Jednoho z našich nejlepších ultra běžců Aleše Sedláka, asi není třeba představovat, ale kdybyste náhodu nevěděli, kdo to je, tak si nějaký z našich starších rozhovorů, co jsme s ním dělali.
Aleši, obrovská gratulace k tvému úžasnému výkonu na trase TDS a k 6. místu. Jak se cítíš? Jsi rozbitý víc než na plnotučné trase? (smích)
Moc děkuju. Když zavzpomínám na loňský rok a porovnám ho s letošním, tak jsem byl jednoznačně víc rozbitý minulý rok. Tělu to tehdy až tolik nesedlo a možná také hrálo roli to, že jsem letos měl za sebou pár těžkých závodů a byl jsem zase o něco zkušenější.
Ale pojďme se vrátit na začátek sezóny. Určitě jsi měl nějaké „ladící“ závody. Jak sis uspořádal závodní sezónu a jak probíhala?
Rád závodím tak, abych přes zimu neměl úplně „okurkovou sezónu“, takže obvykle v lednu chodím na nějakou 24hodinovku. Sezónu jsem zahájil na Ještědu, kde se mi podařilo obhájit vítězství z minulého roku. Pak jsem se chtěl vrátit na Istrii na „stomílovku“, kde mi to letos vůbec nesedlo a skončil jsem někde kolem 20. místa. Dalším závodem bylo tradiční MČR v ultratrailu – Lysohorský Ultra Trail, kde jsem obsadil celkově páté místo.
A pak přišly na řadu tři závody za sebou, které se mi asi povedly nejvíce za celou dobu, co běhám. Na italském Lavaredu jsem doběhl na 17. místě, na Nízkotatranské stíhačce na 2. místě a teď právě TDS. To, že se mi právě tyto tři závody povedly nejvíce, nesoudím jen podle pocitů, ale také podle toho, že jsem za tyto závody obdržel nejvíce UTMB bodů, případně ITRA bodů, chcete-li.
Trénoval jsi víc než na UTMB, nebo jsi už věděl, do čeho jdeš?
Na TDS jsem přesně věděl, do čeho jdu, protože jsem si trasu proběhl během tří dnů tréninkově. Ani bych neřekl, že jsem letos trénoval výrazně víc, ale určitě se mi letos dařilo trávit více času v kopcích než kdykoli předtím.
Měl jsi někoho po trase, kdo tě podporoval?
Na trase byla tři místa, kde šlo využít support. Byl jsem domluvený s Honzou a Romčou Rudolfovými, že mi na 90. km v Beaufortu pomohou a doplní zásoby. Na další občerstvovačce v Les Contamines jsme domluvení nebyli, ale oni tam stejně přijeli, za což jim moc děkuju.
Proč se ptáme… TDS je (a většina lidí to možná neví) mnohem techničtější než CCC a hlavní závod…
TDS je určitě techničtější než trasa hlavního závodu. Trochu jsem se toho obával, protože seběhy v technickém terénu jsou moje slabá stránka, a právě proto jsme se 14 dní před závodem rozhodli trasu prozkoumat a seznámit se s ní.
Můžeš být trochu specifický a říct, o jakých úsecích se bavíme? Víme, že tam jsou řetězy a místa, kde se dá spadnout pár stovek metrů (a také tam tragicky zahynulo několik lidí, včetně našeho sportovce)
Trasa TDS je co do terénu taková všehosměs… Najdou se zde i dlouhé přehledné pasáže vedoucí po širokých cestách, ale na několika místech jsou doprovodné řetězy a rozhodně tam je několik míst, kde by člověk mohl nešťastně spadnout, obzvlášť když už je unavený a nepozorný. Díky tomu, že se neumím moc rychle pohybovat v technickém terénu, tak v takových úsecích chodím skoro až přehnaně opatrně.
Vnímal jsi nějak více ten osudný úsek na Passeur de Pralognan?
Vnímal… věděl jsem, kde se před třemi lety stalo neštěstí s Ondrou, takže jsem tohle místo procházel s myšlenkami na něj.
Jak ses cítil před závodem? Víme, že jak PTL, tak i TDS jsou trochu upozaděné závody. Tušíš proč?
