Domů Vyhledávání
olaf - Výsledky vyhledávání
Pokud nejste spokojeni s výsledky, prosím, udělat další vyhledávání
N60 / 3
Kapitola jedenáctá
Čekání na světlo
Šlapeme na Petrov, Třeštibok vyhlídka na kontroliu K8 čas 4:30 Začínáme si stěžovat čím dál tím víc. máme za sebou už půlku a nekonečno před sebou . Těšíme se na světlo. Nejdřív se na jedné straně oblohy začla černá měnit na tmavě modrou . A je to tady už se to blíží.
Těšíme se .Přemýšlím že Pavlík vstává na Říp a Honza už by měl být v cíli.Nic ticho. Nikdo se neozývá. Ale tmavě modrá se mění na načervenalou a zesvětluje. Píp . Máš sms říká mi Lenka a probouzí mě ze stereotypu. To je Honza říkám lovím mobil a opravuji je to Pavel.
"Jak to jde"
odpovídám "40 máme dře to ale dojdem pomalu"
Pavlik "My už sedíme v busu. Tak se držte"
V duchu říkám díky Pavle.
Je 7 hodin ráno a pomalu svítá my jsme někde uprostřed lesa 9 hodin na cestě (kdoví jestli vůbec máme těch 40 za sebou?) a do cíle daleko.
Kapitola dvanáctá
Budiž slunce
Stejně jako jsme čekaly na světlo se teď těšíme na slunce je světlo je jasno ale slunce pořád za horizontem nebo za kopcem já ani nevím.
Zhasínám čelovku a uklízím do batohu, nezklamala vydržela celých 9,5 hodiny svítit. Lenka na tom byla hůř nabíjecí baterky jsme vyměnili po třech hodinách trošku brzo říkám no dobrá byly unavené teď tam půjdou kvalitní alkalicky ale ty po dalších 4 hodinách unaveně svítí jen na nejnižší režim a to je na ten led málo :) no máme ještě jedny nic jsme neponechaly nahodě. Honza má rád western ale já vlastně jsem podobná škola takže taky a to proč jsme měli místo jedněch náhradních baterek hned dvoje vysvětlím. V jednom westernu zase jeden hrdina zastřelí padoucha ale až druhou ranou protože první patrona selhala. Jeho hláška poté ve mě utkvěla protože v naprostém klidu prohlásil "Vždycky střílím dvakrát" od té doby také často střílím dvakrát a ono se to vyplácí :)) První vrták se zásadně láme v polovině hotové práce. A přesně tak i baterky chcíply (on za to asi mohl i ten mráz) přesně v půlce očekávané doby výdrže :))
Mluvím o Honzovi a najednou opět píp tentokráte už píše Honza ,že mu rozmrzl mobil , že doběhl v 7,17 a že čeká na taxi a drží palce. Je 8 hodin ráno děsně se ochladilo fakt nemám chuť vyndat ruce z rukavic.
ale jinak díky Honzo :) Drtíme kopec na panskou skálu na vyhlídku K10 čas 8:40 a 45km
Kapitola třináctá
Krásný sobotní den
Paprsky slunce žlutě kreslí po sněhu. Les hraje barvami. Stejně nemám chuť měnit baterky ve foťáku protože před chvílí když jsme fotily první světlo po 4té fotce s bleskem zhasl (asi pořád ta zima)
Pro jistotu se ptám Lenky chceš fotit ? Nechci . No nedivím se už neřešíme co nás bolí spíš si užíváme co zrovna chvíli nebolí :)) Ale tohle dojdeme třeba i pozadu .))
Píp zase sms kdo to může být je 9.27 máme za sebou skoro 11 a půl hodiny pochodu naštěstí se otepluje díky slunci. No Leona vstala a píše jako by nám četla myšlenky "že jsme dobrý že jsme došli tak daleko a že drží palce" odpovídám stroze "13km do cile neskutečně se tam těšíme" Ale to sem ještě netušil jak mohou být dlouhé. Leono díky :)
Kapitola čtrnáctá
Nekonečno
Ta cesta nemá konce ale máme další postupovej cíl most v Kameným přívoze tady se dostaneme na druhou stranu a naivně si myslím že sázavská stezka vedoucí podél vody je po rovině :)) Ale ještě tam nejsme střídáme značky hledáme napojení skoro bloudíme ale nakonec už jsme ve vlčí rokli a padáme z kopce. Po stranách balvany vypadá to tu nádherně. Při pohledu na jeden kámen říkám tady se musí dát i bouldrovat :) A během chvilky hned za zatáčkou proti nám vykouknou dva mladíci sápou se proti nám do kopce a jeden nese na zádech postel .)) Ne není to postel je to složená matrace zvaná bouldermatka :)) Lenka říká jsou blázni co tady dělají v tomhle mrazu jít bouldrovat :)) Nemohu si odpustit poznámku, že kdyby věděli co tu děláme my, že by asi padla otázka kdo z nás je ten blázen větší :)) Nakonec se doplahočíme až za most a odměnou je nám tajná kontrola a krabice s dobrotami .))
