Teorie bývá často velmi nudná a mnoho amatérských běžců termíny jako laktátová křivka, superkompenzace, intervalový trénink, atd. naprosto nezajímají. Většinou je to do doby, kdy se jim po prvních závodech zachce trochu lepších časů. Pak si najdou nějaké tréninkové plány a začnou přemýšlet, co že je míněno tím fartlekem, jak je to s TFmax, co jsou to tempové běhy.

 A po přečtení dalších článků se začnou zajímat nejen o to, jak trénovat,  co kdy jíst, ale i proč tomu tak je, snaží se pochopit, jak zvolit vhodnou zátěž či odpočinek, jak přizpůsobit trénink před závody,i jaké posilovací cviky jsou pro běžce vhodné. Postupně si začnou sestavovat kompletní roční tréninkový plán. Jak vlastně vypadá roční tréninkový cyklus?Pod slovem trénink si můžeme představit všechny činnosti, které naše tělo připravují pro určitý výkon, kterého chceme dosáhnout. Například pro běžce není trénink pouze běhání. Patří sem i správný strečink, posilování, běžecká abeceda, doplňkové sporty, atd.Tyto činnosti tělu pomáhají přizpůsobit se novým náročnějším podmínkám.  Mluvíme o stupni trénovanosti a naší výkonnostní kapacitě. Aby se naše výkonnost zvyšovala, musí docházet v našem těle ke změnám. A samozřejmě, že nejde jen o kondiční přípravu, ale také o technickou přípravu, taktiku i psychologickou přípravu.

Pokud chceme rozvíjet naše pohybové schopnosti,  nesmíme se soustředit jen na rozvoj vytrvalosti, ale trénink musí rozvíjet i sílu, rychlost, koordinaci pohybů a pohyblivost. Častou chybou amatérských běžců je, že jejich tréninkový plán je sestaven pouze z jednotlivých běžeckých tréninků – tolik a tolik minut v takovéto zátěži (v tolika % TFmax).
Tréninkový plán je ale vlastně uspořádání různých podnětů v souladu s naším cílem. Nejde jen o konkrétní běhy, ale i o doplňkové aktivity a regenerační činnosti. Jednotlivé podněty (tréninky) se pak logicky liší délkou provádění i úsilím, které je nutné vynaložit, s tím, že platí, že objem a intenzita jsou ve vzájemném protikladu –čím vyšší intenzitou chceme sportovat, tím kratší dobu to vydržíme, a naopak. Pokud si naložíme náročný intenzivní trénink, musíme následně tělu dopřát dostatek času na zotavení.
A to je vlastně pro běžecké plány klíčové: určit si konkrétní míru zatížení, stanovit si frekvenci tréninků a intervaly, kdy budeme odpočívat. Optimální sestavení správného rytmu zatížení a odpočinku je nezbytné, stejně jako správný odhad, o kolik můžeme zatížení postupně navyšovat.
 
Běžcův tréninkový cyklus plynule přechází z jednotlivých fází do dalších, stejně jako je tomu v přírodě.

Roční tréninkový plán můžeme rozdělit na  čtyři základní období:

přípravné, předzávodní, závodní a přechodné.

Během přípravného období by měl být kladen důraz na vytvoření kvalitního základu pro závodní období. To znamená zvýšení trénovanosti. Pokud se během přípravného období účastníme závodů, měla by být zátěž přizpůsobena tréninkovému plánu – výsledky či podávání maximálních výkonů by nemělo být prioritou.

Předzávodní období je obdobím prvních startů a vyladění sportovní formy.

Závodní období je pak v rámci účasti na závodech zaměřeno na dosažení největší možné výkonnosti. Naše sportovní forma by měla dosahovat svého maxima.

Přechodné období-konec běžeckého roku končí dříve než rok kalendářní. Končí zároveň s koncem hlavní závodní sezóny, obvykle to bývá někdy na konci října. Toto období je věnováno činnostem, které podporují regeneraci a odstraňují nahromaděnou únavu ze závodního období. Během tohoto období můžeme zrekapitulovat sezónu a na základě rozboru tréninkového deníku si můžeme ohodnotit dosaženou výkonnost, zranění či jiné tréninkové změny, ke kterým došlo oproti původnímu plánu. Pokud samozřejmě nemáme tréninkový deník, mělo by být jeho založení prvním krokem v našem dalším počínání, pokud chceme sledovat vývoj naší výkonnosti a poscsouvat naši sportovní formu výše. Během přechodného období také hodnotíme naši fyzickou i psychickou kondici (lze využít i speciálních testů u sportovního lékaře). Je jasné, že každý běžec má jiné časové možnosti, jiné cíle, někdo si chce jen ráno chvilku provětrat hlavu a nastartovat se do pracovního dne, někdo si stanovuje konkrétní časy pro jednotlivé závody, na  které by rád v další sezóně dosáhl.  Samozřejmě, že někdo zváží i možnost spolupráce s profesionálním trenérem, možnost trénování v rámci nějaké běžecké skupiny, možnost pravidelných návštěv fitness centra či využití jiného zázemí (krytá hala apod.)

Na základě všech potřebných informací si potom můžeme stanovit náš cíl pro příští sezónu a hrubý obrys ročního tréninkového plánu (plánované závody, objemy naběhaných kilometrů, atd.). Roční cyklus potom rozdělíme na jednotlivé mezocykly (obvykle 4 týdny), kde se již snažíme stanovovat jednotlivá zatížení tréninku dle jejich konkrétních funkcí. Některé tréninky budou zaměřené na rozvoj a zlepšování našeho výkonu, některé budou určené pro regeneraci či stabilizaci výkonu.
Na základě mezocyklů se následně plánují mikrocykly (obvykle 7 dní),kde  jde o optimální vyvážení střídání tréninku a odpočinku.
A právě tohle správné namixování optimálního střídání tréninku a regenerace je pro naše pokroky klíčové. Je to právě to často zmiňované tajemství superkompenzace. Ale to už je téma pro další článek.