Projekt 500 maratonů za 500 dnů: Názory z běžecké komunity

V paralelně vydaném článku o výzvě 500 maratonů za 500 dnů jsme vyzvali k její obhajobě. Podstatná část běžecké veřejnosti má pochyby o její transparentnosti. Tyto pochyby byly doloženy konkrétními skutečnostmi. Tento článek shrnuje pohled několika námi oslovených běžců na celou kauzu. Záměrně jsme o reakci požádali ty, kteří mají relevantní zkušenost, díky které mají předpoklad různé aspekty výzvy adekvátně posoudit.

Pohled trenéra a pořadatele Petra Donnera ml.

Petr Donner je trenér, pořadatel Lounské 6hodinovky a maratonu a také hlavní představitel skupiny, která auditovala výzvu Petra Jedličky a našla v jeho záznamech nesrovnalosti. Vybranou část z jim poskytnutých nesrovnalostí jsme publikovali ve zmíněném paralelně vydaném článku. Samozřejmě nás tedy zajímal jeho osobní pohled na celou kauzu:

„Zastihl jsi mě ve fázi psychické únavy z pátrání, kdy jsem zjištěnými fakty zklamán. Nebudu se vyjadřovat k podezřením a důkazům, jenž precizně popisuješ, ani k osobě pana Jedličky. Obecně něco povím ke své osobě, výzvě jako takové a motivaci, proč to děláme.

Již na samotném počátku výzvy jsem svým svěřencům sdělil, že takovéto výzvy nemám rád. Nelíbí se mi to, nelíbí se mi to ve vztahu k maratonské disciplíně, nelíbí se mi to ve vztahu k negativnímu dopadu na běžeckou komunitu, která je ve skrze laická a neví. Vidím v takové výzvě spíše zlo, že takový čin bude někdo následovat (sice na kratších vzdálenostech, ale bude). A takovýto způsob běhání má ve skrze negativní dopad na zdraví. Výzvu jsem sledoval jen několik málo dní, kdy pan Jedlička začal cca na 4 hod a pak zpomaloval k 6:30, 6:50. Tehdy jsem se někde v éteru vyjádřil, že pokud je toto (takový běh) jeho hlavní náplní dne, tak to v takovém chodeckém tempu zvládne. Dotazoval jsem se pana Jedličky, co má za zaměstnání. Na to jsem odpověď nedostal.

Po nějaké době došlo ke skokovému zrychlení někam ke 4 hodinám a pak k 3:30. Tady bylo jasno. Díky mému otci jsem nabyl slušného (analytického i intuitivního) vnímání atletiky (tréninku). Otec je atletický blázen, který se atletice věnuje 53. rokem. A když do vás 25 let „hustí“ téměř každodenně atletiku, zanechá to následky. Jsem taky tak potrefený jako taťka. Od našich společných běžeckých dní, kdy mě trénoval od dorostu (běhal jsem půlku a mílařské disciplíny) až do teď, to byly tisíce hodin strávených nad tréninkovými deníky mými, jeho a postupně jeho a mých svěřenců, ale také i zahraničních běžců (Keňanů).