Kapitola patnáctá
Kroutí se to kroutí
Hláška "nedá si někdo teplou kolu právě sem jí vyndal z auta " mě zpět vrací do života beru sýr a úžasné slaninové sušenky ta chuť ve mě budí neskutečné pocity :) Doráží jeden samotář který nám pořád šlape na paty a obsluha "a ty si určitě dáš pivo " "jasan" No není na tom světě krásně ??
No nic už jen podél řeky a jsme doma .
Zrada značka nás tlačí do kopce pryč od řeky. Nějak neskutečně to obcházíme aby jsme se pak k té řece vrátily. V hlavě nám zní už jen kousek už jen kousek. Sakra velkej kousek to byl .))
Jsme konečně u řeky parádní výhledy ale po rovině to není :)) no už tam musíme být . Téměř zklamáni dorazíme a zíráme na ukazatel ještě 4 km . Ale ten šílený pocit, že už jsme ušli daleko víc a tohle obrovský číslo tam vůbec být nemělo .)
Kapitola šestnáctá
Ukradli nám most
Cesta se klikatí chvíli nad vodou chvíli nad skalami na kopci a za každým záhybem už se těšíme že na nás vykoukne most . V jednu chvíli cítím blažený pocit za zákrutou se něco na hladinou zalesklo jo je to konstrukce mostu . Přál jsem si to :( konstrukce mostu se během chvíle rozplynula v namrzlých větvích nad řekou a my se těšily na další zatáčku . Druhá pátá sedmá devátá a nic. Ta snad není možný . Nakonec jsme totálně vystřízlivěly protože se objevil ukazatel a na něm bylo 1 km do cíle . Tak tohle byl můj nejdelší kilometr v životě bylo to v hlavě jak říká Honza . Tak strašně jsme se těšily . Poslední zatáčka . A prd zase nic někdo nám ten most zase ukradl :) Takhle jsme prošli dalších aspoň duševně 8 km až konečně se za nevím ani kolikátou zatáčkou ten most konečně objevil.
Kapitola sedmnáctá a poslední
A je to :)
Most ze kterého jsem na konci prázdnin pozoroval vodáky jak v žlutých banánech sjíždějí poslední peřeje své Sázavy .)) Most na kterém jsme před 7a půl hodinami stály a málem to zabalili. Most od kterého nás dělila zelená louka prosluněná sluncem. Jaký to byl nádherný pocit :)) Teď jen kousek do kopečka do hospody kde byla poslední pro nás i cílová kontrola. Ještě jeden dům a pak doprava. Konečně dveře od hospody.
Hromada ospalých tváří pohledy přejíždíme po stolech a snažíme se poznat kde je ta kontrola. Nakonec úspěšně objevujeme. Podáváme papír. "jdete dál ?" zní naučená otázka "ne končíme jedeme jen půlku "to nevadí tak příští rok"
V duchu si řikám já teda určitě né do smrti už nechci o žádném pochodu ani slyšet :))
Dostáváme pamětní list pečlivě uklízíme nejcennější věc a to potem a zimou poničený papír s kontrolami a nakonec usedáme velmi opatrně na dřevěnou židli k polívce .
ps. Ještě jednou díky Olafe
Čekání na světlo
Šlapeme na Petrov, Třeštibok vyhlídka na kontroliu K8 čas 4:30 Začínáme si stěžovat čím dál tím víc. máme za sebou už půlku a nekonečno před sebou . Těšíme se na světlo. Nejdřív se na jedné straně oblohy začla černá měnit na tmavě modrou . A je to tady už se to blíží.
Těšíme se .Přemýšlím že Pavlík vstává na Říp a Honza už by měl být v cíli.Nic ticho. Nikdo se neozývá. Ale tmavě modrá se mění na načervenalou a zesvětluje. Píp . Máš sms říká mi Lenka a probouzí mě ze stereotypu. To je Honza říkám lovím mobil a opravuji je to Pavel.
"Jak to jde"
odpovídám "40 máme dře to ale dojdem pomalu"
Pavlik "My už sedíme v busu. Tak se držte"
V duchu říkám díky Pavle.
Je 7 hodin ráno a pomalu svítá my jsme někde uprostřed lesa 9 hodin na cestě (kdoví jestli vůbec máme těch 40 za sebou?) a do cíle daleko.
Kapitola dvanáctá
Budiž slunce
Stejně jako jsme čekaly na světlo se teď těšíme na slunce je světlo je jasno ale slunce pořád za horizontem nebo za kopcem já ani nevím.
