Karel Zadák patří už řadu let mezi naše nejlepší triatlonisty. Málo lidí ale ví, že triatlon není jediný sport ve kterém exceloval. Velmi obstojně hrál například stolní tenis a velmi málo chybělo k tomu, aby se podíval v roce 2016 na Olympijské hry v Rio De Janeiro. Kdybyste se ale domnívali, že to bylo v triatlonu, tak byste se ale hodně spletli, Karel totiž patřil řadu let mezi naše nejlepší nejlepší veslaře…
Pojďme začít hned z ostra Karle. Vyhrát age group na Havaji, nebo se dostat s veslováním na Olympiádu?
Tady je jasná odpověď. Mým snem byla vždy olympiáda, takže ve chvíli, kdy jsem se dostal do hry o Rio, tak šlo téměř vše stranou a veškerý fokus jsem vrhnul do veslování. Bohužel v nominační rok, kdy šlo o vše, jsem se na klíčovém soustředění zranil a sen regatě pod pěti kruhy se definitivně rozplynul…
Jaké jsou tvoje osobní rekordy v krátkém, a dlouhém (rovinatém) triatlonu a taky na vzdálenosti 10km, půlmaratón a maratón?
S těmi rekordními časy v triatlonu je to těžké, protože žádná trať není přesně změřena, ale když budeme bavit o přibližných časech tak je to takto:
- Sprint: 0:53:22
- Olympijský: 1:55:06
- Půlka: 4:00:21
- 10km: 32:49
- 21,1: 1:13:08
- 42,2: 2:41:34
Podle tvých slov je veslování oproti triatlonu mnohem větší dřina. To nám prosím vysvětli!
Může se to zdát jako paradox, když tvrdím, že veslování je větší dřina než triatlon, zvlášť, když v triatlonu se na trati stráví několik hodin a u veslování jde o cca 6 minut (smích). Ten zásadní rozdíl je v přípravě na závody. Zatím co u triatlonu převládá procentuálně vytrvalostní příprava, která je spíše nudná než bolestivá, tak u veslování je to přesně naopak, vše je tak trochu posunuté do vyšší zátěže. Samotná vytrvalost, když je tedy psána v plánu, je brána jako regenerace za odměnu.
Ostatní je hlavně o silové vytrvalosti, síle (nesčetně hodin strávených v posilovně) a v neposlední řadě mnoho tréninků na ANP a výš. Zvlášť tyto tréninky jsou velmi náročné. Zvláště, když se opakují několikrát do týdne. To se už ani nezmiňuji o mozolech a puchýřích, které vznikají a praskají téměř současně a do toho vám teče slaný pot. S takto rozbitými rukami ještě musíte vcelku silně svírat veslo. Opravdu byly chvíle, kdy jsem si říkal, že s ním půjdu i spát.
Díky tomuto těžkému tréninku, který jsem dobrovolně podstupoval několik let jsem fyzicky a hlavně psychicky odolnější a lépe tak zvládám jak tréninkovou, tak i závodní zátěž v triatlonu. Psychika závodníka je totiž velmi důležitá a je to hodně o hlavě kam až vás pustí, protože tělo má většinou obrovské rezervy.
Vždycky jsi sportoval, ale k triatlonu tě přivedl až tvůj otec. Jaký byl tvůj první triatlon, kde tě táta asi nechal schválně vyhrát?
Můj táta jako mladej třicátník začal ochutnávat tento krásný sport a já ho často doprovázel na závodech a samozřejmě i obdivoval co vše dokáže. Občas mě brával do bazénu na plavecké tréninky, kde jsem poprvé v cca 12 letech zkoušel plavat i kraul. Zhruba v patnácti letech jsem se hecnul a nechal se přihlásit na Žďárský olympijský triatlon, kde jsem si odbil i svoji premiéru.
Na plavecké části, jsem náš souboj vyhrál, na kole jsem byl dojet a také tátou předjet, ale v tu chvíli se mi zdálo že zvolnil a už se mi tolik nevzdaloval, jakoby by mně nechtěl moc ujet, abych ho mohl ještě seběhnout a tak nad ním zvítězit. Což se taky nakonec i stalo. Na běžecké části zhruba v polovině jsem tátu doběhl, předběhl a porazil (smích).
