Roman Skalský je náš bývalý úspěšný reprezentant ČR v běhu do vrchu, který za sebou má mnoho úspěchů na domácí i zahraniční půdě. Kromě vrchařských úspěchů byl například čtvrtý v celkovém hodnocení SP v běhu do vrchu čtyřikrát vyhrál legendární Velkou Kunratickou a v roce 2001 i extrémní štafetový závod Red Bull Dolomitenmann. Již nějaký pátek stojí za skvělou sérií závodu Mizuno Prague Park Race a právě (a nejen kvůli tomu, jsme se s ním rozhodli udělat rozhovor)
Byl jsi naším výborným vrchařem. Běháš dneska vůbec ještě?
Běhám stále, je to taková droga (smích). Už to ale není systematický trénink, který by někam směřoval. Jdu běhat 3 – 4x za týden 10 -15 km v tempu kolem 4 min/km. Dřív jsem tomu říkal běh na hubnutí. Občas tam zařadím i nějaký rychlejší úsek a to si vždy uvědomím, že to s to rychlostí už není nic moc (veký smích).
Jak ses dostal k organizaci závodů Mizuno Prague Park Race?
Dřív jsem hodně cestoval po závodech v zahraničí a závodil opravdu v krásném prostředí např. ve Švýcarsku, nebo v Itálii a tam obdivoval organizaci atraktivních závodů, kde bylo spousty běžců a všichni si to super užívali. Říkal jsem si, že bych jednou udělal taky nějaký podobný závod u nás v ČR. Čas jsem na to ale měl, až ke konci běžecké kariéry.
Čím je celá série závodu specifická?
Moto celé série máme i na stránkách závodu a to” Běh přírodou na dohled městu” Já sám jsem závodil převážně v terénu a to jak běhy do vrchu, tak různé traily, kde trať byla rozmanitá, technická a zajímavá. Nerad jsem závodil na silnici, nebo na dráze, kde člověk vidí daleko před sebe a závod vůbec neutíká.
Závody jsi vybíral/vymýšlel přímo ty?
Závody jsme vymýšleli společně s Honzou Mrázkem, který má také bohaté zkušenosti se běháním, a to jak na silnici, tak i v terénu a na horách. Spolu jsme pak trasy probíhali a ladili tak, aby si přišli na své jak výkonnostní běžci, tak i hobíci. Také sbíráme zpětně reakce od závodníků a podle toho trasy upravujeme.
Proč by se na některý závod Prague Park Race naši čtenáři měli přihlásit?
Snažíme se nabídnout alternativu k masovým běhům – máme limit účastníků a držíme si pohodovou atmosféru, ke které nám pomáhá tým srdečných pořadatelů tvořený rodinou a známými i náš moderátor. Zároveň nabízíme atraktivní lokality, ale přitom dobře dostupné a hodně si potrpíme na výběr tras a na jejich pečlivé značení. Také přinášíme něco navíc, ať už praktické dárky pro každého místo tašky plné letáků nebo tombolu o opravdu hodnotné ceny.
Za organizací stojí i náš bývalý reprezentant ČR v orientačním běhu, účastník skyrunningových závodů a horských maratonů Jan Mrázek. Jakou roli má on?
Honza také celý život běhá, navíc pracuje s mapami, takže trasy nad mapou vymýšlí a v rámci tréninku je pak probíhá. Občas si není jistý, zda nejsou trasy moc náročné, protože se zahraničních horských závodů nebo orienťáku má trochu posunuté měřítko (smích). Také je předsedou jičínského oddílu a má tedy bohaté zkušenosti s pořádáním závodů a další organizací.
Pojď nám každý závod sám představit a říct, co je na něm specifického a proč jet zrovna ne něj!…
Celá série začíná v Průhonickém Parku (4.4.2020 – 14 km Průhonickým parkem)
Průhonický park je úžasné místo jak k procházkám, tak i k proběhnutí. Jsme moc rádi, že nám správa Průhonického parku vyšla vstříc a můžeme zde uspořádat závod, který provede závodníky jak známější severní částí a kolem zámku, tak i jižní, podstatně divočejší částí. Závod je rovinatý, rychlý a trasa vedoucí probouzející se přírodou doslova nabíjí.
19.9.2020 nás čeká terénní běžecký závod úchvatnou scenérií Hruboskalska v Českém ráji (trasy na 21 a 12 km)
Tento závod (více v našem článku), je pro nás trochu srdeční záležitost – já jsem se kousek odtud narodil a Honza má tyto prostory díky orienťáku dobře proběhané. Vybrali jsme trasu tak, aby měla půlmaratonskou vzdálenost, nebyla příliš náročná a ukázala závodníkům co nejvíc krás z Hruboskalska. Podle reakcí závodníků se to povedlo a každý rok se nám hlásí víc lidí. Loni jsme přidali i kratší trasu, která měla dobrý ohlas, letos přidáváme dětské běhy a týmovou soutěž.
20.6.2020 se podíváme do Divoké Šárky (trasy 8 a 14 km)
Kdo by čekal, že 10 minut pěšky od stanice metra v Praze najde takovou krásnou a hlavně divokou přírodu? Trasa je převážně trailová a vede skalnatým údolím i po loukách. Pohodové zázemí v kempu a blízkost koupaliště ho předurčuje na strávení příjemné soboty z kraje léta a ukončení jarní závodní sezóny.
5.9.2020 nás přenese závod do Janských Lázní na Mizuno (Černá Hora SkyRace 30 km / 1800+, nebo SkyRun 12 km / 700+)
Jelikož jsme oba závodili hodně v horách, nedalo nám to a připravili jsme závod, který bychom sami rádi u nás běželi a který nám v nabídce závodů chyběl. Super zázemí, náročná trať, daleké výhledy, krásná příroda. Dostaneme běžce i do míst, kam se běžně nepodívají. Trasa splňuje parametry SkyRace, takže pro mnoho lidí to po jejím zdolání může být odrazový můstek pro závodění v cizině.
10. 10. 2020 nás Mizuno série zavede do parku na Konopišti (trasy 14 a 8 km)
Tento závod je loňská novinka a zapadá nám do konceptu parkových běhů – terénem, přírodou a přesto dobře dostupné. Trasa vede i kolem zámku a růžovou zahradou, dále podél rybníka s parádními výhledy. Je také rychlá, i když pár kopečků se na ní najde.
Poslední závod série se koná 24.10.2020 v Prokopském údolí (trasy 14 a 8 km)
“Prokopák” byl náš první závod, tam to vše začalo. Trasa je hodně trailová a opět úžasnou přírodou – jste kousek od centra Prahy a přitom běžíte podél skal hlubokým údolím nebo naopak nad srázy s úžasnými výhledy. Krásné loučení s podzimní sezónou!
A na kterých závodech (mimo tebou pořádaných) tě budeme moci letos potkat?
Počítám, že bych opět běžel Velkou Kunratickou a trochu provětral plíce (smích). Ale i možná nějaký závod v zahraničí, záleží jak na tom budu časově.
Většina lidí v ČR tě zná jako 4násobného vítěze Velké Kunratické. Méně se ví, že máš z dřívějška také řadu mezinárodních úspěchů. Jaký byl tvůj nejoblíbenější závod na mezinárodní scéně?
Opravdu rád jsem měl závod v Ebensee, Feuerkogel-berglauf v Rakousku, taková typická trať pro běh do vrchu 10,5 km/1250m/nm. Jako první běžec jsem to dal pod hodinu, myslím, že to bylo někdy v roce 2001 a upravil tak traťák mistra světa v běhu do vrchu rakušana Helmuta Schmucka. Každý rok jsem se tam vracel a později i čas zlepšil. Hned vedle na protilehlým kopci jsem měl v oblibě známí závod Katrin -berglauf 4,2km/1000mm/nm
Bylo těžší vyhrát disciplínu na Dolomitenmannovi nebo získat zlato na MS juniorů v běhu do vrchu?
Když jsem vyhrál v roce 2001 Dolomitenmanna, tak jsem měl opravdu formu, v té sezoně jsem byl 4 na ME v Polsku a trať v Lienzu jsem nebral jako náročnou. Běhalo se hlavně na druhou stranu, než se běhá teď. Po startu jsem šel hned do čela a po výběhu z města jsem si šel už sólo závod. Pamatuji si ještě, že se mě kluci na hotelu ptali, jestli si beru nějaký gel, ale to já v té době vůbec nepoužíval (smích) prostě jsem to běžel na vodu. V cíli jsem se dozvěděl, že jsem dal traťák a tak organizátoři další rok zvolili těžší variantu na druhou stranu, tedy do skal. Na juniorské období si už moc nepamatuji (smích).
Na jaký závod nejvíce vzpomínáš?
Rád si vzpomenu na všechny závody, kde se mi dobře běželo a kde jsem vyhrál, ať to byl závod ve Švýcarsku Neirivue-Moleson, kam jezdím do teď, tak různé závody v Rakousku a Německu.
Čemu se vlastně kromě organizace věnuješ? Máš nějaké svěřence?
Dělám kondičního/rehabilitačního trenéra v Mariánských Lázních pro hotelovou, spíše zahraniční klientelu. Svěřence nemám, dříve jsem trénoval např. Evu Skalníkovou, bývalou lyžarskou reprezentantku, která po ukončení lyžarské kariéry začala běhat vrchy. Během krátké doby, se dostala mezi českou špičku a i zahraniční, bohužel po vleklém zranění po dvou letech běžeckou dráhu ukončila.
Co podle tebe stálo za tvými úspěchy? Genetika , psychika, taktika, fyziologie, nebo nějaká specifická příprava?
Myslím si, že jsem měl celkem štestí na trenéra v mládí. Hodně mě brzdil a trénoval jsem spíše míň než ostatní. Pořád říkal, nikam nespěchej, máš čas, není důležitý, co zaběhneš jako dítě, ale jako dospělí (smích). Nebyl jsem takzv. vypráskanej v juniorských letech a plný elánu a nasazení přešel do mužů. |Později jsem potkal další lidi, kteří mě naučili, že běžecký trénink, je jen polovina úspěchu. Potřeba je taky odpočívat, rehabilitovat, speciálně posilovat a protahovat.
Kdyby byla “jediná” věc, co bys našim čtenářům poradil, kdyby se chtěli zlepšit, co by to bylo?
Je těžký jen tak napsat jednu věc, ale vždycky jsem říkal, je lepší běžet závod nedotrénovaný a zmáčknout se, než unavený a přetrénovaný.