Zhasínám čelovku a uklízím do batohu, nezklamala vydržela celých 9,5 hodiny svítit. Lenka na tom byla hůř nabíjecí baterky jsme vyměnili po třech hodinách trošku brzo říkám no dobrá byly unavené teď tam půjdou kvalitní alkalicky ale ty po dalších 4 hodinách unaveně svítí jen na nejnižší režim a to je na ten led málo :) no máme ještě jedny nic jsme neponechaly nahodě. Honza má rád western ale já vlastně jsem podobná škola takže taky a to proč jsme měli místo jedněch náhradních baterek hned dvoje vysvětlím. V jednom westernu zase jeden hrdina zastřelí padoucha ale až druhou ranou protože první patrona selhala. Jeho hláška poté ve mě utkvěla protože v naprostém klidu prohlásil "Vždycky střílím dvakrát" od té doby také často střílím dvakrát a ono se to vyplácí :)) První vrták se zásadně láme v polovině hotové práce. A přesně tak i baterky chcíply (on za to asi mohl i ten mráz) přesně v půlce očekávané doby výdrže :))
Mluvím o Honzovi a najednou opět píp tentokráte už píše Honza ,že mu rozmrzl mobil , že doběhl v 7,17 a že čeká na taxi a drží palce. Je 8 hodin ráno děsně se ochladilo fakt nemám chuť vyndat ruce z rukavic.
ale jinak díky Honzo :) Drtíme kopec na panskou skálu na vyhlídku K10 čas 8:40 a 45km
Kapitola třináctá
Krásný sobotní den
Paprsky slunce žlutě kreslí po sněhu. Les hraje barvami. Stejně nemám chuť měnit baterky ve foťáku protože před chvílí když jsme fotily první světlo po 4té fotce s bleskem zhasl (asi pořád ta zima)
Pro jistotu se ptám Lenky chceš fotit ? Nechci . No nedivím se už neřešíme co nás bolí spíš si užíváme co zrovna chvíli nebolí :)) Ale tohle dojdeme třeba i pozadu .))
Píp zase sms kdo to může být je 9.27 máme za sebou skoro 11 a půl hodiny pochodu naštěstí se otepluje díky slunci. No Leona vstala a píše jako by nám četla myšlenky "že jsme dobrý že jsme došli tak daleko a že drží palce" odpovídám stroze "13km do cile neskutečně se tam těšíme" Ale to sem ještě netušil jak mohou být dlouhé. Leono díky :)
Kapitola čtrnáctá
Nekonečno
Ta cesta nemá konce ale máme další postupovej cíl most v Kameným přívoze tady se dostaneme na druhou stranu a naivně si myslím že sázavská stezka vedoucí podél vody je po rovině :)) Ale ještě tam nejsme střídáme značky hledáme napojení skoro bloudíme ale nakonec už jsme ve vlčí rokli a padáme z kopce. Po stranách balvany vypadá to tu nádherně. Při pohledu na jeden kámen říkám tady se musí dát i bouldrovat :) A během chvilky hned za zatáčkou proti nám vykouknou dva mladíci sápou se proti nám do kopce a jeden nese na zádech postel .)) Ne není to postel je to složená matrace zvaná bouldermatka :)) Lenka říká jsou blázni co tady dělají v tomhle mrazu jít bouldrovat :)) Nemohu si odpustit poznámku, že kdyby věděli co tu děláme my, že by asi padla otázka kdo z nás je ten blázen větší :)) Nakonec se doplahočíme až za most a odměnou je nám tajná kontrola a krabice s dobrotami .))
Kapitola patnáctá
Kroutí se to kroutí
Hláška "nedá si někdo teplou kolu právě sem jí vyndal z auta " mě zpět vrací do života beru sýr a úžasné slaninové sušenky ta chuť ve mě budí neskutečné pocity :) Doráží jeden samotář který nám pořád šlape na paty a obsluha "a ty si určitě dáš pivo " "jasan" No není na tom světě krásně ??
No nic už jen podél řeky a jsme doma .
Zrada značka nás tlačí do kopce pryč od řeky. Nějak neskutečně to obcházíme aby jsme se pak k té řece vrátily. V hlavě nám zní už jen kousek už jen kousek. Sakra velkej kousek to byl .))
Jsme konečně u řeky parádní výhledy ale po rovině to není :)) no už tam musíme být . Téměř zklamáni dorazíme a zíráme na ukazatel ještě 4 km . Ale ten šílený pocit, že už jsme ušli daleko víc a tohle obrovský číslo tam vůbec být nemělo .)
Kapitola šestnáctá
Ukradli nám most
Cesta se klikatí chvíli nad vodou chvíli nad skalami na kopci a za každým záhybem už se těšíme že na nás vykoukne most . V jednu chvíli cítím blažený pocit za zákrutou se něco na hladinou zalesklo jo je to konstrukce mostu . Přál jsem si to :( konstrukce mostu se během chvíle rozplynula v namrzlých větvích nad řekou a my se těšily na další zatáčku . Druhá pátá sedmá devátá a nic. Ta snad není možný . Nakonec jsme totálně vystřízlivěly protože se objevil ukazatel a na něm bylo 1 km do cíle . Tak tohle byl můj nejdelší kilometr v životě bylo to v hlavě jak říká Honza . Tak strašně jsme se těšily . Poslední zatáčka . A prd zase nic někdo nám ten most zase ukradl :) Takhle jsme prošli dalších aspoň duševně 8 km až konečně se za nevím ani kolikátou zatáčkou ten most konečně objevil.
Kapitola sedmnáctá a poslední
A je to :)
Most ze kterého jsem na konci prázdnin pozoroval vodáky jak v žlutých banánech sjíždějí poslední peřeje své Sázavy .)) Most na kterém jsme před 7a půl hodinami stály a málem to zabalili. Most od kterého nás dělila zelená louka prosluněná sluncem. Jaký to byl nádherný pocit :)) Teď jen kousek do kopečka do hospody kde byla poslední pro nás i cílová kontrola. Ještě jeden dům a pak doprava. Konečně dveře od hospody.
