Tomáš Hudec – 6 na MS v ultra skyrunningu: „desítka za 34:35 je průměrný čas“

I když jste možná o jménu Tomáš Hudec nikdy neslyšeli, určitě byste si ho měli dobře zapamatovat. Tomáš se sice v nejen (ultra) běžeckém prostředí pohybuje jen pár let ale stihnul už dosáhnout na takové úspěchy, které by mu mohl záviděl lecjaký běžecký matador. Celkově 3 místo na Grossglockner ultra-trail (50km/2000+), 5 místo na Mozart100 (při první stovce), nebo šesté místo na mistrovství světa v ultra skyrunningu ve Skotsku (47,5/1700+) jsou toho určitě důkazem. 

Určitě sledujte Tomáše na jeho Facebooku, kam přidává fotky a reportáže ze svých závodů

Víš že kdo nejí maso, ten nerozumí vtipu? Ty se ale směješ téměř pořád, to mi teda vysvětli (smích).

Občas si maso dám, hlavně tedy rybu,  takže snad i nějaký ten vtip občas pochytím (smích). Máš ale pravdu, že v jelitech se mi občas říká Divísek, tak mi ale mohou říkat jen Jelita.

K běhání ses dostal přes horskou turistiku. Proč až tak pozdě? Co byl ten hlavní impuls?

Začal jsem trochu běhat, když jsem studoval v Argentině, to abych poznal lidi i někde jinde než v hospodě (smích), ale je pravda, že jsem vždycky rád chodil po horách. K tomu nás vedli odmala rodiče – to byly i několikadenní pochody. Pamatuji si, jak na nás lidé nevěřícně koukali. Mám dvě starší sestry, takže jsem neměl moc na výběr.

„Závodil jsem ve výšce nad 4500 mnm, v deštným pralesu nebo i ve slumu. Běžel jsem 50km/4500 v noci s přívalovým deštěm“

Tvoje první desítka “bez tréninku” byla na We Run Prague v roce 2014 za 39:27.

Pamatuji si, že jsem si stoupnul skoro dozadu, protože jsem byl přesvědčený že všichni poběží rychleji než já, alespoň podle vybavení to tak vypadalo. Během závodu jsem pak k mému překvapení předbíhal jednoho závodníka za druhým, ale vůbec jsem nevěděl, jak běžím, samozřejmě jsem neměl hodinky. Do cíle jsem doběhl úplně vyčerpaný ale šťastný. Ne nadarmo se říká, že je lepší být připraven než překvapen.

Pak jsi tedy osm měsíců jenom lehce potrénoval a už z toho byl v Karlových Varech čas, který alespoň trochu za něco stojí (1:15) (smích).

Jo, to bylo dobrý (smích), to jsem si řekl, že když tomu dám trochu víc, tak bych se mohl dále zlepšovat. Ke každému tréninku jsem podle toho i přistupoval. Myslím, že v té době jsem to chtěl běžet pod 1:20. Tím že jsem hodně cestoval, tak mě to ale táhlo do hor a když jsem zjistil, že se dá běhat i tam, už nebylo cesty zpět.

Desítku máš teď už za 34:35…

Myslím, že v půlmaratonu jsem zaběhl 10 i rychleji. Upřímně 34:35 je spíše průměrný čas (pokud se dneska chceš měřit s těmi lepšími a to platí i pro Ultra). V Japonsku se teď běžel závod, kde na půlmaratónu čas 1:06 stačil na 202. místo.

A hladký maratón (dva roky zpět) za 2:48.

Na první pokus to asi není špatný, ale já byl v té době hrozně nepřipravený a v druhé půlce mě to hrozně vytrestalo.

Jak se ti povedl takový obrovský progres?

Těžko říct, asi jsem dobrej trenér (smích). Když jsem skoro rok cestoval, tak asi největší přínos pro ultra bylo to, že jsem se naučil pracovat s diskomfortem. V letošní sezóně si myslím, že mi hodně pomohlo mistrovství světa ultra trailu ve Španělsku (85km).

