„Tak pořád ta olympiáda by bylo hezké zakončení toho mého mnohaletého snažení, ale když to nedopadne, tak se svět nezboří.” říká mistr české republiky v maratonu Vítek Pavlišta.
Ahoj Vítku, máš za sebou velmi povedený Pražský maraton… jak s mírným odstupem času hodnotíš tento závod, kde sis zaběhnul osobák, který ti přinesl i titul mistra České republiky pro letošní rok?
Ahoj. Určitě to byl můj top závod posledních let, dost možná i celé kariéry. Všechno do sebe zapadlo a podařilo se mi předvést výkon, na který už mám myslím natrénováno delší dobu, ale do letoška se mi to nepodařilo prodat.
Jak ses cítil před samotným startem závodu? Říkal sis už tam, že bys mohl běžet pod 2:17? Na jaký čas jsi vůbec běžel?
Nijak zvlášť dobře. V přípravných závodech jsem předváděl nevýrazné výkony a v posledních dnech před maratonem jsem se nijak super dobře necítil. Chtěl jsem rozbíhat s Jirkou nebo být za ním na dostřel, bez nějakého konkrétního plánovaného cílového času. To se mi podařilo a když jsem se na půlce cítil stále dobře, vydal jsem se dopředu sám do té doby nastoleným tempem.
No, a nakonec z toho bylo i splnění limitu pro Mistrovství světa! Jak vidíš tento možný vrchol běžecké sezóny?
Rozhodli jsme se s trenérem se MS nezúčastnit z několika důvodů. Nejsem schopný se během letních měsíců kvalitně připravit na další maraton (fyzicky ani psychicky), MS se bude konat v pro mě nevhodný termín, nevhodný čas a na nevhodném místě. Ano, mohl bych tam jet na „výlet“, odběhnout si nějakých těch svých tradičních 2:20 – 2:23 = nepovedený maraton a odškrtnout si účast, ale to mi smysl nedává.
Nicméně běžecká sezóna je v plném proudu. Které závody pro tebe budou v dalším průběhu roku těmi stěžejními?
Tento víkend se chystám na MČR v běhu do vrchu, které je rovněž kvalifikací na ME v běhu do vrchu. Nijak jsem se na vrchy nepřipravoval a ještě cítím únavu z maratonu, tak jsem sám zvědavý, jak mi to půjde. Každopádně na podzim bych měl mít jisté místo na MS v horském maratonu v Argentině, na které se hodně těším. Dalšími závody budou už tradičně půlmaratony v Budějovicích, Olomouci a Ústí a v přípravě na ně kratší silniční, dráhové i terénní závody. (Edit 27.5.: Na MČR v běhu do vrchu Vítek skončil 3. a kvalifikoval se na ME do Zermattu.)
Pokud bychom se ještě vrátili trochu k Pražskému maratonu, jak vůbec probíhala celá příprava? Šlo vše podle plánu? Zařazujete s trenérem do přípravy nějaké nové prvky, nebo vše jak je vidět běží podle perfektně zaběhlých kolejí?
Příprava probíhala lépe než předchozí roky. Nejzásadnější bylo, že se mi vyhnula zranění a nějaké výraznější komplikace v tréninku. Absolvoval jsem 2 soustředění/dovolené v teple a forma nevypadala zle. Začátkem jara jsem byl trochu v útlumu, ale probral jsem se v pravý čas.
Někteří běžci české špičky využívají přípravu v Keni. Neuvažuješ o tomto kroku během své přípravy také?
Aktuálně spíš ne. Mám rodinu, se kterou chci trávit čas a pro malou Sáru by Afrika asi nebyla úplně vhodná. Navíc v rámci pracovní dovolené by to nemělo smysl. Do Keni má význam jet alespoň na 3 měsíce. Pokusíme se najít zase nějakou alternativu.
Jsi známý jako běžec, který zvládá pracovní život jako běžný smrtelník. Tréninky ráno cestou do práce, nebo cestou zpět. Změnilo se něco v tomto ohledu po narození dcerky?
Pořád držím v přípravném období tento koncept. Jednu fázi si odběhnu ráno, když holky ještě spí a odpoledne po tréninku už jsem s nimi.
Vraťme se trochu k závodění. Kolik bychom našli závodů v tvém běžeckém kalendáři během jedné sezóny?
Tak to jsem nikdy nepočítal a každý rok se to různí. Je jich dost, ale všechny nejdu úplně naplno. Ta hlavní závodní kostra zůstává poslední roky víceméně stejná a další méně významné závody si vybírám podle chuti a času.
A převažují silniční běhy nebo se snažíš o co nejpestřejší termínovku?
Silniční běhy převažují, ale rád se proběhnu i v terénu a do kopce. Sem tam zkusím i něco na dráze.
Máš nějaký oblíbený závod, který si nesmíš každoročně nechat ujít co se týče závodní atmosféry a není třeba tolik známý?
Takových závodů je dost, nicméně občas si je ujít nechám a zkusím si třeba nějaký nový závod. Závodů, na které se rád vracím, je dost.
Už několikátou sezónu k tobě neodmyslitelně patří kompresní návleky na lýtka. Kde je vůbec tvůj hlavní důvod v jejich používání?
Pomáhají mi jak v regeneraci, tak při samotném výkonu, kdy mírní otřesy svalů při dopadu. Lýtka pak vydrží déle pracovat naplno. Zároveň v dlouhodobém horizontu podle mě snižují riziko zranění achilovky, které ve většině případů přichází při chronickém stažení a únavě lýtka.
Co se týče komprese, využíváš i jiné produkty tohoto typu? Vyzkoušel si už více výrobců těchto kompresních doplňků?
Nedám dopustit ještě na kompresní kraťasy, které fungují v oblasti hýždí a stehen. Především v kopcovitých terénech, po seběhu kdy zase musím začít točit nohy do kopce, je znát rozdíl oproti běžným šortkám. Když vypoví v kopcích službu stehna a zadek, z horského běhu se stává turistika.
A využíváš je pouze na závodech? Nebo si bez nich nedovedeš představit třeba už ani trénink, respektive regeneraci?
V přípravě používám návleky denně, během sezóny a letních tréninků jen na ty těžší běhy, závody a dlouhé cestování. V létě si držím jakýsi pocit výjimečnosti, když si na sebe vezmu návleky a kompresní šortky, kdy je to impuls pro svaly, že teď po nich budu chtít něco víc než klusání po lese.
A co dělá Vítek Pavlišta, pokud není momentálně v práci a ani nemá obuté běžecké boty?
Většinou sedím nebo ležím na koberci a hrajeme si se Sárou. Asi si budu muset pořídit nějaké chrániče na kolena. Nevím, jak to dělá Sára, ale já mám věčně spálenou kůži od koberce.
A jaké jsou tvé výhledy do budoucna? Přeci jen se už nějakou dobu řadíš mezi absolutní českou běžeckou špičku, což s sebou přináší spoustu úsilí tréninkem stráveného času apod.
Budu se snažit ještě nějakou dobu svoji výkonnost minimálně držet. Jsou i nějaké vize, jak to zkusit ještě posunout někam trochu dál, ale to si zatím nechám pro sebe.
Máš nějaký svůj stále nesplněný běžecký sen?
Tak pořád ta olympiáda by bylo hezké zakončení toho mého mnohaletého snažení, ale když to nedopadne, tak se svět nezboří. Běh mi toho dal a stále dává hrozně moc. Vůbec si nedovedu představit, že bych přestal běhat, i když už třeba ty výsledky nebudou takové.
Tak ať se ti nadále daří, drží zdraví a neopouští tě chuť do závodění. Díky za tvůj čas!