Hromada ospalých tváří pohledy přejíždíme po stolech a snažíme se poznat kde je ta kontrola. Nakonec úspěšně objevujeme. Podáváme papír. "jdete dál ?" zní naučená otázka "ne končíme jedeme jen půlku "to nevadí tak příští rok"
V duchu si řikám já teda určitě né do smrti už nechci o žádném pochodu ani slyšet :))
Dostáváme pamětní list pečlivě uklízíme nejcennější věc a to potem a zimou poničený papír s kontrolami a nakonec usedáme velmi opatrně na dřevěnou židli k polívce .
A je to !
N60 / 2
Kapitola čtvrtá
Ztracená kontrola
Od Závisti pokračujeme dále ale ještě než jsme začali padat směrem na Jarovské údolí překvapuje nás tajná kontrola. Konečně se cesta láme a my jdeme první kopec dolu. Jak bylo naivní si říkat kopce dolu budeme běhat :)) Nevím co je větší jestli to, že mám strach abych pak brzo nechcípnul nebo to, že si hned na začátku rozbiju hubu. Cesta je lehce namrzlá kameny kloužou hlína klouže listí klouže vlastně jediné co neklouže jsou stromy které se občas dají obejmout :)) Jsme dole v Jarovském údolí červená značka a mě napadá, že nás asi čeká ten kopec a šílené serpentiny nahoru ke Zvoli. Taky že jo. Pole se pořád ještě neroztrhalo natolik aby nad námi nebyly vidět lucerny po celé trase. Cik cak cik cak až do nebe .
Uff jsme skoro nahoře. Beru papír s kontrolami koukám kde bude další, na hodinkách mam 11,7 km. A doprčic v iterináři je kontrola napsaná na 10,5 km ale to bylo pod kopcem to jsme museli přehlédnout. Chybějící kontrola znamená diskvalifikaci :( V duchu vyslovuji hromadu sprostých slov . Ale vracet se dolu nechci na to nemám to radši dojdu bez té kontroly. Mezitím co se rozhodujem co dál nás dohaní skupina. Ptám se na kontrolu taky ji nemají. Prý musí být nahoře. Jdeme tedy dál a až nahoře na stromě K4 ona ztracená kontrola není na 10,5 ale na 11,7 km. No to mi teda spadl kámen ze srdce zapisujeme čas 00:30
Kapitola pátá
Nejlepší čaj na světě
Zase padáme nějakým kopcem k vodě. U vody je děsná zima. Noc se přelomila do soboty a jinovatka na našem oblečení a čepicích nám jasně dává najevo, že se potíme ale hned to mrzne :) Cesta vede po silnici podél vody až někam k mostu prej ?
Teď už máme v popisu Vrané nad Vltavou železniční přejezd po červené pak chvilka hledaní napojujeme se na žlutou a jdeme směrem k nádraží. A teď po silnici na Skochovice.Cesta je doznačena vlastními značkami Olafa ala černá turistická značka (mám tušení že jistou roli si zde zahrála i černobílá tiskárna :)))) Nicméně perfektnímu značení není co vytknout:)) Potkávám prvního co se vrací. Má něco s kolenem. No smůla. My jsme zatím v pohodě máme za sebou 15km a trošku nás děsí co přijde.
Noc je dlouhá silnice nudná od vody hnusně táhne. Najednou před námi auto a spousta lidí .
Kontrola dokonce vidím i samotného Olafa který se sem přesunul ze startu . Vedle auta krabice a na jedné krabici stará dobrá várnice (fakt nevím jestli se to nejmenuje jinak ) velká nádoba s kohoutkem a z ní teče nejlepší čaj na světě.
Diky Olafe :)
Kapitola šestá
A teď kudy ?
Je krátce po půlnoci a docela neradi opouštíme toto příjemné místo ale musíme. Takže pár fíků do ruky a jde se dál. Vím že podle mapy se máme dostat do místa kde nevede ani žádná neznačená cesta směrem nahoru . To sem zvědavej co nás čeká. No to co přišlo stálo opravdu za to . Před námi se postavil prudký kopec a černé Olafovi šipky ukazovaly tudy rovně přímo nahoru . To si dělá srandu ? Nedělal takže jdeme, občas po čtyřech . Možná dokonce víc po čtyřech . Ve světle čelovky se občas zablesknou hrany skal. Vůbec si radši nepředstavuji co je kousek pod námi a co by se stalo kdyby někdo uklouzl a padal doprava :) Nahoře nás čeká K6 fixem zapisujeme 1.50 ráno.
Nakonec vylézáme nahoru a napojujeme se na červenou směr Libřice a Davle nádraží. Tady už to trošku znám opačným směrem jsem to párkrát běžel do Prahy takže přesně vím co přijde . Tady by se dalo i běžet. Ale nikdo nemá chuť ani já ani Lenka.
Kapitola sedmá
Znalci mají pastelky
Potkáváme dvojici na kterých je jasně vidět že podobnou věc nejdou poprvé . To co obdivuji nejvíce je že u každého řádku seznamu trasy mají vybarvené barevné okénko podle barvy značky po které máme jít . Říkám dobrá příprava :) Úsměv a odpověď "to musíte sebou mít pastelky :))" Potom jsme je potkali ještě párkrát a musím uznat že tento trik velmi zjednodušuje bloudění. Já pořád koukal do textu jestli v tom řádku je napsaná žlutá červená nebo modrá a přitom stačilo málo :)
Kapitola osmá
Kdo to za mnou funí
Krajina posypaná sněhem. Lenka zase chvilku táhne mě šlapu za ní myslím jen na krajinu kolem nevím proč se mi najednou v hlavě vybavuje Jack London Aljaška, zlatokopové, vlci . Poslouchám dusot svých a Lenčiných nohou a do toho nějaký divný zvuk. Zpozorním né není to chrastění něčeho z batohu. Za mnou něco funí. V hlavě zase bleskne "London" "Aljaška" "Vlci" . Fakt za mnou funí něco jako zvíře. Nevěřím tomu ale pořád to slyším a blíží se to. Otáčím se a ve světle čelovky se rozsvítí dvě zelené baterky.
Chvilka napětí ze tmy se vynořuje psí čumák ale za ním hned na popruhu dívčina :)) Nakonec se dovídáme že on jde jen půlku a ona že se chystá pokračovat na zbytek trasy sama aby si napravila loňskou reputaci. Z hlasu jí zní velké otazníky které ale přehlušuje velké odhodlání.
Kapitola devátá
Každý má svůj příběh
Tak jako tenhle, už můžu říct pochod (protože vím že na běh nemáme) píše náš příběh, tak jak časem potkáváme další skupinky, dvojice a jednotlivce tak začínáme číst i jejich příběhy :) Otec se synem . Otec štíhlý v elasťákách bez známky únavy vede dvojici občas i poklusává. Syn dá se říct že vlaje za ním nemluví . Sešmajdané boty a nejistý krok sice naznačuje, že něco takového jde poprvé . Ale to ostatně i my :)) Přesto stíhá nedá se zahanbit a dokonce někde před koncem naší půlky nás naposled předbíhají a ukazují nám záda. Děvče s kilovou nabíjecí baterkou v ruce (z Polska my ji kdysi podobnou přivezla máma a hodí se fakt na chalupu nebo do sklepa) Docela by mě zajímala co dělala po té co se jí baterka vybyla. Trojice asi maďarů skoro sem jim nerozuměl ale turisté protože v klidu šli a neběhali. Jednotlivci různého ražení a oblečení . Sporťáci už jsou dávno vepředu ty už nám dávno utekly :))
Kapitola desátá
Skoro půlka půlky
Cesta je pořád stejná jen hodiny nám odtikávají naše metry chvíli do kopce, chvíli z kopce . Už to není jako na začátku, už se to zhýčkanému tělu nelíbí a přestože nějaký ten půlmaratón máme za sebou čas udělal své a tělo začíná naznačovat "Hele a fakt to myslíš vážně" Lenka si trošku začíná stěžovat na kyčle mě zase tuhnou kolena. Občas poklusáváme aby jsme rozbily stereotyp ale jde to čím dál hůř. Blížíme s k další kontrole a krizovému místu v Pikovicích . Je zde kontrola ale není to cil na to budeme muset ještě obejít pěkný kus krajiny kolem Jílového pěkně dozadu aby jsme se vrátily ke Kamennému přívozu přešly most a sázavskou stezkou se vrátili zpět do Pikovic tentokráte už do opravdového cíle ale to až za dlouho a dlouho.
Pořád je noc hodinky ukazuji 3:25 zapisujeme kontrolu K7 a užíváme přítomnosti občerstvovačky .
Ještě nemáme ani půlku za sebou ale máme toho plné kecky :) asi oba stejně. Nebýt to organizovaná akce jistě by jsme přehodnotili své záměry sklaply křídla a šli na vlak. Jenže tohle je půlka půlky většina kolem nás jde celou trasu takže oni jsou ve své čtvrtině ne tohle musíme zkusit proto tady jsme zjistit co v nás je a také kdo z koho :))
ani nevím zda mám zejtra uveřejnit jak to dopadlo ?
Ztracená kontrola
Od Závisti pokračujeme dále ale ještě než jsme začali padat směrem na Jarovské údolí překvapuje nás tajná kontrola. Konečně se cesta láme a my jdeme první kopec dolu. Jak bylo naivní si říkat kopce dolu budeme běhat :)) Nevím co je větší jestli to, že mám strach abych pak brzo nechcípnul nebo to, že si hned na začátku rozbiju hubu. Cesta je lehce namrzlá kameny kloužou hlína klouže listí klouže vlastně jediné co neklouže jsou stromy které se občas dají obejmout :)) Jsme dole v Jarovském údolí červená značka a mě napadá, že nás asi čeká ten kopec a šílené serpentiny nahoru ke Zvoli. Taky že jo. Pole se pořád ještě neroztrhalo natolik aby nad námi nebyly vidět lucerny po celé trase. Cik cak cik cak až do nebe .
Uff jsme skoro nahoře. Beru papír s kontrolami koukám kde bude další, na hodinkách mam 11,7 km. A doprčic v iterináři je kontrola napsaná na 10,5 km ale to bylo pod kopcem to jsme museli přehlédnout. Chybějící kontrola znamená diskvalifikaci :( V duchu vyslovuji hromadu sprostých slov . Ale vracet se dolu nechci na to nemám to radši dojdu bez té kontroly. Mezitím co se rozhodujem co dál nás dohaní skupina. Ptám se na kontrolu taky ji nemají. Prý musí být nahoře. Jdeme tedy dál a až nahoře na stromě K4 ona ztracená kontrola není na 10,5 ale na 11,7 km. No to mi teda spadl kámen ze srdce zapisujeme čas 00:30
Kapitola pátá
Nejlepší čaj na světě
Zase padáme nějakým kopcem k vodě. U vody je děsná zima. Noc se přelomila do soboty a jinovatka na našem oblečení a čepicích nám jasně dává najevo, že se potíme ale hned to mrzne :) Cesta vede po silnici podél vody až někam k mostu prej ?
Teď už máme v popisu Vrané nad Vltavou železniční přejezd po červené pak chvilka hledaní napojujeme se na žlutou a jdeme směrem k nádraží. A teď po silnici na Skochovice.Cesta je doznačena vlastními značkami Olafa ala černá turistická značka (mám tušení že jistou roli si zde zahrála i černobílá tiskárna :)))) Nicméně perfektnímu značení není co vytknout:)) Potkávám prvního co se vrací. Má něco s kolenem. No smůla. My jsme zatím v pohodě máme za sebou 15km a trošku nás děsí co přijde.
Noc je dlouhá silnice nudná od vody hnusně táhne. Najednou před námi auto a spousta lidí .
Kontrola dokonce vidím i samotného Olafa který se sem přesunul ze startu . Vedle auta krabice a na jedné krabici stará dobrá várnice (fakt nevím jestli se to nejmenuje jinak ) velká nádoba s kohoutkem a z ní teče nejlepší čaj na světě.
Diky Olafe :)
Kapitola šestá
A teď kudy ?
Je krátce po půlnoci a docela neradi opouštíme toto příjemné místo ale musíme. Takže pár fíků do ruky a jde se dál. Vím že podle mapy se máme dostat do místa kde nevede ani žádná neznačená cesta směrem nahoru . To sem zvědavej co nás čeká. No to co přišlo stálo opravdu za to . Před námi se postavil prudký kopec a černé Olafovi šipky ukazovaly tudy rovně přímo nahoru . To si dělá srandu ? Nedělal takže jdeme, občas po čtyřech . Možná dokonce víc po čtyřech . Ve světle čelovky se občas zablesknou hrany skal. Vůbec si radši nepředstavuji co je kousek pod námi a co by se stalo kdyby někdo uklouzl a padal doprava :) Nahoře nás čeká K6 fixem zapisujeme 1.50 ráno.
Nakonec vylézáme nahoru a napojujeme se na červenou směr Libřice a Davle nádraží. Tady už to trošku znám opačným směrem jsem to párkrát běžel do Prahy takže přesně vím co přijde . Tady by se dalo i běžet. Ale nikdo nemá chuť ani já ani Lenka.
Kapitola sedmá
Znalci mají pastelky
Potkáváme dvojici na kterých je jasně vidět že podobnou věc nejdou poprvé . To co obdivuji nejvíce je že u každého řádku seznamu trasy mají vybarvené barevné okénko podle barvy značky po které máme jít . Říkám dobrá příprava :) Úsměv a odpověď "to musíte sebou mít pastelky :))" Potom jsme je potkali ještě párkrát a musím uznat že tento trik velmi zjednodušuje bloudění. Já pořád koukal do textu jestli v tom řádku je napsaná žlutá červená nebo modrá a přitom stačilo málo :)
Kapitola osmá
Kdo to za mnou funí
Krajina posypaná sněhem. Lenka zase chvilku táhne mě šlapu za ní myslím jen na krajinu kolem nevím proč se mi najednou v hlavě vybavuje Jack London Aljaška, zlatokopové, vlci . Poslouchám dusot svých a Lenčiných nohou a do toho nějaký divný zvuk. Zpozorním né není to chrastění něčeho z batohu. Za mnou něco funí. V hlavě zase bleskne "London" "Aljaška" "Vlci" . Fakt za mnou funí něco jako zvíře. Nevěřím tomu ale pořád to slyším a blíží se to. Otáčím se a ve světle čelovky se rozsvítí dvě zelené baterky.
Chvilka napětí ze tmy se vynořuje psí čumák ale za ním hned na popruhu dívčina :)) Nakonec se dovídáme že on jde jen půlku a ona že se chystá pokračovat na zbytek trasy sama aby si napravila loňskou reputaci. Z hlasu jí zní velké otazníky které ale přehlušuje velké odhodlání.