Před závodem jsem se cítil nezvykle blbě, protože mě už před startem začalo bolet břicho a ani po startu se to nezlepšilo, naopak jsem od 5. km měl křeče do břicha, které trvaly zhruba do 30. km. Tak jsem tuhle část šel o dost pomaleji, než bych chtěl, a tím mi utekla přední část závodníků. Takže jsem první čtvrtinu závodu šel dost zabrzděně, ale aspoň jsem měl odpočatější nohy do další fáze závodu.
Úplně jsem se nepídil po historii vzniku PTL nebo TDS. Hlavní závod UTMB je určitě prestižnější a více sledovaný, to je znát na první dobrou. To, že TDS nedostává tolik pozornosti, mi vyhovovalo, aspoň si člověk užije trochu klidu na horách.
Jaký čas a umístění jsi měl v hlavě? Víme, že na hlavní trase jsi směřoval k času kolem 25 hodin…
Měl jsem plán na cílový čas pod 22 hodin. V té první třetině jsem se pohyboval dost na hraně, abych svůj čas splnil, ale v druhé polovině jsem se posouval o dost rychleji, takže mě to na každém mezičase nakoplo, skoro stejně jako každý běžec, kterého jsem předběhl.
Celý závod ses držel kolem dvacátého místa. Šel jsi zadrženě, nebo tvoji soupeři postupně vadli? (smích)
Mám rád rozbíhat závody rychleji, než je zdrávo. To jsem měl v plánu i tady, ale křeče v břiše, jak jsem už říkal, mi to nedovolily přepálit.
Jak se ti líbilo běžet na řetězech?
Ty řetězy tam sice jsou, ale ta místa nejsou až tak strašná, takže jsem je ani nevyužil. Jen jsem zandal hole a tahle kritická místa přelezl za pomoci přidržování rukama o skálu.
A co přeběh po mostě přes vodopády před seběhem do Les Houches? Nakoplo tě to?
Asi týden před závodem udělali organizátoři dvě změny v trase a jedna z nich byla právě na tomto místě. V závodě jsme nešli přímo přes most kolem vodopádu, ale sbíhali jsme ještě o nějakých 300 výškových metrů níže. Proto trasa měla nakonec 9600 nastoupaných metrů.
Když jsi tak skvělý běžec jako ty, měl jsi vlastně někde kromě startu nějaký špunt? (smích)
Neměl, první kopec jsem šel jako první, takže ani nevím, jestli se to za mnou někde zašpuntovalo. A vzhledem k tomu, že jsem po celý závod byl nejhůře na 30. místě, tak žádné zdržení nenastalo.
Na konci ses ještě dostal z 8. na neskutečné 6. místo. Ještě ses tedy hecnul?
Od zhruba 120. km do 135. km jsem šel společně s Holanďanem a už jsem neměl úplně v plánu předvádět bojovné výkony. Pak mě v seběhu, když mě předbíhal, poplácal po rameni a řekl: „see you in Chamonix“. Trošku mě tím „nasral“, tak jsem při další příležitosti, kdy jsme se v posledním kopci zase potkali, zatnul zuby a dal do závěrečných 15 km úplně všechno. Bylo mi jedno, kolikátý budu, jen jsem ho chtěl porazit.
Jak se ti líbil bonusový stoupák na Col de Tricot? 350 výškových metrů na 1 km, to na 130km asi docela štíplo, co?
Tohle jsou právě místa, kde se mi obvykle daří stahovat ztrátu na ty přede mnou, takže mám přesně taková místa rád. Horší pro mě jsou tato místa, když se jdou směrem dolů, tam zase ztrácím já.
Jaké byly pocity v cíli? Byl jsi ze svého umístění a času hodně překvapený? Jak jsme psali, určitě s Jirkou Cípou a Petrou Ševčíkovou to jsou nejlepší české záseky na UTMB
Pocity v cíli byly dost podobné jako minulý rok. Poslední 2 km, když člověk přibíhá do Chamonix, ho najednou nic nebolí. S výsledným časem jsem pro letošní rok dost spokojený. Jak jsem říkal, chtěl jsem jít pod 22 hodin a obvykle tento čas stačí na této trase na TOP 10. Takže jsem si to maloval tak, že bych chtěl být v první desítce.
Co bylo při závodě nejtěžší a byla tam místa, kde ses třeba vyloženě bál? Co jsi v těchto chvílích dělal?
Určitě jsem se nikde nebál a když byla místa, která by mohla být nebezpečná, tak jsem se snažil víc koncentrovat na to, abych nezakopl nebo neudělal nějakou chybu.