Nikdy předtím jsem tak dlouhý závod neběžel a ačkoliv se mi nepovedl úplně podle svých představ, hlavně co se závěru týče, tak jsem si z něj dokázal vzít to pozitivní a naopak se poučil z vlastních chyb. Pokud si zaběhnete v sezóně delší závod, tak pak dokážete i líp vnímat cíl na kratším závodě. Pro psychiku to bylo určitě důležité.

Mám pocit, že jsem konečně dospěl na závody kolem 50km a v závodech to pak bylo i vidět. Měl jsem jsem nad nima kontrolu až do cíle. To se mi minulý rok nedařilo.

Můžeš nám poodhalit jen lehce tvůj objem a specifika tvých tréninků?

Myslím, že základ jsou tempové běhy. V těchto tréninzích si často hraji s rychlostí. Intervaly většinou běhám do kopců – je zde menší riziko zranění a víc mě to i baví. Objemy většinou 120km/4500. Spíš se snažím pracovat s časem. V přípravě to bylo kolem 12 hodin týdně.

Ultra tedy pro tebe byla přirozená geneze?

Asi jo. Už na základní škole jsem byl mnohem lepší na závodech na 1km než na závodech na 100 metrů. Ale ty nebyly tak cool, všichni chtěli vyhrávat na 100 metrů, ale já se vždy těšil na 1km. Když jsem hrál tenis, tak 3 setové zápasy jsem většinou vyhrával. Byl jsem spíš obranář, tak jsem si to musel vyběhat.

Na Grossglockner ultra-trail (50km/2000+) jsi dokázal tento rok zaběhnout celkové třetí čas. Oprav nás, ale tohle se nikomu z čechů nepovedlo viď?

Mezi ženami tam v roce 2015 dokázala zvítězit na 110km Anka Straková. Marcela Vaníšová letos vyhrála krátkou trať. Holkám se tam asi daří líp. Mezi muži o nikom nevím, ale poslední dva roky, co jsem tam byl, tak jsem z Čechů běžel nejlíp to máš pravdu.

„Upřímně 34:35 je spíše průměrný čas (pokud se dneska chceš měřit se těmi lepšími a to platí i pro Ultra)“

Doběhl jsi dokonce necelé tři minuty za Marcinem Swiercem – letošním vítězem TDS (druhá nejtěžší trasa po hlavní trase UTMB)

Letos se sjela určitě větší konkurence než minulý rok. Vždyť minulý rok by mi letošní čas stačil na vítězství. Letos jsem běžel o 15 minut rychleji než v roce 2017. Závod jsem běžel už podruhé a tak jsem přesně věděl do čeho jdu. To byla opravská výhoda. Navíc jsem mohl porovnat, jestli jsem se za ten rok posunul dál.

Dalšího úžasného úspěchu jsi dosáhl tento rok na MS ve v ultra skyrunningu ve Skotsku – celkově šesté místo na trati s parametry 47,5km/1700+. To jsi asi nečekal co?

Noo, to moc ne. Věřil jsem, že umístění kolem 15. místa by mohlo být reálné.  Konkurence byla rozmělněná se sobotním skyrace,  ale 6. místo jsem opravdu nečekal.

Pouhé tři minuty za hvězdou ultra a jedním z nejlepších běžců na těchto tratích Luisem Albertem Hernardem…

Luis se bez hůlek asi cítil nesvůj (smích). Den před závodem nám změnili trať, takže jsme měli jen pár hodin na to se připravit na úplně jiný závod, který až na prvních 15km neměl se skyrunningem nic moc společného. Na druhou stranu podmínky byly pro všechny stejné, těžko bych ale na původní trati skončil před Perem Aurellem (letošní vítěz série skyrunning Extra).
Na pódiu jsem byl v docela dobré společnosti (smích) – (vyhlašuje se prvních 10).