Kapitola devátá
Každý má svůj příběh
Tak jako tenhle, už můžu říct pochod (protože vím že na běh nemáme) píše náš příběh, tak jak časem potkáváme další skupinky, dvojice a jednotlivce tak začínáme číst i jejich příběhy :) Otec se synem . Otec štíhlý v elasťákách bez známky únavy vede dvojici občas i poklusává. Syn dá se říct že vlaje za ním nemluví . Sešmajdané boty a nejistý krok sice naznačuje, že něco takového jde poprvé . Ale to ostatně i my :)) Přesto stíhá nedá se zahanbit a dokonce někde před koncem naší půlky nás naposled předbíhají a ukazují nám záda. Děvče s kilovou nabíjecí baterkou v ruce (z Polska my ji kdysi podobnou přivezla máma a hodí se fakt na chalupu nebo do sklepa) Docela by mě zajímala co dělala po té co se jí baterka vybyla. Trojice asi maďarů skoro sem jim nerozuměl ale turisté protože v klidu šli a neběhali. Jednotlivci různého ražení a oblečení . Sporťáci už jsou dávno vepředu ty už nám dávno utekly :))
Kapitola desátá
Skoro půlka půlky
Cesta je pořád stejná jen hodiny nám odtikávají naše metry chvíli do kopce, chvíli z kopce . Už to není jako na začátku, už se to zhýčkanému tělu nelíbí a přestože nějaký ten půlmaratón máme za sebou čas udělal své a tělo začíná naznačovat "Hele a fakt to myslíš vážně" Lenka si trošku začíná stěžovat na kyčle mě zase tuhnou kolena. Občas poklusáváme aby jsme rozbily stereotyp ale jde to čím dál hůř. Blížíme s k další kontrole a krizovému místu v Pikovicích . Je zde kontrola ale není to cil na to budeme muset ještě obejít pěkný kus krajiny kolem Jílového pěkně dozadu aby jsme se vrátily ke Kamennému přívozu přešly most a sázavskou stezkou se vrátili zpět do Pikovic tentokráte už do opravdového cíle ale to až za dlouho a dlouho.
Pořád je noc hodinky ukazuji 3:25 zapisujeme kontrolu K7 a užíváme přítomnosti občerstvovačky .
Ještě nemáme ani půlku za sebou ale máme toho plné kecky :) asi oba stejně. Nebýt to organizovaná akce jistě by jsme přehodnotili své záměry sklaply křídla a šli na vlak. Jenže tohle je půlka půlky většina kolem nás jde celou trasu takže oni jsou ve své čtvrtině ne tohle musíme zkusit proto tady jsme zjistit co v nás je a také kdo z koho :))
ani nevím zda mám zejtra uveřejnit jak to dopadlo ?
N60 / 1
Kapitola první
Kde se vzal tu se vzal byl tu nápad
O nějakém závodě na konci roku jsem přemýšlel už od jara. Ve hře byl hlavně Koloběh ale jeho termín přímo kolidoval i s Pražskou stovkou o jejíž části jsem přemýšlel již loni. Nakonec jsme s parťákem na Koloběh takticky prošvihly registraci a dá se říct, že jsme unikly hrobníkovy z lopaty. Takže nakonec tu byla ta Pražská stovka ale ta byla i loni a taky sem tak dlouho váhal až jsem zaváhal. Naštěstí jsou mezi námi ti kteří moc neváhají. První kapky přinesl Honza když i přes množství práce nakonec nevzdal a naplánoval Noční 60ku. No a poslední kapku tomu dala dcerka Lenka která mi na ICQ napsala
Lenka: http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm co ten nocni dalkovej pochod ?
já: nevim spis sem to odpiskal
Lenka: asi lenost a strach z te dalky
Lenka: a sam to vis nic moc
Já: copa prestava te bolet koleno a mas roupy ?
........
no takhle nějak to začalo :))
Kapitola druhá
Jdeme na start
Zaregistrovali jsme se zaplatily a začali chystat. Sledování vývoje počasí nás strašilo i ve spaní. Bude mráz. Zase to má jistou výhodu že nebude pršet. A co udělá mráz s unaveným tělem po třeba 10 hodinách to bylo ve hvězdách. Srandovní byla trosku Lenka když prohlásila já čelovku nepotřebuji odejdu to s baterkou v ruce :)) No super to si klidně vezmi tu s tou klikou co máme a nemusíš tahat ani baterie :))) Budeš si celou cestu točit klikou :)) (nakonec jsme tuto baterku braly jako záložní a Lenka měla novou čelovku). Pátek jsem strategicky zvolil dovolenou na poslední nákupy potravin a relaxaci :) Odpoledne jsem vyrazil na registraci s tím že ji vyzvednu vrátím se domu a na start vyrazíme tak akorát aby jsme tam nemrzli:))
Registrace se moc nevydařila :( Asi nestíhaly takže se vše asi o hodinu zdrželo a ve finále jsme dostali pouze startovní listinu s popisem trasy která se jistě dala tisknout z internetu a potvrdit třeba na startu. Nakonec stíhám zpět domu ještě chvilku klídek a vyrážíme. Do bráníka dorážíme v 21.40 . Honza volá že sedí v hospodě ale tu už nestíháme snad se potkáme na startu . Startuje se hned za tunelem . Lidi, čelovky, foťáky, hůlky blikačky a do toho "pět" "čtyři" přidáváme se "tři" "dva" "jedna" "Start"
A je to tady :))
Kapitola třetí
Jako světlušky
Startovní pole se pohnulo. Honzu jsme asi prošvihly co se dá dělat. Vyrážíme rychlým krokem s ostatními co nezačli běžet. Čeká nás 60km (Olafových takže snad to nebude o moc horší :))))
Prvni 4km jsou po rovince až ke zbraslavskému mostu a pak hned první zahřívací kopeček kolem kaple na závist po žluté. To znám, dokonce v tom kopci mam svoje ztracené plíce když jsem se to pokoušel jednou běžet s Pavlikem. Jo plíce jsou za pátym dubem jak se to točí doprava :)) Ještě nejsme ani u mostu a už vidíme jak se v kopci kroutí had světlušek a některé jsou už až nahoře . Šílený oni snad běží :)) No my to jdem někde na chvostě a o běhu nemůže být ani řeč. Na závisti je první kontrola a nám už není teplo ale vedro i když venku je kolem -6 stupnů. čekáme frontu na barevný fix a zapisujem si první kontrolu .
