Adéla Stránská. Čtvrtá žena z MS do vrchu z Argentiny 2019

Adéla Stránská z Atletického klubu Iscarex Česká Třebová a INOV-8 team je takový běžecký univerzál. Jako ryba ve vodě se cítí nejen v horách, ale také na silnici a dráze, kde pravidelně bojuje o body v 1. Lize za AC Vysoké Mýto. Nicméně největších úspěchů dosahuje především v bězích do vrchu. Většinou tam, kam přijede, tak i vyhraje. Důkazem toho je první místo na letošním MČR v běhu do vrchu, dvojnásobné vítězství na Velké Kunratické nebo vítězství na Hochkonigman Speed Trail a Rosengarten Schlern Skymarathon. Ve výčtu bychom mohli dále pokračovat, ale nás zajímá hlavně to, jak se jí celkově vedlo v letošní sezóně, především pak na Mistrovství světa v běhu do vrchu. Minulý rok jsme s ní dělali obsáhlý rozhovor a teď Vám přinášíme druhý.

Začneme hned zostra, ale trochu netradičně (viz loňský obsáhlý rozhovor). Už ses naučila konečně plavat? (smích)

Ani ne, naposledy jsem plavala v cílovém bazénku po doběhnutí Hochkonigman Speed Trail (smích)

Jak bys zhodnotila letošní sezónu?

Je to už trochu ohraný, ale každý rok říkám, že je moje nejlepší. A zase je moje nejlepší (smích).

Těch závodů nebylo málo. Vrchol jsi asi směřovala k ME a MS v běhu do vrchu?

Přesně tak. Vždycky bylo mým cílem se kvalifikovat. Letos se mi podařilo poprvé v životě kvalifikovat na obě akce, vždycky vítězstvím v nominačním závodě. Najednou jsem byla v pozici, kdy jsem se snažila vyladit až na to ME a MS. Jednak s tím ještě nemám moc zkušeností a také to není jednoduché skloubit s prací.

Pojďme se teď podívat na tvoje jednotlivé úspěchy… Pojď nám o každém závodě povyprávět a třeba nalákat čtenáře, aby s tebou poměřili síly (smích)

Foto: Jiří Šneider

Povedlo se ti zase zaběhnout nějaký pěkný čas na dráze a dát si osobák na půlmaraton?

Osobák na půlmaratonu byl, protože jsem běžela svůj první (smích). O kousek se mi podařilo zlepšit i osobák na 5000 m (17:05,31) a 1500 m (4:41,60).

Hochkönigman Speed Trail – 1. místo za 2:09,03 (24 km, 1500+)

Foto: Jiří Šneider

Tenhle závod je moje srdcovka, letos to bylo moje třetí vítězství v řadě. Kvůli sněhu byla trať trochu jiná, proto jsem si například nemohla porovnat čas. Ale vzhledem k tomu, že jsem doběhla celkově na 4. místě i mezi muži, tak jsem asi běžela dobře (smích).

Hochkonigman je vlastně takový parádní trailový víkend v rakouském Maria Almu, lze si vybrat i jiné trasy. Například maraton, ultra (cca 80 km) nebo třeba jen desítku. Mají závody i pro děti. Koná se to vždy na začátku června. Nám se tam vždycky moc líbilo a využili jsme tohle místo i pro letní soustředění. Na běhání naprostá pecka, jak rovina, tak úžasné traily, a když chceš do vyšší nadmořské výšky, tak je to kousek do Zell am See a Hohe Tauern.

Foto: Jiří Šneider

Vítězství na Red Bull 400 – Liberec 2019

Red Bull 400, to je pro mě taková zábava, a zároveň mi to vždycky posune hranice, jaký kopec je fakt prudký. Když se mi to hodí, ráda si ho “zaběhnu”. Sedí mi více ty přírodní jako byl Harrachov nebo Planica. Ale nijak zvlášť se na to nepřipravuji, prostě mi to jde. Je to jedinečná příležitost, jak si během tří čtyř minut totálně odrovnat nohy, tak že se ti nahoře podlamují. Top zážitek (smích)

ME v běhu do vrchu v Zermattu pro tebe skončil až 38 místem. Co se stalo?

To byla asi taková kombinace velké přemotivovanosti a vysoké nadmořské výšky. Vyhrála jsem MČR v běhu do vrchu v Janských Lázních celkem suverénně, věděla jsem, že mám formu. Strašně jsem chtěla uspět, být v první desítce. Asi mě to hodně svazovalo. Můj výkon pak byl velmi špatný.

Určitě tě muselo těšit spravení chuti na Rosengarten Schlern Skymarathon – 3° (35 km, 2000+)

To byla taková výzva, jestli to vůbec uběhnu (smích). Nikdy jsem takhle dlouhý závod, hlavně časově (4 hodiny a 17 min) neběžela. A překvapivě mi to celkem šlo. Ačkoliv nemám moc zkušeností s občerstvováním, tak žádná krize nepřišla. Jen jsem nešťastně upadla v závěru a narazila si žebra. Honza si tady pro změnu zlomil klíční kost, takže v cíli jsme byli dobrá dvojka. 

Moc jsme si tak neužili skvělé zázemí v cíli, které je na náměstí malé vesnice. Pořadatelé mají vše zmáknuté včetně pozávodního jídla a pití, stále se fandí postupně dobíhajícím závodníkům, atmosféra je kouzelná. Navíc během závodu zažiješ snad všechno od lučních cest, kořenů a kamenů, prudkých kopců nahoru i dolů, suťoviska, horský chodníčky, a především úžasný výhledy na Italské dolomity.

Dalším tvým závodem byl Sierre-Zinal (31 km, 2000+)

Absolvovat Sierre – Zinal jsem si vždycky přála. A přání se mají plnit. Jako příprava sloužil právě výše zmiňovaný Rosengarten. Myšleka byla, když uběhneš tohle, tak Zinal už bude jen lehčí (smích). Nebyl. Neměla jsem na to moc natrénováno, bylo hodně teplo, takže jsem skončila s křečí ve stehnu na 20. kilometru. Ale nakonec jsem to dobojovala asi na 42. místě. Budu se tam muset vrátit… (smích)

Jak vypadal kvalifikační závod na MS v běhu do vrchu? (10 km, 700+)

Foto: David Švestka

Ten byl letos na Zadově a moc se mi líbil. Je tam vždycky taková hravá trať s příjemný seběhem. Podařilo se mi vyhrát.

Co se stalo na silničním MČR v Běchovicích? Tam sis doběhla až pro čtvrté místo…

Foto: Zuzana Bartasová

Běchovice byly 14 dní po kvalifikaci, a to je vždycky těžké se z kopců vrátit na rychlé silniční závody. Moc mi to nesedlo, na lepší čas (36:11) jsem aktuálně neměla a holky byly prostě lepší.

A pak následoval vrchol v Argentině, ale předtím sis ještě dala Velkou Kunratickou…

Velkou Kunratickou jsem běžela velmi opatrně, abych se nezranila před odletem do Argentiny. Skončila jsem třetí, což mě lehce mrzí. Chtěla jsem totiž přidat třetí vítězství, ale protože mě čekalo MS v běhu do vrchu, musely jít ambice stranou. Rozhodně jsem nechtěla jakkoliv ohrozit svou účast v závodě a reprezentování ČR na takhle významné akci, takže například seběhy jsem zcela vypouštěla. Z tohohle pohledu to třetí místo není zase tak špatné (smích).

S jakými pocity a formou jsi odjížděla do Argentiny?

Cítila jsem se normálně, jako vždycky. Vnitřně jsem věděla, že jsem dlouhodobě zdravá a trénuju bez omezení. Moje pětidenní příprava v Krkonoších taky proběhla velmi dobře a intenzivně. Na delší soustředění už nebyla dovolená v práci. Takže jsem udělala maximum (smích). Hodně jsem se těšila, ale taky jsem měla obavy z dlouhého letu a časového posunu.