Tímto přecházím k motivaci. Pomalu atleticky dospívám dovolím si říci, že mohu posoudit, co je reálné a co není. A zde bych nastínil, proč již po pouhém zrychlení k času 4 hod a poté 3:30 jsem měl záležitost uzavřenou (je to fake). Taťka mě naučil trénovat „na tepy“, vnímat celé spektrum tepové frekvence, a to od regenerační až po práci při tepech vysoko nad ANP, vnímat pocity svěřenců a číst souvislosti mezi tepovkou a pocity. A protože nikoho netrénuji jinak než na tepy a táta povětšinou také ne, máme desetitisíce hodin zkušeností, jak organismus na takové tréninky reaguje, kdy regeneruje a kdy ne. Aby jedinec (atlet) mohl běžet vícero maratonů v řadě (několik desítek), je potřeba, aby jeho tepová frekvence se pohybovala čistě v pásmu aerobním. A ještě k tomu hodně nízko, lépe řečeno v regeneračním módu. Tedy cca 1 min/km za osobákem v maratonu. Maratonský běžec absolvuje závod ve smíšené tepové zóně a po zrovna ne krátkou dobu v jeho horních patrech. Pokud zde máme běžce s osobním rekordem 3:20, tak si představme, jak vysoká je intenzita (tepovka) při 3:30 s přihlednutím k faktu, že den před tím absolvoval maraton v tak náročné intenzitě. Je naivní pomýšlet na absolvování 2 takových maratonů za sebou. Aby mohl být takový jedinec v módu velmi pohodovém, musel by běhat maratony nejrychleji po 4:00. Jedinec, který by dokázal běhat v řadě desítky maratonů, v čase kolem 3:30 musí mít výkonnost kolem 2:50. A to se bavíme o ideálním stavu, kdy máte naprosto dokonalou stravu s dostatkem času ji zkonzumovat a zpracovat, omezíte své pracovní činnosti, nevstáváte na budík a nepracujete s žádným stresem. Potřebné zpomalení o 40 min přisuzuji atletům, kteří mají maratonský či ultra trénink s výkonností 2:30-2:50. U běžců slabších kteří se pohybují v časech kolem 3:20 a horší si dovolím tvrdit, že půjde o zpomalení o více než jen 1 min/km za osobákem. 

Proč jsem se tedy rozhodl tématu se více věnovat, když jsem to měl pro sebe uzavřené? 7 měsíců nic, o výzvě jsem nevěděl. Pak jsem viděl rozhovor v DVTV. Pocity po jeho shlédnutí byly strašné. S hrůzou jsem zjistil, že moji bývalí svěřenci těmto výkonům věří. Že finančně přispívají běžci Kladensko-Rakovnického poháru. Že mu věří někteří svěřenci Tomáše Řenče (našeho špičkového IRONMANA ze Slaného) i čárkaři, jenž v Lounech krouží maratony. A to jsou vše lidé mně sympatičtí, neboť jsem si pár závodů výše zmíněného poháru zaběhl a některé běžce z tohoto poháru trénoval. Tito lidé si nezaslouží nedověděti se pravdu.

A je to také vlastně i boj ze mě a za mého otce. Přesněji řečeno za to, že nás nikdo nebude vodit za nos. A také se jedná o boj za budoucí generace. Kdo by chtěl překonávat takový výkon, pokud by ho Agentura Dobrý den uznala jen na základě čestného prohlášení?“

Pohled provozovatele Gone4run Michaela Nováka

Jedním z prvních lidí, kteří byli zablokování, byl Michael Novák, kterého výzva od prvního dne zaujala. Byl zablokován za tento dotaz:

„Zdravím, chtěl bych se zeptat, jak to je s energetickým krytím. Dle obrázků vidím, že se jedná o velmi vysokou energetickou spotřebu každý den, což je pro normální fungování i trénovaného sportovce neudržitelné ve vztahu k jeho zdraví. Vám to ale funguje dobře, a tak jsem se chtěl zeptat, jaké přípravky používáte a jaká je skladba vašeho jídelníčku?“

Michael je poměrně známý v běžecké komunitě. Provozuje blog Gone4run a vydobyl si renomé tím, že řadě běžců-začátečníků pomohl svými radami. Proto jsme právě jeho požádali o vyjádření:

„Jednoho dne jsem se rozhodl na mapy.cz naklikat trasu Petra Jedličky dle jeho publikovaných screenshotů. Překvapilo mně, že jsem naklikal trasu dlouhou nikoli 42 km, ale 21 km, a navíc s převýšením lehce přes 200 m a ne 400 m, které Petr Jedlička uvádí na svých screenshotech. OK, řekl jsem si, asi ten okruh běží dvakrát. Jenže – místa startu a cíle nejsou propojeny. To znamená, že okruh dvakrát neběží. Pak je zde ale možnost, že Petr Jedlička někde po trase ‚nakrouží‘ dalších 21 km. Na trase na místě, které má tak dokonalý signál, že překryv jeho GPS trasy vypadá jako jedna čára, a navíc ještě na tom úseku, kde nabere dalších 21 km ještě vystoupá dalších 200 výškových metrů. Což mi připadne dost divné – pokud bych chtěl někde každý den kroužit a sbírat kilometry, vyberu si samozřejmě rovinu a nebudu se každý den mučit dobrovolně na kopci. A pokud ano, určitě to nebudu chodit stejným tempem, jako celý zbytek trasy.“

Pohled ultramaratonce Štěpána Dvořáka

Štěpán Dvořák je v běžecké komunitě známý tím, že absolvoval řadu vícedenních běžeckých výzev. Je jedním z velmi mála českých běžců, který mají s tímto typem zátěže zkušenost. Málokdo je tedy povolanější k tomu, aby si dokázal zátěž výzvy 500/500 představit. Navíc byl také Petrem Jedličkou zablokován. Proto jsme se rozhodli speciálně Štěpána požádat o názor na výzvu:

„Petra Jedličky známého pod přezdívkou Petr Maratonec jsem si poprvé všiml v roce 2021, kdy v rámci své výzvy 100/100 běhal po dobu 100 dní každý den půlmaraton, tj. 21,0975 km. Vše v rámci charitativní sbírky na nemocné děti. Ačkoli půlmaratony dle jeho slov běhal velmi rychle, po doběhu nezveřejňoval žádný záznam z jeho hodinek nebo aplikace dokazující, že opravdu běžel. Pouze se vyfotil s číslem označujícím den výzvy.

Minulý rok, tedy v roce 2022, ovšem Petr Jedlička přišel s výzvou 500/500, která musela zaujmout snad každého běžce i ultramaratonce, protože oznámil, že bude běhat 500 dní po sobě každý den celý maraton, tj. 42,195 km. Opět v rámci charitativní sbírky na nemocné děti, ve které by rád vybral celkem 5 milionů korun. To už mě klidným nenechalo a každý den jsem sledoval, jak se mu bude dařit. Jenže jsem nevysledoval vůbec nic. Každý den Petr Jedlička zveřejnil jen číslo dne a základní údaje jako vzdálenost, čas a kalorie. Nebyla tam mapa, nebyly tam žádné informace, jak se mu běželo nebo jak se připravuje na tuto každodenní náročnou aktivitu. Pouze mu tam přibývaly čím dál negativnější komentáře lidí, kteří chtěli vědět, jak to všechno zvládá. Jenže Petr Jedlička je naprosto ignoroval, a tím pádem negativní komentáře stále sílily. V jednom příspěvku už to nevydržel ani sám Petr Jedlička a lehce se do těchto komentujících pustil. To mělo očekávaně velice negativní reakci, kdy už mu ostatní začali narovinu říkat, že mu nevěří a že je podvodník. V této chvíli jsem mu v dobré víře napsal pod tento jeho příspěvek svůj komentář, že by lidem opravdu měl odpovídat, protože jsou přirozeně zvědaví, jak zvládá tuhle každodenní extrémní zátěž. Komentář jsem ukončil upozorněním, že v případě, že je bude stále ignorovat, tak ho za chvíli vůbec nikdo nebude sledovat a zůstane sám. Reakce na můj komentář byla docela překvapivá. Petr Jedlička si mě hned zablokoval, takže už jsem ho nemohl ani sledovat. V průběhu času jsem pak zjistil, že si takhle zablokoval snad každého, kdo na něj měl nějakou otázku.

Petr Jedlička v rámci této výzvy vybírá peníze. Chce, aby cizí lidé poslali svých 5 milionů korun nadaci, která vše zastřešuje. Pokud ale někdo něco chce, měl by něco nabídnout na oplátku. Sám mám za sebou několik výzev, které byly finančně náročné, a musel jsem žádat o pomoc sponzory. Při té největší, kdy jsem běžel 1035 km přes celé Slovensko i Česko, jsem nakonec po přesvědčování přátel přistoupil i na veřejnou sbírku, při které se vybralo něco přes 50 tisíc korun. S lidmi jsem byl ovšem v kontaktu. Na všechno jsem jim odpovídal. Dával jsem jim možnost, aby mohli běžet se mnou. A hlavně jsem svoji aktivitu měl vždy veřejnou, aby si každý mohl zkontrolovat, kde se právě nacházím. U Petra Jedličky je to ale přesně naopak. Peníze vybírá, ale nikomu za to zpátky nic nedává, aktivity má soukromé a ani jsem si nevšiml, že by někomu dovolil, aby se s ním mohl proběhnout na jeho obvyklé trase. Pokud na to nemá čas, tak si mohl pověřit další lidi, aby odpovídali jeho jménem, nebo mohl vytvořit o výzvě stránky, kde by byly zodpovězeny časté otázky (FAQ), které by jen občas doplňoval.

S jeho výzvou se spojuje i další problém. Petr Jedlička chce uběhnout v rámci 500 dnů každý den maraton. Taková výzva nemá v Česku obdoby. Naprosto s přehledem se jedná o výzvu světové úrovně. Takto náročný pravidelný a dlouhotrvající sportovní výkon totiž zvládne jen pár lidí na světě. V takovém případě by mělo být zcela zásadní, aby byl Petr Jedlička transparentní, co se týče jeho výkonů. Měl by mít veřejné podrobné záznamy jednotlivých každodenních maratonů, aby si každý mohl ověřit, že to opravdu běhá. Bez ověření těchto dat by v žádném případě neměl být jeho výkon uznán, protože by se pak vytvořil nebezpečný precedens pro další podobně smýšlející sportovce. Je i velice nebezpečné uznání takového výkonu po jeho dokončení na základě jednorázového předložení všech záznamů, protože se zvyšuje pravděpodobnost jejich případného zfalšování, na které by v tomto případě měl více než 500 dnů.

Petr Jedlička přišel s velice dobrým nápadem, kdy v rámci sportovní výzvy vybírá peníze na nemocné děti. Bohužel to provádí velice špatným způsobem. Přímo bych řekl, že se jedná o ukázku, jak to nedělat. Kvůli jeho netransparentnosti, ignorování věcných dotazů a blokování lidí bohužel narůstá negativní dojem z celé výzvy. Tato kauza je toho ukázkovým příkladem. Protože není možné jeho aktivity nijak ověřit, nelze ani jednoznačně říct, jestli maratony skutečně každodenně běhá nebo naopak podvádí veřejnost. Pokud by byl transparentní po celou dobu, hned by vše jasné bylo jasné, a celá situace by se takhle nevyhrotila.“

Ještě nás speciálně zajímalo, co si Štěpán myslí o stabilitě výkonů:

„Po více než 300 dnech od zahájení výzvy se jeho časy na maraton stále pohybují pod 4 hodiny, tj. rychlost přes 10,5 km/h a tempo pod 5:40 min/km. Mimo několika maratonů, které odběhl na jiné trase společně s dalšími běžci. Osobně si myslím, že je nepravděpodobné, aby za tak dlouhou dobu neměl žádnou krizi, při které by jeho tělo s hlavou odmítalo pracovat a čas se tak skokově zvýšil třeba o hodinu. Sám jsem pravidelně několik let běhal z práce 30 km domů a moc dobře si pamatuji některé dny, kdy to prostě neběželo a já na cestě bojoval třeba i přes 4 hodiny.“

Pohled mistryně ČR v maratonu Kateřiny Kratochvílové Kriegelové

Též jsme chtěli názor na stabilitu výkonů od někoho, kdo umí maratony běhat na opravdu špičkové úrovni. Oslovili jsme bývalou mistryni ČR Kateřinu Kratochvílovou Kriegelovou: