Aleš Zavoral a jeho Loudání beskydskou divočinou

Aleš Zavoral je tak trochu přírodní úkaz. Dokáže běžet dvacet, třicet, nebo i více hodin v kuse, pak si vezme kolo a jede se vykoupat k Severnímu moři a když “už neví co”, tak se přihlásí na cyklistický závod, který měří 4350 km a startuje z italského Arca a jede 11 dnů v kuse až na nejsevernější místo v Evropě, jako bonus na druhém místě. Tento rok už trochu vyměknul a začal se už jenom loudat (smích).

Určitě si dejte naše dva rozhovory, které jsme s ním dělali…

Nedá nám to Aleši a musíme se zeptat, jestli už jsi zdravotně v pohodě? Stěrače stírají a světla svítí? Prostě jako nový MBčko (smích)

Jj, i klakson troubí, takže vše je zas tak, jak má být (smích). No, chvíli to trvalo. Nejvíc ten problém s poškozenými nervy v rukou, které se hojily nakonec 4 měsíce. Nyní už je ale vše naprosto v pořádku.

Tenhle rok ses rozhodl absolvovat trochu něco “méně extrémního” a navíc u nás. Pojď nám říct o čem Loudání vlastně je. Tedy kromě toho, co stojí na stránkách organizátora:

…v roce 2007 je Prvním extrémním bikepacking závodem bez podpory závodem svého ojedinělého druhu v Čechách. Do dnešních časů se již stal kultovní záležitostí a už jen místo na startu je přetěžké získat. Mít svůj zářez na Loudání je navzdory svému jménu extrémně těžce získanou vzpomínkou na celý život (a nejspíš i po něm).

Trasa závodu je do poslední chvíle tajná! Vede především terénem, často velmi těžkým, nesjízdným. Trať Loudání měří obvykle mezi 600-800km, ale buď připraven nést/tlačit celou trať. Změna ale vyhrazena, Překvapení je v genech Loudání!

“Inspirací pro vznik Loudání se staly nejtěžší extrémní závody světa „The Great Divide Race” a „Iditarod.” Parametry Loudání jsou bez nadsázky srovnatelné s nejtěžšími světovými závody podobného stylu.” O co jde?

No to jsem právě neměl vůbec tušení, tak jsem se to rozhod zjistit (smích). Pravda je, že po dvou silničních dálkových závodech, jsem už pokukoval po nějaké offroad variantě. Chtěl jsem začít něčím lehčím a spíš gravel než MTB.

Rozmýšlel jsem Italy Divide, ale když přišla od organizátorů Loudání divoká karta na letošní ročník, nebylo co řešit. O Loudání jsem věděl, že je to kultovní závod, na který se jen kvalifikovat, je až nesmyslně těžké, což teprve závod samotný. Každopádně myšlenka začít nějakým lehčím offroad závodem se tedy nakonec nějak nepodařila (smích).

Proč je to závod na MTB, když většinu trasy bys raději šel s “lanem” (smích). Není to pak lepší nazvat “ultra trail pochod s kolem”?

Ano, přesně taková byla moje reakce, když byly zveřejněny konečné parametry trasy tzn. vzdálenost 830km a 38 km převýšení. Když jsem si to přepočítal, že každých 21 km musíme 1 km nastoupat, tak mi bylo jasné, že minimálně ty výstupy o jízdě na kole nebudou. Naopak že se bude kolo hodně tlačit a nosit, takže bude spíš na obtíž než k užitku. Myšlenka se na kolo úplně vybodnout a celé to běžet byla nasnadě. Nicméně tento závod je vypsaný pouze pro kola (smích).

Na druhou stranu to, že jsem i ultra běžec a navíc mám v horách už také “něco” s krosnou nachozeno byla pro mě myslím velká výhoda, kterou jsem vyrovnával i to, že pro změnu nejsem nebo jsem nebyl moc technicky zdatný jezdec. Někteří jezdci se pokoušeli vyjíždět, dle mého soudu, i úplně nesmyslné krpály, což mi nepřišlo moc efektivní, protože je to stálo spoustu sil. Jejich cyklistické ego jim asi nedovolilo z kola slézt. Já si hodil kolo na ramena a svižným tempem, jsem kopec vycupital, stejnou rychlosti, aniž by mě to stálo více sil. Rychlé chození po horách mi nevadí a je to pro mě přirozené. Mít na zádech 13kg krosnu nebo kolo není až takový rozdíl.

Jak ses o akci dozvěděl? Není to pro tebe málo berání? (smích).

O této akci jsem nějaké povědomí měl, ještě když jsem se věnoval pouze běhání ultratrailu. Viděl jsem na youtube sestřihy z několika předchozích ročníku a hrozně se mi to líbilo. Hlavně tou extrémní náročností terénu, podmínek a z toho plynoucího dobrodružství. To mě vždycky láká. V té době by mě ale ani nenapadlo, že bych tento závod někdy v budoucnu absolvoval. Měl jsem hlavu plnou pouze běhání.

Kolik dnů ti zabrala příprava? (nahrání tras, logistika, co si sebou zabalit…)

Co se týče výbavy, to bych měl být teoreticky sbalený rychle, protože já jsem takový ten pisatel seznamů “co vše s sebou mít”, které neustále po každém závodu aktualizuji. Nicméně v praxi mi to pak trvá několik dní nebo spíš nocí, kdy vše ještě 10x přebaluji, reviduji, upravuji, doplňuji, tak abych s tím byl v daném okamžiku a pro dané podmínky závodu 100% spokojený.

Koupil sis na to i nové kolo. Pojď nám svého mazlíka představit…

Ano, původně jsem to chtěl jet na svém gravelu 3T Exploro, pouze bych přehodil kola ze silničních 700c na MTB 27,5”. Nicméně, na jaře na For Bikes jsem se dal do řeči s Ondrou Němcem z Bikebrothers, který mi dal pro Loudání spoustu dobrých rad. V té době už byly známy i ty šílené parametry tratě (830km, +38km) a já tušil, že na gravel to asi nebude. Na mém 13 let starém a strašně těžkém fullu, by to byl nesmysl, takže jsem už pokukoval po novém. Slovo dalo slovo a vzhledem k tomu, že Bikebrothers dováží i vynikající švýcarské kola zn. Koba, jedno jsem u nich nakonec pořídil.

Konkrétně Koba Sentiero UL karbonový ultra-light XC Full. Osazení jsem volil SRAM GX Eagle, brzdy Shimano XT, tlumiče FOX Factory. S celkovou váhou jsem se chtěl vejít pod 10kg, ale nakonec jsme skončili na váze cca 10,5 kg což je i tak na celopéro naprosto skvělé.

Trasa měla “jenom” přes 800. Jelikož jsi tohle dal na tvém posledním závodě asi za 30h, tak bys to teoreticky měl dát na jeden zátah, ne? (smích).

To bych asi teoreticky mohl, akorát mi tam k tomu překáželo těch pár kopečků a polomů po cestě (smích).

Kolik dnů jsi předpokládal, že na trase strávíš a kolik jsi nakonec strávil?

Počítal jsem, že tomu věnuji maximálně 4 dny dovolené. Tzn. že při startu ve středu večer dorazím do cíle maximálně v uterý tzn. za 5 dní a ve středu už půjdu do práce. Nicméně nakonec jsem dojel do cíle až ve čtvrtek ráno za 7,5 dne a v pátek jsem byl totálně zničený na to jít ještě do práce. Takže nakonec volno i v pátek. Celé mě to tak stálo 7 dní dovolené. To bolelo snad ještě víc než zdevastované nohy (smích).

Jak jsi dopadl?

V pořadí závodu jsem se v jeho průběhu pohyboval vpřed úměrně tomu, jak jsem se postupně zlepšoval v technice jízdy a také ve čtení map, což mi dělalo zejména první dny, kdy jsem se pohyboval kolem 15. místa, velké problémy. Pátý den už jsem šlapal chvíli dokonce na 4. místě, ale sjeté brzdové destičky a nutnost odbočení z trasy, abych pořídil nové, mě poslala na 5. místo a tak jsem spolu s Ondrou Hanžlem nakonec dojel i do cíle.

Nicméně v konečném pořadí jsem nakonec na 6. místě, protože jsem dostal nějakou časovou penalizaci za nedodržení přesné trasy. To mapování musím ještě napříště zlepšit (smích). Každopádně za mě velká spokojenost, můj cíl byl TOP10 což se mi podařilo.

Jak ses stravoval? Zase byla dietka? (smích).

Ano, byla (smích). Na svém stravování nic neměním. Obecně nikdy neměním nic, co mi funguje. Řeším jen to, co nefunguje. Mám to štěstí, že mám bezproblémový žaludek a tak i během závodu můžu jíst cokoliv na co mám zrovna v danou chvíli chuť a toho se držím. V podstatě hlavní parametr na Loudání nebyl ani co jíst, ale aby toho bylo hodně (smích). Každopádně oproti North Cape jsem zařadil více bílkovin formou jogurtových nápojů a ochucených mlék.

Můžeš nám ukázat tvoje logy ze Stravy a trochu je i popsat?

Narozdíl od mých silničních závodů, na Loudání to vzhledem k celkovému převýšení nebylo ani tak o ujeté denní vzdálenosti, ale spíše o nastoupaných výškových metrech za den. Nicméně nejvíce kilometrů v kuse jsem ujel první den a půl nonstop přes noc. Dalo to 216km a +6000m viz. Nejméně jsem “ujel” 5. den, kdy to bylo pouhých 75km a +4240m, viz ten den to bylo kvůli polomům a terénu opravdu víc o chození než o ježdění.

Ten den by se to opravdu vyplatilo spíš běžet než se plahočit s kolem. Navíc jsem bojoval s dehydratací protože mi došlo pití. Nicméně kdybych to měl zprůměrovat, tak průměrný den na Loudání se v mém případě rovnal cca vzdálenosti 100 km a převýšení +4000 m.

Kolik ti dal vítěz a čím byla jeho taktika jiná? Nebo byl o tolik lepší biker?

Vítěz Štěpán Stránský mi dal strašlivých 30h. On je kapitola nebo spíš kategorie sám pro sebe. Asi málo kdo mu tady může v offroad závodech bez suportu konkurovat. Stačí si vyhledat jeho výsledky jak v domácích závodech Loudání či 1000 Miles nebo v zahraničních např. Navad či Italy Divide, takže polemizovat nad tím, zda je či není lepší biker, není vůbec třeba. Jeho úžasné výsledky a nasbírané zkušenosti mluví za vše.

Fotky toho, jak vypadá vybavení závodníků po závodě jsou opravdu šílené. Totalné roztrhané boty, zničené věci atd…co se povedlo tobě?

Naštěstí nic vážného. Hrozně jsem se bál, že někde rozštípu to nové kolo, ale tomu se naštěstí nic vážného nic nestalo. Nejvíc to nakonec odnesly tretry. Už měly něco za sebou, takže jsem počítal, že možná po Loudání půjdou do koše, což se vyplnilo. Nicméně s tím, že úplně praskne karbonová podrážka jsem tedy fakt nepočítal.

Nejdřív jsem z toho měl srandu, když se ale pak následnou chůzí při tlačení kola do kopců začal celý karbonový skelet vytrhávat z koženého svršku, už mi tak do smíchu nebylo. Nicméně postupoval jsem dle osvědčené rady pro správku čehokoliv: “Co nespraví tejpa, spraví ještě víc tejpy” a celou tretru omotal dostatečným množstvím tejpy a tak naštěstí vydržela tři poslední dny až do cíle.

Kolikrát jsi měl nějaký vážný defekt?

Hned druhý den jsem byl trochu vyjukaný z toho, jak jsem píchl. Jel jsem prvně na bezduších, takže to bylo učení se za chodu. Předním kolem jsem přejel větev, která se tím otočila tak, že z ní z druhé strany čuměl ostrý pahýl menší větve a ten jsem vzal samozřejmě zadním kolem. Mlíko začalo stříkat do všech stran a v plášti skoro centimetrová škuba. Naštěstí jsem měl po ruce knoty Dynaplug (skvělá věcička). Díru jsem ucpal nejdříve prstem a pak tam narval Megaplug a za chvilku to bylo zacelené. Dofoukl jsem a no problém.