Pojď nám popsat celý průběh závodu. Nejen podle tebe, ale i ostatních lidí, to bylo neskutečně těžký závod. Nebyla to taková trochu jarní Velká Kunratická a Bobr Cup dohromady? (smích)

Foto: David Švestka

Celý týden bylo krásně, jarní počasí a sluníčko. Předpověď na pátek byla ale deštivá. A nakonec se potvrdila. Já jsem z toho byla nadšená, mám bláto ráda. Věděli jsme, že bude hodně bláta, když zaprší, protože ty cesty byly hliněný.

Ta spodní část trati byl vyloženě kros v kalužích, bylo to super. Krutej byl brod přes řeku na třetím kilometru, ta ledová voda úplně sevřela celý tělo. Ale pak se člověk zahřál do kopce. Já jsem jako tradičně měla pomalejší start a pohybovala jsem se na 15. – 20. místě až k tomu brodu.

Foto: David Švestka

V kopci jsem si držela svoje tempo a dařilo se mi zase předbíhat další holky. Nahoře v půlce trati mi hlásili, že jsem kolem desítky. To pro mě bylo wow. Věděla jsem, že musím rychle sbíhat, jenže tak další tři kilometry se mi nedařilo nikoho doběhnout. Už jsem si říkala, že to není možný, že snad běžím jinudy (smích).

Konečně jsem uviděla Britku, Peruánku a pak ještě Francouzku. Zvolila jsem taktiku ještě zrychlit, předběhnout je a co nejrychleji utéct. To se mi podařilo a pak to ještě bylo nekonečné dva kilometry, už jsem fakt nemohla, ale motivace byla tak neskutečná, že jsem běžela, jak o život. Nikdy bych nevěřila, že budu mít někdy takovou radost ze čtvrtého místa (smích)

Sama jsi prý nevěřila, co jsi tam vlastně předvedla. Takže Alex Hutchinson má pravdu, že velká část výkonu je hlava?

Ta trať a podmínky mi neskutečně sedly. A když pak víš, že běžíš v té vysněné první desítce, tak tě to žene neskutečně dopředu. Takže určitě má pravdu.

Ještě tě čeká nejlepší závod na konci sezóny – Trailová Závist. Tipneš si, kolikátá budeš celkově a za jaký čas?

To nevím, mám teď tréninkovou pauzu, takže mě má šanci kdokoliv předběhnout. I ty, Martine, když se trochu kousneš. (smích, hodně a dlouho).

Kolik dáš svému klukovi? (smích)

Hehe, ten se bát nemusí, je mnohem rychlejší než já.

Do konce roku už teda budeš jenom prohánět svého super rychlého přítele a mít siestu?

V druhé půlce prosince se začnu připravovat na další sezónu. Doufám, že bude zase ta nejlepší (smích). Nad plány zatím přemýšlíme, ale určitě začneme tradičním soustředěním v Portugalsku. Na jaře bych si chtěla zlepšit ten půlmaraton. A pak se uvidí. Na ME a MS v běhu do vrchu bych samozřejmě chtěla jet.

Na co jste se tento rok se svým taťkou (a trenérem v jedné osobě) zaměřili? Změnila se nějak tvoje příprava?

Všechno probíhalo asi tak nějak tradičně. Zimní příprava, silniční závody, jaro a léto v horách, pak zase trochu té rychlosti a listopadové MS. V roce 2020 jsou termíny ME a MS stejné, takže to asi uděláme zase podobně.

Vlastně jedna velká změna byla, pořídila jsem si silničku. Na kole jsem jezdila strašně nerada, ale s novým kolem se to změnilo, a užívám si to (smích).

O tvojí sestře jsme vlastně tento rok “vůbec neslyšeli”, jak se jí vede?

Foto: David Švestka

Má se dobře. A myslím, že o ní příští rok zase uslyšíme (smích)

Jaké boty na silnici a do terénu obouváš?

Foto: Jiří Šneider

V Argentině jsem zvolila moje nejoblíbenější držáky do bláta a sra*ek X-Talon 225. V terénu běhám v Inov-8. Na silnici pak střídám Adidas a Nike.


Posted

in

by

Tags:

Comments

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *