Lukáš Kočař a Tomáš Řenč suverénně ovládli 70.3 LABE ARÉNA!

0

Tento víkend byl konečně ve znamení prvních pořádných závodů a to konečně na střední triatlonové vzdálenosti ve známém prostředí v Račicích na Triatlon 70.3 LABE ARÉNA. Organizátor Hamrmanna Honza Kubeš na nic nečekal a již v sobotu 23. května na kanále v Račicích uspořádal Sprint Triatlon Labe Aréna, kde si zazávodilo na osmdesát závodníků.

Příslib účasti našich dvou předních českých triatletů (Tomáše Řenče a Lukáše Kočaře) sliboval opravdu skvělé časy a to se také potvrdilo. Luboš Bílek své svěřence dokázal opravdu skvěle připravit a nové osobní rekordy a celkové vítězství Lukáše 3:40:22 a 3:49:34 (osobák téměř o 12! minut) mluví za vše. Právě (a nejen) kvůli tomu jsme se s klukama rozhodli udělat tento velký dvojrozhovor.

Určitě si dejte naše minulé rozhovory, co jsme s klukama dělali! S Tomášem zde a s Lukášem zde.

V prvé řadě mega gratulace k novým osobním rekordům! Jak moc jste spokojení se svými výsledky?

Lukáš: Díky! Popravdě jsem hodně spokojený, jednak s výkonem na kole, ale především v závěrečném běhu. Čas 3:38 z prosince (IM Bahrain 70.3) jsem sice nepřekonal, ale můj výkon v Račicích byl rozhodně lepší.

Tomáš: Děkuji za gratulaci! Jsem velice spokojen, i když jsem nevyhrál, tak pro mě to byl nejlepší výkon ve středním triatlonu. Několikrát jsem čtyřhodinovou hranici těsně nepokořil a tentokrát to vyšlo s velkou rezervou. Lukáš je pod vedením Luboše u nás ve středním triatlonu neporazitelný.

Jak moc se Vám změnila sezóna s ohledem na několikaměsíční koronavirovou krizi?

Lukáš: Když nebudu přehánět, tak se nejen mně, ale asi všem totálně sesypala, asi jako ten domeček z karet. Na druhou stranu mě v tréninku žene vidina toho, abych dosáhl výrazného posunu výkonnosti a na velké zahraniční závody se konečně vrátil s ambicemi atakovat minimálně pódiová umístění.

Tomáš: Zásadně, ani jeden závod, který jsem měl naplánovaný, se nekoná (smutek). Využívám teď tedy každé možnosti, kdy si mohu zazávodit a převést tak dlouhou zimní přípravu na kvalitní výkony.

(Pokud to není tajné) kolik toho máte tento rok podle disciplín natrénováno?

Lukáš: Plavání 180 km, 6500 km na kole, 1450 km běh. Na kole je to přibližně ¼ v terénu na MTB.

Tomáš: Tajné to není, protože pouze na objemu nezáleží, ale na jedinci a skladbě tréninku. V plavání to je 220 km, na kole 7600 km a v běhu 1500 km.

Jak jste se těšili na svůj první velký závod tohoto roku? Hodilo se Vám hodně, že Honza Kubeš tak trochu teď zachraňuje český triatlon?

Lukáš: Asi před měsícem jsme z „udržovacího módu“ přešli v tréninku pomalu do intenzit s výhledem prvních závodů a vrcholem na Moraviamanovi. Račice měly být přípravný závod, kde bych si otestoval výkonnost, což se nakonec povedlo. Proto jsem rád, že jsem závod absolvoval a díky Honzovi se konečně zase cítil normálně. Rozhodně jsem se na závod těšil, proto to přeci děláme! (smích).

Tomáš: Těšil jsem se moc, i když popravdě jsem si říkal, že to bude klasický “tuctový” závod v Čechách a já si jen kvalitně potrénuju. Jenže realita byla jiná, závod měl vysokou úroveň, hlavně díky pořadatelům, kteří podle průběhu závodu vědí, jak má vše fungovat. Já jen jako závodník jsem si závod užil a mohl se soustředit na svůj výkon, který podle toho i tak dopadl.

Forma se ladila ale na něco úplně jiného?

Lukáš: Přesně tak, poslední nadějí byl Moraviaman, který přitom v původním plánu vůbec nebyl. Jarní část sezony měla vyvrcholit na ME ITU ve Walchsee.