Víme, že jsi byl dva měsíce v Nepálu a šest měsíců v Jižní Americe. A i tam jsi stihl běhat (a vůbec ne zle)

V těch horách, tam se běhá samo. Chceš vidět víc a víc, takže se spíš musíš brzdit, aby ses nezranil. Byla to úžasná zkušenost. Závodil jsem ve výšce nad 4500m, v deštným pralesu nebo i ve slumu. Běžel jsem 50km/4500+ v noci s přívalovým deštěm. 

Asi o tři metry mě netrefil kámen větší než moje hlava při sesuvu. To byl docela adrenalin a trochu jsem zrychlil (smích). Když se člověk dostane do takových míst, tak i lépe pochopí zemi, ve které se nachází. Každý závod pro mě představoval jedinečný příběh.

Jak moc ti tento výlet pomohl v letošní formě? Tvoje týdenní objemy a převýšení jsou totiž nad naše chápání…

Určitě jsem se naučil pracovat s diskomfortem a ještě víc jsem se zamiloval do běhu v horách. Na druhou stranu tréninky neměly žádnou strukturu. Ono to ani moc nejde, když se často přemisťujete, střídáte běh s turistikou a lezením.

Letos jsem byl začátkem sezóny 5 týdnů na Madeiře, tam se skoro rovina nedá najít . Po dvou týdnech jsem Vám záviděl i ten půlmaraton v Praze (smích). Myslím, že trénuji přiměřeně ke vzdálenostem co běhám. I u nás tu jsou borci, kteří trénují mnohem víc než já.

„Věřím, že kdybych běžel 10 dnes, tak bych šel na čas pod 33“

Teď pro změnu jedeš na 5 měsíců do Pyrenejí. Chceš tedy příští rok vyhrát UTMB? (smích)

Do Pyrenejí jedu pracovat, ale doufám že čas na trénink bude, proto tam také jedu (smích). Na UTMB asi nemám ani kvalifikační body, takže spíš až v roce 2020, ne teď vážně tahle otázka je úplně mimo (velký smích).

Jaké jsou běžecké plány na rok 2019?

Plány se budou odvíjet až podle toho, jak dlouho zůstanu ve Španělsku. Zatím zvažuji Transvulcanii nebo MIUT. Teď půl roku strávím na sněhu. Na to se hrozně těším. Na sněhu jsem vyrůstal, ale poslední roky jsem býval během naší zimy na jižní polokouli.

Jaké jsou tvoje běžecké sny?

Největší sen je proběhnout Patagonii. Argentina je srdeční záležitost. Chvíli jsem tu studoval a Patagonie je jedno z nejkrásnějších míst na světě s nejlepšími lidmi.

Máš tréninkový plán, nebo běháš na pocity?

Vím přesně co bych chtěl v týdnu běžet, ale jaký den to půjdu se rozhoduji až podle pocitů. Tréninkový plán si píšu sám.

Běháš za tým Jelita RUN. Jsi z nich teď to největší? (smích)

To doufám. Byla by to velká čest, ale konkurence je velká. Největším jelitem chce být každý bez rozdílu barvy pleti a náboženského vyznání.

Oblíbená značka bot a běžeckého oblečení?

Mám to štěstí že jsem v Inov-8 teamu, takže můžu běhat v botách s nejlepším gripem. Na závody střídám Trailroc 285 a X-talony. Akorát jsem testoval Mudclaw s grafenem a jsou super.

Oblíbil jsem si italskou značku Crazy Idea. Baví mě že se nesnaží nikoho kopírovat. Věci jsou minimalistické a funkční. Na delší běhy si pak beru kompresní věci od Compressportu a vestu od Nathanu.

Co ti běh dává?

Nejvíc asi svobodu a to že se díky němu mohu dostat do míst, kam bych se jinak jen těžko dostával. Objevování krásné přírody, ale i sebe sama.

Co Tě baví kromě běhání, focení a chození po horách?

Řešit běžecký svět s jelity.