Jak se dostane člověk od stolního tenisu přes veslování až k triatlonu?
Cesta byla klikatá (smích). Mé sportovní začátky byl běh a stolní tenis, kdeopět můj táta vedl oddíl mladších žáků cca od 10 let. Ve 14 letech jsem se zbláznil do veslování (už ani vlastně nevím proč) v 15 jsem si odskočil na již zmíněný triatlon abych se po ukončené povinné vojenské docházce k triatlonu vrátil a začal ho dělat pořádně. Jasné je, že ve všem společně s osudem v tom měl namočené prsty i můj táta.
Pamatuješ si na svůj první triatlon, který jsi vyhrál a kdy to přesně bylo? Tušil si, že to nebude naposled?
Tak teď jsi mě dostal (smích). Musím hodně zapátrat v paměti, ale vidím to tak na rok 2003 na jihomoravské lize na nějakém sprintu, ale určitě tam musely být kopečky.
Všichni tě známe jako exceletního cyklistu. Kde se to v tobě vzalo?
Teď se opět musím vrátit k veslování, kde je původ ale i základ mé cyklistiky. Veslařské tempo je tvořeno ze 70 % nohama a také i v tréninku je kladen velký důraz na nohy. Navíc jsem na většinu tréninků jezdil na kole – cca 10 km jedna cesta. Takže 10 km na MTB, veslařský trénink a 10 km MTB domů a za ty leta se ta výkonnost nastřádá.
Čistě cyklistické závody, tě ale prý nikdy moc nebavily. Čím to?
Zúčastnil jsem se jednou silničního cyklistického závodu a zažil jsem takovou nepřátelskou atmosféru plnou nadávek a urážek, že jsem usoudil že pro to opravdu sport nedělám, abych poslouchal namistrované amatéry jak po sobě řvou a nadávájí jeden druhému. Triatlon/XTERRA jsou naprosto odlišné komunity lidí a jsem rád, že patřím právě do té triatlonové…
Jednoho dne ses dostal i k tvé oblíbené a další excelentní disciplíně – závodům v terénním triatlonu – XTERRA. Prý jsi ale dostal na úplně prvním terénním triatlonu neskutečně moc “na prdel” (smích)
Moji týmový parťáci z oddílu “Tri Lamy” XTERRY jezdili a stále mě lákali, ale já vytrvale odmítal. Až v roce 2004 jsem podlehl a zúčastnil se XTERRA v Novém Městě na Moravě. Do závodu jsem šel s velkým sebevědomím v domnění, že jsem neporazitelný cyklista. Po nepříliš vydařeným plaváním jsem sednul na MTB, že si to čelo závodu teda dodjedu. Jenže na místo toho abych drtil jednoho soupeře za druhým, jsem se dál a dál propadal startovním polem. Byl to pocit absolutní beznaděje. Do cíle jsem dorazil mezi posledními se ztrátou na vítěze – Honzu Kubíčka, cca 30 min. V cíli jsem každému sdělil, že toto, jsem tedy jel naposledy!!! (velký smích).
A přitom jsi za pár let, dosáhl v této disciplíně tvého největšího úspěchu…o co konkrétně šlo?
Po pár týdnech jsem vyhodnotil, že takto to nemohu nechat. S tímto pocitem takto nepovedeného závodu jsem nebyl schopen existovat a tak jsem celý rok 2005 dělal vše pro to, abych ovládl MTB a dal si v roce 2006 “repete” a to hned na MČR v Praze na Hostivaři. Tam jsem překvapil všechny, ale hlavně sám sebe a závod vyhrál. Od této chvíle jsem věděl, že se XTERRA stane mou srdcovkou.
Jak jsi spokojeny se svym vykonem v Prachaticich na ME v XTERRA? To co jsi předvedl byl opravdu výkon!
ME v Prachaticích bylo moje poslední závodní představení na výkonnostní úrovni na území ČR a musím se přiznat, že předzávodní nervozita byla obrovská. Myšlenky, že se mi závod nepodaří mě pronásledovaly ¨snad na každém kroku. Ale naštěstí vše dopadlo podle mých představ a 7. místo je pro mě naprosto úžasný. Vím jistě, že jsem v závodě prodal vše na co jsem měl natrénované a říkat si, že to mohlo být třeba ještě lepší by bylo asi rouhání. Takže maximální spokojenost a záplava štěstí
Pamatuješ si vůbec, kolikrát jsi mohl za svůj život stát na stupni vítězů? Když budeme tedy počítat jenom ten triatlon?
Tak to si netroufám tipovat ani spočítat, odhadem to bude několik desítek “beden” (smích).
Je ti už 41 a v podstatě pokaždé když se objevíš na startovní listině, se začnou bát borci i o 20 let mladší… Jaký to je pocit?
Tak tento pocit, že dokážu trápit i o generaci mladší závodníky se mi moc líbí a samozřejmě mě motivuje k další práci. Jsem na startu klidnější a pokaždé si říkám, že já už mám splněno a mohu jen překvapit.
Vůbec si nedovedeme představit, kolik dřiny to musí být… Kolik týdně tak zvládneš odtrénovat?
Bez dřiny závodit na předních pozicích v této době, kdy je spousty kvalitních závodníků již není možné. Týdně jsem byl zvyklý odtrénovat mezi 12 – 18h podle období. Během soustředění je to samozřejmě více, tam se bavíme mezi 25 – 33h tréninku týdně. Samozřejmě do toho nepočítám regeneraci (smích).
Tento rok se ti ale opravdu zadařilo. Nejdříve Mallorca, pak St. Pölten. Pojď nám o tom říct trošku více…
Je pravda, že tato sezóna je tak trochu jiná. V prvé řadě se mi vyhnuly veškeré neduhy jako je zranění nebo onemocnění a já tak mohl plnohodnotně trénovat. Nejsem tolik pod pracovním stresem a to je jedna z nejdůležitějších věcí. Hlava závodníka je totiž velmi důležitá a pokud není čistá a je v ní až příliš starostí, tak se to obratem ukáže i ve výkonu.
Změnil jsi něco ve svoji přípravě? Čím si vysvětluješ tvoji aktuální výkonnost?
Drobná změna nastala v běžecké přípravě. Ubral jsem tempové vytrvalosti a přidal více té obecné, které jsem měl v posledních letech opravdu málo. Lehká korekce nastala i v intenzitách. Celou moji letošní přípravu konzultuji se špičkovým běžeckým trenérem, běžcem samotným i mým dlouholetým kamarádem Tomášem Ondráčkem.
Co si myslíš, že je největší problém dnešních hobby sportovců?
To je těžká otázka, ale jedním z největších problémů je to, že když jdou trénovat, tak většinou makají na 110 % na místo toho, aby si více pohyb užívali. Potom je to už jen krůček k nějakému zranění ve spojení se špatnou výbavou.
Občas máme pocit, že skoro každý druhý kdo dokončí půlmaratón, nebo poloviční IM si myslí, že může lidem radit, nebo je nedej bože i trénovat. Co bys takovým lidem vzkázal?
Bohužel takových lidí je čím dál víc a obávám se, že s tím už nikdo nic nenadělá. Nerad někoho moralizuji, ale kdybych někoho takového osobně potkal, tak bych mu řekl, ať si radši užívá závodů a soustředí se raději sám na sebe (smích).
Co bys jim poradil a co myslíš že je ve sportovní přípravě nejdůležitější?
Nejdůležitější je mít dost odpočinku a dělat vše pro to, aby dané sporty provozoval technicky co nejlépe. Hlavně aby měl pokaždé radost z pohybu.
Jsi opravdu neskutečný sportovní talent. Jak je možné se ti alespoň trochu přiblížit?
S tím talentem bych byl opatrný (smích). Mám za sebou více jak 20 let pravidelného řízeného tréninku. Pokud by chtěl někdo jít v mých stopách, tak bude potřebovat spousty trpělivosti a poctivé tréninkové práce. Potom určitě může přemýšlet o výsledcích na republikové úrovni nebo i výše. Triatlon je vytrvalostní sport a vytrvalost přichází po letech tréninku a dřiny. Vyšší výkonnost nepřijde za rok ani za dva…
Co si chceš dát “na konec závodní kariéry”. Je to tvoje vysněná XTERRA na Havaji a vítězství v age group?