Tomáš: Ano, první větší závod měl být Czechman a následně Moraviaman. Dále pak Ironman v Dánsku a vyvrcholit to mělo v půlce září na MS v nizozemském Almere.

Musel Vám Váš společný trenér (Luboš Bílek) hodně změnit přípravné/ladící plány?

Lukáš: Jednoznačně, po tom co jsme v březnu těsně neodcestovali na soustředění na Gran Canaria, přešel trénink do zmíněného udržovacího režimu. Ten mě ale nakonec hodně bavil, v dubnu bylo nádherné počasí, navíc jsem ráno nemusel vstávat na budíka a skákat v 7:00 do bazénu a celkově si uspořádal, na čem kromě bezhlavého trénování můžu dál pracovat…

Tomáš: Tohle já nevnímám, to spíš je otázka pro něj. On píše, já plním (smích).

A pojďme už k samotnému závodu… Jak moc bylo vyladěno a jaká (pokud vůbec) byla nervozita?

Lukáš: Závod byl zakončením snad prvního lehkého týdne za poslední 2 měsíce, po delší době jsem se proto těšil že si vyzkouším, jaký je to pocit mít sil na rozdávání. Nervózní jsem nebyl, ale ten pocit euforie z vydařeného závodu byl k nezaplacení.

Tomáš: Tím, že jsem tam měl rodinu a své svěřence z našeho oddílu Triatlon Slaný, tak nervozita neměla prostor a dá se i říct, že o nic nešlo, jen si konečně zazávodit.

“Bojíte se” na startu jeden druhého? (smích)

Lukáš: Rozhodně mám z Toma respekt, především v extrémním vedru je na běhu hrozně silný a pokud bychom v takovém závodě měli běžet spolu, tak vlastně ani nevím, co bych na něj vymyslel.

Tomáš: Že bych se bál, to určitě ne. Lukáš je hodný (smích). Ale respekt k němu mám, vždyť spolu soupeříme už několik let a sami se navzájem udržujeme v kvalitní formě. Kdybych se Lukáše bál, nedoporučil bych mu svého trenéra. Beru to jako výhodu, že ze sebe navzájem dostaneme maximum.

Sto závodníků na startovní čáře, téměř komorní atmosféra a čekalo na Vás 1,9 km v Račickém kanálu… Jaká byla voda, taktika a jak byste první disciplínu zhodnotili?

Lukáš: Od plavání jsem popravdě příliš nečekal, hlavní bylo udržet se v kontaktu s čelem závodu a pokud ušetřím nějaké síly, bude to bonus navíc. Jen tu vodu si z Račic pamatuji pitelnější…

Tomáš: Mezi profesionály není větší počet závodníků na startovní čáře, takže to nebylo nic neobvyklého a voda mě příjemně překvapila, že byla na neoprén akorát. Taktika byla udržet se na čele, což vyšlo do písmene, že jsem celé plavání plaval jako první v závěsu s Lukášem.

Plavání asi muselo být tak o 200-300m delší, nebo jste s ohledem na čas jenom “flákali”(smích!)

Lukáš: Možná o něco delší bylo, navíc čas plavání ve výsledcích je včetně prvního depa. Na druhou stranu, co by jsi po téměř dvou měsících bez plavání chtěl? (velký smích). Ale popravdě, plavání bylo z mého pohledu opravdu volnější.

Tomáš: Hodinky mi ukázaly 1926 m, takže to bylo asi přesné. Ze začátku se mi plavalo hezky, až v závěru byl cítit výpadek, který byl dva měsíce, kdy jsem byl plavat jen jednou na volné vodě 2 km. Síly rychle docházely.

Vylézali jste jako první dva z vody a za Vámi hodně velká mezera. Nechtěli jste se alespoň na chvilku prostřídat?

Lukáš: Po zhruba 200m jsem se pomalu zařadil za Tomáše a protože jsem do závodu s velkými plaveckými ambicemi nevstupoval, nemělo smysl se tlačit na první místo. Kdybych plaval na čele, asi bychom příliš nezrychlili a Tomáš by z toho byl ještě nervózní, že ho brzdím.

Tomáš: I když bych bral, kdyby mě Lukáš vystřídal, tak jsem to nijak nevyžadoval že bych třeba schválně zpomalil, nebo uhnul, aby mě Lukáš předplaval. Tohle nebyl pro mě závod o taktice, ale o tom, co ve mně je, takže jsem nehleděl na ostatní.

Neříkejte mi, že u borců Vašeho kalibru “odchází” nějak výrazně plavecká forma…

Lukáš: To by ses divil (velký smích). Primárně jde o ztrátu „citu pro vodu“ a samozřejmě odchází i záběrová síla rukou, zvýšený objem na kole a běhu tohle vše jenom umocňuje.

Tomáš: Když jsem po tak dlouhé době skočil do vody, připadal jsem si jako hobík, každý záběr bolel a nejhorší to bylo druhý den. Po probuzení jsem byl úplně bolavý. Svaly si rychle odvykly.

A začala Vaše perfektní disciplína, tedy 90 km kola okolo Račického kanálu. Jak Vám seděla rovinatá trať, jaký byl od trenéra plán a jak byste svůj výkon zhodnotili. Kratší déšť Vám nevadil?

Lukáš: Totálně rovinatá trať sice není nic pro mě, ale nakonec jsem to zvládl vcelku dobře. Plán byl jasný, jet průměrný výkon o zhruba 20 W vyšší než v Bahrainu, což se přesně povedlo. Déšť a především mokrá silnice prakticky během celého závodu, to nebylo nic příjemného a v kombinaci s předjížděním závodníků to bylo v některých ze 72 pravotočivých zatáček o soustředěné hodinářské práci.

Tomáš: Měl jsem obavy z 18 okruhů. To, že mi sedí roviny, jsem věděl. Na rovinu jsem se těšil, že pojedu konstantní tempo, které chci já a ne, které vyžaduje profil trati. Od trenéra nebyl žádný plán, oba jsme věděli, že to určitě pojede, když jsem teď kvůli absenci plavání mohl více času trávit na kole, teď byla jen otázka o kolik a čeho jsem schopný. Výkon hodnotím pozitivně, i když mezi 20 – 40 km jsem byl z lehkého deště trochu zmrzlý a bylo tam lehké zpomalení. Zbytek byl v tempu, které jsem ani nečekal.

O jakých wattech se teď kluci bavíme? To musela být čísla! Mimochodem kolik Vám ukazály budíky výsledné kilometry?

Lukáš: Jel jsem průměr 366 W, na druhou stranu je to jen nějaké pomocné číslo, tady už nezávodíme na Zwiftu, ale na reálných tratích a jde nám o co nejrychlejší čas, v aero pozici mám ještě velké rezervy… Cyklistika byla kratší zmáčkl jsem 88,2 km.

Tomáš: Při sundavání neoprenu se mi zmáčkly hodinky a přeply se na běh a budík na kole jsem zapomněl před startem spojit s wattmetrem, takže nemám žádné tyto hodnoty, jel jsem na pocit (smích). Budík na kole mi naměřil 88,5 km.

Každým kolem se ti Tomáši Lukáš vzdalova. Byla to forma, nebo je prostě na kole jenom prostě lepší? A co ty Lukáši? Chtěl jsi to prostě jenom napálit, nebo sis jenom jel svoje?

Foto: Gábi Hejtíková

Lukáš: Úvod cyklistiky byl sice v mém podání o něco rychlejší než byl původní plán, ale od začátku jsem se cítil velmi dobře a spíše jsem se podle wattmetru krotil. Postupně jsem se dostal do ideálního tempa a soustředil se především na dobré průjezdy zatáček, pravidelné občerstvení a bezpečné předjíždění.

Tomáš: Lukáš je bezesporu lepší na kole, už v olympijském triatlonu vždy nad ostatními vyčníval, já byl spíše horší cyklista, až posledních pár let, co jsem přestoupil na dlouhý triatlon, u mě cyklistka velmi vzrostla a já tak dokážu stačit lepším cyklistům, ale Lukáš je výborný cyklista.

V depu jste měli mezi sebou rozdíl jednoho kola. Jaká byla taktika na poslední disciplínu, tedy závěrečný půlmaratón? Jak byste ho zhodnotili?

Foto: Gábi Hejtíková

Lukáš: Sám jsem byl zvědavý, jak se budu po rychlejší cyklistice cítit. Podle plánu jsem měl naopak běžet o něco pomaleji než v Bahrainu. Z kola jsem sesedal hodně ztuhlý a především zmrzlým chodidlům trvalo minimálně kilometr, než se dostaly do použitelného stavu. Po dvou kilometrech jsem se dostal k tempu 3:30 a cítil se v něm neuvěřitelně komfortně, v té chvíli jsem se snažil znovu spíše krotit, abych příliš nezrychloval a závod bez problémů doběhl, sám jsem ale vnímal, že tohle tempo vydržím po celý půlmaraton. S během jsem proto maximálně spokojený, na druhou stranu byly naprosto ideální podmínky a trať byla i přes lesní cestu velmi rychlá.

Tomáš: Vyběhnout co tělo dovolí a držet tempo po celou dobu. Vyběhl jsem na své poměry z minulých závodů svižněji, a tak jsem doufal, že při průběhu do dalšího okruhu z pěti uslyším, že Lukáše dobíhám, ale ztráta byla stejná, tak jsem doufal, že postupně vytuhne, ale opak byl pravdou. Lukáš tempo ještě zrychlil a svůj náskok navýšil. Byl v Račicích bezkonkurenční.

Čím si vysvětlit tak super časy? Dobré podmínky? Hlad po závodění? Nebo prostě kombinace všeho dohromady?

Foto: Gábi Hejtíková

Lukáš: Když pominu kratší cyklistiku i běh (dohromady cca 4-5 minut) byly téměř ideální podmínky. Pokud se zaměřím na trénink, stoprocentně mi vyhovuje dlouhodobá konzistentní a systematická příprava. Možná i proto zvládnou top maratonci 2 závody ročně…

Tomáš: Podmínky nebyly úplně ideální, nemám rád déšť, mám pak velký respekt do zatáček, ve kterých jsem ze začátku brzdil a na běhu pak první kilometry byly nohy zmrzlé a tak to i bolelo. Ale lepší než horko.

Jaký tedy byl 70.3 Labe Tri Arena? Pokud by byl i příští rok, doporučili byste ho i ostatním? (za předpokladu že by se ještě někdy konal)

Foto: Gábi Hejtíková

Lukáš: Někde už jsem četl komentář k 100% přesným tratím… pokud by se povedlo doladit i tohle, je to rozhodně rekordní, bezpečná a divácky atraktivní trať. To znamená ano, rozhodně doporučil! Navíc organizačně to nemělo chybu.

Tomáš: Samozřejmě bych ho doporučil, především začátečníkům a lidem, kteří si chtějí udělat osobák, ale jinak kroužení mě moc nebaví, z toho důvodu jsem v minulosti přestal běhat atletické závody, v tomhle mám radši závody na jeden okruh. Organizátoři ale tohle dost zachránili, že připravili závod bez sebemenší chyby.

Dá se říct, že Vám tedy paradoxně ta krize trochu “pomohla”? Zpomalit, vyladit, soustředit, natočit pořádné objemy?

Lukáš: V únoru jsem měl tréninkový výpadek a do formy se dostával velmi pozvolna. První zrušené závody v dubnu jsem proto nevnímal jako katastrofu a doufal jsem, že o to lepší budou výsledky právě v červnu. Bohužel aktuální termínovka je velmi smutná a proto nezbývá než doufat v lepší zítřky. Jak jsem ale již zmínil, snažím se z této situace vytěžit maximum!

Tomáš: Pro mě to bylo stresové období, hlavně vůči rodině. Neodletěli jsme na dovolenou a zároveň soustředění na Mallorce, hrozilo mi propuštění z práce a neměl jsem společné tréninky se svými svěřenci, kteří mě velmi motivují na sobě pracovat. Takže já jsem rád, že už je to lepší a výkonnost je stále rostoucí, jelikož jsem volný čas investoval do tréninku a rodiny, abych se z toho nezbláznil (smích).

Absolvovali jste spolu vlastně už nějaké soustředění, nebo společné tréninky?

Lukáš: Zatím (v posledním roce) bohužel ne, ale Luboš něco plánuje…

Tomáš: V minulosti jich bylo hodně, ale teď, co děláme oba dlouhý triatlon a trénuje nás oba Luboš, tak je to v plánu.

Pojďme si teď lehce zahrát na co by, kdy by… Tomáš vyleze lehce z vody a pojede pilu, Lukáš tě dojede, dá dvě tři minuty mírný náskok. Co se pak bude dít na běhu? (smích)

Lukáš: Pokud by Tomáš běžel pod 1:10 mohlo by z toho být slušné drama (velký smích). Ne vážně, z Tomáše mám zdravý respekt a vím jak silný je v extrémně teplém počasí, o maratonu ani nemluvím…

Tomáš: Lukáš by stejně vyhrál, na běhu už rezervy moc nebyly, i když bych takhle pocitově uběhl i maraton, který je pro mě teď hlavní v ironmanu.