Pak jsem ještě trefil velký šutr pod listím a šel přes řidítka. Po krásném poletu a dopadu jsem zjistil, že až na drobné odřeniny mi nic není, ale na předním kole byla osma. Naštěstí šla srovnat tak, aby nebranila jízdě a 4 ze 7,5 dne jsem tak odjel s osmou na předním kole.

Co bys dělal, kdybys skončil třeba se zlomenou vidlicí? Konec závodu?

No, pokud by to nešlo opravit ani tejpu (smích) nebo bych rychle nesehnal nějakou novou, tak by mi asi nic jiného nezbývalo. Nicméně nerad se vzdávám, určitě bych to nějak vyřešil i za cenu velké časové ztráty.

Poděl se s námi o nějaký fakt zajímavý příběh z trasy!

Na to že se závod odehrával převážně mimo území ČR, podařila se mi pěkná bota a to, že jsem vyrazil bez kreditní karty a hotovost měl pouze v korunách. Měl jsem sice aktivované platby mobilem, ale ani to mi nepomohlo, když jsem si přes Booking.com zarezervoval v Polsku ubytování, kde nebraly platební karty. Peníze vybrat mobilem z bankomatu ale nejde, takže patová situace. Naštěstí mě nakonec napadlo přemluvit majitele, ať si jede se mnou nakoupit nějaký proviant na vaření v hodnotě ubytování a já to za nej v obchodě zaplatil mobilem. Člověk si musí umět poradit (smích).

Co bylo pro tebe nejtěžší?

Nejtěžší chvilky jsem při závodě zažil, když mi došlo pití při putování po Slovensko-polské hranici. Ten den bylo strašné horko a celá hranice, po které vedla trasa, byla zasypána polomy. Postup vpřed byl tedy velmi pomalý a náročný. Voda rychle docházela a já tušil, že bude malér, protože široko daleko nebylo nic, kde vodu doplnit. Pouze jedna studánka, která byla ale naneštěstí vyschlá. Pití mi při různých závodech došlo už několikrát, ale nikdy to nebyla tak zoufalá a kritická situace jako tady.

Když jsem měl v bidonu méně než deci poslední vody, přestal jsem úplně pít a pokračoval v tom vedru bez pití několik hodin dál. Jazyk se mi lepil na patra a nemohl jsem skoro dýchat. Olízl jsem tak vždy jen hrdlo bidonu, abych jej svlažil a mohl jít dál. Byla to opravdu nepříjemná zkušenost, být tak žíznivý a dehydrovaný, že už jsem skoro nemohl ani jít v tom vedru opřený o kolo dál.

Nakonec mě zachránili až nějaký turisté, kteří když mě viděli, tak mi hned bez váhání dali napít a ještě mi nalili do bidonu půl litru vody, za což jim ještě jednou děkuji. S tím jsem byl již schopen odbočit z trasy a dojet na nejbližší horskou chatu, kde jsem se dával skoro dvě hodiny dohromady a při tom vypil přes 3 litry vody.

Co ti to dalo/vzalo? Půjdeš to i někdy příště?

Myslím, že takové to akce ti můžou pouze dávat, ať už jsou to nezapomenutelné zážitky, nabyté zkušenosti, nový přátelé nebo další posunutí svých hranic.
Ano, velmi rád bych se zúčastnil i dalších ročníků, ale trošku se obávám té těžké Loudací kvalifikace, která si vyžaduje hodně času, který nevím jestli tomu budu moci dát.

Tak či tak zkusím proto udělat vše. Loudání není jen extrémní závod, ale také skvělá parta nadšenců okolo toho. Ať už závodníci či organizátoři, se všemi bych se chtěl za rok určitě zase vidět a také v závodě zúročit nabyté zkušenosti.