Hlavní závod vs. TDS. Jak bys tyhle závody srovnal vedle sebe?
Je těžké porovnávat dva různé závody. Na TDS je rozhodně zajímavější trasa, která vede často divokým terénem, probíhají se louky, kde nevede žádná cesta, a na kopcích je výrazně méně turistů. Kopce na TDS jsou delší a strmější, kdežto na UTMB je více pasáží, které se dají běhat, když má člověk dost sil. Oba závody jsou dost náročné, kdo chce zažít bouřlivou atmosféru na trati, tak bude rozhodně lepší jít UTMB, a kdo si chce užít technicky náročnou, ale krásnou trasu bez extra velkého humbuku, tak ať zvolí TDS.
Na trasu TDS je jednodušší se dostat než na hlavní závod UTMB, což bude pro mnoho lidí také důležité. Já bych se rád příští rok do Chamonix vrátil, ale sám zatím nevím, na jakou trasu z těchto dvou. Peťa Hének mi trošku svým parádním výkonem na hlavní trase hodil rukavici, tak bych to měl zkusit zase na UTMB.
A musíme se samozřejmě zeptat, co říkáš na výkon první ženy a prvního muže na hlavní trase? Znovu výkon pod 20 a lehce nad 22h (!)
Jsou to neskutečné výkony. Obecně si myslím, že jak se i v ultra vše posouvá vpřed, tak těch závodníků, kteří budou útočit na rekordní časy, bude každý rok přibývat. A ty rekordy budou padat.
Na TDS musíš mít i opravdu hodně povinné výbavy. Kolik z toho jsi vlastně použil? Ten závod by byl totiž úplně jiný, kdyby třeba začalo sněžit nebo celou dobu pršelo…
Výbava na TDS je úplně stejná jako na UTMB a dost podobná jako na jiných horských závodech. Nepoužil jsem nic jiného než to, co mám s sebou, když jdu běhat kolem chalupy, ale určitě je dobře, že je povinné mít všechno u sebe, obzvlášť když většina závodníků na závodě stráví dvě noci.
Z tvých minulých rozhovorů víme, že si „krize“ vybíráš trochu postupně. Co tady? Bylo někdy, že sis třeba už říkal: „tak tohle je fakt moc i na mě“?
Tady to bylo jiné kvůli těm problémům s břichem. Takže jsem měl největší krizi, a vlastně jedinou, na začátku. Jinak jsem si závod celou dobu dá se říct skoro užíval.
Jaké jsi na tenhle závod zvolil vybavení a jak dobrá volba to byla?
Běžel jsem v tom, v čem běhám všechny letošní závody, které jsou delší než 100 km, tzn. boty Hoka Speedgoat, hole LEKI, kompresní návleky Compressport nebo kraťasy ATEX.
Co je podle tebe „must have“ na tenhle závod? Měl bys pro naše čtenáře nějaké tipy?
Nejdůležitější pro úspěšné dokončení je rozhodně příprava na závod. Vzhledem k tomu, že se jedná o opravdu náročný závod v horském terénu, je nutné tu přípravu nepodcenit. Ubytování v Chamonix, startovné a cesta jsou dohromady položky, které stojí nemalé peníze, takže když člověk nedokončí, může to mrzet o to víc.
Tušíš, kolik jsi toho vlastně cestou snědl? Kolik z toho jsi měl u sebe a kolik jsi bral ve feed zonech?
Snědl jsem 20 gelů Enervit, které jsem měl s sebou, a na občerstvovačkách jsem průběžně jedl meloun, sušené ovoce nebo kus sušenky. A abych na začátku srovnal žaludek, měl jsem 3x vývar. Jsem zvyklý od druhé poloviny závodu pít hodně Coca-Coly, ale na UTMB závodech dělají sirupovou colu v postmixu a ta mi moc nechutná. Na druhou občerstvovačku, která byla 30 km před cílem, mi Honza Rudolf přinesl vychlazené nealko pivko, to po kilech sladkého bodne.
Předpokládáme správně, že tě teď čeká hodně zasloužené volno? Co máš ještě v závodním kalendáři do konce roku?
Nechtěl jsem si nic dál plánovat, dokud nebudu mít po TDS. Myslel jsem, že si dám trochu delší volno, ale zjišťuju, že po pár dnech mám zase chuť běhat, takže brzo něco naplánuju. Pokud to vyjde s dovolenou v práci, tak bych ještě rád jednou vyjel do zahraničí.