Uvidíme Vás u Honzy Kubeše i na dlouhém triatlonu za zrušeného Moravianama?

Lukáš: To už bohužel ne, Moraviaman byl spíše můj aktuální nápad a na konec června už mám v plánu jiné závody.

Tomáš: Ano a moc se na to těším. Věřím, že se opět vše sejde jak má a já budu se svým výkonem spokojený včetně ostatních závodníků, kteří to tam odkrouží se mnou. Teď už vím, že je to rychlá trať, tak bych rád atakoval hranici 8h (smích).

Pokud se nemýlíme, tak výkonů pod 4h na střední distanci triatlonu bychom spočítali na prstech jedné ruky. Vaše dva jsou mezi nimi. Kolik myslíte, že se to dá ještě srazit?

Lukáš: Když to sečtu tak plavání za 23 + depo 1,5 + kolo 1:54 + depo 1,5 + běh 1:12 = 3:32. Takhle od stolu se to počítá hrozně lehce (smích)

Tomáš: Pro mě půlky moc nejsou, to není takové maso jako celý ironman. Chci jezdit půlky kvůli tomu, abych zrychlil na ironmanu. Na kole a v běhu jsou stále velké rezervy. Věřím, že mám na to, běžet závěrečný maraton okolo 2:40.

A co si myslíte, že si myslí o předchozí otázce Váš trenér? (smích)

Lukáš: Doufám, že to vidí minimálně stejně (smích)

Tomáš: Snad bychom se na tomhle shodli (smích)

Pokud nebude ještě nějaká druhá, třetí vlna, jak vypadá a s jakými ambicemi Váš závodní kalendář?

Lukáš: Věřím, že se v září ukážu na Xterra Czech Prachatice, následně na ME middle distance od ITU na Bledu a poté na Czechmanovi. V říjnu snad nějaký závod IM 70.3 a stále věřím v Xterra World Championship na Hawaii začátkem listopadu. Závodních příležitostí přes zimu by mohlo být také více než obvykle, takže třeba úplně překlopíme roční cyklus dle Australského modelu…

Tomáš: Nedokážu na tohle odpovědět, mění se to každým týdnem a já už přestal plánovat. Doposud vím, že pojedu ještě půlku v Račicích startovanou intervalově, a pak celý ironman v Račicích a Slovakman.

Když už se oběma klukům ze stáje Luboše Bílka povedlo předvést tak kvalitní výkony, nedalo nám to a zeptali jsme se ho ještě na pár otázek…

Můžeš prosím Luboši zhodnotit letošní přípravu kluků a jak moc je podle tebe (ne)poznamenala krize?

Příprava v zimě probíhala podle mých představ. Vše jsme zvládli bez nějakých větších potíží a podařilo se nám odtrénovat vše, co jsem si přáli. Nemoce i zranění se nám obloukem vyhýbali. Příprava samozřejmě byla hodně ovlivněna koronavirovou krizí.

Odpadly všechny závody na začátku roku, a když se dalo už odhadnout, že velké mezinárodní závody budou až za dlouho, mohli jsme si dovolit zařadit do tréninku i pár jednotek, které bychom jinak nejeli (například 300km na kole).

Jak jsi s výkony kluků spokojený? Jaká byla taktika?

S výkony Lukáše a Tomáše jsem velice spokojený. Nečekal jsem, že bude tak rychlá trať a že kluci prodají vše, co jsme odtrénovali. Bylo ale vidět, že se oba dva na ten závod těšili.

Jaké jsou s kluky plány do konce roku, pokud už nic nepřijde?

Doufáme, že budou mezinárodní závody, abychom mohli světu ukázat, že Česi budou v dalších letech opět na mezinárodních závodech vepředu vidět.

Říkal jsi že lituješ, že jsi tam nevzal dalšího tvého svěřence Pietera Hemerycka. Co by se tam jelo, když by tam byl?

Co by se jelo? Triatlon (velký smích).

Co od tvých svěřenců můžeme ještě do budoucna očekávat?

Doufejme ze dáme TOP 10 na Havaji nebo MS 70.3.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno