hodně. Na své výlety do Keni jsem vždy musel opustil zaměstnání (tehdy jsem pracoval jako automechanik), abych si mohl jet plnit své sny. O tom, že Keňa mi k nim pomohla, jsem přesvědčený! Hrozně moc mi dala jak lidsky, tak i tréninkově. Člověk se tak mnohé naučí a má možnost učit se a žít s nejlepšími běžci planety. Samozřejmě život v afrických podmínkách není jednoduchý, kór v začátcích. Teď už člověk ví a má dost zkušenosti a vlastně po své druhé návštěvě v Keni jsem tam už pak jezdil jak domů (smích).
Nicméně ta obětavost je důležitá, myslím si, že bez toho nemůže být člověk úspěšný. Nejde dělat více věci najednou. Musel jsem omezit, vlastně úplně zrušit výlety s přáteli a všechna dovolená a soustředění jdou na úkor běhání. Mám to tak i v denním režimu, kdy se snažím držet pravidlený spánek, regeneraci a vše se snažím spojit s tréninkem. Není čas na zábavu a nějaké večírky, zábava je pro mě běh, je to životní styl, který mě maximálně naplňuje.
Trénuješ pořád tak velké porce kilometrů? (170-180 km týdně)
Když jsem na soustředění, tak se kilometráž někde kolem těchto číslech pohybuje, ale při práci v triexpertu zvládám pouze jednu fázi, někdy dvě. Práce v triexpertu je dobrá v tom, že obchod otevíráme v 11 hodin, a tak je prostor na dopolední kvalitní trénink. Po práci pokud nemám skupinové běžecké tréninky, je prostor na výklus. Takže když mám závodní období kilometráž je někde na 100 km za týden.
Stojíš si pořád za tím, že tě nejvíce posunuly dlouhé tempové běhy? Jsou tu i názory, že je důležité běhat kvalitu a rychlost na dráze a na počtu km “zas tak nezáleží”. Pokud třeba člověk ještě navíc najíždí objem třeba na kole…
Tak zas záleží na přípravě, byl jsem zvyklý běhat u svého předchozího trenéra na úseky většinou kiláky na dráze a tempové běhy jsem vůbec neběhal. Od té doby, co jsem u Róberta Štefka, tak běhám více tempové běhy a hrozně mě to baví a cítím, že mě to posouvá. Samozřejmě i kvalita musí být.
Jakožto maratonec jsem třeba letos v Keni při přípravě na maraton na dráhu moc nechodil, spíše poslední 2 týdny před odjezdem takové vyladění. Určitě nejsem běžec, co by honil kilometry. Taky si myslím, že 200 km týdně už je moc. Já, jak jsem říkal, odběhám hodně tempových běhů, kopců, dlouhých běhu a pak různých pyramid. Rychlost běhám spíše v létě a vcelku u toho trpím (smích).
Radíš, že bychom se měli naučit pomalu běhat. Co dalšího bys našim čtenářům poradil, aby se pořádně posunuli?
Vyhledat si trenérské vedení, jelikož sám vím, že trénovat se sám není vůbec jednoduché. Buď člověk trénuje moc a nebo zas málo. Když jsem to loni zkoušel chvilku sám, tak to dopadalo tak, že jsem si dával jen ty zábavné tréninky, které mě bavily. Třeba vybíhané kopce jsem vynechával, jelikož jsou hodně náročné a já je raději vynechal. Potřebuji nad sebou bič.
Nicméně nikdy jsem netrpěl tím, že bych se musel do tréninku nutit, vždy se těším… No a pak druhá věc: o tréninku je třeba si povídat a řešit ho. Opět to vidím u sebe, od té doby co jsem u Roberta Štefka, tak vidím, jak má trénink návaznost a k něčemu to směřuje. Trpělivě se prokousávám k cíli. My se spolu vždy společně pobavime, kam to chceme směřovat a dle toho se postaví příprava.
Tento rok sis neskutečně posunul osobáky. Hlavně na půlku (skoro o 2 min!). To nám chceš říct, že máš pořád tak velké rezervy?
Tak na to abych zaběhl pod 1:08 jsem měl už loni, bohužel zranění mi to neumožnilo… Vlastně celou loňskou sezonu jsem musel vynechat a to jsem se 5 měsíců připravoval v Keni, přímo na pražský závod… Bohužel v závěru přípravy jsem běhal dost přes bolest, nicméně jsem věřil, že to třeba alespoň na tu půlku půjde, nechtělo se mi tu keňskou dřinu jen tak zahodit.
Pražský půlmaraton i přes slibný úvod, kdy jsem to měl rozběhnuto pod 1:08, se na 12km začala pata hlásit a já té noze začal více ulevovat. Přestal jsem mít odraz, ale nechtěl jsem vzdát, bolest se však stupňovala a na 17 km jsem před Těšňovským tunelem závod se slzami v očích musel vzdát… dodnes, když tudyma běžíme, tak si na to vždy vzpomenu. Většinou mě to nakopne, láme se tam chleba v každém závodě (půlmaraton i maraton).
Takže rezervy cítím, je to o vnitřním nastavení hlavy, jelikož běhání je hodně o hlavě a Eliud Kipchoge se drží hesla: No human is limited.
A s tím se ztotožňuji. Na ruce mám náramek, který mi udělali keňské děti a na krosovém závodě v Eldoretu mi ten náramek posvětil sám Eliud. Říkal: under 65? Oh my friend, it is possible… Believe yourself and your dreams. The results are coming… Oni jsou v tomhle skvělí motivátoři, už od prvního pobytu mi Keňané říkali, že zaběhnu pod 1:05 a pokud ne, ať už nejezdím (velký smích). Už jsem tam byl čtyřikrát a stále ten čas stlačuji. Takže jo, rezervy jsou!
Nejenže ti vyšel HM v Praze (1:07:42), ale střihnul sis i úžasný maraton za 2:23:03. Co se změnilo tento rok v tvojí přípravě?
S Robertem Štefkem už spolupracuji rok a nemůžu si spolupráci vynachválit. Od té doby, co jsem do přípravy zařadil více dlouhých běhů, tempových běhů a kopců, mi to prostě běhá. Letos po deseti týdnech jsem se poprvé za své čtyři pobyty v Keni vrátil opravdu nabitý a ve formě. Cítil jsem to, že to tam je. Bylo vidět, ze Robo mě držel zkrátka a první dva týdny v Keni jsem běhal opravdu vlažně. Tím, že jsem viděl měsíční plán, tak jsem věděl, že se musím krotit.
Například po příjezdu jsem třeba běžel po 10 dnech v Keni tempový běh 16 km po 4:10/km a po 8 týdnech jsem běžel 18 km po 3:30/km. A o tom to je, držet návaznost a postupně budovat kondici. Stejně tak dlouhé běhy, které jsem běhal rozumně na tepy max do 150. Byl jsem schopen odběhat ve výšce 32 km průměr 3:59/km na 145 tepech.
Jaký byl tvůj letošní maratonský “debut” (pokud tedy nepočítáme tvůj úplně první maratón v garážích)?
Směřoval jsem tomu úplně vše, vlastně jsem nevěděl, co mě čeká. Tehdy v pozemních garážích to byl očistec, ale celé jsem to neběžel. Byly tam dost chodecké pauzy… Takže jsem sbíral informace kde se dalo, hodně mi opět pomohl trenér. Po vydařeném pražském půlmaratonu jsem na to chtěl navázat maratonem, na který byla příprava hlavně cílená. Hecl jsem stravu a vše si do závodu psal, snažil jsem se jíst co nejvíce komplexní jídla, žádné zákusky a sladkosti.
Den před startem jsem si připravil pití s gely a šel s klidem spát, s tím že do přípravy jsem dal max. Forma byla, ráno jsem se cítil skvěle a na start v 9 hodin jsem šel s dobrými pocity. Rozeběhl jsem to opatrně první km 3:24 a běžel jsem si podle sebe. Nicméně na 3 km jsem se zachytil skupinky nejlepších žen a tak jsem se rozhodl, že s nimi poběžím, tempo trochu vzrostlo (pohybovalo se od 3:16 do 3:19)
A tvůj osobák na půlku?
Půlmaraton jsem běžel vlastně pouze v rámci přípravy na pražský maraton, byl to dobrý test. Trochu mě mrzelo, že konkurence byla letos slabší, vlivem špatného termínu MČR v půlmaratonu, které bylo o týden později a hodně běžců běželo právě v Pardubicích… Mě to ale stejně nedalo a závodu jsem dával max a běžel naplno. Mnoho lidí si ale stejně myslelo, že po takové době, co jsem v Keni stravil, bych měl běžet už dávno pod 65 minut.
Já na to odpovídám, že všechno má svůj čas a pokud padají každý rok osobní rekordy, je to vše v pořádku. Je tam takový přirozený vývoj a progres. Ne žádné brutální podivné skoky. Já jsem trpělivý, dokonce na ruce mám náramek, který jsem si nechal vyrobit v Keni, kde mám čas 64:59. Věřím, že příští rok to padne a bude i medaile. Tentokrát dám přednost právě MČR v Pardubicích.
Kdy si chceš někde střihnout nějakou pořádnou desítku (sám jsi říkal že jsi na jedné půlce běžel desítku za 31:33), co není tak daleko od tvého současného osobáku
No to je těžká otázka, osobně si myslím že mám rozhodně na výkon pod 31 minut, nicměně jsem ještě netrefil závod, kde bych tento výkon mohl zaběhnout…. Například letos jsem běžel kvalitně obsazenou desitku při Birell GP, nicméně tam jsem k tomu zas nesměroval přípravu. Vím že tam mám rezervy a tak bych rád v příštím roce ihned po návratu z Etiopie běžel desitku v rámci českobudějovické Runtour 14.3. Takže uvidíme, určitě budu cílit na čas pod 30″50. I když v Etiopii bude příprava primárně na půlmaraton a maraton. Věřím, že bych mohl využít efektu nadmořské výšky. Vše to chci však ještě probrat s trenérem.
Víme, že jsi jeden z mála běžců, který využívá v přípravě nejmodernější elektronické hračky . Co máš ještě kromě běžeckého wattmetru a compexu?
Ano jsem na všechny tyto moderní pomůcky ujetej (smích). Každopádně z jedné věci jsem úplně nejvíce nadšený a to z pořízení lymfodrenážních kalhot (REBOOTS), které jsem letos v červnu zakoupil. Sice to nebyla úplně levná záležitost, já však ani trochu nelituji, kalhoty využívám opravdu denně a stala se z toho taková rutina.
Oproti compexu, který využívá elektrickou stimulaci, tak kalhoty fungují úplně odlišně, postupně nafukují jednotlivé komory a tlačí na jednotlivé části nohou. Krásně odstraní pocit těžkých a unavených nohou. Někdy v těch kalhotech i usnu (velký smích). Dále hodně využívám pomůcky Trigger point, včetně vibračního válce. Jelikož masáže vcelku zanedbávám, tak všechny tyto pomůcky mi to vcelku vynahradí.
K čemu je (nejen) hobby běžcům běžecký wattmetr? Používáš už nový Stryd?
Ano nový Stryd využívám a mám to vlastně jako takovou doplňkovou metriku. Využívám ho jak v tréninku, tak v závodě. V tréninku například pokud běžím tempový běh, kde potřebuji běžet co nejkonstatnější tempo, tak GPS není všude přesná, a když například vyběhnu do zalesněného terénu, tak se mohu spolehnout právě na Stryd, který je vlastně takové nezávislé čidlo.
V závodě ho pak využívám hlavně při startu, abych nepřepálil tempo. Dále pak při nějakých výbězích a táhlých kopců. Jelikož vím svojí hodnotu FTP (víceméně něco jako ANP práh), mohu přesně svůj běh korigovat. Hodnota je při mé váze okolo 400 – 420 w, záleží právě na váze. No a když běžím nad tuto hodnotu do kopce, vím, že se zbytečně vydávám a tak si raději trochu uberu.
Při maratonu mi to letos hodně pomohlo, člověk je od startu nabitý energií a má tendence běžet rychle, tempo dle GPS vlivem budov okolo dost lítá a v tom je Stryd velký pomocník. Takže jsem první 3 – 4 km běžel dle wattů a šetřil to. Poté jsem už doběhl skupinu nejlepších žen a tam už jsem jen sklopil hlavu a běžel jejich tempo, až do 28 km, kde odstoupil vodič. V tu chvilí Salpetrova doslova vypálila po 3:10/km a já už pak zůstal osamocený s Péťou Pechkem. (Salpetrová nakonec běžela 2:19:46, kdy druhý půlmaraton běžela 1:09:36). Takže wattmetr dokáže hodně pomoc a čím je terén členitější, tím více pomůže.
Jak dlouho ti trvalo, než ses naučil s ním trénovat a rozumět všem metrikám?
Hodně dlouho, vlastně dodnes s tím bojuji. Absolvoval jsem jeden seminář na toto téma a pořídil jsem si i Trainings Peaks, kde jsou věškeré metriky, které jsou snáze uchopitelné. Nicméně vše konzultuji s odborníkem na slovo vzaté a to s Tomášem Míkou. Dokonce dle dat mi predikoval za kolik bych měl být schopen zaběhnout maraton, vcelku se trefil. Dle IF (intenzity faktor), které jsem měl 0,93 jsem prý běžel na hraně svých aktuálních možností.
A Compex – fakt funguje, nebo je to jenom reklama pro Kiliana Jorneta (smích).
Compex už využívám půl roku a nemohu si ho vynachválit. Je to výborná kombinace společně s lymfodrenážními kalhotami. Ja využívám compex hodně před závody na dobré prokrvení svalů a nebo když mě něco někde bolí. Tím, že compex využívá svalovou elektro stimulaci.
Co máš na hodinkách nastavené za metriky, které (nejen) aktuálně sleduješ?
Většinou mám jednu datovou obrazovku, kde mám aktuální watty, tempo okruhu, jako hlavní ikony a k tomu menší aktuální tempo kola a celkový čas.
Co říkáš na současné výkony a neskutečné “ničení rekordů”? Věříš, že v tom hrajou velkou část ty skutečně ty “kouzelné” boty od Nike?
Za mě rozhodně ano. Nike vyvinul botu, která běžci opravdu hodně pomůže. Tím že běžec má zmáknutý běžecký styl a kvalitní odraz. Tak ta bota jim k tomu hodně pomůže, potom jsou schopni využít obrovský potenciál, který ta bota dává. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jak jsem léta běhal v Salmingách (bota spíše pro přirozený došlap, bez žádné podpory) a letos jsem prvně zkusil botu s karbonovým plátem (Hoka Carbon Rocket) tak jsem opravdu nevěřil jaký tempa jsem byl schopný udržet. Já jako úplný hobík jsem poznal zpětnou odezvu od boty, cítil jsem energetickou návratnost boty. Nicméně člověk, který běhá přes paty a nemá styl tak ji nedokáže využít. Přeci jen ta bota byla vyvíjena na tempo pod 3 minuty na kilometr. Hodně se setkávám s tím, že si někdo botu za tu raketu koupil a osobák nepadl. No ono se není čemu divit, i když bota pomůže tak furt na prvním místě je kvalitní a systematický trénink.
Jsem zvědavý jakým směrem to půjde dál. Je vidět že i ostatní výrobci bot se snaží reagovat (viz Hoka s modelem Carbon X, nebo Asics ve kterých běžel Frodeno Ironman, Adidas už v New Yorku také představil novou závodku a Saucony taky chystá). S čím už moc nesouhlasím je to, aby se behalo s botou se kterou běžel Kipchoge ve Vídni pod 2 hodiny. To už je za mě moc.
A na neoficiální čas Eliuda Kipchogeho? Heroický výkon, nebo jen “cirkus” a PRko INEOSu?
Výkon je to za mě naprosto neskutečný, to co předvedl je zápis do historie a ať to Nike udělal jakkoliv o tom že Eliud Kipchoge je nejlepším maratonec planety nemůže nikdo pochybovat… V Keni je to bůh setkání s nim je hrozně motivační. Je úžasné jakým pokorným životem žije. Mé první setkání s nim bylo úplně náhodné. S Jirkou Csirikem jsme předloni přistáli letadlem na letišti v Nairobi a úplně náhodně Kipchoge letěl taky s námi vnitrostátní let Nairobi – Eldoret. Samozřejmě já ho hned poznal, Jirka v první chvíli ne (prý jsou všichni stejný :D). No a po úvodním pozdravení se nás sám začal ptát co my tady, jak se nám tu líbí a tak…
Po přistání v Eldoretu se nám dokonce nabídl, že nás sveze do centra. Bylo to pro nás úžasný zážitek a skvělý vstup do přípravy. No a letos jsme letěli opět vnitrostátní let Nairobi a Eldoret jen s jinou společnosti. No a co myslíte… Setkali jsme se znova, Kipchoge se zrovna vracel z New Yorku a co nás překvapilo, že si nás pamatoval a říkal jaká to je ale náhoda. Hodně nás namotivoval do tréninku a slyšet o něj “no human is limited my friend” je prostě skvělý. Každý den se ráno probouzím a mám před sebou podepsanou vlajku s jeho světovým rekordem.