Závěr mé závodní kariéry proběhne na Havajském ostrově Maui na MS v XTERRA v kategorii PRO. Age group si zajedu na MS v půlce v Nice.
Málo kdo také ví, že zachraňuješ vymírání české populace. Už se tvoje děti stačily potatit? Kolik jich vlastně máš?
Mám 4 děti a všechny se zatím triatlonu úspěšně vyhýbají (smích). Nejblíže je k němu Eliška, která závodně plave, jinak se tam rýsuje fotbalista a tenista.
Už se pohybuješ nějakou chvíli v roli trenéra. Pojď nám říct o tvém projektu!
Od roku 2015 jsem začal fušovat trenérům do řemesla a ve druhé polovině roku 2018 jsem si založil firmu a začal se trénování věnovat naplno. Společně s Tomášem Ondráčkem a Františkem Schovalem máme již početnou skupinu triatletů a běžců pod názvem 2bWINNER. Stojíme si za tím, že každý člověk nehledě na věk se může stát vítězem. Buď má šanci a chce vítězit v závodě a nebo zvítězí sám nad sebou a dokáže to, o čem jen snil. Takové vítězství je zcela určitě nejcenější.
Stavíme osobní tréninkové plány jak pro triatlety, tak i pro běžce. Spolupracujeme jak s úplnými začátečníky, kteří napřed chtějí získat základní kondičku a zbavit se přebytečných kil , nebo s pokročilejšími sportovci a máme i ty výkonnostní, kteří bojují o stupně nejvyšší. Pro ty, kdo nechtějí osobního trenéra a preferují více “svobody”, tak pro ty budeme mít již brzy tréninkové programy jak na běh tak i triatlon.
Jedná se o to, že si např. běžec koupí tréninkový plán jak uběhnout 10km za konkrétní čas. Vím, že takových pseudo-plánů na webu visí mraky, ale žádný nemá někoho na druhé straně, se kterým může cokoliv probrat. Plány budou v jednoduché aplikaci a tak bude mít běžec plán neustále u sebe a sám uvidí jak se mu daří ho plnit.
Samozřejmě máme i pravidelné víkendové společné setkání formou kempů jak u nás tak i delšího charakteru bud u moře, nebo v horách. Tyto kempy jsou nejoblíbenější, protože ve skupině je síla a společné zážitky jsou vždycky ty nejlepší (smích).
Kolik máš aktuálně svěřenců? Pořádáš i tréninkové kempy?
V tuto chvíli máme okolo 35 svěřenců. Parta je to veliká a když se společně setkáme na závodě nebo na tréninku tak to stojí za to. Jak jsem se již zmínil pořádáme i tréninkové kempy. Na podzim nás čekají běžecké i triatlonové. V lednu se chystáme na běžky a na jaře poletíme za teplem na Mallorku. Během zimní přípravy proběhnou i víkendové kempy – čtvrtek až neděle večer.
Máš ještě volno pro nové svěřence?
Volno zatím máme a těšíme se na další nové přírůstky (smích).
Co tvoje plány do budoucna? Čekáš už brzo, že te začnou porážet tvoje děti?
Plán do budoucna je jasný, vychovat co nejvíce spokojených triatletů nebo běžců. A děti si už brousí zuby, ale ještě musejí chvíli počkat.
Kde tě můžeme aktuálně potkat?
Potkat mě můžete na Pilmanovi v roli trenéra a možná si střihnu štafetu. Letos se na start postavím už jen 2x a to bude vždy MS. Poprvé to bude 6.9. na středním triatlonu a koncem října na XTERRA.
Máš možnost teď komukoliv poděkovat…
Díky patří samozřejmě mému tátovi, který mě vedl ke sportu a hlavně také mé rodině, respektive mé úžasné ženě, která mě vždy podporovala jak na závodech, tak i v přípravě.