Blíží se půlnoc a nebe je plné hvězd.
a pokračování zítra.
Kde se vzal tu se vzal byl tu nápad
O nějakém závodě na konci roku jsem přemýšlel už od jara. Ve hře byl hlavně Koloběh ale jeho termín přímo kolidoval i s Pražskou stovkou o jejíž části jsem přemýšlel již loni. Nakonec jsme s parťákem na Koloběh takticky prošvihly registraci a dá se říct, že jsme unikly hrobníkovy z lopaty. Takže nakonec tu byla ta Pražská stovka ale ta byla i loni a taky sem tak dlouho váhal až jsem zaváhal. Naštěstí jsou mezi námi ti kteří moc neváhají. První kapky přinesl Honza když i přes množství práce nakonec nevzdal a naplánoval Noční 60ku. No a poslední kapku tomu dala dcerka Lenka která mi na ICQ napsala
Lenka: http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm co ten nocni dalkovej pochod ?
já: nevim spis sem to odpiskal
Lenka: asi lenost a strach z te dalky
Lenka: a sam to vis nic moc
Já: copa prestava te bolet koleno a mas roupy ?
........
no takhle nějak to začalo :))
Kapitola druhá
Jdeme na start
Zaregistrovali jsme se zaplatily a začali chystat. Sledování vývoje počasí nás strašilo i ve spaní. Bude mráz. Zase to má jistou výhodu že nebude pršet. A co udělá mráz s unaveným tělem po třeba 10 hodinách to bylo ve hvězdách. Srandovní byla trosku Lenka když prohlásila já čelovku nepotřebuji odejdu to s baterkou v ruce :)) No super to si klidně vezmi tu s tou klikou co máme a nemusíš tahat ani baterie :))) Budeš si celou cestu točit klikou :)) (nakonec jsme tuto baterku braly jako záložní a Lenka měla novou čelovku). Pátek jsem strategicky zvolil dovolenou na poslední nákupy potravin a relaxaci :) Odpoledne jsem vyrazil na registraci s tím že ji vyzvednu vrátím se domu a na start vyrazíme tak akorát aby jsme tam nemrzli:))
Registrace se moc nevydařila :( Asi nestíhaly takže se vše asi o hodinu zdrželo a ve finále jsme dostali pouze startovní listinu s popisem trasy která se jistě dala tisknout z internetu a potvrdit třeba na startu. Nakonec stíhám zpět domu ještě chvilku klídek a vyrážíme. Do bráníka dorážíme v 21.40 . Honza volá že sedí v hospodě ale tu už nestíháme snad se potkáme na startu . Startuje se hned za tunelem . Lidi, čelovky, foťáky, hůlky blikačky a do toho "pět" "čtyři" přidáváme se "tři" "dva" "jedna" "Start"
A je to tady :))
Kapitola třetí
Jako světlušky
Startovní pole se pohnulo. Honzu jsme asi prošvihly co se dá dělat. Vyrážíme rychlým krokem s ostatními co nezačli běžet. Čeká nás 60km (Olafových takže snad to nebude o moc horší :))))
Prvni 4km jsou po rovince až ke zbraslavskému mostu a pak hned první zahřívací kopeček kolem kaple na závist po žluté. To znám, dokonce v tom kopci mam svoje ztracené plíce když jsem se to pokoušel jednou běžet s Pavlikem. Jo plíce jsou za pátym dubem jak se to točí doprava :)) Ještě nejsme ani u mostu a už vidíme jak se v kopci kroutí had světlušek a některé jsou už až nahoře . Šílený oni snad běží :)) No my to jdem někde na chvostě a o běhu nemůže být ani řeč. Na závisti je první kontrola a nám už není teplo ale vedro i když venku je kolem -6 stupnů. čekáme frontu na barevný fix a zapisujem si první kontrolu .
Blíží se půlnoc a nebe je plné hvězd.
a pokračování zítra.